BlueBee napsal(a):
Ano, je to spatne. Nemyslim to zle, ale nekdy je clovek prepjaty a boji se zbytecne, ze neco dela spatne. Vase stene se jiste spatne nema a zle se neciti. Krmite ho, vencite, jidlo ma, hrajete si s nim, jste mu pobliz, jste jeho bezpeci.. Jen potrebuje pravidla. Kdyz potrebujete neco delat, tak si proste zvykne, ze se vse netoci kolem nej. Vy urcujete, kdy si budete hrat a kdy budete dovadet. Taky by na Vas mohl zacit brzy vrcet, pokud vyciti, ze s Vami muze mávat.

Díky za Vaše slova, pomohlo mi to hodně... (: Respekt štěně má, nedovolí si nic. Ale ten distanc bude dostávat častěji, je to potřeba. Má temperamentní povahu, tak je to s ní občas těžké, ale ono to půjde.

To jsem potřebovala slyšet, že sebou nesmím nechat vláčet. Pejsci zjevně taky jsou zdatní manipulátoři a dobří v apleu na emoce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no potěš koště toto.....

Kdybyste mi radši napsala něco k věci, poradila...

Nechápu podobné zkušené chovatele a pejskaře, co se takhle hloupě podivují nad tím, když ti méně zkušení mají nějaké potíže. A chraňbůh, když se s tím svěří na tomhle fóru.

Výroku stylu "všechny vaše problémy se odvíjí od toho, že dělátě od začátku špatně vše a všichni vám to tu neustále píšou" - jo, to člověku neskutečně hilfne.

Dobrá... Tudíž je špatně, že jsem naopak opatrná a chci dělat to nejlepší pro svého psa, než abych něco podcenila a to zvíře se cítilo zle?

janaa napsal(a):
ona se pořád cítí blbě a že si jí nevšímám.
Ona se ale blbě necítí,blbě se cítíte vy. Ona jen zkouší, a protože vy na to reagujete, tak jí učíte, že si tu pozornost vydupe,takže jí aktivně učíte opak toho,co chcete. Jestli jen čumí,tak nějak nechápu v čem je problém,čumícího psa prostě ignorujte a je vyřešeno. Když přijde po padesáté a výsledek bude pořád ignorace, tak jí to přestane bavit, a už chodit nebude. Stejně tak je to v psí smečce. Štěně jde otravovat jednoho,pak druhýho,třetího, jasně, většinou se najde někdo,kdo se chytne,ale když ne, tak ho to přestane bavit a někde se svalí a spí. Samozřejmě je možnost, pokud nejste schopná se psychicky opanovat a vyřešit svoje problémy (nic ve zlém,ale opět,to je váš psychický problém,ne psa), tak psa,pokud potřebujete pracovat, můžete zavřít do jiného pokoje, případně na to pořídit ohrádku, kam ho naučíte chodit na místo -pro psa to pak bude jasný signál,že teď žádná akce nebude,že se odpočívá

Máte pravdu.

Nejsem dost rázná a bojím se, že by se se mnou pes měl špatně, proto si leccos vyčítám a tím ho asi i rozmazluju. Přítel mi řekl to samé, že mu připadá, že na psa začínám být alergická, jelikož ho nezvládnu prostě ignorovat a neřešit, když je potřeba.

Je faktem, že je to pro mě těžké, jelikož to zvíře miluju a nechci, aby se cítilo odmítané, nechtěné. Potřebuju ale najít to optimum mezi tím, aby mi jeho manýry nelezly do komfortní zóny a tím, aby se mělo dobře. Vím, že si za to mohu sama, proto hledám rady, jak s tím lépe pracovat a nebýt z toho neustále na nervy.

Ťapinka:
U nás zatím lépe funguje "dej pokoj", než to místo. Ona ví, že to znamená "dělej si co chceš, ale nech mě na pokoji". Pak si třeba deset minut dělá něco svého, a pak zase slyším to frustrované "kňů kňůů", a už ve mně vře krev. Napůl se zlobím, napůl mě to mrzí, napůl... těch půlek a celků je tu asi víc.

Asi bych měla začít být víc nekompromisní a tolik se s ní nepárat... A neřešit furt u všeho to, abych náhodou neranila její citečky, když se chvíli nebude vše točit kolem ní. Doteď jsem prostě byla moc benevolentní a opatrná.

bodlinka:
Kdyby ničilo naše věci, je mi to jedno. Ve společných prostorách ale může ničit to, co není mé (kytky na zahradě, záhony, věci v chodbě) a to už dobře není.

molok:
Jo, jak je sama někde a v místnosti není nikdo, zabaví se a bere to v pohodě. PC už mám v ložnici, prostě změna a tečka... Snad už to bude lepší.

megi-the-dog:
To umí tak, že na něm zůstane chvíli, a pak to jde znovu zkoušet... Ale trénujeme i spolu s "zůstaň".

BlueBee:
To je to, že já se snažím laskavě dělat vše, ale někdy skutečně mám tyhle pocity zmaru, že nedělám dost vůbec v žádném směru a je fakt, že štěndo mi do všeho háže vidle, ač si to neuvědomuje. Když potřebuju dovařit oběd, kolikrát na mě zírá těma smutnýma očima aj, vypadá dotčeně, občas kňauká. A mě to kolikrát deprimuje natolik, že raději sporák vypnu a vezmu ji na tu zahradu, tam si chvíli hážeme hračky, taháme se o mikinu, aj, pak ji nechám své zábavě a třeba si něco čtu...

A když se pak z té zahrady vrátíme, nějaká motivace, chuť a nálada cokoliv z denního plánu dělat je s prominutím v pr*eli. Co teprve představa luxusu stylu moct pracovat alespoň 3 - 4 hodiny vkuse bez přerušování a vyrušování... To mám jen občas, když přítel vytáhne psisko na delší výšlap.

Ťapinka:
Toto máme v plánu, dokonce je na zahradě ideální úsek, přesně vzadu na konci pozemku, kde nemá co ničit, bo teta má vše vepředu. Čekáme ale, než si soused udělá své oplocení, což plánuje udělat letos, ale asi to ještě potrvá ( koupil neohrazený pozemek vedle nás). Až tam ten plot bude, plánujeme dát pletivo od sousedova plotu k plotu druhého souseda, kde si bude moct volně běhat, hrát si... je tam i pár stromků, dáme jí tam vodu, hračky, aj. Bude to plocha cca 20x20 m, hrubým odhadem.

Odetta:
//Nevím, jak to dostat do slov, ale působí to na mě tak, že Vy nežijete se psem, ale vedle psa.// Z čeho přesně máte ten dojem? Vždy píšu, že se štěněti snažím věnovat co nejvíc to jde, ale jelikož je to nová zkušenost, tak netuším, kolik je už moc, a kolik by zase bylo málo.

Příští týden začínáme lekce na cvičáku, tak už se těšíme, že se třeba leccos zlepší. Jinak často se se štěnětem mazlím, muckám ho, hladím, povídám si s ním. To není o tom, že bych vše dělala s nechutí a jen proto, že musím, přičemž psa ani nemám ráda... Nebo fakt nevím, jak to myslíte.

Ale někdy holt potřebuju dělat něco i v době, kdy je vzhůru a prostě na něj nemám čas. A cítím se blbě za to, že nezvládám prostě všechno jako chobotnice.

EDIT:
Já nevím, jak jí mám říct, co má dělat, když potřebuju komplet klid a nebrat ji ven. Venku když jí řeknu při hraní "stačí", chápe to, sebere se a jde si dělat své... Doma je ale nezabavitelná, co se týče nějaké samostatné akce. Má nějaké věci na kousání, ale to ji nebaví pořád, naopak ji to spíš rychle omrzí a zkouší vyhlouzat, zda nepůjdeme ven...

Nevím, kam a jak bych ji měla nasměrovat - chci, aby mi v daný moment dala pokoj, ale když ji nic doma samotnou nebaví, je to těžké. Jak psala megi, mohu říct místo či ji dát za dveře, ale to stejně neřeší to, že ona se pořád cítí blbě a že si jí nevšímám. Nevím, proč ji nebaví kousat si hračky třeba, myslela jsem, že to psi dělají sami běžně, když si jich zrovna páníček nevšímá.

Zdravím,

jde o věc, která se zhoršila opět s rostoucím věkem štěněte. Je možné, že si to zkrátka moc beru a neumím v takových situacích vypnout emoce, proto se z toho cítím pod psa a proto taky potřebuju vhledy jiných pejskařů.

Popíšu vám základní potíže, které souvisí s tréninkem štěněte na samotu a schopnost zabavit se. Výroky stylu "tak jste si psa neměli pořizovat, když jste na to neměli dobré podmínky", si prosím odpusťte". (: Ocením rady, jak pracovat s aktuální situací a s tím, co máme.

1) Štěně očekává, že kdykoliv zrovna přes den nespí a někdo je v dohledu a dosahu, posadí se z něj dotyčnej na zadek. (významné sezení a zírání, dloubání čumáčkem, sem tam pokňoukávání...). Denně má dvě dlouhé procházky (2 x hodina a půl cca), přes den ho bereme na zahradu, kde je pár herních seancí a večer si chvilku hrajeme doma. Jelikož je to můj první pes, tak prostě nevím, jaká míra pozornosti věnovaná štěněti je adekvátní a ne kontraproduktivní.

2) Když je přítel u sebe v ložnici a já u sebe, pes prostě dříme, něco si žužlá, aj, dokud nepřijde čas na něco společného. Sem tam zkusí zaškrábat a pak se zabaví samo. Problém je, že já přes den z domu pracuji ze svého obývacího pokoje, do kterého má štěně volný přístup. Může i na chodbu, ale ta je společná s osazenstvem zvrchu (teta a babička), tudíž tam pes moc přebývat nemůže, aby se tetě nemotal pod nohy. Z chodby lze jít do kuchyně a z té do mé ložnice.

3) Ven štěně pustit samotné nemůžeme, vždy ho musí mít někdo v dohledu a na stopovačce, jelikož jsou všude květináče, záhonky, aj., které by pes ničil. Znamená to tedy zpravidla tak 2-3x denně hodina se psem na zahradě, jelikož doma by otravoval a nudil se (když je někdo v dohledu). Zbytek jsou procházky a já mám čas na pracování, úklid domácnosti, nákupy a další věci zpravidla jen, když štěně spí, nebo ho vezme projít přítel.

4) Když už se vrhnu na práci, úplně mi přejde stín po duši, když pes začne do dvaceti minut zívat, pak přijde a významně se vedle mě posadí a čučí... Přičemž nespal ani třičtvrtě hodiny a já si sotva po uvaření a úklidu našla chvíli na to uvařit si kafe a věnovat se práci. Stresuje mě to, štve mě to. Štěněti to nezazlívám, ale ty negativní pocity neovlivním.

Největší problém totiž tkví ve faktu, že když mě ona takhle neustále vytrhává z rozpoložení něco dělat, kdy já musím pracovat/dělat cokoliv přerušovaně, ubírá mi to na motivaci a síle. Leckdy je mi z toho do breku, jelikož nevím, jak to řešit, cítím se neskutečně spoutaná a jako otrok. Napadlo mě přesunout si pracovní stůl a počítač do ložnice a trávit dny tam, mimo časy venčení, procházek a hraní. Jinak nevím.

5) Měli jste někdy podobné pocity taky? Jak jste ty situace řešili? Jak psovi nastavit jasně meze a dát mu najevo, že jsou prostě chvíle, kdy nemá otravovat? Co má nové zuby, už jí nevydrží ani prasečí ucho a ani hovězí kost déle než dvacet minut, kongy ji přestanou bavit tak po deseti minutách. Pokud nemá nic jedlého na žvejkání, přijde prostě vyhlouzat stylem "pojďme něco dělat společně"... Sama si se svými hračkami nehraje, zabaví ji leda, když může něco likvidovat (např. kratonové krabice na vyhození, aj.)

Předem díky za konstruktivní komentáře.

EDIT:
Dodávám, že když třeba vařím, chodím po bytě a uklízím, štěně mi někdy dělá společnost a je s tím v pohodě, bo má pocit, že se něco děje. Připadá mi ale, že žárlí na počítač. Nemá ráda, když mě vidí bušit do klávesnice, když pracuju, v takových situacích se speciálně dožaduje pozornosti...

Aha, že mě to nenapadlo.

No jo, ale víte co je nejdivnější?

Že toto dělá jen při prvním ranním krmení.

Zbytek dne jde baštit hned, jak jí to naservíruju. Už jsme zkoušeli i venčení a procházky před snídaní, ale to je lenivá a rozespalá a nechce se jí.

Zprvu to možná bylo i kvůli zoubkům, ale teď už má nové silné zuby, ač ne komplet, a i když jí dám vnitřnosti nebo něco, co žužlat nemusí, tak se do toho po ránu nehrne.

A to dostává denně o 120 g krmení méně, než je doporučováno. Stejně bez úspěchu. Nicméně vždycky jak už začne, tak to zdlabe s chutí a vylíže misku.

Jinak žádnej dril ohledně toho nežebrání o jídlo (i to naše) nikdy neměla, prostě byla vždy ignorována, žádné zákazy ani kárání.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak to s tím blbým čumením... To mám se štěndou každé ráno před prvním jejím jídlem. Leží v kuchyni způsobně na gauči (jako vždy, když chystám krmení), já pak položím misku na zem a ona se na mě stále jen dívá a loupe očima. Tak si vždycky říkám, jestli chce moje požehnání, nebo CO??

Jasne, chce pozehnani 😜 videla jste Tenkrat v Hollywoodu? Inspirativni scena zde:


https://youtu.be/eMeyp_YWVv8

To už jsem viděla, ale je to doba.

Ale i když jí několikrát motivovaně řeknu, ať jde papat, tak si dá tak půl minuty čučení a až pak jde. Je to zvláštní.

A překrmená taky určitě není

sardullah:
Však tohle taky hezky vysvětluje p. Šusta... Že pes sám si rozhoduje o tom, co je pro něj odměna, tudíž odměna nemusí být nutně jen pamlsek. Ta naše už na to taky moc není a my teď taky nemáme za co mlsy dávat, jelikož nejlepší odměnou je pro tu naši seance s oblíbenou hračkou. Takže to používáme jen u přivolávání nebo při tréninku základních povelů.

Zároveň to musí být nějaké pro ni opravdu dobré věci, jako kousky vařeného kuřecího, sýru, nebo Bersi křupky (ty jí ještě půlím). Nějaké ty různé pamlskové odměny z obchodu si brát nechce, je hrozně vybíravá.

Jinak to s tím blbým čumením... To mám se štěndou každé ráno před prvním jejím jídlem. Leží v kuchyni způsobně na gauči (jako vždy, když chystám krmení), já pak položím misku na zem a ona se na mě stále jen dívá a loupe očima. Tak si vždycky říkám, jestli chce moje požehnání, nebo CO??

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
to je sice hezké, nicméně podstatou příspěvku byl trénink sebeovládání

ale jinak je vlastně smutné, když někdo nechápe/neumí pamlsky odměňovat, ale zná to jenom jako "přemlouvání k něčemu"

a teď vysvětlujte "hoax"

Hezky napsáno.

Proč jsou pamlsky u některých lidí tak démonizované? Jinak bylo tu například zmíněno, že někomu přijde jako nesmysl dávat štěněti pamlsek za vyvenčení se.

Ok, ale když štěně, které ještě na venek naučené není nedostane pamlskem indicii, že právě venku se to má dělat, bude to učení podle mě trvat dvojnásobek času minimálně. A štěně prostě bude čurat a kadit tam, kde se zrovna nachází, což znamená pro páníčka i víc nutného času stráveného venku, aby to vždy mohl podchytit. My jsme to tu naši naučili s odměnami do tří týdnů a jakmile už věděla co a jak, přestala na ty pamlsky čekat sama od sebe.

//když mi třeba spadne to jídlo při vaření, nikdo se na něj nevrhá//
To samé u nás. Štěně maximálně zbystří, ale vzít si to nedovolí. Jenže já jsem v tomhle ohledu takovej despota celou dobu - nikdy nedostane nic kromě toho, co je určené přímo pro ni, nebo pamlsku.

Když mi třeba zbydou odřezky od masa, přidám jí to prostě do dalšího krmení. Ale rozhodně nehodlám psa učit, že když vařím, tak mi má stát za zadkem a loupat očima, kdy se mu náhodou rozhodnu něco hodit, jen tak pro nic za nic.

molok:
Ten Váš bude asi taky pořádnej ješita.

U nás ta včerejší debata o tom dopadla skvěle a už od ní vidím, jak přítel např. Štěně chválí za každou maličkost, kterou dělá dobře, pohladí jí a řekne, jak je hodná.

Malé krůčky. (: Jinak to s tou borderkou zní strašidelně... Takového psa odvedence bych doma rozhodně nechtěla. Všeho s mírou.

Sardullah:
Povel "sedni" ta naše uměla jako jediná z vrhu, už když jí bylo sedm týdnů a když jsme si ji brali domů. Ale ano, toto je snadný povel. Opět ale přimět ji sednout, když ona zrovna chce bejčit, to zatím nejde, ani kdybych se na hlavu stavěla a motivovala ji v ten moment sebevíc.

Spíš se potřebuju v různých situacích naučit, jak tomu rozjívení zabránit, v tom mám ještě velké mezery.

U nás obojek nesundáváme a postroj jí zapínám před procházkou ještě doma, právě aby neměla kam utéct. Jinak někdy zkouší to, že si lehne na záda a čučí - to jí buď mechanicky zdvihnu na všechny čtyři nebo nalákám na nějaký mls, díky kterému si automaticky sedne a zaujme svou nulovou pozici. Záleží na míře jejího nadšení.

Co se toho krmení týče, ta naše pochopila po týdnu bejčení před položením misky na zem a bez očního kontaktu, že tímhle si papání nevynutí, tudíž to jsme zvládli dobře.

Ano, na pubertu se skutečně "těším". Jsem zvědavá, jaké změny v chování budou konkrétně přímo u té naší.

Je fakt, že spousta těch problémů má základy v nesprávné výchově a u spousty věcí je tam opravdu společný jmenovatel, který v tom já leckdy nevidím, jelikož se stále učím. A to uznávám.

Nicméně když už zvládneme jeden problém, objeví se další a takhle to jde celé tři měsíce, což je předpokládám u nezkušených chovatelů minimálně běžné. (:

Pro ty zkušené to zde vypadá, že v ničem pokroky neděláme asi i proto, že když se něco zlepší a vyřeší, tak to sem už nepíšu a i kdybych to napsala, najdou se skeptici, kteří mi
i tak řeknou, že to žádný pokrok není a že jsem si psa pořizovat neměla.

Inu, já vím sama nejlépe, že pokroky dělám já i pejsek a ač zde lidé tabulky neuznávají, tak pokud jejich rady a metody nefungují ihned a bez výjimek, přičemž pes není po třech měsících ještě perfektně vychovaný, není to pro ně žádný pokrok a špatně je z jejich perspektivy úplně vše.

Nalijte čistého vína i sami sobě a zavzpomínejte na své začátky.

Zběžně, co jsme zvládli a efektivně zlepšili:

- naučení psa na jméno, cca do dvou týdnů
- venčení, do tří týdnů a od té doby žádná loužička či bobek v bytě
- naučení klidu v rámci krmení
- tahání na vodítku
- základní povely v klidném stavu
- kousání a chňapání cca do měsíce
- skákání na lidi teprve nedávno, díky stopovačce
- přivolávání ve většině případů
- osamostatnění štěněte v rámci her i pobytu doma
- správný způsob hraní si s pejskem

Co nám zatím dělá problém:

- nerespektování přítele ze strany štěněte
- již zmíněné nezvládání práce s přespříliš rozjíveným štěnětem
- přivolávání v minimu případů
- žárlivost štěněte při společných interakcích
- nastavení hranic u některých druhů nežádoucího chování

Stále je hodně na čem pracovat.

marcelaamax:
Díky, však ono se to projevuje už teď...

Z koho má pes respekt a kdo je jen kámoš na hraní. Přítel to mimochodem vzal v pohodě a řekl že mu neva, když takhle na něco poukážu, ale že mu vadilo jen to, když to bylo na denním pořádku a každý den nějak jinak. Což už fakt přes dva měsíce není. (:

sardullah:
Díky za Váš příspěvek. Potěší, když člověka někdo chápe, či si popřípadě prochází něčím podobným. (:

//Bohužel, když jsem nejvíc potřebovala, aby se do toho nepletl nebo se alespoň držel toho, co mu říkám, tak do toho házel vidle// Ano, ano ano.

eli22 napsal(a):
To by bylo super, ale to té diskusi a Vašich slovech výše nevěřím, že to tak bude.

Ale jo... Příteli je to jedno, chce prostě mít klid, on se nepotřebuje nějak egoisticky realizovat v rámci psa.

Sám to bere tak, že psa jsem chtěla já a je více můj, ačkoliv ho má pochopitelně rád stejně jako já (nečekaně ) Když si já stanovím mantinely a pohlídám to, aby ona neprasila, bude jedině rád, že se do toho nemusí vkládat.

eli22 napsal(a):
Nejdřív ale musíte vyřešit přítele. Protože když budete vychovávat psa každý podle svého, tak to k ničemu nepovede. Možná povede, ale k tomu, že pes začne magořit.

O to se můžu snažit, ale spíš udělám nejlépe, když zabráním situacím, ve kterých by se do toho chtěl vkládat on. Jak mi bylo doporučeno výše. To je asi nejmíň konfliktní způsob, díky kterému budou profitovat obě strany.

lupus4 napsal(a):
jste na loži s přítelem - pes tam vlítne a otravuje ho

JSTE TAM VY JAKO KÁPO

vezmu psa za couračku, řeknu jméno + "jdi dolu (nebo místo, nebo vyhul)" jak je ctěná libost
pes nic , vezmu ho za couračku a povel max 1 zopakuju a provedeme při dolu... ho sundám,
při místo ho holt musím na místo odvézt...
nic víc nic míň...opakuju tak dlouho až reaguje na první dobrou , přítele k tomu vůbec nepotřebuju

No odteď už to bude tak a nejinak.

Bez vodítka ani ránu a prostě si ji srovnám do latě sama, než čekat na to, až zas on bude dělat nějaké hlouposti, kterými jančení psa pouze vyeskaluje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Holt to vezmu do vlastních rukou."
no konečně rozumná myšlenka
PSOVOD, ve smyslu cvičitel, učitel, je jen jeden!

Tak snad to bude fungovat stylem, jak už mi bylo řečeno výše...

Že pes z toho zkoušení aplikování chování, které mu prochází vyroste a bude ho pak aplikovat výhradně na toho člověka, který si to nechá líbit.

lupus4 napsal(a):
vy jste nepochopila základ, který vám tu už dávno napsala hmn a já vám ho opakovaně zdůraznil tak znova ! docela dlouho jsem to hledal ,tak doufám , že ne nadarmo

Povel nedávám, pokud vím, že nebude splněn či si nejsem schopna jeho splnění vynutit.


tímhle se důsledně řiďte a neřešte "vymyšlenou dominanci"

nic lepšího a fungujícího než vám napsala hmn v 14:18 ad 1) stejně nenajdete...

tak cituju
- postupuji krok po kroku, od nejjednoduššího ke složitějšímu, parametry se ztěžují/přidávají po jednom
tedy začínám ve známém prostředí bez rušivých vlivů, přivolání na blízko
zachytávám chování
motivuji chování
i tvaruji chování (když tam vidím ten klikr)

k dalšímu kroku přistupuji, až pes zvládá stávající
zvětším vzdálenost
NEBO přidám lehké rušení ve stejném prostředí
NEBO změním prostředí


tudíž vše další vás zbytečně odvádí od podstaty ...

Však já to nedělám už od té doby, co jsem se dozvěděla, že to dělat nemám - díky Vašim radám a radám dalších lidí odtud. Dělá to přítel, opakuji už možná popadesáté. A říct si nedá, prostě to zkouší. A bere jako úspěch i to, že štěně ho poslechne napotřetí a během tří vteřin zas začne jančit.

Vymyšlenou dominanci jsem řešila týdny zpátky, na toto už dávno nedám a opět díky uvedení na pravou míru od lidí odsud. Rovněž nechápu, kde se to tu najednou objevilo.

Chování zachytávám a motivuji a chválím a opět, přítele ani nenapadne psa pochválit a odměnit v momentě, kdy přestane bejčit a sedne si. Bere to zkrátka jako samozřejmost a pes pak neví, zda to tedy bylo ono a udělal to dobře, takže u toho nevydrží.

Ano, tohle jsou užitečné rady, avšak hodně zhruba nastíněné. Věřím tomu, že postupem času to nějak vypiluju. Ale štěně nemůže být dokonalé ve všech ohledech. Já sem píšu o neúspěších a na spoustu lidí včetně Vás to působí, jako bych svého psa doposud nenaučila nic, přičemž problémy nastávají jen v několika specifických situacích.

To je pak těžké. (: