Tak zadavatelka hlavně píše: dnes jsem si přivezla štěně. Takže asi bych ji s ním potkávat nechtěla, pokud má tyhle otázky hned po příchodu dvouměsíčního štěńda.

Honza1991 napsal(a):
To amiš: Promiňte ale to je blbost. Proč by někdo musel používat regulátor? Není vždy přirozenější škodliviny prostě naředit čerstvou vodou? Ryby v čerstvé nádrži nezabíjí těžké kovy ale dusitany a amonné látky (takže sanil moc nepomůže). Píšete že ten přípravek na úpravu vody váže těžké kovy. Kolik myslíte že jich v pitné vodě je, že je potřebujete vázat? A i kdyby, tak je naváže klesne to do dna a po čase se znova uvolní. To jsou marketingové báchorky, stejně tak jak s tím chlórem, co to odstraňuje.
pH vám to sice zreguluje ale voda bude mít vždy tendenci vrátit se do původního přirozeného stavu. Navíc běžné vodovodní pH zmíněným rybám nevadí, pokud je nechcete rozmnožovat.
Když už něco na zmínění následků předčasného nasazení ryb, tak třeba nitrivec ale to je celkem slabota, toxivec je lepší.
Konec konců nejlepší je ryby do čerstvé nádrže nedávat vůbec, takovýmto peripetiím a používání různých zázračných vodiček se, pokud možno i krátkodobě natož dlouhodobě, vyhnout. Jinak samozřejmě souhlas.
Ať se daří a ať to plave
To rybnickar: Tu rybu teď nekrmte! Jinak vám poletí dusíkaté látky nahoru a prostředí ve kterém je ryba je se zhorší = těžko pak zlepšovat stav ryby.
No to nejste první ani poslední, ve zverimexu vám nekukají cokoli jen aby prodali. A vychází jim to. Teď tam budete chodit pro léčiva, regulátory a nakonec pro novou bettu, takže vydělají o dost více než, kdyby vám poradili pořádně. Objem máte na jednu bettu dobrý. Ale tím že někdo týrá rybu ve 2 litrech bych se moc nechlácholil. Ta dvoulitrová „bettárka" jsou totiž pěkný aušus. Je to taková past na začátečníky. Ne náhodou je betta asi nejčastěji probíraný druh ve fórech o nemocech a úmrtích.
Hlavně pořiďte rychle rostoucí rostliny, ty vám pomohou snížit obsah dusíkatých látek. A ty výměny vody to chce

Tak já vím, že chemie je chemie, ale za Sanil budu bojovat. Nebyla jsem vždycky pečlivka a protože působí i jako mírná desinfekce, vždy jsem ho trošku při výměně vody přikápla. A v doporučeném poměru jsem ho lila při úplné výměně vody, kdy ryby plavali v kbelíku, písek byl vybrán a akvárko se drhlo celé. Prostě jsem to tak občas udělala (občas je 1x za rok až rok a půl). A měla jsem v 200l skaláry, čichavce, sekavce,jiné cichlidy, atd. vše více méně zašlo stářím a kromě jedné choroby přivlečené při koupi ryb z akvaristiky (asi krupička), nevím co je nemoc u ryb
To samé, když nebyl Sanil v prodeji, udělal Regulátor. Ale nechci se hádat, každý ať dělá po svém, ale na Sanil mi nesahejte (vtip, samozřejmě, vše v dobrém)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Výběr psa - dnes jsem se dozvěděla historii výběru psa u známých. Jeli si pro odrostlé štěně do útulku. Z Liberecka do Strakonic. Takový universální černý pes. A důvod ?
S těma netopýříma ušima by si ho nikdo nevzal, ten by tam chudák zůstal :-)).
Nemůžou si ho vynachválit, povahově zlatý pes.

Já si takhle vybrala 4 měsíční fenku z pražské Troje(pravda, jela jsem jen z Prahy 5). Řekli mi, že už moc nevyroste, ale dorostla do 30 kg. Ale úžasný pes, ke koním, na vodu, na čundry, skladná, až závislačka, čistotná od první chvíle, poslušná na slovo. A ušiska jak netopýr, jen odletět. Kdybych stejného psa zas našla, jdu zas do něj. Ale bohužel, štěndo od popelnice, evidentně nechtěný vánoční dárek, takže zůstávám u hovawartů .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jsem si vždycky představovala hovawarty.
Když jsem je sledovala na výstavě v Brně překvapila mě široká škála velikostí ( u plavých ). Některý vypadal jako mohutnější GR a pak tam byli psi velikosti vagonu.

No, já mám teď spíš toho vagonka. 9 měsíců a asi 38 kg. Ale je fakt, že při své mohutnosti má temperamentu na rozdávání a je hodně šikovná a mrštná, kam vyleze a co zvládne, prostě střela.
A jsem hodně zvědavá na figuranta, po tom, co jsem tady četla, ale zatím je to hravé štěně, takže už to vidím: super, jdem si hrát.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co se to s těmi psy děje ? Hovawart býval můj sen ( jen byl do bytu moc velký a chlupatý a pak - bylo jich málo ), vždycky jsem o nich četla jako o samostatných, vyrovnaných a sebevědomých strážcích.
Stejně tak bernský salašnický - vyrovnané, sebevědomé plemeno, které zbytečně neřve, ale nenechá si nic líbit a stráží !

Tak já se nepovažuji za experta přes hovawarty, mám teprve druhou fenu a znám několik zvířat od známých, ale vím, že je tendence šlechtit spíš do takového ,,chrtího " typu. A jestli ti hubení nejsou trochu nervnější (asi to vyzní jako vtip, ale někde jsem to četla). Moje první hovina se nikdy neprala, od tří let hlídala, ne agresivně, ale narušitele dvora držela v šachu na místě dokud jsme ho nevysvobodili, venku si jí mohl pohladit skoro každý. Jen střelba jí lekala, ale to jí jedem magor v roce nečekaně vystřelil přímo u hlavy. Ta moje druhá je teď mladá, ale neviděla jsem na ní, že by se lekala a když se někdy stane(pán za šera nenadále vystoupil z auta, uskočily jsme obě), tak se hned jde podívat co to bylo. Znám osobně tátu, mámu i ségru a babču, všichni jsou kliďasové. A všichni jsou hodně mohutní. Že by na tom fakt něco bylo? (i moje předchozí fena vážila na vrcholu sil 34 kg).

Ještě k zadavatelce, přetáčet psa je fakt blbost, s hovíky musíte s klidem, mírně, ale důsledně. A opravdu hotový pes je tak kolem třetího roku nejdříve.

Jasný, tak takový poznatek. pokud si pes zvykne v posteli, těžko se vykazuje .
Já mněla doma vždy psa u postele, ale nahoru nesměl. Ale, mezi námi, v červnu jsme dovezli nové štěně, nevím jak to, ale najednou v té posteli bylo. A u nás je to těžší než u vás, máme hovawarta. Ale pracuji na tom, jak jí dostat dolů.
Asi ve vašem případě by bylo nejlepší pelíšek u postele, jakmile se začne vrtět a vylézat ven, hned vzít venčit. A neučit na plínu, to je teď nějaká nová moda, ale není to kočka, však zvláště fenka brzo pochopí, že loužičky se dělají venku a bude vše v pohodě. Ale tu postel bych zakazovala, myslím, že i psovi je lépe ve svém pelíšku (ale sypi si popel na hlavu)

Hlavně je na neonky akvárko moc mrňavé, ostatně na ty pancéřníčky taky. Ono je malé i pro tu betu, ale ta se s tím vyrovná nejlíp. Pokud chcete dávat ryby do nového akvárka, musíte použít Sanil, nebo jiný regulátor akvarijní vody, upraví PH a váže kovy. Mám s tím ty nejlepší zkušenosti (taky jsem byla v mládí netrpělivá a chtěla všechno hned, ale tohle funguje opravdu dobře)

Já si z dětství pamatuji minimálně na dva venkovské voříšky, kteří prosluli tím, že si stále dokola snažili dohonit ocásek. Jejich majitelé se tomu smáli, jak je jejich pejsek veselý. A ona to mohla být nemoc

Trnovec nám sežral co mohl, dostala jsem ho darem, když kdysi známí rušil akvárko, s tím, že je hodnej a nic nedělá, zvlášť v tak velkým, co má m já(200l). Jo a já mu tehdy naletěla. Nechal jen sumečka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak to gratuluji ke kliďasce, to je výhra
mohu se zeptat odkud? rodiče?

edit : na fotce vypadá hodně velká a jako že bude i mít nějaké tělo, je to tak?

No, je hodně velká (36 kg), tak snad už zabrzdí.
Je po mohutných rodičích, chovatelé mají i babičku, ta má skoro 11 let a je to čipera, obě jsou ale taky klidné a pohodové (ale mohutnější typ). Pes je mladý, první vrh po něm (Afareus Channe Line), taky žádný prcek, ale mně se prostě ty mohutní hovíci líbí víc. A povaha opravdu kliďas, všechno jde prozkoumat, ale je naprosto neunavitelná.

Já byla docela zvědavá, jak to vezme naše osmiměsíční hovawartka. Bydlíme až na konci vsi, okolo Štědrého dne začaly první petardy, ale jsme bokem, tak asi si na ně zvykla, protože před Silvestrem jsme šli na procházku, byla puštěná a čuchala si, najednou začaly kousek od nás petardy, při první jsem nadskočila půl metru já, ale psice ani nezvedla hlavu, ačkoli psi ve vsi řvali jako ďasi.
Při ohňostroji předchozí psi šíleli, ale teď zas nic, byla ráda, že jsme šli koukat ze zahrady a mohla si jít čuchat.

Ale ona je vůbec kliďas a suverén, tak snad jí to vydrží i nadále.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na grilu nejlepší maso.

A to máte ta velká morčata (cuy, nevím, zda je to správně), nedovedu si představit na grilu našeho Pažouta

Rady padly, napíšu jen svou zkušenost. Náš druhý pes, pořízený do bytu ve 2 měsících, čůral snad do 4 a půl měsíce všude a vyráběl takové louže, že by člověk typoval tak na dospělou dogu a ne štěně středního knírače. Přišel vyčůraný z venku, popošel dva kroky a louže větší než pes. A za dva metry další. Nakonec jsme šli na veterinu, ale pes byl zdravý a přešlo ho to po čtvrtém měsíci.
Teď mám od června štěně velkého plemene. Chovatel mi k ní prodal i pytel Farminy, na kterou byla zvyklá. Zarazily mně časté hromady. Po zkrmení pytle jsem přešla na jinou řadu (N+A?, teď mám okno), kterou krmili její sestru a moc si to pochvalovali. Hromady byly už přímo obří a každou chvíli. Moje chyba. Přešla jsem na granule od jiného výrobce a hovínka jsou tak 2x denně a výstavní.
Znám štěnda hodná, co ani botu nezkusila kousat a štěnda draky, co vyhlodala zeď a na zahradě vykopala dráty a co nebylo mosazné, to zlikvidovala. U těch nejhorších ničitelů ale byl na vině majitel a malé zabavení psů. Ale stejně to většinou přešlo samo s věkem.

fikovnice napsal(a):
"Amiš", ve kterém vlákně je, že zadavatelka chce dalšího psa? To jsem nějak přehlídla. To je samozřejmě neskutečná hloupost, a snad k tomu nedojde.

Je to téma Názory na australského ovčáka, kousek dole na stránce.

amiš napsal(a):
Víte, ono to není ani tak o kritice, jako o celkové nezodpovědnosti. V současné době není problém si něco načíst a k výběru psa přistupovat zodpovědně a přihlédnout k tomu, jaké potřeby má to které plemeno a co nabízím já, jaké jsou moje možnosti.
Nejsem hvězda a chyb jsem nadělala hodně, ale když mi rodiče konečně povolili psa, bylo mi 13 let, tak můj sen byl dobrman, nebo doga, nebo tak něco. Nakonec, po zvážení situace(a s pomocí otce, to ano), jsem skončila u středního knírače. Podmínka byla, že budu chodit na cvičák. Tak jsem jezdila každou sobotu po obědě na cvíčák pro knírače (nejprve mi otec vozil do Počernic, ale tam se zrovna končilo), takže jsem jezdila na Balkán (pan Rousek, pamětníci jistě vzpomenou), dva přestupy, kus pěšky, celé odpoledne, v zimě jsem se vracela hluboko za tmy. A dalo se to zvládnout.

Dnes kolem sebe vidím naprosto nevhodný výběr plemene, laxní přístup majitelů, kterým se nechce nic obětovat ze svého pohodlí a pak nastávají krizové situace.
Nic proti zadavatelce, snaží se alespoň svou situaci nějak řešit, ale už dopředu uvažuje o dalším psu, aniž má vyřešeného prvního.A o tom to asi je.

Ještě k tomu vožení, do Počernic mi otec vozil autem, tam se tehdy jinak dostat nedalo, ale na Balkán jsem jezdila sama se psem bez doprovodu MHD, 2 hodiny tam a 2 zpátky- když tak o tom přemýšlím, ano, to jsem za hvězdu i byla, dnes bych se na to už vykašlala. A naši byli v klidu, ačkoli tehdy na mně mohli volat leda z balkonu .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no a teď se někdo vžijte do její situace, přišla se poradit a čte, jak jsou její rodiče divní
tady mají australáka v kotci a děti s ním nikam nejdou, protože to není možné
tahle slečna se snaží
a až jí na cvičáku (na tom bez ostnáče a proutku) někdo ukáže, co s tím psem jde a nejde, budeme se ještě hodně divit
kde my jsme byli v tom věku, v jakém levelu psím ? všici hvězdy :-)
ono to půjde, držte se

Víte, ono to není ani tak o kritice, jako o celkové nezodpovědnosti. V současné době není problém si něco načíst a k výběru psa přistupovat zodpovědně a přihlédnout k tomu, jaké potřeby má to které plemeno a co nabízím já, jaké jsou moje možnosti.
Nejsem hvězda a chyb jsem nadělala hodně, ale když mi rodiče konečně povolili psa, bylo mi 13 let, tak můj sen byl dobrman, nebo doga, nebo tak něco. Nakonec, po zvážení situace(a s pomocí otce, to ano), jsem skončila u středního knírače. Podmínka byla, že budu chodit na cvičák. Tak jsem jezdila každou sobotu po obědě na cvíčák pro knírače (nejprve mi otec vozil do Počernic, ale tam se zrovna končilo), takže jsem jezdila na Balkán (pan Rousek, pamětníci jistě vzpomenou), dva přestupy, kus pěšky, celé odpoledne, v zimě jsem se vracela hluboko za tmy. A dalo se to zvládnout.

Dnes kolem sebe vidím naprosto nevhodný výběr plemene, laxní přístup majitelů, kterým se nechce nic obětovat ze svého pohodlí a pak nastávají krizové situace.
Nic proti zadavatelce, snaží se alespoň svou situaci nějak řešit, ale už dopředu uvažuje o dalším psu, aniž má vyřešeného prvního.A o tom to asi je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Amiš, to bys nevěřil, kolik lidí tohle považuje za hodně velké vyžití aneb co by ten pes chtěl. Pamatuju maďarskýho ohaře pořízenýho do paneláku, během týdne jen čůrací procházečky na flexině. A o víkendu PĚT KILOMETRŮ dlouhá procházka. Ten člověk to opravdu říkal takhle s důrazem, jakože proč ten pes blbne a demoluje byt, když chodí na takový pochody. Jestli nemám něco na uklidnění.

Jinak, no, zadavatelko. můj pes chodí každý den ven na dvě hodiny a je to minimum k tomu, aby se zastavil program samohybného prořezávače keřů a kopání metra. A to mám asi tak milionkrát línější plemeno než borderku, předtím jsem měla psy plemene pracovního, pořád tisíckrát línější než borderka a v tom srovnání je Nora pes příjemně líný a její potřeby co se pohybu a práce se naplňují dosti snadno.

Borderky bez práce se normálně zblázní, zcela vážně.

No,když jsem ještě bydlela v Praze, pamatuji v centru města na flexině kavkazáky a křížence tohohle typu, venčené pravidelně na Karlově náměstí. A na sídlišti, kde jsem bydlela pár malamutů, čuvače a tibetskou dogu. Poměrně smutný pohled, nejen na ploužící se psy na vodítku, ale i na kvalitu jejich srsti s porovnání se zvířaty, žijící venku.

Eliška Nejmanová napsal(a):
Většinou chodím domu o půl třetí když máme idpoledku tak o půl čtvrtý a o víkendu jsem s ní skoro celý den a každý měsíc s ní do na velikou procházku od 10:00 do15:00

Ten měsíc mi dostal. To mi opravdu přijde jako trol.
Pokud ne, lze jen konstatovat: děvče, nevhodně zvolené plemeno do nevhodného prostředí k nevhodné činnosti a k nevhodným majitelům. Z toho se musí vycházet, najít si dobrý cvičák, ne na cvičení, ale na radu jak postupovat dál, protože tady bude nutné práci ze psem vidět na živo.
A ZAPOMENOUT v dohledné době alespoň 5-let na jiného psa, pokud nemáš v úmyslu zničit prvního psa úplně, sebe, rodiče, zahradu a okolí.

Před mnoha lety jsem jako dárek dostala králíčka do paneláku. Ačkoli mněl být zakrslý, nakonec ho kamarádka určila jako středního kuního. Byla to holka a musím říct, vynikající společnice. Nedělám si srandu. Chodila na kočičí záchod, seno mněla v kleci, kde i spala, takže žádný problém. Jediné, co králíci činí, že hryžou kabely, to mně rychle poučila, ale kamarád elektrikář mněl řešení a nic jiného neničila. Chodila si na volno, přišla na jméno, když jsem (třeba) koukala na televizi, seděla mi pod židlí. Není to až tak kontaktní zvíře, ale kdo chce mít nevtíravého společníka, bude jistě mile překvapen.

Zvyklá? Když jí nic jiného nezbývá, tak přežije. A jasně, když usnete nepřikrytá, tak pokud není 30+ tak vás taky prostoupí zima, to se vám nikdy nestalo?, Jak je stará, do půl roku nemá štěně vyvinutou kompletní termoregulaci, takže prochladne daleko snáze.