Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Už teď mám problém vysvětlit jí, že se s ní nemá mazlit, pokud na ní skáče".
Podobný problém jsem měla s "tetičkou" mé psice. Naučila si ji, že jí vždycky něco dobrého přiveze. A čím víc na ní štěkala, skákala a dorážela, tím rychleji lovila dobrotu v kabele. Jak se to stupňovalo : "udělej s ní něco, ať na mě neskáče..." -
odešla jsem, ať si to "tetička" vyřeší. Určitě to není dobře, ale odmítla jsem ukázňovat rozjařenou fenu, kterou si tak naučila.
Tak počkat, až bude spolubydlící ve svátečním na odchodu za zábavou a nechat ji poskákat je dobré řešení.
U nás je to tak, že psice sedí, čeká až se návštěva vyzuje, vyslíkne...a ví, že pak dostane. Ale musela si ji to "tetička" naučit sama, když moji snahu bojkotovala.

Je to tak, když jde o malé štěňátko, nebo malého psíka, jako má třeba ona spolubydlící, tak to lidem přijde roztomilé "Jééé! on má radost, že jsem přišla". Když jim pak ale začne skákat pejsek skoro až k obličeji, tak už to tak hezké není. Zkusím jí to ještě vysvětlit, pak už si s tím bude muset zabojovat sama, jak říkáte.
Opravdu jde ale vidět, že to žádný hlupák není, na mě skočí už jen při hře, ale brzy pochopí, že to má opačný účinek, než který by chtěla. A když chce něco dobrého, tak si začíná pomalu sama bez vyzvání sedat, místo onoho skákání.

orionka: vyhněte se cvičáku, kde po vás budou chtít stahovací kovový obojek na případné přiškrcení psa, o ostnáči nemluvě.

Tak to bych samozřejmě utíkala opačným směrem, o nic takového opravdu nestojím

Keriton: Děkuji za radu, určitě se o to budu snažit. Horší bude vysvětlit to rodině a spolubydlící. Už teď mám problém vysvětlit jí, že se s ní nemá mazlit, pokud na ní skáče.
Jinak jsem z Roudnice nad Labem. Vím, že tu je kynologický svaz a nějaká školka Bobík, ovšem ani na jedno nemám žádné recenze.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono ani tak nejde o cvičák, jako o laskavou, ale důslednou výchovu a vymezení hranic, co můžu já a co může pes.
Bylo toho o tom napsáno ( i tady ) spousta.

To určitě ano, načíst toho může člověk spoustu, stejně tak je hromada videí na youtube, věřte, že jsem toho viděla hodně, ale nechci se spoléhat jen na "teorii", myslím si, že hodně pomůže, když člověku někdo jiný přímo v praxi ukáže, co dělá špatně a jak to třeba zkusit jinak. Takže si myslím, že cvičákem určitě nic nezkazím, když najdu nějaký, který nám vyhovuje.

Děkuji! :) Je opravdu zlatá, už zvládla i koupel (z útulku hrozně zapáchala). Jen to chce opravdu máknout na té výchově. Kdy myslíte, že by bylo vhodné začít chodit na cvičák? Nechala bych jí týden rozkoukat, zvyknout si a pak bych chtěla začít chodit, nebo se vám to zdá brzo?

Ollie: Snad to taky zvládnem, jako ten pán
i když nám to možná bude trvat trošku déle... a doufám, že na tu druhou postel nepřijde

Tak abych tu trošku odlehčila atmosféru... byla jsem si pro fenku, poštěstilo se a přivezla jsem si ji hned domů :) je jí 6 měsíců. Prý asi kříženec labradora a pitbula, co myslíte? Toulala se někde v zahrádkách a nějaká paní ji přivedla... Cesta autem bez problémů, ležela a nechala se celou dobu drbat. Seznámení s pejskem proběhlo úspěšně, jen je to takové třeštidlo, takže musíme kontrolovat, aby menšímu pejskovi neublížila nechtěně. S kočičkama se poznávala zatím přes dveře, ale vypadá to hodně nadějně. Pokračovat budeme zítra.
Venku jsme byly 2x za ty poslední 4 hodiny. Doma se stejně vyčůrala, ale to bych připsala spíš nervozitě/nadšení (když jsem nervózní, tak bych taky pořád jen chodila na záchod). Ale pokaždé, když se doma stala tahle nehoda, tak se začala chudák plížit pryč se sklopenýma ušima. Samozřejmě jsem ji za to nijak nekárala.
Teď už spí, ještěže mám velkou postel, roztahuje se a v pelíšku jsem jí nijak neudržela

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tohle je vážně téma, které se vyřešit nedá. Maximálně můžete polemizovat a štěkat na sebe, že názor toho druhého není správný (pun intended). K tomuhle bych řekla, že každý vidí to, co vidět chce. K tomu článku bych řekla, že se sice studií nějakou zabývá, ale takovych jsou mraky a tím, že jí sem postnete nikoho o vaší pravdě nepřesvědčíte. Jsou lidé, kteří mají kolem sebe raději lidi a upřednostňují rodinný život nade vše a na druhé straně máte lidi, kteří svůj život zasvětí pomahaní zvířat, protože věří, že je to tak správné a vidí to jako své poslání. A ani jedna skupina přeci nemůže té druhé nic vyčítat. Že nepomáhají dětem, ale zvířatům? Nebo naopak? Je to každého volba.

Tak v pátek se jedu podívat na 6 měsíční štěndo fenečky :) Jediná paní, ze všech těch telefonátů a emailů, mi zavolala zpátky. Nevím proč je s útulky tak obtížná komunikace. Možná je opravdu lepší to vše objet osobně.

Máte někdo ještě nějaké tipy, na co bych se měla zeptat, na co si dávat při návštěvě pozor a co hlídat? Kromě toho, co tu už bylo zmíněno.

rapotacka11 napsal(a):
Aneno
- zrovna dnes se mi spolubydlící svěřovala...
"""""""""""""
- nejste snad v pronajatém bytě
Tam bych si psa nebrala, natož z útulku.

Nejsem, byt je můj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj první pes k nám přišel jako odrostlejší štěně zvyklé na kočky. Vyběhl na zahradu, přišel se přivítat se sousedovic kočkou, ta mu rozsekla čumák a od té doby z něj byl kočkovrah. Tolik k tomu, že ke kočkám radši štěně. Chce to hlavně pohlídat to seznámení a vyzkoušet si předem jak vaše kočky na psy reagují. Abyste nedopadla stejně.

Nemám psy z útulku, všechny jsem sebrala přímo na ulici, ty pohodové jsem dala k adopci, ti špatně udatelní my zbyli - z asi 30 mám 3 vlastní a 3 stále k adopci, takže těch pohodových se zdá být podstatně více než problémových.

Z mojí smečky:
první dvě jsem sebrala z ulice jako sedmitýdenní. Jedna od prvního dne bezstarostné štěně, od prvního dne fixovaná na manžela, který to neustál a city opětoval, takže neadoptovatelná. Její sestra na nás dva dny vrčela, pak se fixovala na mě, ale strach že ani tohle nevydrží věčně a taky jí někde opustíme v ní přetrvával několik let. Trochu bojácná, občas venku bez zjevné příčiny zpanikaří a utíká domů, mívala noční můry, teď už dlouho ne. Obě dvě jsou lovci, to je asi náš největší problém, a neumí si hrát s malými psy. Jinak žádné problémové chování s čím by se majitelé papírových psů nesetkávali taky. Hodně jsem si zkazila i sama výchovou, u dvojčat je to trochu jiné než mít jedno štěně.
Třetí je mix pitbula, sebraná v 5 měsících, teď dva a půl roku, v nové rodině v noci vyla a tesknila, s každým dalším pokusem o adopci začala být na cizí čím dál víc agresivní a z adopce jsme ji stáhli. Problémové chování - agresivita k cizím, což jsme si způsobili sami pokusem o adopci a už celkem pod kontrolou. Proti podezřelým chlapům mě brání pořád, tak uplně jí to odnaučit nechci. pere se se psy a po zakousnutí nechce pustit. Dokud se nezakousne lze ji povelem odvolat. Opět to není problém který by majitelé pp bull plemene nikdy neřešili. Lovila kočky, ale s donesenými koťaty se sžila a od první chvíle opečovávala, na rozdíl od ostatních psů, ty bylo třeba trochu krotit. Za míček udělá cokoliv. Dřív se počůrávala, strachy i radostí, což může být tím co si prožila na ulici. Teď už to celkem má pod kontrolou. Je závislák, řešili jsme vytí když je doma sama, venku nechce bez nás být a škrábe na dveře.
Čtvrtá je stále v adopci, přesně ten problémový obyčejný vořech, kterého nikdo nechce.2 roky na ulici a v majetku bůh ví koho. Bojí se lidí, bojí se klacků, bojí se jídla v ruce, bojí se doteku, bojí se přijít, bojí se jít vlevo od člověka i obejít kohokoliv zleva. Ze začátku jsem ji na venčení musela nejdřív nahnat do kouta, svázat čumák aby nekousla, pak nasadit postroj, připnout na vodítko, vodítko na sedák, otevřít dveře, pak rozvázat čumák a nahnat ji ven. Tam přede mnou zdrhala, takže pokud jsem chtěla aby šla doleva, musela jsem uhnout trochu doprava a ona ode mě utíkala na opačnou stranu. Ale nemohla jsem uhnout moc, to pak zpanikařila a začala jančit, couvat vyvlékat se z postroje. Je u mě od ledna. Za tu dobu jsme dosti pokročili, umí si hrát s hračkami, vezme si pamlsek z ruky, přivolání na stopovačce a v cizím prostředí tak 90%, jištěné povelem sedni, ten je i na dálku 99,9%. Umí i odložení, lehni, pac (první "kontaktní" povel pro ni), a válet sudy, nechá se pohladit, ostříhat si drápy, otřít hadrem. Na vodítku suprová, netahá, trochu problém jí dělá naučit se tahat na postroji. I přes tyhle úspěchy bych ji těžko někomu "prodala" jako zcela bezproblémového psíka, pokud si dotyčný aspoň trochu všímá co adoptuje. Ten strach z lidí ani nevím jestli někdy překoná, je v lecčem chováním blíže ochočenému divokému zvířeti než domestikovanému.
Pak mám ještě dvě štěňata, sestry, sebraná ve třech měsících, další tři měsíce jsou u mě. Jedna normální štěně, druhá si z toho co si na ulici prožila nese hodně traumat. Je bojácná, ze strachu se počůrává a kouše, i namazat bolák mastičkou je problém - jak mě vidí s mastičkou v ruce, zaleze do kouta a strachy se počůrá, musím jí to mazat potají, při mazlení. Těch iracionálních bubáků má víc. Po oddělení od matky si čůrá do pelechu. Zlepšuje se, ale pelech musí dostávat jen na noc, jinak nestíhám prát. Musí se s ní jednat hodně v klidu, nejásat, nekárat, nedělat prudké pohyby. Jinak super psík, odkoukává od starších, rychle se učí triky, aportuje, je taková vděčnější než ta druhá a venku si mě víc hlídá.
Do vzdálenější smečky patří ještě labradorka bez pp u rodičů - jako tříměsíční štěně ji nějaký dobrák uvázal u útulku, dva dny po štědrém dnu, nový obojek, vodítko a pytel levných granulí, evidentně nevhodný dárek. Povahově zlatá, přesně jak laik od labradora očekává, zdraví už horší - DKK 4/4. Možná když si počkáte po vánocích, bude na výběh více štěňat. Za mě to zas taková výhra není, brát si štěně oproti staršímu psu. Je s ním víc práce, nevíte co z něj vyroste, výchovou jeho povahu neovlivníte a chybou ve výchově můžete i něco zkazit.

Šťastnou ruku při výběru.

Děkuji! Koukám, že máte opravdu hodně zkušeností :) na seznamování si dám určitě pozor, to bez debat.

Tak naše kočička se asi naučila sama od sebe aportovat. Koukáme spolu na film a dobrých 15 minut jí to drží. Nahrála jsem to, ale nevím, jestli tu bude video fungovat.

( https://www. facebook. com/aneta.novotna.9/videos/pcb.1674479302604974/1674478669271704/?type=3&theater )

Ta druhá má talent jen na pěstování špíčků, jde jí to ale také pěkně.

Musela jsem se o to podělit (i když se jedná o psí diskuzi, někteří snad prominou), zrovna dnes se mi spolubydlící svěřovala, jak se snaží pejska naučit aportovat, tak mi to přišlo takové úsměvné :D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Děkuji za sdílení vašich příběhů, moc ráda si vše přečtu :) Už koukám, hledám a zkouším obvolávat, zatím ne moc úspěšně, buď jsou někteří již zadaní, nebo se nemohu dovolat. Ale pejsků je všude dost, jak štěňátek, tak i starších :) tak to chce jen čas a určitě se poštěstí!

impact napsal(a):
Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem na něj nereagovala. Běžně je tady sprostý a nadává lidem. S jeho agresívní povahou se nedivím, že chudáka útulkáčka zmrvil. By mě zajímalo, jestli je tak agresívní i na klienty v ordinaci. To ho ti čtyřnozí musej milovat...

Tak takovým lidem se asi nevyhneme úplně nikdy, jen škoda, že to pak odnáší i zvířata.

-

Jinak chci moc všem poděkovat za vaše příspěvky :) ráda si vyslechnu názory a rady zkušenějších a těší mne, že tu převládají hlavně ty pozitivní.

jahodapavel napsal(a):
Právě že měl. od té doby si nevezmu staršího psa a už vůbec ne z útulku. Ale stupidním záchranářům je těžké cokoli vysvětlovat.

Je mi líto vaší špatné zkušenosti, ale přijde mi jako velká škoda, kvůli tomu nad všemi takovými pejsky zanevřít. Doufám, že budu mít větší štěstí a "lepší ruku" při výběru než vy :)
Jinak si myslím, že spojení "stupidní záchranáři" nebylo úplně nutné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj příběh by byl na knihu. Nicméně vřele doporučuji několikrát přečíst např. knihu Restartujte svého psa, nebo Pro život vašeho psa. Tam se dočtete s čím se můžete setkat. A je to pravda, vím z vlastních zkušeností, jen ty knihy se ke mě dostaly pozdě, až už jsme řešili dost vážné problémy.
Druhá věc je mít možnost psa si vyzkoušet a případně vrátit.

Další takový zajímavý postřeh. Letos jsem si udělal výlet - víkend "Problémové chování psů - intenzivní víkendový seminář ". Nebudu se rozepisovat co, kde a proč, bylo to fajn. Ale píšu to proto, že nás tam bylo 16 a tak 80% byli právě psi z útulku. (ale taky tam byli i značkoví psi)
Ten počet útulkáčů mne tedy dost zarazil.

Já mám druhého psa útulkače. Jeden super, druhý problém za problémem a velká omezení.
Jestli někdy budu mít možnost dalšího, tak nejspíš už to bude štěně a (značkové).

Ale jen do toho, fandím vám, jen to chce myslet racionálně, v klidu a bez emocí.

Děkuji za tip na knihy, určitě se na ně podívám

S tou racionalitou také souhlasím.

Moc vám všem děkuji za vaše odpovědi a názory!
Souhlasím, že pejsek z útulku může být v jistých případech větší risk (soužití s jinými zvířaty), ale prostě nedokážu "házet všechny do jednoho pytle". Samozřejmě ve mně ta nejistota a starost zůstává, ale nechci, aby mi to zabránilo v tom, dát nějakému takovému pejskovi šanci. V tomhle musím souhlasit s manbea a impact, opatrným výběrem se dá předejít mnohému a ani tím, že bych si pořídila štěňátko vhodné rasy z dobré chs, nemůžu 100% předejít tomu, že se v budoucnu nestane něco špatného.

Také děkuji za tip na FB - určitě se porozhlédnu.
Také jsem dostala radu, koukat spíše na dočasky, kde se o pejskovi mohu většinou dozvědět více, než z útulku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ke kočkam bych volila asi spíš štěně, ohledně lepšího soužití.Nebo psa co byl na kočky už zvyklý.Jak to ale bude skutečně probíhat, na to vám už nikdo záruku nedá.Osobně jsem psa z útulku neměla, jen byl před ním zachráněn.Volila bych dobrý útulek, kde vám i dobře poradí.Také musíte brát v úvahu, že se kočky se psem nesnesou a pak mít možnost pro ně jednotlivé místnosti hlavně v době vaší nepřítomnosti.

Ano, máte pravdu, taková záruka není asi nikdy. Zbývá asi se jen ptát a nakonec to "risknout". Jinak co se oddělení pejska od koček týče, tak nad tím jsem už také samozřejmě přemýšlela a problém by to být neměl. Kočky mají dá se říct "svůj" pokoj, kde jsou v době naší nepřítomnosti :) Jinak na psy jsou zvyklé, občas k nám zavítá nějaká ta psí návštěva a pokaždé jsou hrozně zvědavé a chtějí se kamarádit. Také věřím, že i kdyby to soužití nebylo ihned ze začátku to pravé ořechové, tak by se na tom dalo zapracovat a časem by to bylo lepší.

rapotacka11 napsal(a):
Bydlíte v RD - mohou ven ?

V RD nebydlíme. Mám byt 3+1... to by snad ale problém být nemusel, ne? I kdybych bydlela v domku, nechtěla bych mít zvířata venku samotná, nebo je jen "vypouštět" místo venčení.

Dobrý den všem, již delší dobu uvažuji o pořízení pejska. Původně jsem měla v úmyslu pořídit si štěndo papírové, ale čím dál více přemýšlím nad možností pejska adoptovat z útulku.
Právě proto bych se vás ráda zeptala na vaše zkušenosti a váš příběh :) budu vám vděčná za jakoukoli poznámku, postřeh nebo upozornění. Co vás vedlo k adopci? Jak taková adopce z útulku probíhá? Je něco, na co bych si měla dát pozor? Jak probíhala "aklimatizace" pejska na nové prostředí?
Mou největší starostí je asi soužití pejska, o kterém vlastně nevím nic, a mých dvou kočiček.