U nás neprší, pořád se to mračí, ale nic nepadá, pršelo naposledy asi před 5 dny.
Myš teď celkem zhubla (jako rozuměj není hroch, ale hrošík) porost je asi 2mm, co je delší, tak uškubnou, takže sice stresovaný, ale ne mnoho, cca 2/3 ohrady je hlína. Tak doufám letos nebude žádný kopytní kolaps. Vloni to odskákala haflinga, ale ona je taková chuděra, chytle kdejakou blbost, co jde okolo.

Jinak, ono to není tak hrozné s tím vybavením, prostě jsme půl roku ladily a teď je to pohoda. Vím, že beránek, bavlna jsou ok, masky Cashel Crusader, třásně s ušima na vyjížďku a Kilitch co 2-3 dny a léto je bez incidentů Jen peněženka pláče, ale co už.

Efe, kdybych tohle dala na Myš, tak se zblázní. Ona má citlivou pleť, dečky jedině bavlněné, nesnášela i Manmatku. Vůbec se morgáněti nedivím.
Když jsme jely na dvoudenní výpravu, koupila jsem gelovou podložku - jakože chudáček koníček bude celé dva dny nasedlán, tak aby se neotlačil - no první etapu byla Myš jak šílená, kroutila se, občas hrbila, nadávala ... když jsem po pauze sedlala, z nějakého vnuknutí jsem tu gelovku zahodila a ejhle, odchodila pak zbylých 55 km úplně v pohodě. Vadila jí i ta gelovka mezi sedlem a podsedlovkou.
Podbřišník Wintec Super Soft jí způsobil "krásné" zapařeniny za lokty, taky letěl hned na bazoš - teď funguje na koženém oblečeném do pravého berana a v pohodě.
Neoprenový nebo jakýsi návlek na nátylník zase vyrobil hotspot za ušima (po jedné vyjížďce), klasická maska s ušima z té umělé legínovité látky také.
Chvíli mi trvalo, než jsem to doladila, ale v podstatě do styku s Myší kůží příjde jen bavlna, beránek nebo kůže. Ohlávku má vždycky jen chvíli, takže tam naštěstí není problém. A v zimě v huňaté srsti je to samozřejmě lepší

Tak tě vítám v klubu služek koníků s citlivou pletí

Tak to je paráda! A Oušorátko to je, to je 2x ňuňu
Myš je také Oušorátko a našla jsem její mimi foto.

Doufám, že budeme zásobovány zrzavým ňuňu spamem

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Horsano, gratuluji k zrzavé ňuňu

Koukám, máma má dost velký odznak, to na Sihle neřeší? Myš má malou hvězdičku a i to se řešilo. Ale pač nemá 5.generaci ouplně známou, tak to bylo to podružnější, nicméně i na Cunkově i na Janově Hoře je to spíše nežádoucí.

Jinak u nás v sobotu triko s krátkým rukávem a v neděli s dlouhým ;-)

Jenom k tomu, co se dá potkat v lese ;-)

Vloni kousek za Prahou, cca roční býček plemene Skotský skot náhorní a roční Piraňa.
Býček utekl při převozu z nedaleké farmy a vesele žil sám v lese. Při setkáních občas funěl a dupal nožkou. Ale honák je honák a býček byl vždy spolehlivě odejit mě z cesty bez újmy na zdraví všech zúčastněných.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak srnčí v okolí Prahy též nahazuje těžký ignore.
A to tak, že vyignoruje i Piraňu, která je tedy naučená je nehonit, ale občas za nimi vyběhne cca 5 m a to ty srny stojí, čumí a nic.
Jsou tu zvyklé na velký provoz - cyklisté, turisté a prostě utíkají, až když už je to vážně na těsno. To samé divočáci ;-)
V zimě jsem měla kamaráda divočáka, který bydlel v křoví naproti hřbitovu a pač jsem tam chodila večer okolo půl jedenácté venčit, tak jsme se pravidelně potkávali. A tak nějak jsme si na sebe zvykli, já na něj mluvila, že jsme to my, on už na nás nechrochtal ani nefuněl, jen vylezl z křoví a koukal. Piraňa se bála, tak se mi držela u nohy, takže všechna setkání dopadla v klidu a pohodě. Dokonce jsem párkrát šla a Otakar (nojono, pojmenovala jsem ho) tam nebyl, tak jsem zavolala a on vylezl. Zásadně jsem ho nekrmila to ne, jen jsme měli takovou chvilku večerního povídání.
No a někdy v únoru Otakar přestal chodit a asi po 14 dnech mi přivedl ukázat 10 pruhatých mimin Od té doby už se moc nevídáme, smradi jí dávají zabrat, lítá to křovím nahoru dolu a ona chudák nemá čas na povídání
Nedávno jsem jí viděla, děti už jsou velký a vláčel se za ní ještě jeden kus, ale nevím jestli to byl nějaký amant nebo chůva - pro její duševní zdraví jsem jí radila tu óperku

Jinak vlka vidět v přírodě - tak to je sen i můj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nějak těm bezkostrám nemůžu přijít na chuť, vždy mi připadají nasedlané dopředu , vepředu úzké a sedlo padající dozadu, tím i posunutí dosedu jezdce do oblasti beder , takže dlouhé. Po ježdění zkontrolujte, zda vám sedlo někam neujíždí-dopředu-dozadu.
Chápu to tak , že když dáte sedlo trochu z kohoutku dozadu aby byly ty polstry alespoň ve stejné výšce, nebude vám sedět podbřišník.....
pamatuji se i na fotku asi od Basrok, taky s bezkostrou a taky tvrdila, že takto jako na foto je to o.k.
vim , že napasovat sedlo koni a sobě je peklo , někde se musí občas zavřít oko, když na takovém sedle trváte.

Ou, já a bezkostra nee.. měla jsem jen pad Orx, jeden z prvních a šel z domu po druhé zkoušce, kobyla řekla jasné ne.

Právěže jsem jim nepřišla na chuť a tak investovala do kostry na míru . už 5 let spokojenost pod i nad sedlem

A ano, Madam není křehký plnokrevníček, to je pravda
Můžu po ní rejdit kovovým hřbílkem jak chci a ještě nastavuje špeky

Wonder Brush používám pouze na čištění beránkového potahu na podbřišník - vyndá chlupy, rozčeše beránek a nepotrhá, je to fajn. Na koně nepoužitelný - pokud je Myš zablácená, nemá kartáč šanci, tam jedině kovové hřbílko, pokud líná, stačí se přiblížit na 1m a je kartáč plný chlupů, opět nastupuje kovové hřbílko, občas v kombinaci s furminátorem (ten mám primárně na psa)

Jinak Wonder Brush i před lety to masážní hřbílko, co dávala Buggyra, čistím háčkem na kopyta

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No mně naopak velmi vyhovují, ale co zase nesnesu já, jsou kolenní opěrky, jakékoliv.

Nemáme to jednoduché

Jinak k Orxu - pohled z jiné strany - měla jsem jeden z prvních a hned šel pryč, mě ty galerky strašně vadily, měla jsem dojem, že se nemůžu hnout a jsem tuhá jak mě svíraly. Přitom jsem velikost řešila, dle zadele jsem měla správnou, i jsem tam měla nějaké to místo navíc, ale prostě mě vadily. Celý život v anglii mě asi poznamenal
Tak jen, že ne vždy je to fajn

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...a taky si vždycky při jarním odchlupování nadáváte, že jste si ZASE zapomněli vzít roušku?

No já nadávám, že už zase fouká od koně ke mě

Mám pak plnou pusu chlupů, pač pořád melu.

Klasika z nejklasikovatějších
O životě kovboje, který žije celý život mezi koňmi a krávámi.
O koni jmenovitě je pouze kapitola Pekelník, jinak tam vystupuje plno koní, hlavně dlouhonohý hnědák s klenutou hrudí ;-)

"Dyť je to jenom kůň..."

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vidím to bohužel stejně, že s prací se to nezlepší. Ona vloni "pracovala", ale barometr nálad nevypínala ani tak. Ustajovatelka už se s ní domluví, ví, že k ní prostě nemůže jít na*ratá anebo, nedej bože, spěchat. Pak je vše v pohodě. A když je nejhůř, pošle právě Ellinku, od tý si nechá všechno.

Žádná práce to nezlepší, prostě jsou takoví, já říkám ostražití.
A citliví na nálady okolo sebe. Neuhraje se to s žádným pamlskem, žádnou laskominou, prostě pokud nechce tak nechce.
Taky jsem zažila, ze začátku, když se ustajovatelka nehodlala vzdát u hromadného očkování a chytala Madam dlouho a určitě jí adrenalin stoupal, tak nejen že jí rozhodně nechytila, ale když jsem přijela já, tak kobyla nechtěla ani ke mě, otáčela se zády a odcházela - na mě to působilo jako "tys mě tu nechala v téhle situaci, tak teď si to taky vyzkoušej" no já jí rozhodně nelovila, dřepla jsem si v ohradě a s myšlenkou mám celý boží den a je kráné tady takhle dřepět a Madam za chvíli dorazila sama.
Teď už tyto situace nejsou, i díky tomu, že jsem se přestěhovala do stejné vsi a bydlím za rohem a není problém dojít kdykoliv. A taky je Madam 24/7 venku, tudíž odpadá manipulace vodění z/do boxu.
A jinak máme kovářku, veterinářku, fyzioterapeutku, zubařku - prostě ženy, ta ženská energie jí tak nějak lépe sedí.

Efe, tak vítej v klubu
I huculi mají taková specifika, hlavně šedé kobyly ;-)
Madam od odstavu na pastvině do 4 let skoro nechytatelná, pouze když se odehnalo stádo do stáje, tak byla odlapena. Pak se postupně lehce zajela a pak jsem si jí odvezla. Od té doby jsem její - můžu jí dělat cokoliv, nechá se přesvědčit, že může přejít přes plachtu, když jsem u ní není problém žádné ošetření apod. Důležité je to, když jsem u ní ;-)
Je v ustájení zvykem, že se koně očkují hromadně, přijede vet a s ustajovatelkou naočkují celé stádo na pastevku. Celé, až na Madam, která se od ustajovatelky, její dcery, vetky ani nikoho jiného nenechá chytit. Když se po půl roce přehání stádo na do druhé ohrady (je to přes polňačku) tak je jediná, která se odmítá nechat nahnat do nové ohrady a zůstává sama ve staré. Historek mám mnoho ;-)
Takže tam na očkování jezdím, na přehánění též. Chytne jí ještě kamarádka co má quaculu a b-reiterka quaculy a teď nově 10 letá dcera majitelky nově příchozí plňasky. To jsem teda koukala, ale ta holčina je nesmírně šikovná a když jsem se jednou zdržela, ona mi Madam dovedla a vyčistila a tato se nechala!
Jakmile ale kdokoliv (včetně výše jmenovaných) jde do ohrady s tím, že šup šup chytnu tě a odvedu, spěchám, to bude rychlovka ... tak se nedostane blíž než na 5m od šedivého zadku.
Tak to prostě je, beru to tak, šak prostě je specifická, díky tomu jí můžu sloužit. Kdyby byla pohodový rodinný koníček, zůstala by na rodné hroudě a já bych měla v srdci prázdno

Já jsem pojmenovala psa Brutus - bylo to nejroztomilejší štěňátko z vrhu - než přišla puberta a no, prostě to bylo brutální

JInak Fidorka se jmenuje máma mý kobyly a má drahá se zove Oplatka, byl ročník Óček a co jiného mohla Fidorka povít, že

Horsana napsal(a):
Včerajší pán Klobása, mno, na ňom je po zime zvláštne to, že on sa vždy akoby zmenší, ale že by nejak brutálne schudol...neviem, tie 5 cm chlpy už nemá, tak možno preto ten efekt scvrknutia sa :D

Na pytlíčku má dva zrejme sarkoidy, výýýborne, veľmi sa teším :(

Quacula je v zimě taková připosražená ... má dlouhé chlupy, tak těch 5 a více cm, hlavně na břiše, a opticky jí to hrozně zkracuje nohy, vypadá děsně
Teď už největší nálož chlupů odložila a má opět nožky úměrné tělu, sláva!

Padnoucí kostrové sedlo, s důrazem na to padnoucí

Jinak tedy, kometo, parůžek za tu cenu ... no nemusím mít všechno

Přes tekoucí vodu Myš též nechodila, v panice skákala, všechny čtyři až nad ušima, aby jí to proboha nožičky nesežralo
Tak jsem vzala holinky, dlouhé vodítko a mňamky a šla jsem si stoupnout do potoka. A teď brodíme potoky úplně v pohodě. Ale do řeky či do rybníka, to nee, to už je moc veliká vodní plocha, může tam být žralok Žrout nebo Lochneska, tam kobylka nechodí
Ale ono ani já nejsem vodní typ, takže nějaké plavení v našem podání nehrozí