Ve větším městě ještě možno připočítat 500 až 1000 za "dobrý den". Je to přehnané, ale může se vám to stát, cena 300 až 500 je taková normální, víc bych nedala, otočila se a našla veta, který si účtuje normální částky. Každý vám řekne, kdy je třeba očkovat příště, na co, kdy přijít a kdy odčervit.

ohledne velkochovu slepic se vyskytuje takova spousta mytu, ze nekdy nestacim zirat, cemu jsou nekteri lide schopni verit. vetsinou jsou to lidi, kteri velkochov nikdy nevideli, alespon u nas v cr, marny boj. to co jste napsala na puvodni dotaz je naprosto relevantni odpoved, i kdyz se tedy nelibila :-)

Já nejsem zadavatelka. Zadavatelka se raději odmlčela a vůbec se jí nedivím. Já pouze odpověděla na dotaz s tím, že jsem v podobné situaci, ale je možná kastrace (takže jsme se pro ni rozhodli) a co bych dělala, kdyby kastrace možná nebyla. V první řadě nechápu, že tady vůbec někdo řeší situaci doma, kdy se to nedá uhlídat. Když napíšu, že to tak je, tak to tak prostě je, proč se v tom někdo šťourá a dělá závěry na základě toho, že nic neví, ale stejně si musí rýpnout, jen tak pro jistotu, když dotaz zněl zcela jasně. Je to diskuse o psovi, ne o dětech, rodinné situaci, nebo třeba dispozicích domu nebo bytu. Pokud se chtějí "mamynky" prezentovat a vyjadřovat svoje názory na výchovu dětí, mají k tomu určitě spoustu možností, ale mohly by si s tím jít na jiné stránky, které se těmto tématům věnují. Já se nezlobím, jen je mně to zcela nepochopitelné. Jsem spíš udivena. Ať se každý zamyslí nad sebou samým. Doufám, že dotyčným je teď aspoň líp, když upustily trochu té své zlomyslnosti.

Však jsem psala, že jsem ten nejhorší člověk na světě, protože jsem prostě tvrdě zaspala, měla pět minut do odjezdu autobusu, sice zamkla, ale nevytáhla klíč. Asi bych měla jít k nějakýmu doktorovi, protože jsem nezvládla to, co zvládne naprosto KAŽDÝ svéprávný inteligentní člověk, což já evidentně dle zde diskutujících nejsem, takže teď co, asi bych měla jít třeba k psychiatrovi, protože holt nejsem žádné ranní ptáče a vstávat o půl čtvrté mě ne vždy jde snadno někteří, nezlobte se na mě, ale tak netolerantní, plytké a zlé lidi jsem zde nečekala. Ani se nedivím tazatelce, že přestala reagovat. Možná se jí i ulevilo, že nepranýřujete ji, ale mě pěkná inkvizice, to už jsem dlouho nezažila.

Dobře. Až vychováte s úspěchem dítě s neurovývojovou poruchou, tak běžte radit někam na emimino, kde o ty vaše rady ohledně výchovy třeba někdo stojí. Já se o radu rozhodně neprosila. Že jste vychovala dvě "normální" děti a pracujete s puberťáky je v tomto případě úplně jedno. Věřte, že můj syn úplně "normální" není a vy o tom víte nic, tak se nemusíte vyjadřovat. Jste povrchní. Tady jsme na fóru týkajícím se háravé feny a psa v jedné domácnosti. Mimochodem píšete bludy, bez jasně daných pravidel a důslednosti bychom nemohli vést normální život. Samozřejmě musí docela dost věcí a taky za různé věci zodpovídá. Jenže toto je právě situace, která není běžná právě proto, že trvá jen pár dní v roce, takže tu není ten návyk. Např. psy vždy pohlídá, aby nevylítli ven, dá jim vodu, ale to dělá každý den a má to naučené. Nám se to stalo jednou během čtyř let a naštěstí ve špatnou dobu, tak z toho nic nebylo. Byli vždy oddělení 14 dnů, protože pes to z ní cítil už dopředu a docela mu z toho hrabalo, oddělený byl na tom líp. Byl to den blbec a pokazilo se víc věcí najednou. Když vím, že se to teoreticky stát může, byť jen jednou, tak to prostě nemůžu riskovat. Proto byl taky asi vznešen dotaz. Tazatel se prostě nemůže spolehnout na všechny členy rodiny, tak to nějak řešit musí a na to se ptá. Takže jak jsem psala, my se rozhodli, že psa necháme vykastrovat. Pokud bych nemohla kastrovat, tak bych se klonila k chemické kastraci nebo volila variantu s klecí. Jo, a jsem ten nejhorší, nejbezohlednější a nejnezodpovědnější člověk na světě, protože jsem zapomněla vytáhnout klíč ze zámku. Riskovala jsem štěňata. Asi to můžeme přirovnat ke zbrani, která sice není nabitá a náboje jsou zamčené zase jinde, ale proč ne, že, když by si ji někdo strkal třebas pod postel...

Kulovnici máme dle zákona zamčenou v trezoru na zbraně, který má kódovací zámek. Trezor na klíč bych nikdy s malými ani velkými dětmi neriskla. Nevím, proč tu najednou řešíte zbraně. Stačí zaspat a vyběhnout rychle na autobus a klíč zůstane v zámku. To jsou běžné věci, které se mohou komukoliv stát.

A víte o tom, že někteří lidé chodí z domu ve čtyři ráno? Můj muž dokonce ve tři. To by jako kluk dělal do osmi co? Byl by čtyři hodiny bezdomovec. Tipla bych to na to, že by se natáhl na lavičku a spal tam, v tom lepším případě. Vyjadřujete se o někom, o kom nic nevíte. My mimochodem na venkově bydlíme. Má dost velkou poruchu pozornosti a jsem na něj hrdá, že dokáže sám vstát, nachystat si snídani, vypravit se, stihnout autobus a dojet na správné místo. Puberta ho hodně unavuje a proto bývá ráno ještě víc mimo než kdy dřív. Samozřejmě chápe, že psi k sobě nesmí a proč, ale prostě to v tomto stavu zapomene. Tak vám děkuji, že jste se nad ním pohoršily a jistě se i zasmály.

Třináctiletého vykopnete? A co potom? Jak budete řešit OSPOD? Puberta jaksi přichází ve věku, kdy jsem za něj odpovědná já. Nemá smysl toto řešit s někým, kdo si myslí, že je možné nezletilého jen tak vykopnout z domu bez následků. Nebo kdo vlastně ani neví, v jakém věku u lidí je toto téma relevantní.

a to vás jako jak děsí? ráno jdete s jasnými požadavky do práce, napsanými velkýma písmenama na všech zamčených dveřích, na lednici, dokonce i na deklu od záchodu. opakovaných milionkrát, protože děcka odchází poslední. a přijdete domů a vidíte kalamitu... protože si synáček musel vzít nutně vaše ponožky, protože se mu líbí a nutně je potřeboval. hárájící fena ho evidentně nijak netrkla. normální a běžný scénář

řeším podobný problém, kde jsou největší problém taky ti puberťáci. jediné jiné řešení jsem nalezla v tom, že zavřu jednoho do ložnice (kam nikdo krom nás chodit nepotřebuje) a zamknu a ještě pořídím velikou psí klec, kde holt bude ten jeden zavřený. ne úplně pořád, ale bohužel většinu toho času jo, protože stačí otevřít dveře, pes se prosmekne a je vymalováno během pár vteřin. u našeho psa není narkoza problém, takže jsme se nakonec rozhodli pro tu kastraci jako nejmenší formu trápení jak pro psa, tak pro fenu a nakonec i pro nás... dál jsem četla o preparátu, který se dá dat i samcům, je to podkožní implantát, takže se dává bez narkózy podobně jako čip, ale funguje jen zhruba půl roku a cena je téměř 2000Kč. neznám ale nikoho, kdo by s tím měl jakékoliv zkušenosti. kdybych měla psa, který nesnese narkózu, tak bych to zvážila, mě odradila ta cena, přece jen psovi nejsou ani tři roky a nikdy nechceme, aby měl štěňata a fena je ještě štěně a tu bychom chtěli uchovnit a oba jsou plemena dožívajícího se spíš vyššího věku...

Radím počíst si důkladně o plemenu husky a zvážit, jestli mám pro něj ty nejlepší podmínky. Pokud ne, opravdu si to husky nakonec "vyřeší sám". A to píšu zcela vážně. Pokud na ni nemáte čas několik hodin denně a nejste schopní ji vycvičit, nemáte zkušenosti, tak to pro vás i pro ni bude velké trápení. A to ani teď neřeším yorka k tomu. My máme malá i velká plemena. Krysařici, trpasličího pinče, border terierku, kudrnatého retrievera a NDO. Velké i malé psy máme víceméně odděleně a máme na to prostory, např. v bytě byť sebevětším bych si to nedokázala představit. Velcí psi žerou na dvoře vedle sebe a malí doma, po jednom zavření. Ne že by na sebe byli zlí, ale chci, aby žrali v klidu a nehltali. Jedna je stará, zubů půlku, druhá štěně a třetí by tak polykal, aby mohl všem sežrat jejich, že by se zadávil. A to píšu jen a jen o žraní. Máme lovecká plemena a jejich výcviku a využití se aktivně věnujeme. Vlastně psům věnujeme veškerý volný čas. Nevím jestli jste schopni si uvědomit, kolik času vám výcvik dvou štěňat zabere, ale terier a husky si zaslouží každý svoje, být vámi, prostě bych si to rozdělila a na jednoho člověka bych nasměrovala jednoho psa. A věnovat se tomu opravdu důkladně, jinak cestu nevidím.

nevím co vás k tomu vedlo si pořídit huskyho a teriéra... či si z nás tady neděláte srandu... přikláním se k radě jednoho se zbavit, zvlášť když už teď si nedokážete poradit

Touha po steneti a zaroven jeste vetsi touha na tom opravdu za kazdou cenu usetrit... Vazena(y), zamyslete se nad sebou. A pak si dejte do googlu buldoček kamerun a můžete si počíst.

Zdravím,když už jsem tuto diskuzi založila, tak trochu popíšu průběh nemoci pro ty, kteří se s tím třeba taky potýkají: k vetovi nás vedla především únava fenky, menší ochota se pohybovat a nechutenství. To nechutenství nebylo až tak závažné, spíš se z obžery schopné spořádat jakékoliv množství žrádla stal normálně žeroucí pes, ani úbytek váhy nebyl enormní. Vet si všiml, že pes "má brejle", tzn světlejší kůži kolem očí, což jsme my neviděli, protože ta změna přicházela postupně a člověk si to až tak neuvědomí, pokud vidí psa každý den. Podíval se na sliznici v tlamě a zhrozil se. Následoval odběr, sono na vyloučení nádoru, výsledek krve katastrofální. Bylo nám řečeno, že pokud se jedná o autoimunitní nemoc, tak je to nevratný stav, což se nakonec potvrdilo. Hledat dárce kostní dřeně je u psa nereálné, už třeba z finančních důvodů, ale i praktických. Do pár dnů proběhla transfuze, za týden kastrace - vzhledem k hormonální poruše (fenka častěji hárala a motali se kolem ní psi i mimo hárání). Po transfuzi se stav zlepšil naprosto zásadně, ale byli jsme varováni, že se to může zase zhoršit, pokud nebude ten důvod nadměrná produkce estrogenu, v což se doufalo. Po měsíci opět zhoršení, léčba kortikoidy, přeléčení na parazity, což byl jen pokus a my to věděli, s tím, že buď nastane zázrak, nebo ne. Dva týdny po tomto vysledování zhoršení stavu úmrtí fenky. S největší pravděpodobností selhání srdce. Nebyly potřeba žádné léky, řekla bych s klidným svědomím, že si fenka život do posledního dne užila celkem v pohodě. Od vysledování příznaků se fenka dožila 5 měsíců, léčba bohužel jen prodloužila život, asi o měsíc a půl. Byly tu debaty ohledně odběru krve. Naší fence brali krev jak z přední nohy, tak ze zadní i z krku na krevní obraz. Transfuze byla do nohy. Dárce dal deci a půl z nohy, přední, naprosto bez problémů. Řekla bych, že tady stejně jako u lidí záleží hlavně na zkušenosti a šikovnosti odběratele.

Nas vet parazita (popr. jed) bral v uvahu hned, ale neni to tim. Ja jinyho psa tedy neznam s timto, to jich mam kolem sebe opravdu hodne.

Zatim nijak viditelne netrpi, je ale takova natura, ze ta to najevo moc neda. Ze ji neni dobre ale samozrejme znat je. Vim ze to nastane, ta situace, ale dokud to nebude nutne, tak to neudelam.

Bohuzel hemolyza vzdoruje terapii. O tom se tu ale nebavim, ani neresim dg., ani nehodlam resit dal cim vsim si fenka i my prosli. Resim vlastne jen a pouze paliativni peci.

Máme pětiletou krysařici s tímto. Autoimunitní problém a nikdo jí už nepomůže. Chtěla bych se zeptat, pokud měl někdo u psa tento problém, jak dlouho ještě pes žil a na co vlastně umřel? A existují i nějaké oblbováky pro psy, tak jako třeba pro lidi? V pondělí si půjdu pro něco k vetovi, ale chtěla bych spíš osobní zkušenosti, co opravdu pomohlo a co ne. Děkuji.

Otcova osmileta labradorka na tom byla uplne stejne, ale nastesti bez dalsich nasledku. Otec to nepoznal, pak se jen tak zminil ze ma nejaky potize uz asi tyden, tak jsem na ni koukla a okamzite ji odvezla k vetovi. Taky to moc ruzove nevidel, ale nastesti je ziva a zdrava. Stesti bylo, ze to teklo ven, jinak by to byl rychly proces. S tim srdickem se to stat muze klidne i u cloveka, mame tady jednoho, kterymu srdce poskodila silna infekce v zubu Vet rikal, ze jsou tohle nejcastejsi operace a pokud clovek nechce stenata, tak kastrovat.

notregistered napsal(a):
To vážně ?
pp vstupenka na sál ?
ale jen u těch z fci, že ano ?

Ano, vážně... Ohařům se ocasy kupírovat můžou. U dospělého ohaře nadiktujete, že si pes (ohař, u kterého to je více pravděpodobné) ocas např zranil. Viděla jsem na vlastní oči s tím, že fenku znám. I majitel důvod ústně potvrdil. Asi si budu nosit diktafon všude, nebo už nevím... Zdrtilo mě chování majitele, který se vždy k psům choval velice slušně.