scylla napsal(a):
Tohle je také citace z webu chovatele akit a snůšku větších hloupostí aby pohledal

Nejdůležitějším bodem pro výchovu a výcvik je kladení důrazu na postavení v lidské smečce. Psovod (majitel) musí být vždy vůdcem smečky (alfou ), rodina betou a až potom zaujímá místo ve smečce pes (gama). Jestliže do prvního roku štěněte toto majitel opomene, narazí při výcviku u staršího jedince na tvrdý odpor.


Nejúčinnější výchovnou metodou je uchopení psa za kůži na zátylku a řádně s ním zatřepat, poté psa dostat na záda do podřízené polohy a napodobit jedno až dvě kousnutí prsty ruky do hrudě psa s důrazným povelem „fuj“. Akita přijímá jako trest i krátké a rázné uchopení za předkolení řasu (pod slabinou psa volná kůže). Tímto trestem nevyvoláte u psa strach z ruky, ale docílíte respektu a utvrzení Vašeho postavení ve smečce. Akita má však jednu výhodu:na rozdíl od jiných plemen je v hierarchii smečky stálá a po správné ranné socializaci by nemělo docházet ke konfliktům.


Pro toto plemeno jsou důležité návštěvy kynologického výcvikového střediska až do věku jednoho roku.Po tomto období je třeba dbát na opatrnost při průběhu socializace s ostatními plemeny. Akita je dominantní, v rámci psí smečky se staví do role alfy a proto nesnese některé projevy hry a dominance. Jako u všech plemen se osvědčilo při výcviku používání podmíněných a nepodmíněných podmětů. Další výhodou je, že má dlouhou dobu vyhasínání (podmíněný a nepodmíněný útlum). Při postupném vyhasínání podmíněných reflexů stačí zavést do výcviku nepodmíněné podměty – v době vyhasínání akita povely nezapomíná, ale pouze zpomaluje reakce na povely.


Závěr: Akita inu výchovou a výcvikem se nijak zvlášť neliší od jiných plemen. Je však nutné si uvědomit, že Akita je velké, tvrdohlavé plemeno s nízkým prahem bolestivosti a smečkovou dominancí.

Akita inu je všestranné plemeno, používá se jako pes strážní, canisterapeutický, záchranářský.

Budete-li mít další otázky na výchovu a výcvik (obrana apod.) rádi Vám je zodpovíme.




Dagmar Fišerová

canisinstruktor



Takže ono se to opravdu chce řídit citem a rozumem a ne hloupostmi, byť pocházejí od chovatele.

Americkou akitu jsem neměla, ale od 7 měsíců věku jsem chvíli učila majitele, jak vrátit zpět důvěru, kterou na základě podobných postupů ztratili, na cvičáku měli dokazovat, kdo je pánem. Výsledkem bylo štěně hlídající si misku, postavené do konfliktu s každým, kdo na ně zatlačil. Dnes je Riušce už 5 let a každé prázdniny jí hlídám. Je z ní bezva pes.

Och...tak tedy tohle mi trochu zamotalo hlavu zajímavě napsáno to tedy žádná. Část textu byla použita i na jiných stránkách, ale zbytek toho byl tedy podán mnohem více laicky, aby to pochopil i ten největší imbecil já tedy musím říct, že jsem na psy měla zatím vždy obrovské štěstí a nikdy jsem se s extrémním odporem a těmi chvílemi, kdy pes na pána zkouší, nesetkala. Je pravda, že můj předchozí rotík se jednou pokusil proti mě na vodítku lehce postavit (Srna vylítla z křoví vedle nás a psovi v tu chvíli úplně přeskočilo...dřív jsem takovou agresi z jeho strany nezažila) ale stačilo jenom, když jsem se napřímila, podívala jsem se mu do očí a klidně ale důrazně jsem řekla jedno NE...pes se automaticky uklidnil a s jiným, nebo dokonce větším odporem jsem se nesetkala...a nemůžu říct, že bych ho někdy nějak extrémně drilovala. Avšak majitelé jeho dvou sester výchovu absolutně nezvládli, z fenek se stal neovladatelný pár/smečka a bohužel je ve 4 letech jejich života nechali utratit já bych třeba bojovala o jejich nápravu...i kdybych je měla dát někomu zkušenému na převýchovu...ale tak každý z nás k problému a ke zvířatům přistupujeme jinak

jednorožecAmálka napsal(a):
Všude píšou, že psi jsou povahově problémovější než feny, třeba odkaz níže. Nevím, proč vám chovatelka doporučovala raději psa než fenu. Možná má o psy menší zájem než o feny...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%A1_akita.

U spousty plemen to tak právě je...i většina mých "rádoby skvělých známých kynologů" (jak tady někdo poznamenal) se na tom shodli...že tedy přímo akitu neznají a nemůžou to tedy určit s jistotou, ale u většiny plemen to chodí tak, že fenka je lépe zvládnutelnější a celkově mírnější. Upřímně mě tohle zrovna taky dost zarazilo...

Ale tak já původně taky chtěla fenku a to právě z těchto důvodů...do listopadu však doba dlouhá ještě budu mít dost času nastudovat co půjde a rozhodnout se. Psi se mi vždycky líbili víc, než feny (jak jsou robustnější, mají širší hlavu, krk a celkově ten předek), ale stejně jsem chtěla fenu, kvůli údajně lepší zvládnutelnosti

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy, co se vyjadřujete směrem k akitám tak negativně, jste je někdy chovali?

Když jsem se kdekoliv zmínila, že mám v plánu basenji, tak si většina klepala na čelo, že to bude rváč, že se mnou nebude komunikovat, že mi zničí byt, doma bude výt, kdykoliv ho pustím z vodítka, okamžitě vezme dráhu... Když jsem poznávala chovatele, rozhodně ty informace nebyly tak strašné, spousta věcí byla dokonce úplně naopak.
Aktuálně mám doma až obsesivního mazla, co reaguje i na myšlenku, miluje lidi - pes vítací, za celý svůj život rozcupoval tak maximálně houbičku na nádobí, doma sám ani nepípne, když je venku, kde to nezná, tak po něm šlapu, jak se mi motá pod nohama, když mě nemá pod kontrolou na vodítku... Jasně, je hodně jiný, povely plní v případě, že nemá nic důležitějšího, držkuje na kluky v produktivním věku od JRT výš, ale s většinou se nakonec seznámí, když je čas a nálada. Oproti všobecnému názoru, že je to pomalu bestie, co na člověka zvysoka kašle, je to dost rozdíl. A nejsem jediná, kdo to tak má. Na vodítku chodí v první řadě proto, aby nevyprovokoval konflikt, ale v součtu mi 5 h rychlochůze/běh denně na 10 m flexině, když není příležitost pustit (párkrát za procházku navolno je, když je bezpečno), přijde ok. Navíc je to pes čuchací (což unaví víc než fyzická aktivita) a měšťák. Když vyrazíme do přírody, tak po chvilce bučí, že tam nejsou lidi, žádní psi, že ho to tam nebaví a chce okamžitě domů.

Má vyžití a je viditelně v pohodě. A to je ve srovnání s akitou totálně nevycvičitelné a problémové plemeno - podle zažitých pravd.

Na basenjiho jsem tenkrát narazila úplně omylem. Prohlížela jsem si nějaké obrázky psů na Googlu a teď tam vyskočil tento zrzoun se zatočeným ocáskem..co mi to dalo práce najít toho krasavce. Hned jsem začala hledat kde co, ale bohužel musím uznat, že jsem se opravdu dočetla vážně hrozné věci...prakticky ho popisovali všichni jako nezvladatelnou, mrňavou bestii, která vyjíždí i na svého vlastního pána, ničí vše, k čemu se dostane...pak že je to velice tichý a čistotný tvor. Jsem upřímně moc ráda, že to může být i jinak. Jestli je pravda, co o svém basenji říkáte, tak jste toho jasným důkazem opravdu je to strašně krásný pes, ale tenkrát mě příspěvky lidí strašně zklamaly a odradily. Kdybych se o něm aspoň bývala dočetla, že je to mazel...tak už ho mám dávno doma

samik49 napsal(a):
Mě spíš baví, jak se tu píše o individuálním a "jiném" přístupu k akitě a pak se tu zmiňujou "zkušení kynologové", kteří mají s pracovními psy x zkoušek :D To budou určitě ti praví, co budou vědět, co na akitu platí.

V každém městě jsou snad vyhrazená místa, kde se psy volně pouštět můžou... U nás ve městě je samozřejmě taky zákaz pohybu psů na volno, ale "po chodníku" se psy chodím naprosto minimálně, prakticky denně s nima popojedu za město, kde je můžu navolno pustit nebo aspoň vzít na stopku (v lese, kde je hodně zvěře apod). Rozhodně bych nespoléhala na to, že (jakémukoliv) psovi bude stačít většinu života procházka na vodítku po městě! To jsou pak ty příběhy, jak pes doma demoluje kdeco, na vodítku šíleně tahá apod..

Každopádně to spíš vypadá, že už se zadavatelka rozhodla, já bych si prostě spíš vzala něco jednoduššího, zvlášť do toho města, kde se člověk se psy na chodníku míjí co chvíli dost natěsno a vláčet 40 kg psa neustále od jinýho, na kterýho se chce vrhat - ufff..

Já vážně už nevím děláte si ze mě lidi už ale srandu? ovšem...opět vypíchnout část příspěvku a překopat si to k obrazu svému, aby se z druhého udělal úplný imbecil upřímně jsem se snažila najít, jestli zde není možnost smazání diskuze...protože tohle už vážně není možný buď to vše nečtete, nebo to schválně přehlížíte?

Říkala jsem snad, že mi někdo z těch známých lidí, co mají psy suprově vychované (ano...s plno zkouškama atd), bude mého psa vychovávat? V žádném ze svých příspěvků tam nic takového mezi řádky ale vážně nevidím. A pak dále...psala jsem snad, že pes bude celý život ťapat po chodníku? Vážně jsem tam něco takového napsala? psala jsem, že se pokusím psa naučit na kolo a brusle, ale že se s ním bude hlavně chodit běhat a v zimě na běžky...a už jenom ty PITOMÉ BĚŽKY jasně říkají, že NE ASFALT nebo aspoň u nás se na běžkách tedy jezdí po sněhu a běhat po chodníku se mi vážně nechce. Dále jsem uváděla, že budeme jezdit ke známým a většina z nich má zahrady...pak že já sama mám chatu a tam máme zahradu jako * a dále, že tak do třech let plánujeme stavět a tam ta zahrada bude taky...

Omlouvám se za trochu agresivnější reakci, ale tohle už mě prostě nebaví. Tohle je moje první téma tady založené a myslím, že i poslední...na žádných jiných stránkách jsem se s takovými reakcemi nikdy nesetkala...vážně to moc nechápu. Každopádně děkuji těm lidem, kteří přidávali kvalitní příspěvky bez toho, aniž by toto plemeno uráželi, shazovali moje rozhodnutí a mé zkušenosti se psy (o kterých nemáte ani šajna). Tak vám všem přeji spoustu radosti se svými psy. Stěňata budou k dispozici až v listopadu a nevím, jestli pak má cenu se sem časem vracet a přidávat získané zkušenosti...protože úplně pak vidím reakce stylu, počkejte po pubertě, počkejte na první rvačku...nebo možná uslyším, že jsem měla obrovské štěstí na hodného a bezproblémového jedince.

Závěrem by mě vážně moc zajímalo, kdo z vás má s americkou...opakuji AMERICKOU AKITOU zkušenosti...kdo z vás jí měl...ne z doslechu někoho blízkého, nebo kolegy z práce...ten vám může vyprávět kde co...ale upřímně mi sem prosím vy všichni, kdo je tady tak urputně soudíte, napište, KDO Z VÁS americkou akitu kdy měl...pak budu vaše příspěvky brát vážně, ale tohle vše mi přijde jako neobjektivní a zaškatulkovaný názor, nepodložený ani studiem, zájmem o toto plemeno, natož pak zkušenostmi...Toť asi k mému poslednímu příspěvku

Omlouvám se za vložení příspěvku (citaci)...překlik.

sufle napsal(a):
Myslím, že je rozdíl americká a japonská akita. Všichni tady asi píšete o japonské a paní chce americkou.

Jasně...je fajt se chytit toho, čeho přesně člověk potřebuje, aby mohl udělat z dalšího člověka blbce. Ta poznámka ohledně toho, že někteří psy jsou rádi, že jsou rádi...ta tam byla z toho důvodu, abych poukázala na to, že si nemyslím, že mít psa většinu doby na stopovačce je nějaká obrovská katastrofa...ale tak každý z nás uvažuje jinak a má potřebu se vyjadřovat k jiným věcem.

Ohledně koupání...akita prý vodu nemá ráda...nechce jít ani do mokré trávy po dešti. A proč ne na cvičák? Psala jsem jednak kvůli psům a pak hlavně kvůli jinému přístupu k tomuto plemeni speciálně. Mohu si najít zase někoho, kdo se mnou bude speciálně cvičit v soukromých hodinách...proč ne...ale pokud jste někdy něco o akitách četla (já hledám, co jde poslední týden...články, diskuze, procházím různé ChS a co tam o nich daný chovatelé píší...i zahraniční články procházím), tak jste se jistě u všech majitelů mohla dočíst, že pes potřebuje zcela jiné zacházení, než třeba běžný labradudl...a prakticky nikdo z nimi na cvičák nechodí...

Ale já jsem zatím jen hloupoučká mladá zakladatelka, která se nechala pobláznit krásným méďovitým vzhledem a víc jí nezajímá...má prostě jasno...ovšem. Přesně takto se tu ke mně prakticky 80% lidí vyjadřuje.

Mohu ještě znovu zopakovat, že pes bude žít ve městě a pouštět psa na chodníku na volno? Ne děkuji...ovšem budeme chodit do parku a jezdit mimo město. Třeba na naší chatu na Šumavě a ke známým, co mají zahradu...ale nebude to pořád. Navíc já sama bych chtěla do třech let mít baráček se zahradou...

A ohledně výcviku a přivolání...nehodlám se toho vzdát. Ovšem že se pokusím udělat vše pro to, aby pes mohl být v možnostech i odepnutý, ale radši se předem smiřuji s tím, že to prostě nepůjde. Chci se předem připravit na tuto možnost, než být později nemilé překvapená... Radši mile, když to vyjde. Až budu chtít psa, co bude běhat vesele v parku, očmuchávat každého psa na potkání a vesele mi bude nosit míčky...tak si pak koupím třeba toho labradora, nebo retrievera.

Většina z vás tady akity hodnotí jako pěkná kvítka, ale jak jsem už napsala...načetla jsem toho si myslím dost a ještě jsem zdaleka neskončila...a ve spoustě případech lidé píši o inteligentních, rodinných a věrných psech. Hodného psa lze udělat si myslím z každého, stejně tak se dá zkazit třeba i ten retriever...záleží už pak hodně na přístupu panička a ovšem na charakteru daného jedince...ale nelíbí se mi, že někdo škatulkuje třeba rotíka do "bojových" a automaticky zlých a nebezpečných plemen...to je asi tak, jako můžete tvrdit, že všichni cikáni jsou nemakačenky a šmejdi a všichni běloši jsou hodný a bezproblémový...znám jak dobré, tak špatně cikány a to dáme platí i pro nás Čechy...co víc k tomu ještě dodat.

To jsou vaše názory brát vám je rozhodně nebudu a ani by nemělo cenu vás přesvědčovat o opaku jen vím svoje a říkám, že pes bude většinu času na vodítku (to bude platit i pro kolo, běh, brusle a běžky). Nemyslím si, že by to měl být proto nějaký chudáček, kterému tím pádem nedám vše. Jsou psy, kteří jsou rádi, že jim dá vůbec někdo nažrat. Já se o psy zajímám také dlouhou dobu...jsem v kontaktu se spoustou lidma, kteří mají luxusně vycvičené psy a nikomu z nich ten pes na vodítku nepřijde jako chudáček. ale je to věc názoru daného člověka

Lexaurin napsal(a):
Pes co nejde pustit z voditka? Za me chudak pes a chudak jeho pan. Neni nic krasnejsiho nez volne pobihajici pes hrajici si s ostatnimi psisky. Promyslete to hooooodne. Oni chovatele sve plemeno mnohdy nekriticky vychvaluji, chteji prodat, ze. Chce se ptat spis tech, co je doma maji nez chovatelu.

Dovolím si s vámi nesouhlasit. Pokud prostě vím, že mé plemeno není moudré pouštět volně, tak ho prostě volně pouštět nebudu. Vy si říkáte chudák, že si nemůže pohrát se psy...akita o to upřímně ani nestojí. Je moc hrdá na to, aby se s nimi zahazovala (takhle jsem to od paní pochopila). Naštěstí je tady u nás navíc přísný zákaz pouštění psů volně, takže jedině dobře.

To mi připomíná, že jsem kdysi slyšela, že pes, který je zavřený v kleci a nemůže běhat celý den na zahradě, že je chudáček. S bývalým rotíkem jsem chodila na soukromé hodiny k jednomu kynologovi, co mě učil, jak mám se svým psem pracovat. Sám mi řekl, že tohle je největší blbost, kterou může říct pouze úplný laik. Sám má své psy zavřené, pokud s nimi zrovna nepracuje (netrénuje). Je to bývalý vojenský psovod, se psy pracuje celý život a tady u nás v okolí je hodně uznávaný. Řekl, že volně puštěný pes na zahradě a bez dozoru je nevychovaný pes. Navíc není jediný, kdo mi to řekl. Znám spoustu lidí, kteří chodí pravidelně se svými psy na cvičáky, na závody, mají složených spoustu zkoušet...nikdo z nich si nedovolí psa pustit volně. Tady u nás se to hemží mladými lidmi, kteří mají nevychované psy (rádoby "bojová" plemena) bez náhubku a všichni volně...jak to tady pak asi vypadá. Kamarádku s malým yorkshirkem takhle nedávno napadl hodně agresivní LABRADOR bez pána...naštěstí svojí malou berušky ubránila tím, že jí měla celou dobu nad hlavou a pes se k ní snažil agresivně dostat...páníček nikde. Někdo zavolal policajty a psa museli odchytit. Pro mě by to byl strašný 15ti minutový zážitek. Takže asi tak k těm procházkám bez vodítka. Pořád budu já ta vyhrávající, když se něco stane, protože já svého psa na vodítku mít budu. A jak jsem se už zmínila...u nás je to hodně hlídané a pokutované. Nikdo však neříká, že nemůžu mít psa na několikametrové stopovačce.

Tak po konzultaci s paní jsem docela nadšená. Všechna štěňata už má sice zamluvená, ale v pondělí nebo úterý se k nim pojedu podívat a jedno na okouknutí tam ještě bude. Do měsíce budou připouštět druhou fenku, takže tak v listopadu by byla štěnda k mání. Řekla mi rovnou pro i proti...poslala mi nějaká videa, spoustu fotek. Dlouho jsem si s ní ještě pak psala. Takže by to znamenalo, že uvidím prostředí, ve kterém pejsky chová, poznala bych rodiče i majitele. Můžu přijet klidně častěji a napsat kdykoliv. Takže za mě parádní přístup.

Teď k tomu, co mi o nich řekla...pejsci jsou mazlíci a ta fenečka na připuštění obzvlášt. Ráda se prý nechá i pochovat. S paní je hodně ve fyzickém kontaktu (i fotky a videa jsou toho důkazem). S dětmi není nejmenší problém (zase jsou důkazem fotky i s malým miminkem). Cizí lidi jim nevadí a své lidi a jejich známé mají obzvlášť rádi. I s návštěvama není problém. Ten nastává, až při kontaktu se psy. Takže jedině na vodítko a to i kvůli tomu, že jinak můžou nabrat stopu a ne vždy se dají na stoprocent odvolat. Což tohle pro mě není problém. Stejně bydlíme ve městě a ani třeba labradora bych si nedovolila pustit. Říkala, že na cvičáky s nima nechodí, už jenom kvůli těm psům a pak také z toho důvodu, že vyžadují jiné zacházení a ne cepování. Takže tohle všechno mě určitě neodradilo, spíše naopak. Ovšem bude záležet na dojmu z návštěvy. Zatím ale zvažuji, že bych si na listopad přednostně zamluvila štěndo. Paní doporučila spíše psa, než fenu. Fenky jsou prý ještě víc takové...jak to říct...když už se dostanou do konfliktu, tak je těžší je prý odtáhnout. A chování k člověku( ať už ze strany feny, nebo psa) je prý stejný. Jde jen o to chování vůči cizím psům. Takže si umím docela život s tímto krásným medvídkem představit

Dobrý den. Obracím se na vás s dotazem, ohledně výběru psa. Už snad 4 měsíce se probírám různými plemeny, čtu spoustu diskuzí a zjišťuji různé zkušenosti s tím či oným plemenem. Je toho opravdu strašně a já se v tom začínám už trochu upřímně ztrácet.

Co bych od svého psa "vyžadovala"...hledám psa, který půjde nadšeně na procházku, když to půjde, tak ho klidně ráda vezmu na kolo, brusle, běžky...podle situace zrovna (ale minimálně psa na pořádnou procházku). Na druhou stranu by ale bylo fajn, kdyby mu sem tam neuškodilo si trošku zalenošit, takže neposedu ve stylu JR určitě nechci malého psa také rovnou zavrhuji, protože když už pes, tak aspoň ke kolenům. Velkým molosům se vůbec nebráním, ale nějakou dobu ještě budeme v bytě (cca ještě 3 roky počítám), než se začneme koukat po baráčku, tak by to asi nebyl nejlepší nápad. Chci společníka domů a ne psa do kotce. Nemohu o sobě tvrdit, že bych byla nějaký zkušený kynolog, ale jisté zkušenosti se psy mám. Jako malou mne doprovázeli dva NO a když jsem se osamostatnila, pořídila jsem si rtw. Mým snem byl vždy výmarák, ale dnes si nemyslím, že by to měla být top volba pro mě.

A proč zrovna akita? Líbí se mi, že nevyžaduje stálou pozornost, nekonečné mazlení a že vám stále nestojí za zády. Jsou to prý docela rezervovaní psi. Neštěkají, jsou čistotní a prý prakticky nedemolují byt. Nemohu říct, že bych psa nepohladila, nebo lehce nezmáčkla v objetí..pouze nechci psa, co mi bude stále chtít sedět na klíně, v jednom kuse mi bude olizovat obličej a večer mi bude spát na hlavě (jestli mou přehnanou poznámku chápete) o té americké akitě jsem se dočetla, že je více přátelská, než ta japonská (ale i k ní jsem četla spoustu kladných referencí). Se psem bych 100% chodila na cvičák (minimálně pro začátek-kvůli socializaci). Celkově budu psa už od štěnda brát hodně mezi lidi, k příbuzným, na chatu, na výlety v autě...prostě s ním mám v plánu trávit spoustu času a to přichází v úvahu pouze za předpokladu, že ho budu tahat všude tam, kam se budu chystat já (ovšem kam to půjde) vůbec bych se nebránila skládání zkoušek, ale na to prý oni moc nejsou...no co už nikdo nemůže být dokonalý. Hledám společníka, ne sluhu, ocásek, nebo poskoka.

Odpoledne mám domluvenou schůzku s jednou paní z ChS, tak také uvidím, co mi řekne ona. Přesto bych ale byla ráda za vaše názory, popřípadě za doporučení. Psa bych brala s nejvyšší pravděpodobností s PP. Přeci jenom je to závazek na spoustu let a chci vědět, co si pořizuju. Myslím, že bych se přiklonila k fenečce. Jsou prý méně temperamentnější, menšího vzrůstu a vstřícnější k dětem. Zatím děti nemám, ale časem je jistě mít budu.

Tak vám předem děkuji za Vaše reakce. Snad jen napsala vše, co jsem chtěla