marcha napsal(a):
Já si myslím, že v 17 letech je důležitá hlavně otázka, co chcete dál. Studovat? Cestovat? Rodiče nejspíš tuší, že pes by Vás svým způsobem svazoval v rozhodnutích - anebo by zbyl na ně.
Já psa vyškemrala po mnoha a mnoha letech ve 13. Ovšem nikoliv mého vysněného ovčáka, ale jezevčíka. Snažila jsem se ho cvičit podle knih o služebním výcviku - výsledkem bylo, že na mne fenka samosebou zanevřela a upnula se na mámu. Velmi těžce jsem to nesla. Ovšem čuba udělala to nejlepší, co mohla - já v 18 odešla do Prahy na vysokou a ona zůstala s rodiči. Všichni byli spokojení. Kdybych našim nechala doma pětiletého ovčáka, fixovaného na mne a zvyklého se mnou cvičit, jistě by to pro všechny těžší... Jezevčice u rodičů dožila spokojený život, oni ji milovali a pečovali o ni, ale když odešla, dalšího psa si už nepořídili. I když už jsou v důchodu, žijí hodně aktivně, pořád někde cestují, sportují, hodně lyžují a jezdí na kole. A to se psem moc nejde...
No, a já mám teď dva psy, víceméně kvůli nim bydlím na venkově a spoustu ostatních zálib jsem vzdala, protože nestíhám, nebo je nelze dělat se psem. Mimo jiné cestování, studijní pobyty v cizině - dneska je tolik možností, člověk může žít a pracovat každých pár let jinde a poznávat svět... Se psy je to o hodně těžší. Je to prostě omezení - a někomu to stojí za to, někomu však ne...

Já už jsem takhle svázaná kůli koni, rozhodla jsem se, že pokud vejšku tak dálkově. Chtěla bych časem na nějakou dobu do německa ke koním - jelikož je to takové ''centrum'' jezdectví. Výhodou je, že u koní se pohybuje pejsků spoustu a tak většinou není problém mít psa. Na druhou stranu už asi chápu pohled svých rodičů - teda táty. Máme psa u babičky - shodou okolností jezevčíka, který nevydrží sám a když sem se pokoušela ho vychovat nemělo to moc smysl. Sice poslechne ale když jímě škemrá, skáče a podobně. I to když rodiče vidí tak psa nechtějí. Když jsem měla doma přítelova psa - vychovaná fenečka - maminka hned změnila názor. Večer ikdžy už jsem ji vyvenčila šla s ní znovu a strašně si jí oblíbila. Asi si budu muset ještě počkat.. Mrzí mě to, protože právě teď mám možnost mít své ''vysněné'' štěňátko.

rapotacka11 napsal(a):
Ale setkali.
Rodiče vědí, že starost o psa by padla i na ně. Když člověk tak strašně chce psa, tak to horší , co soužití se psem v bytě obnáší , prostě nechce vidět .
Např. pes má v noci průjem , musí se několikrát běžet .Venku fičí, prší mokrý sníh , kdo asi v 1h v noci půjde? Zřejmě táta , ale on psa nechtěl . . . .
Ráno vyvenčit , je hrozný spěch a pes ne a ne to udělat /vidím to v okolí/
Ted' čtu ještě o koni . . .aby ze psa něco bylo , je třeba se mu hodně věnovat , koni zřejmě taky . . .je to fakt náročný. Hodně pubert'aček si psa pořídí , nenaučejí ho ani základní poslušnost , za rok nebo za ? . .se ho nemilosrdně zbaví.
Co si dát třeba u vás inzerát , že někomu v okolí budete psa venčit nebo dokonce cvičit.
Já jsem "panelákové dítě" , psa mi nedovolili, půjčovala jsem si 2 fenky NO . . .

S koněm je to velká zodpovědnost a se psem to samé - jako s každým jiným zvířetem. Ta péče je dle mě samořejmost. To chtít hrozně psa už mě přešlo, naopak mě rpostě baví se zvířaty pracovat, učit je růzvé věci a podobně. Ráno jsem byla shcopna vstávat v 6 před školou kůli koni tak proč ne kůli psovi?

rude napsal(a):
my máme teda zahradu, ale psa- velké plemeno, jsem si přivezla přes mámin zákaz, tátovi to bylo celkem jedno. máma se mnou asi týden nemluvila. asi po týdnu jsem na ní viděla, že si ho začíná i všímat, i ho pomazlila, no bylo to štěně a to nenechá nikoho klidným. dle mě bys na to mohla sázet, nemáš kamarádku co máš třeba štěně? víš, že spousta lidí se nad štěnaty rozplývá, i když třeba dospělého psa by nechtěli.
jestli by třeba nereagovali lépe, kdyby přišel na návštěvu někdo se štěnětem a tys viděla jejich reakci, myslím, že to dost napoví. bys viděla , zda ho ignorují nebo by se jich dotklo pokud by ho ignorovali, tak bych s tím asi opravdu počkala až budeš bydlet sama.
spousta lidí se dá zlomit, ale někdo na to opravdu není a pak to za ty rodinné spory nestojí.
nakonec mám tyhle psy dva a máma opět nebyla pro, abych si pořídila druhého, ale tak nějak jak si oblíbila za tu dobu prvního, nebyl ten druhý takový oříšek jako první

Samozřejmě vím, že je to zodpovědnost (mám koně a je mi 17). Mamča by souhlasila ale s tatíkem je to horší, ten se jen tak přemluvit nedá. Mylsím, že má spíše strach aby pes doma nezlobil, neštěkal když by někdo procházel okolo a podobně - jinak si to vysvětlit nedovedu, protože když někde jsme, tak si se psy hraje rád....

bilkson napsal(a):
no já jsem moc nepřemlouvala, štěně mě donesl strýc. a už to bylo. Jako dárek a ten se přece neodmítá.....

Já se bojím že oni by byli schopní ho odmítnout... :/

Dobrý den, setkal jste se někdo s tím, že byli vaši rodiče zásadně proti psovi v bytě? Už dlouhou dobu si chci pořídit psa - na vlastní náklady samozřejmě, jenže rodiče jsou neustále proti a nevím jak je přemluvit. Vím, že kdyby jsme ho měli bude to miláček celé rodiny ale je to s nimi složité. Jak ste přemluvili rodiče Vy?