eenika napsal(a):
Vzdy po dotazeni sedla chytnu konskou nohu mezi korunkou a spenkou a vytahnu ji do protazeni dopredu. Obe predni. Funguje to perfektne jako prevence, kone se nam nikdy za 25 let neodreli. Vytahnete tak nadbytecnou kuzi.

Takhle to činíme vždycky, tyhle různé "chvaty", postupné dotahování z obou stran je samozřejmostí.

Arbora napsal(a):
Vo väčšine diskusí nakoniec vyjde ako víťaz obyčajný šnúrkový. Videla som to prekvapivo aj u profesionálov. Tiež by som pridala hlas wintecu soft, ale poznám aj takých, ktorým to nestačilo.

Taký detail, sú to odreniny, alebo zapareniny? Na zapareniny by mohol pomôcť zásyp.
A čo sa týka doťahovania, často bývajú príčinou vredy.

Provázkový podbřišák bohužel nepomohl:( Ale zapařeniny nás nenapadly a přitom by to mohlo být, kobyla teď není úplně hubená a potí se, tož děkuji za tip.

Vředy to nejsou, kobyla byla asi před třemi měsíci na prohlídce na klinice v Heřmaňáku a tam jí teda opravdu projeli vším možným. Kdyby to byly vředy, asi by na to přišli...

kallisto napsal(a):
Je to primárně proti odření od ostruh a holení, ale třeba by pomohl ochranný pás.

https://www.equiservis.cz/body-bandage-deluxe-ochranny-pas-full-hnedy-a-20-3640-2912-2306cz328/?gclid=Cj0KCQjwjbyYBhCdARIsAArC6LImaq0Ay5k4UzU81wOdiWINUYZudw9Zl-9r22kuPTYwn7b4r9rDGYwaAgHWEALw_wcB

Jinak nelibost u dotahování jsem zmírnila i pomocí klikeru.
Pokud odstraníte příčinu nepohodllí, může trvat déle, než si kůň odvykne že dotahování rovná se bolest. Nežádoucí chování může prostě chvíli přetrvávat.

To jsme včera v equiservisu řešili, ale prodavačka řekla, že to na ten náš problém nepomůže... díky za rady, zkusím foto.

lesnížínka napsal(a):
Vím, že svalovinou se krmit nemá, krmila jsem barfem psy. Ale kočky si nevezmou nic, co by jen zavánělo kostí. Zkoušela jsem jim dávat kuřecí a králíčí žebra, kuřecí krky, potlučené...nic, ani náhohou, to kuřecí nežerou vůbec, žádné drůbeží. Takže ještě co? Jaká je jiná možnost? Ale neřeším, když tak sežerou myš nebo ptáčka...

Pak už zbývají jen ty granule Ale vážně, moje kočky nežerou ani tu svalovinu. Z masa jedině mořské ryby, a to ne všechny. Nechtějí, nedávám.

Tak na krmení jsou různé názory a jak píšu výše, měl by vítězit zdravý rozum. Kvalitní granule jsou prostě nejjednodušší variantou i pro majitele, kteří se jinak v krmení moc nevyznají.

Proti BARFu v zásadě nic nemám, ale sama to nepraktikuju, protože to prostě vyžaduje čas a prostor, který v bytě prostě nemám (větší mrazák). A v útulku je barfování samozřejmě úplně science fiction. Proto mi zarytí "barfovači" přijdou trochu jako sekta. A neuvědomují si, že průměrný majitel kočky stejně k barfování bude přistupovat bez znalostí nějakého širšího kontextu - my poučenější víme, že kočku nelze krmit jen svalovinou a že to chce komplexnější přístup, ale kolik z průměrných majitelů tohle ví?

Takže krmme si každý své zvíře, jak chceme, ano, i toho Felixe občas dejme, když to kočce chutná a nemá po něm zdravotní obtíže.

Zapeklitý problém mojí kamarádky, které se snažím nějak poradit, ale jsme v koncích. Kamarádka má kobylu, shagya arabka. Dostala se k ní ze špatných podmínek, asi s ní nebylo zacházeno úplně dobře, navíc na klinice v Heřmaňáku diagnostikovali kissing spines. S tím, že kobyla nutně potřebuje posilovat břišní svaly, ať už se sedla nebo ze země (ale ne na lonži).

K jádru problémů: kobyla nesnáší sedlání, resp. sedlo jí nevadí, ale dotahování podbřišníku hodně, nafukuje se, kroutí se, šklebí se. OK, dotahujeme na několik etap, to se dá zvládnout. Problém je, že zatím jakýkoliv podbřišník, který jsme vyzkoušely, kobylu odírá v těch místech za předníma nohama. Začaly jsme s beránkovým potahem, pokračovaly přes beránkový podbřišník, anatomicky vykrojený, neoprenový podbřišník, vždycky to po první vyjížďce vypadá OK, ale na druhé na třetí se opět objeví odřeniny, bez ohledu na beránka, anatomii podbřišníku. Netušíme, proč na poprvé zpravidla OK a pak najednou zase odřeniny. Sedla (jedno kostrovka, druhé bezkostrovka) odsouhlasena MVDr. Thurnvaldovou.

Dotahování věnujeme velkou pozornost, už proto, že odřenina = omezená možnost pracovat.

Otázka zní: máte takového koně? Pomohl nějaký speciální typ podbřišníku? Napadlo mě vyzkoušet něco takového jako Stuebben equi-soft (na horze.eu pak mají podobné i od jiných značek, ale je to cenová pálka a kupovat to naslepo (jako jestli to bude nebo nebude fungovat) se kamarádce samozřejmě nechce...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

No, já mám právě taky zkušenost s podobným koněm (tzn. zdrhací, hlavně na ruce, a moc dobře věděl, že "když nechci, nemusím"). Ale jak píšu, ono je to fakt složité, to, co funguje jednomu, nebude fungovat druhému.

Jména trenérů uvádět nechci, co se těch neúspěšných týče, byla to více i méně známá jména, ale bylo to před pěti lety a řada z nich už se určitě taky posunula někam jinam, takže by to nebylo úplně spravedlivé, kdybych tu psala, že to byly vyhozené peníze:)

"Úspěšná" trenérka nakonec nebyla žádná profi trenérka, ale kolegyně ze stáje, která měla "naježděno", protože leta si přivydělávala jako b-reiterka v Komořanech a nyní pracuje pro jízdní policii. Ta na to šla přes sedlo a ono to prostě najednou všechno začalo fungovat. Není to zastánkyně žádné "školy", "směru", jen prostě použila zkušenosti a hlavu. A sedlo si to, viz typy výše.

Nicméně v zásadě si myslím, že se shodneme: i Vy uvádíte, že Váš kůň bral práci v terénu ne jako dril, ale jako nové podněty. A to chci říct i já: v první řadě je potřeba koni zaměstnat hlavu, ovšem cest, které k tomu vedou, je mraky. Pro některého koně, který byl dosud zvyklý jezdit jen pod začátečníky (jako můj) v nějaké skupině, může být i práce na jízdárně vedená jinak zábavou.

20ti letého huculoida už bych na jízdárně neprudila.
Proč taky?

Třeba proto, aby si to "časem sedlo" a majitelka se s ním sžila, resp. poznala, co ho baví a co ne. Při práci ze země to evidentně nefunguje. Pokud kůň navíc "zdrhá", klidné špacíry jsou spíš sci-fi, i když majitelka nepíše, zda nějaké vyjížďky do přírody zkoušela.

A teď to nemyslím kontroverzně, ale sehnat trenéra není jen otázkou peněz, trenérů, kteří si poradí s takovým koněm, aniž by ho utvrdili ještě víc v jeho sebevědomí a "zdrhání", moc není. To vím z vlastní zkušenosti, já na svého huculoappa vyzkoušela trenérů několik a nějakou dobu trvalo, než jsem narazila na toho pravého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych takového koně obešla velkým obloukem. Je mu 20, 10 let před tím nic nedělal. Vůbec se mu nedivím, že s vámi nechce spolupracovat a chce mít už klid.

Ono věk je jen číslo:) Pokud nic moc nedělal, bude pošetřený, předpokládám, že zdravotní problémy zadavatelka vyloučila. Jestli tento předpoklad platí, pak mi přijde, že problém bude jinde než v nějakém vyhoření, psychické či fyzické únavě. A že takový kůň může klidně pracovat.

Jediný problém, který v tomto případě vidím jako spojený s věkem, je sebevědomí, které takovému koni jistě hodně narostlo a moc dobře ví, že když nechce, nemusí:) A jít tady cestou dokazování "kdo je tady šéfem" je cestou do pekel. S takovým koněm to bude fungovat opravdu jen po dobrém.

Adéla05 napsal(a):
Ale jak to udělat? :-)

No právě, mně to taky trvalo hooodně dlouho, hooodně sil a hooodně trenérů, než jsme na to tak nějak přišli. A nemám na to jednoduchý návod.

My jsme zpočátku úplně zrušili práci ze země, včetně lonžování a vycházek na ruce, protože tam je pro koně vždycky nejjednodušší utéct, a to i když bude mít štajgr.

A začali jsme s jízdárnou. Ohraničenou, takže nemůže utéct. A hodně pestrá práce, přechody, kavalety, kruhy, zaměstnávat hlavně hlavu. A pokaždé, když něco proběhlo dobře, tak pochvala a pamlsek. Z koně, který zpočátku vypadal, že bude z jízdárenské práce zvracet, se nakonec stal kůň, kterého ta práce i celkem baví.

A vyjížďky ve skupině "normálních" koní, málokterý kůň "zdrhne" od stáda, pokud máte ve stáji spolehlivé koně, jezdit ven ve skupině s nimi.

No, a pak mu dát možnost, ať se vyblbne s koňmi, ideálně pastevní ustájení ve společnosti stejně "založených" koní, aby si trochu vybil přebytečnou energii.

A napadlo by mě asi ještě x dalších tipů, které ale nutně nemusí fungovat na tu Vaši "potvoru".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nebylo by lepší, než mu pořád chtít ukazovat šéfa, aby chtěl spolupracovat dobrovolně...?

Ano, naprostý souhlas s efe.

V tomto případě je jedinou cestou k jeho hlavě a tělu ho přesvědčit, že to dělat chce. Dokazovat, že máte navrch k ničemu nepovede, vždycky vyhraje. Aneb, jak říkal jeden trenér, když má dáte štajgr a ono to nepomůže, co budete dělat pak? Dáte mu štajgry dva?

Jediná cesta je podle mě pozitivní motivace (v širším slova smyslu než jen jako výcviková metoda). Ale netvrdím, že to bude jednoduché.

U nás (naše vlastní dvě až tři kočky bytové, čtyři venkovní plus občas depozitování koťat) tvoří základ stravy KVALITNÍ granule. Nejlevnější, nejjednodušší řešení. Nekazí se, nesmrdí, jsou kočkám k dispozici nonstop, když zůstanou pár dní samy doma, nemusím řešit, kdo nakrmí, odstraní zbytky.

Naučit kočku na granule považuji za základ, nikdy nevíme, co nás a kočku potká (nemoc, dieta, ztráta domova), pokud je naučená na granule, bude mít jednodušší život.

BARF je OK, pokud se s tím chce majitel zaobírat. Vyžaduje to víc péče, času, prostoru. A ne každý se tomu chce věnovat. U nás maso jako pamlsek (no, jedí jen mořské ryby:) A i ten Felix občas přijde, byť v malém množství. Přesně, když jim chutná, občas ho dostat můžou...

Jako u všeho, používejme zdravý rozum

Bobča napsal(a):
Rapoťačko...ale to je rapidní zásah do jejich zažitého jídelníčku!!...do toho bych nešla..pokud majitelka nesouhlasí ...Dá se to vydržet-vlastně nevíme,na jak dlouho odjela??...-dodržet prostě režim "domácího"..akorát množství bych třeba porušila,ale když nechce majitelka maso....a pak bude kočka maso vyžadovat..a dostane vynadáno "Biaca"...Já bych radila-vydržet

Přesně, když si to majitelka nepřeje, rozhodně bych to neřešila tímto způsobem.

Nechat ji ve svém domácím prostředí, neberte ji k sobě, to je ještě větší stres (panička pryč, to už je dost velký stres, zvlášť pokud je to poprvé).

Nenuťte ji do ničeho, ani do jídla, nechte ji v klidu, pomazlete, promluvte, za pár dní by to mělo být lepší. Pokud ne (a sousedka bude ještě pryč), pak má sousedka problém

Normálně kupte kočičí wc a kočkolit a ukažte mu ho. Kočky instinktivně svou potřebu zahrabávají, takže když mu dáte možnost hrabat, 99 % koček začne používat kočkolit. Ano, jsou případy, kdy to nefunguje, ale za tím už je pak nějaká nespokojenost nebo naučené chování. Rozhodně bych začala s tím.

CaramelKarl napsal(a):
Děkuji za odpoved, i když je kastrovana? A samozřejmě ho nenutim. Jen mi přišlo divny to chování. Kočky mají ten smysl navíc, tak mě napadlo, jestli tam není nějaký skryty zlo, co my nevidíme, on jo ( nějaká havěť, či něco jinyho)
A nebo jestli třeba to nemá něco společného, ze jsem těhotná v osmém měsíci a třeba cítí, ze brzo budu rodit a nechce u toho být (berte s rezervou 😁)

No, teoreticky ho může Vaše těhotenství trochu děsit, možná jste si toho sama nevšimla, ale určitě se s pokročilým těhotenstvím chováte trochu jinak a kocour cítí, že se něco děje (a bude dít ) a zpracovává to pomalu...

A nebo se mu venku něco přihodilo, vyděsilo, pes, jiná kočka (kocour), člověk... a teď je obezřetný.

A čas. Bojínek bude potřebovat víc času, než se rozkouká a zorientuje. Nechat ho v klidu, ať si pozoruje, lákat ho do her, na jídlo, ale bez nějaké urputnosti. Nebojte, sedne si to. Koťata jsou neuvěřitelně adaptabilní.

lesnížínka napsal(a):
Souhlasím až na to: vzít kočku, pečlivě vybírat. To nejde. Nikdy nepoznáte jestli kočka bude či nebude toulavka, jestli si bude dávat pozor, nebo vleze k prvnímu zlému psu, nebo pod to auto.
Vzala bych ale kočku, s pějskem je přece jen víc starostí a malé děti brzy omrzí a starosti zůstanou na rodičích.

Tak stoprocentní záruku na to nedáváme, ale my v útulku máme takový zasíťovaný balkonek - a jsou kočky, které tam tráví mraky času pozorováním toho, jak venku vítr honí listy, a jsou kočky, které balkónek vůůůůbec nezajímá. Jako vodítko při tom, zda umístit jen do bytu, nebo domku s bezpečným výběhem, to funguje. Myslím, že tohle dokáže chovatel či útulkář aspoň orientačně odhadnout. Za předpokladu, že se nejedná o kotě, tam člověk opravdu nikdy neví, proto doporučuji spíš dospělou, už "vyklidněnou" kočku.

Poporodní říje? No, nebojte, při tomto životním stylu si brzy užene koťata další...

No, doporučovaný pejsek určitě taky není špatná volba, ale přece jen je to něco jiného než kočka.

Můj názor - nejlepším lékem na odchod zvířátka je další zvířátko, minimálně proto, že celou rodinu zaměstná a není tolik času smutnit. Ale každý to má jinak.

Pokud kočka bude chodit ven, vždycky bude hrozit nebezpečí ztráty či úrazu, bohužel. Řešení je buď mít kočku jen uvnitř (a jsou kočky, kterým to vyhovuje), nebo si pořídit kočičku, která se drží na zahradě (ano, i takové existují). Chce to pečlivě vybírat, buď si pořídit kočku méně temperamentního plemene, případně dospělou kočku, která se drží doma (útulky poradí). Určitě ne kotě.

Epilepsie? Po otravě, nemoci? Tohle opravdu bude chtít fakt podrobnější vyšetření. Nevím, zda bude nutné CT nebo magnetická rezonance (což opravdu není levná záležitost, protože se musí dělat v narkóze, ježto kočka nevydrží nehybně ležet ani minutu, natož několik:), ale určitě to bude chtít odborníka. Ceník třeba zde:
https://www.jaggy.cz/wp-content/uploads/2022/06/Cenik-6.2022.pdf