Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle mi zní spíš jako návštěva právníka než veterináře. 30 minutová konverzace (o čem?) a pak až do večera... A jste objednaní na kolikátou? Abych měla představu, kolik hodin ho budou těmi všemožnými testy (jakými?) vyšetřovat. 3 denní trus nasbíráte přece dřív než za týden. A jak poznáte, že je zrovna jeho, když máte další 4 kočky? Nebo je v oddělené místnosti?

Já si Vašich názorů cením, byť jsou třeba odlišné, ale tohle je trochu podpásovka. Chápu, že byste to řešila jinak a rychleji, ale zpochybňovat vet postupy, když a) nevíme, jaké možnosti zadavatelka má (tzn. kolik opravdu "kvalifikovaných" vet lékařů v jejím okolí působí), b) nevíme, jaké má zadavatelka vůbec zkušenosti s vety (ano, má celkem pět koček, ale to nic nevypovídá o jejích zkušenostech s vety...), c) konkrétního veta či vetku neuvedla, takže vůbec nevíme, o koho se jedná...

Veti mohou být opravdu různí a třicetiminutové "vstupní" popovídání není sice úplně běžné, ale zase ne úplně něco z jiné planety... nechme ji a doufejme, že se dozví, co kocourkovi je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže za týden může být ten kocour už placatý.

Tak je to samozřejmě věc názoru, já bych šla taky hned, ale vím ke komu a kam. Zadavatelka píše, že kocour hubne už cca 4 měsíce. Příznaky jiné nemoci nejeví (nebo to zadavatelka neuvádí). To asi nebude akutní stav.

Chci jenom říct, že právě proto, že se nejedná o akutní problém, je zpravidla lepší, když na něj někdo bude mít zkušená vetka (snad) čas a pořádně ho prohlédne, včetně krví, sona atd., než když do něj bude někdo cpát naslepo antibiotika, protože si nebude vědět rady. Chodit s kocourem od čerta k ďáblu taky není řešení.

Výsledek - pokud zadavatelka vetce věří, pokud to s ní telefonicky konzultovala a pokud se kocourův stav prudce nezhoršuje, pak to nevidím úplně jako problém.

Nataluss napsal(a):
Kdybychom si všimli, že kocour tolik zhubl už dříve, šli bychom na veterinu dříve. Ovšem hubnutí bylo velmi pozvolné a nijak divné. Na zmiňované 2,7 kg, zhubl kocour během 2 týdnů. Veterinářka nás objednala na 1.8., jak jsem psala. Volali jsme ihned, jak to bylo alarmující, ovšem podle popisu kocoura prostě usoudila, že přijdeme 1.8.
Maso kocour nejí, protože má z něj neustále zažívací potíže. Měl je kdysi i z kapsiček, ovšem teď je to v pořádku (možná proto, že vyjídá jen tu šťávu).
Nechápu tady ta rozhořčení, že kocour musí dostávat maso, jinak přece hubený bude. Vím, že jsou kočky masožravci, ovšem jsou schopné žít a prospívat na kvalitních granulích s velkým procentem masa a bílkovin. Kdybych mu mohla dát maso, dám mu ho ráda, ale myslím, že i on je spokojenější, když se mu dobře kadí.
Kočka v žádném případě na potravě nestrádá. Máme další 4 kočky, které jsou na úplně stejné výživě a prospívají. Všechny dostanou, co si umanou (sýr, šunku, slaninu, meloun, banán, vajíčko, kousky masa, kukuřici, okurku, nudle). Ke granulím mají přístup 24/7.
Chtěla jsem spíš vědět, jestli někdo nemá stejné zkušenosti. S kocourem, který se jeví naprosto v pořádku, ale rychle zhubl.
Je mi jasné, že je nemocný, proto taky jdeme k veterináři. Často mě v takovýchto diskuzích zarazí to, jak lidé moralizují. Jsem z kocoura v nervech, protože moc doufám, že bude vše v pořádku a na veterině ihned zjistíme, kde je problém, který pro něj bezbolestně vyřešíme. Mezitím tady někteří moralizují, proč jsme nešli na veterinu dříve, a proč kočku krmíme kapsičkami, ale ne masem.
Dáváme našim kočkám vše, co můžeme. Kdyby nebylo na jídlo, dám kočkám a ne nám, tak jak by to udělal snad každý. Jsem z rodiny, kde se kočky krmí Whiskasem a na veterině nebyly za celý svůj život, a proto se snažím dopřát svým kočkám maximum, z toho co můžu a zjistila jsem si o tom, co potřebují spoustu věcí. Jsem studentka, takže je rozpočet omezený. A prosím, nechte si řeči, že nemám mít 5 koček, když studuji. Kočky u mě mají lepší péči a kvalitu života, než by měly v útulku. Útulky jsou skvělé, ale bohužel nemohou kočky krmit granulemi za 1000,-.
Potřebovala jsem to sem napsat, než se tady do mě pustí zase někdo další.
Ještě jsem zpětně vzpomněla, že na FIV a FEV byl kocour testovaný ještě v útulku, takže snad se nemusíme obávat aspoň tohoto.

Jak píše chameleonHugo, jste na veřejné diskusi, takže netřeba si brát všechno osobně. V jednom či dvou odstavcích prostě nejde popsat všechno do podrobna, nedivte se, že tam pak každý může vidět něco dalšího.

K věci: příspěvky nade mnou jsou relevantní, kocourek je prostě nemocný, ale hádat, co mu je, je věštění z křišťálové koule. Diagnóz tady bylo uvedeno mnoho, takže to bude jedna z nich:) Nebo možná nějaká úplně jiná.

Každopádně, na rozdíl od ostatních příspěvků:
- návštěva veterináře samozřejmě nutná, osobně bych taky šla hned, na druhou stranu nevím, kde bydlíte a jaké jsou ve Vašem okolí možnosti. Někdy lepší počkat si na kvalitní vyšetření u veta, kterému věříte, než zajít do venkovské ordinace k někomu, kdo kromě malých zvířat dělá ode všeho trochu a jediným vybavením ordinace je fonendoskop

- kočka opravdu maso dostávat nemusí, to je teď jen takový trend. Pokud krmíte kvalitní granule a kocourovi chutnají, není to problém. Navíc existují mraky vet diet (jako ne že by byly levné), takže - samozřejmě po stanovení diagnózy - můžete přehodnotit i krmivo.

A co se týče útulků, jen takové upřesnění - v útulcích se krmí granulemi, ale ve většině případů to fakt nejsou ty nejlevnější na trhu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky mě to zmátlo. Nevím, kolik stojí rychlotest, ale pokud vyjde laboratoř negativní, dal by se pak s odstupem zopakovat ještě jednou rychlotest.

Pokud bude laboratoř negativní, už bych to neřešila...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
fakta: kocourovi vyšel rychlostest pozitivní a laboratorní zatím VÝSLEDEK NEMÁ.

Příspěvek zadavatelky včera v 10.35:

Teď jen ještě řešíme, zda když vyšel ten rychlotest pozitivní a z laboratoře negativní, zda je bezpečné opravdu vzít kotě mezi ostatní.

?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nezlobte se, ale to je hloupá rada

ta nemoc opravdu existuje a nakažlivá je

dobře, nenakazí se každá kočka v kontaktu a je možné, že některé kočky se vyléčí (to jsou ty, co vyjdou pozitivní a po několika měsících už ne)

ale pak jsou zvířata, která to prostě zabije a nedá se to nijak léčit.

Nezpochybňuji, že nemoc existuje a že je nakažlivá. Jen nevím, jak by Váš příspěvek měla tazatelka ve svém konkrétním případě využít.

Fakta: kocourkovi vyšel jeden test pozitivní a druhý, laboratorní, negativní. Majitelka má dvě zdravé bytové kočky. Kocourek nevykazuje žádné příznaky nemoci (nemocí). Majitelka by si ho ráda nechala. Najít nový domov pro (údajně!) FeLV pozitivní zvíře není jednoduché.

Jaké jiné řešení byste navrhla Vy? Utratit zvíře, které je možná pozitivní, ale spíše asi negativní? Dát ho mezi prokazatelně FeLV pozitivní zvířata s tím, že se možná nakazí? Nebo riskovat, že Vám (údajně!) pozitivní zvíře nakazí dvě zdravé bytové kočky? Držet ho celý život odděleně, nebo aspoň do dalšího testu (ne že by se mi chtělo)? Zbavit se těch zdravých a nechat si nemocné zvíře?

Tento případ má asi tisíc řešení a ani jedno není ideální. A nejhorší na tom je, že rozhodujeme o zvířeti, které je - na základě výsledků - pravděpodobně spíše zdravé než nemocné. Z toho vycházím já.

16terez napsal(a):
Moc Vám děkuji za obsáhlou odpověď, aktuálně máme 2 ragdolly s pp, 10 a 3roky, zdravé bez onemocnění. Jeden je jen domácí, druhý občas ven s námi, ale vždy pod dozorem a pouze kolem baráku.
Na veterině mi řekli, že potvrzený negat test stačí, původně se divili, že vůbec ten test chceme, že to dělá opravdu málokdo, pak jsem obvolávala depozita kvůli případnému umístění -jedno depozitum, že by po měsíci test opakovalo a další depozitum, že by se toho bálo minimálně, že pozitiv test ještě nic neznamená. Takže teď zjišťuju všechny názory a dávám si to do kupy, chci být připravena na vše a mít alternativy v záloze. Proto jsem Vám opravdu vděčná za vaše poznatky

No právě, každý útulek se k tomu staví jinak, podle toho, jak moc testuje FeLV/FIV (což záleží především na finančních prostředcích) a jaké má s těmito chorobami zkušenosti. Obávám se, že jednoznačnou odpověď od žádného útulku nedostanete.

Máte-li kočky bytové a nemáte-li je na chov, pak bych to dál neřešila. Pravděpodobnost, že je kocourek opravdu FeLV pozitivní, je velmi malá. Pravděpodobnost, že se jím nakazí Vaše kočky od něj, je ještě menší. To už byste je nesměla pouštět ven vůbec.

16terez napsal(a):
Moc děkuji za odpověď, hlavně za odkaz na článek, ten je napsán perfektně a srozumitelně.
Teď jen ještě řešíme, zda když vyšel ten rychlotest pozitivní a z laboratoře negativní, zda je bezpečné opravdu vzít kotě mezi ostatní. Jde o to, že bydlíme i s mamkou na domku a ta má taky kočku, takže nejde jen o naše kočky, ale i o "cizí", které můžeme ohrozit.
Nonstop se snažíme najít někoho, kdo by si ho vzal, kdyby byl opravdu pozitivní, i s tím, že bychom mu platili krmivo atd, ale je to vážně těžké a nikomu se do toho nechce

Nepíšete, jaké kočky máte a v jakém managementu. Nicméně - a klidně mě kamenujte - já bych se nebála kocourka seznámit s ostatními kočkami, pokud jsou dospělé, zdravé, očkované a nevykazují žádné známky infekce, případně nemají chronické onemocnění. A pokud kocourek nevykazuje žádné známky onemocnění. Pak považuji za velmi nepravděpodobné, že by nakazil ostatní kočky, pokud tedy je opravdu pozitivní.

Popravdě, pokud rychlotest vyšel pozitivní a laboratorní negativní, je pravděpodobné, že kocourek je negativní. Na sto procent Vám to nikdo neřekne, protože prostě nevíme, ale laboratorní testy bývají přesnější.

Pokud se Vám kocourek líbí a máte pro něj místo, neřešila bych to. Budete-li hledat FeLV pozitivní domácnost, můžeme - pokud je reálně negativní - mu naopak můžete FeLV pozitivitu přivodit - stres ze změn je jedním z faktorů, které oslabují organismus.

Řada útulků FeLV/FIV netestuje (chápu, je to drahé), ale ještě jsem nikdy neslyšela o případu, že by netestovaná kočka případně nakazila domácí zvířata.

Nepouštěla bych ho do dalšího testu (který bych provedla nejdřív za pár týdnů, měsíců) ven, pro jistotu. Ale to je asi max. opatření, které bych udělala.

Nechci zpochybňovat to, co píše Bodlinka, ale moje zkušenosti s testováním FeLV jsou úplně jiné. Nedokážu říct, čím to je, nejsem odborník, ale už se nám v útulku několikrát (přesně si číslo nepamatuju, ale rozhodně za existenci našeho zařízení více než čtyřikrát) stalo, že test vyšel pozitivní, kočku jsme umístili jako FeLV pozitivní a za pár měsíců si majitelé nechali kočku "přetestovat" a ejhle, najednou negativní...

Tady je to docela pěkně "sesumírované" https://www.vethope.cz/cs/virus-kocici-leukemie-felv/

Já bych teda flintu do žita rozhodně neházela a za pár týdnů bych test zopakovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
5 (10) dní pobytová klec po kastraci je nesmysl. Už vidím polodivokou kočku, jak je tam nadšená.

No, tady bych se ohradila... U nás v útulku u plašanek, které se vrací do původní lokality, vždycky čekáme do vypadnutí stehů, což tak těch 10 dní trvá. A jasně, v kleci se jim nelíbí, ale všechny to přežily bez úhony. Vypustit kočku, kterou bylo nutno odchytit sklopcem (tzn. je natolik plachá, že odchyt do rukou je nemožný), s kastrační ranou, je... prasárna.

Něco jiného je to u kočky, kterou znám a vím, že v případě potřeby ji odchytím a zajistím vet ošetření. Ale u plašanek teda považuji za standard, že se holt v kleci zdrží těch cca 10 dní.

Máme ve stádě klkající kobylu (jsem ve stáji 9 let) a žádný jiný kůň se to nenaučil.

Není to Vaše věc, ale doporučuji (rozhodně místo toho biče) klkací řemen. Majitelka klkající kobyly u nás o něm nechtěla ani slyšet, ale pak měla kobyla třikrát relativně krátce za sebou plynovou koliku, a od té doby klkací řemen poctivě nosí...

No, život s sebou přináší různé situace a stěhování je jednou z nich, bohužel. Stěhování se kočkám líbit nebude, ale zvyknou si, koneckonců nebudou první, ani poslední, kočičí senioři také leckdy přijdou o domov, stěhují se do útulku, pak do nového domova...

Stresu je zbavit nemůžete, můžete ho jen minimalizovat, jdete na to vcelku dobře. Oba se můžou po stěhování schovat, zalézt, nekomunikovat, nepohrnou se k jídlu, mohou být agresivní k vám i k sobě navzájem... nechte je v klidu, ať si zalezou, do ničeho nenuťte, pár dní to zvládnou a pak se uklidní a okolí je začne zajímat.

Hlavně je zapotřebí OBROVSKÁ OPATRNOST, pokud se týče možného úniku z domku. Pokud by se to stalo teď, v původním bydlišti, nebude to taková tragédie, jako když vystresovaná kočka uteče někde, kde to nezná... Aspoň měsíc být v tomto směru extrémně opatrná.

liva napsal(a):
Paint se převaluje přes záda s velkou oblibou a deka drží na místě.
Kolikrát vstává s dekou nakřivo a po otřepání se je deka na původním, správném místě.
Pokud to pomůže, změřte koně od středu prsou po konec kýty. Ta 140 Amigo má spodní délku 190cm.
Já jsem deky s high neck zavrhla, prostě se do nich nenacpe.
A u té Freedom mě 100% odradí těch 600D, ty deky se trhají jako papír.
Ono ani těch 900D není Bůh ví co, ale pořád je to víc.
Mě osobně nesmí nic pod 1200D do domu.

Moje appaloosa se ráda válí a celkem tak nějak hodně "komunikuje" s ostatními koňmi. Deky má různě přetočené, občas i přehrnuté přes hřbet... Hannoverák a ČT s tím nikdy problém neměli, deka se vždycky vrátila na původní místo. Ono je to fakt kůň od koně, bohužel.

Ale souhlas s tím, že deky "high-neck" jsou opravdu jen pro subtilní koníčky typu plnokrevník.

A taktéž souhlas s tím, že 600D je "naprt", ale to také záleží na tom, kolik je zadavatelka ochotna či schopna do deky investovat.

turistka napsal(a):
Moc vám všem děkuji za cenné rady, ještěže tu máme diskuze😊 Nabízí se jen itázka, zda plnokrevník, byť mohutnějšího typu (a cca 160 KVH), může být řazen mezi koně 's mohutnějším krkem a plecemi' ​😛
A nezkoušel tam někdo to zapínání mezi nohama nějak přidělat?

Nejlepší řešení je deku prostě vyzkoušet. Většina koňských obchodů Vám deku vymění za jinou, pokud nepadne. Na dálku se to těžko soudí.

Ad křížové zapínání mezi nohama - tak ono by to asi nějak přidělat šlo, otázkou je jak to bude trvanlivé a jak moc to postihne deku - buď ji musíte prošít skrz naskrz (bude to vidět a teoreticky to může narušit i nepromokavost deky), nebo to prošijete jen do podšívky, ale ta to neudrží. Zkušená švadlena nebo švadlen by si s tím asi nějak poradil, ale ty deky na to prostě dělané nejsou.

Souhlas s liva - Bucas Freedom nesedí koním s mohutnějším krkem a plecemi - to lze ale vyřešit tak, že koupíte větší velikost než má kůň běžnou "konfekční".

Obecně myslím, že Horseware má lepší střih, má jedno velké ALE - nemá křížové zapínaní mezi zadníma nohama. Což je u koně, který je kulatý a navíc se hodně a rád válí, případně má kamarády, co si rádi s dekou hrají, velký nedostatek. I tohle bych brala v úvahu.

Já jsem ji měla a byla jsem s ní moc spokojená. Koupila jsem ji "naslepo" (jen podle obvodu hlavy, který jsem si změřila) v barvě, která u nás nebyla (a není dostupná). Padla mi a měla jsem ji moc ráda, tehdejší model (tuším, že rok 2011) nějaké vychytávky oproti přilbám dostupných v ČR měl (kšilt, který šel "polohovat").

Kdyby s objednávkou z USA nebyly takové administrativní schválnosti, brala bych ji znovu. Samozřejmě riziko, že nepadne, existuje, ale tak to u každé přilby pořizované na dálku. I když do USA ji budete těžko vracet. Riziko podnikání:)

Některá zvířata nám život ovlivní víc, některá míň, proto i smíření se s těmi konci je pokaždé jiné... Ale to je jako s lidmi, některé oplakáme, ale přejde to, některé oplakáme, ale pořád si budeme vědomi ztráty.

A záleží to asi na milionu faktorů, tzn. v jakém věku a rozpoložení dotyčný člověk či zvíře odešel, jaká to byla smrt, jestli mám vůči němu nějaké výčitky (že jsem mohla/měla víc... atd).

Každopádně bych své pocity před nikým, ani před zvířaty, neskrývala, pokud to byl Váš kamarád a společník, je to normální, i když ne každý chápe, že vztah může mít člověk jak s člověkem, tak i se zvířetem.

Vy se potřebujete vypovídat. Pokud je to teprve dva měsíce, pak bych od svých blízkých čekala, že to budou chápat a nabídnou podporu - tedy samozřejmě pokud každý kontakt nezačínáte zmínkou o tom, že je to hrozné. U nás ve stáji máme teď případ majitele, kterému loni v červenci zemřela kobylka na těžkou koliku, ale on se s tím dosud nesmířil a neustále řeší, proč se to stalo, co bylo špatně, kdo to zavinil, jestli neměl kobylku odvézt na kliniku... a neuvěřitelně dbá na pietu v souvislosti s kobylkou. Pro mě po roce už je to na odbornou pomoc - a to nepíšu v tom smyslu, že bych si myslela, že je blázen. Někomu to holt trvá déle, ale pokud se v tom smutku tak nějak "zacyklí", je potřeba, aby mu někdo pomohl udělat další krok.

Vy v této fázi ještě nejste, ale stejně si myslím, že by to chtělo pohlížet spíš dopředu než dozadu. Prožila jste s kocourkem krásných 15 let života. Zvířata bohužel žijí kratší dobu než lidé. To je fakt. Teď je na řadě pomalu přestat truchlit a zabývat se otázkou, zda chcete další zvíře (kočku, psa, králíka, papouška?). Nebožtíka nikdo nenahradí a nemá cenu za něj hledat náhradu, ale je spousta zvířat, která Vám můžou přinést zase jiné potěšení a zkušenosti.

Ty jo, kolem Prahy budete westerňáka hledat těžko. Každopádně nepíšete, jestli chcete, aby jezdil koně on, nebo aby trénoval koně i Vás, to je docela rozdíl...

Veroušek napsal(a):
Dobrý den,
obracím se na vás s dotazem. Máme s přítelem koťátko, kočičku, které je 6 měsíců. Žijeme v bytě. Kočičku ven nikam nepouštíme. Je to moc hodné koťátko a skoro nezamňouká. Včera skočila z postele a neubrzdila to a bouchla se trochu o skříň. Celou noc plakala jako dítě. A dneska také. Prohlíželi jsme ji, ale nic jsme nenašli. Normálně jí, pije, chodí na záchod, stolici má také v pořádku. Normálně běhá. Jediné co jsme zaznamenali je, že více polehává, hlasitě mňouká (vetsinou ale v jiném pokoji), otírá se hodně hlavičkou okolo nábytku. Nevím, jestli je náhoda, že se bouchla o skříň anebo jí ze dne na den začala puberta? Určitě máme v plánu s ní zítra zajit k veterináři. I přesto se raději obracím na zkušené chovatele. Kdyby to byla puberta, tak usilovné mňoukání přestane? Případně kdy? Je vhodná kastrace? Bojim se, ze když kocicku necháme vykastrovat, že už to nebude ona a bude mít jiný charakter.
Děkuji za rady

S největší pravděpodobností se začala mrouskat. Trvá to několik dní a bude se to opakovat cca po dvou týdnech až měsíci. Řešit se to dá jedině kastrací. Názory na to, kdy nechat kastrovat (časná/pozdní kastrace) se liší, ale v šesti měsících, když už se mrouská, bych ke kastraci bez obav přistoupila. Počkejte, až "domrouská" a objednejte ji na kastraci.

Špička napsal(a):
Omlouvám se, nepovedlo se mi odpovědět přímo Vám, ještě nemám ten grif.
Ferda je dost citlivá a nejsem si jistá, co přesně jí vyvedlo z míry. Jestli já-panička posmrkávající, třebaže v utajení, nebo vlastní odchod kámoše. Nebo prostě jen nemá koho vystrkávat a uzurpovat si bližší místečko u mě, chybí jí motivace, neb se už nemusí dělit. Každopádně se musím vzpamatovat už kvůli ní a nebulit např. když si uvědomím, že to taky jednou přijde. Tzv.preventivní brečení. Vím, je to praštěné, neb před námi je ještě mnoho krásných let. Ale toť takto uronila slzu i moje známá, panička krásného a zdravého ohaře-parťáka, jen při pohledu na něj. Přitom psi si hráli, byli spokojení , ba šťastní a my jsme bučely, že jednou za dlouho.... Zřejmě takto postižená nejsem sama. Ale právě kvůli těm našim zvířecím dětem se musíme držet.

Zase na druhou stranu, emoce by měly jít ven...