Dobrý den,
Článek mě zaujal..je v něm bohužel hromada faktů..Ke koním mě přivedl táta, bylo mě 9 let.. a když jsem si poprvé sedla na koně bylo mě 11 let ano 2 roky jsem se učila co je základ. pro to abych se dozvěděla nejen to že : " NA KOŃSKÉM HŘBETĚ JE RÁJ SVĚTA .. ale že je to hlavně hromada práce a starostlivosti..porozumění a souladu protože pokud chcete mít za par´táka koně tak to není na týden nebo rok musíte to mít v srdci.. Není to hračka.. kterou jde jen tak odložit..což je teda spíš trend posledních 17 let.. Dcerunka chce jezdit. protože absolvovala 3 měsíční kurz a vše už zvládne.. jsou tam prachy.. tak co by pro ni rodiče neudělali.. koupí jí v jejich 13 let třeba vyřazeného plnokrevníka..nejlépe pětiletého...-) dojdou s ním a sní a přejí si luxusní péči o koně a samozřejmě i o dceru.. a dcerunka od hlavy až k patě oblečená do značkového jezdeckého oblečení každou (jen) sobotu čeká před stájí až ji dovedete koně pod nos..no nedejž bůh když z něj na jízdárně po prvních cvalových krocích sletí jak hruška..jen pro to, že on nedělá bordel.. jen si lehce vyhodil.. aby si protáhl hřbet..jak se říká nahodil si jezdce...
Nejsem tu pro to abych soudila.. nejsou všichni stejní.. prošlo mě rukama moře holek a kluků.. od 9- 18let..někteří vydrželi.. jiní ne.., protože jsem je učila že kůń začíná u kopyta.. jeho pohodlí péče o něj je základ životního partnerství.. a on to dokáže tisíckrát vrátit.. a pak až mě otrávili koně kterého jsem jezdila. a já už nechtěla do sedla.. nám dovezli koně který na tom byl jak já.. zničenej sklamanej.. ZLOBA NA VŠECHNY..NACELEJ SVĚT KOPAVEJ KOUSAVEJ.. SRAZIL KAŽDÝHO RAJTÁKA ZE SEDLA. PROTOŽE TI "U NÁS VE STÁJI NEJLEPŠÍ" MĚLI POCIT ŽE JE TŘEBA HO ZLOMIT...v té době už jsem měla tři děti..koně se stali koníčkem. u koní jsem trávila dva dny v týdnů krmit čistit stáje.. ošetřovat dvakrát týdně a on stál vedle klisny o kterou jsem se starala v březosti...říkala jsem mu PRCEK.-) Malej 5ti letej arabskej hřebec....roš´ták.. BOX NA ŘETĚZ UVÁZANEJ.. tak jsem ho jednoho dne odvázala a začla na něj mluvit...joo ohnal se štípl..a já ho taky kousla... šlebil se útočil... ALE ZAČAL VĚŘIT.. jednou po asi měsíci co jsem ho chodila lonžovat a pouštět do výběhu.. protože "JINÍ HO TAM HNALI BIČEM" ho majitelka potajmu osedlala vzala svou kobylu a řekla jen.. venku ti stojí kůń.. tak ho nenechej čekat..NENECHALA JSEM.. byl to kůń mého života..za dva roky šel k prodeji. Jako jeden z mála dal lidem druhou šanci...-)stal se mazlem pro děti.. miloval tu péči.. byl učitelem.. co nedal nic zadara.. ale nikdy už neublíži Pak jsem spolu chodili s turisty. nesl se jak páv když mněl za sebou 5 kobylek...-). Když šel k prodeji ze stáje.. ržál stavěl se.. volal mě.. já u toho nechtěla být.. slzy jaj hrách...nakonec jsem šla.. odehnala ty s bičem sundala mu hadru s očí.. náš pohled se střetl..jen jsem ho pohladila a řekla "NEBOJ BUDEŠ SE MÍT DOBŘE, " SUNDALA JSEM MU TU OHAVNOU PÁKU A ON VEDLE MĚ ve volnosti NAKLUSAL DO VOZÍKU...Mám ho v srdci a obrázek na zdi..od té doby jsem měla v péči jen koně co měli problémy s lidma ano taky mámpár kousanců a pádů.. ale vím že tahle sebeobrana koně.. je jen STRACH KONĚ! KTERÝMU UBLÍŽIL ČLOVĚK..!.JÁ SI CELEJ ŽIVOT ŘÍKALA "AŽ BUDEŠ VELKÁ TAK SI KOUPÍŠ KOŃĚ ..JE mě 50let.. děti vyrostli mužíček si našel mladou ženu... a já bych si chtěla splnit sen.. Pod tím, že chce někdo darovaného koně nemusí vždy být špatný záměr...vím těžko odhalitelné.. ale stačí se zajet občas podívat..
Prckovi je dvacetpět let.. je v Krkonoších.. a vždycky když tam jedu a zapískám. u ohrady... tak letí jak tenkrát...staví se na zadní blbnem jak za mlada.. ale když odjíždím.. mám v očích slzy. KDYBYCH TAK TENKRÁT MĚLA TY PODMÍNKY JAK DNES...Nelze soudit všechny stejně.. ani lidi ani koně.. ale jedno je jisté..kůń nemluví.. teda lidskou řečí, ale patří do ruky pouze tomu, kdo na každém jeho pohybu pozná co tím chce říct...POČÍTÁNÍ ÚTRAT ZA NĚJ?..TO JE JEN OBHAJOBA LIDÍ..PROČ NEPÍŠOU O TOM CO SNÍM PROŽILI...?
TŘEBA SE I MĚ JEDNOU MŮJ SEN SPLNÍ.. Ted´už vím že jsem velká.-.-) SIMONA.-).