Amaliee napsal(a):
Dobrý den , jdu si pro radu.Doma mám dvě fenky jedna 7 léta a druhá 10 měsíční , obě jsou hodný, stěně se dostalo do puberty takže je teď divočejší ale jinak zlata . Mám problém se sousedy začali mi říkat jak hrozně večer a v noci štěkají když nejsem doma, věřím že občas zaštěkají začali obě nějak přehnaně hlídat a i když jsme venku ale není to nic hrozného vždy jen štěknou a je ticho. Nechce se mi úplně věřit že by vyštěkávali hodiny, hlavně sousedi Mi říkají časy zrovna v tu dobu když jsem doma takže to bych věděla že štěkají a každý z nich mi říká jiný časy někdo že o půlnoci někdo že ve dvě ráno atd ( je to jedna rodina a bydli ve 3 bytech ), omylem se mi sousedka prořekla a řekla že její syn na psy vola přes dveře a že na ně zvoní a kope do dveří( je jasné že se pak psy ozvou ) hlavně děti dělají na chodbě dost často bordel . Dřív mi je chodila sousedka venčit ale teď ta starší fenka s ni vůbec nechce a tak s nimi už nechodi ..Chtěla bych poradit s nějakou kamerou která umí přehrát zvuk abych je slyšela kdyby štěkali a abych je kdyžtak na dalku mohla okřiknout a aby nebyli úplně drahé a hlavně chci vědět co se mi doma děje s abych pak měla důkaz .. A jak odnaučit aby v mé nepřítomnosti neštěkali děkuji za odpovědi

To si vážně myslíte, že sousedi jsou povinni zdokumentovat čas, kdy nejste doma a feny štěkají? Vaši psi je obtěžují a je úplně jedno v kolik je to přesně hodin.
Kdo nezažil uřvaného psa v baráku, nepochopí.
Štěkají, vyjí, kvílí a kňučí nám tady přes den psi těch, co je nutně museli mít v době korony a být doma samotné je nenaučili. A věřte, že jsou to hodiny. To se mi krásně pracuje. Hned pod námi je byt s uřvaným psem, pod ním další a o patro výš přes chodbu další. Hotový blázinec. Ještě, že na to moje pesy nereagují. Kdyby byl takový brajgl i v noci, chodím do těch dveří kopat taky. A vysvětlení, že psi začali přehnaně hlídat by mne neuspokojilo.

A abych nedostala vynadáno, že jsem na nic neodpověděla.
To když budete v práci nebo třeba v hospodě, na návštěvě, v kině, .... budete mít zapnutý zvuk, abyste slyšela a okolí s Vámi štěkat feny? A budete na ně, třeba v tom kině, pokřikovat? Nebo budete mít vypnutý zvuk a budete je pořád sledovat? Nebo na ně jen občas kouknete?
Takže za mne - vyhozené peníze za kameru se zvukem.

Vidí dobře?

Znám psa, co se cca od 2 let chová jako že nevidí. Dle vet. vidí dobře, ale je problém někde mezi okem a mozkem. Při šeru nebo tmě chvíli trvá, než si oko spojí postavu s hlasem, který slyší. Čím je starší, tím je to horší. Takže při šeru nebo tmě je potřeba počkat až se propojí oko s uchem. Až začne hluchnout, bude se muset počkat, až se propojí nos s mozkem a identifikuje člověka.

Díky, betaglukan neznám, kouknu.

Nenašla jsem podobné téma, tak jsem založila nové.
Jdu si pro radu, jak posílit psovi imunitu. Je začátek října a už má rýmu
Jaké dáváte přípravky?

Rronjabutterfly napsal(a):
Zkusila bych obvolat lidi typu R. Desenský. Domluvit se na návštěvě, řízený socializaci, nácviku, vidět to naživo, vytvořit bezpečnou atmosféru. A pracovat se sebou, protože to bude chtít hodně z vás, to by vám zase mohl ukázat.

To by RD valil oči, že má řešit nandání obojku u 4 měsíčního špice.

Strašpytel napsal(a):
Spíš jsem to myslela na to zvykani na obojek, aby se zezacatku tolik nebál a mohli jsme nějak pokročit..

Jako dáme prášek, počkáme až zabere a štěně bude veselejší a nasadíme obojek, co štěně na to? Bude se chovat stejně, tak přidáme další prášek a počkáme další hodinku? Tak do toho bych nešla.
Pes se v životě musí vyrovnat s horšími věcmi než je obojek. Co budete dělat pak? Bude neustále pod vlivem něčeho, protože na tom bude v podstatě závislý?
To fakt není nic pro mne.

Zkoušela jste se poradit s lidmi v té skupině špiců? Jsou tam určitě majitelé a milovníci špiců, tak by mohli poradit, jak na špice jít.

Asi budu za zlou, ale na můj vkus se s tím moc "crcáte". Evidentně to řešíte Vy i pes. A možná už to máte jako naučené chování. Nandá mi obojek, jdu do pelechu, nepřijdu na zavolání, ona za chvíli přijde a omluví se mi, polituje a ten obojek mi sundá (neberte to osobně a doslova, je to příklad).

Jestli netrváte na obojku, zkuste kšíry, třeba vadit nebudou. A časem se dopracujete i k tomu obojku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vedle na tématu Stres na veterině jsme zmiňovaly různé antistresové přípravky. Jestli je štěně takový stresor, mohlo by to do začátku aspoň trochu pomoci. Zkuste to.

To jako bude štěně neustále pod vlivem něčeho? Aby mohlo mít obojek?
Pak se bude dopovat, aby mu nevadila auta, psi, lidi, déšť, jiná barva misky, atd....?
Chápu jednorázově třeba na veterinu, ale kvůli obojku?

Strašpytel napsal(a):
Ještě by mě zajímalo - řešili byste to na mém místě nějak s chovatelem?

Pokud bych nechtěla štěně vrátit, tak bych teď s chovatelem nic neřešila.
Natočte si ho, aby bylo vidět datum a řešit to můžete později, např. na té výstavě, kde bude chovatel posuzovat. Jestli Vám teda není líto poplatku za výstavu.

Zabývala bych se svým poseroutkou, abych z něj vychovala aspoň trochu normálního psa. Protože jestli takhle "bojujete" s obojkem, tak si ani nechci představovat, co všechno můžete časem řešit.
Nemyslím si, že by byl německý špic nějaká extra citlivka (jako jiná plemena). Ti špicové, co jsem znala, určitě nebyli žádná ořezávatka.
Takže bych nasadila obojek a nesundala. Tak jsem to měla i se svými štěňaty. Pokud nebudete obojek řešit, nebude ho řešit ani pes. Jak se začne drbat nebo se snažit ho sundat, odvedla bych pozornost míčkem, mňamkou, hračkou, vodítkem, že jdeme ven.
Jestli máte starost o srst a nechcete, aby štěně mělo obojek pořád, nacvakněte na vodítko obojek a dejte ho na věšák. Až půjdete venčit, oblečte se, zavolejte štěně, zapněte mu obojek, dejte mňamku a jděte ven. Po návratu sundejte obojek, dejte mňamku a vodítku s obojkem pověste na věšák (nebo na jiné místo). Štěně brzy pochopí, že bez obojku se ven prostě nejde.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se ptám právě proto, že spousta střihaču neví, jak má vypadat výstavní úprava GR. A musí je stříhat chovatelé. Taky mám za sebou kurz groomingu a stříhám si radši sama. Zvlášť tady na Moravě je to zabitý.

Ani často neví, jak mají vytrimovat konkrétní plemeno.
U nás "stříhala" sestřička na veterině, vzala na jednu délku psa od čumáku po konec ocasu, včetně nohou a břicha. Paráda.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelka o se o VŠ nezmiňuje. Já nějak automaticky předpokládala, že mluví o střední škole. Možná mylně.

Pro mne je teda "veterina" zkratka pro VŠ veterinární.

Denča3 napsal(a):
Dobrý den, mám takový dotaz. Chtěla bych začít stříhat psy na živnost. ( zatím jsem stříhala jen své doma a občas sousedům) Mám vystudovanou veterinu. Udělala jsem si klasický kurz stříhání psů. Musím si vzhledem ke své vystudované škole dělat ještě rekvalifikační kurz? Nebo si můžu jen zažádat o živnost a stříhat.

Máte VŠ veterinu a budete stříhat psy?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo i morcata, slepice, křečky a potkany a když řeknu že ae na tyhle zvířata nemusi pletvat penezma a hodit je hadum a hospodarska naporcovat treb psum jsem svine ze oni cjtej zit a zebra se dal...

O prachy jde až na prvním místě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A existuje i pomči, kdyby vás to, dámy, zajímalo. 🙈

A těch doodlů a poo, co existuje. Někteří mají i "PP".
A lidi to kupují za desetisíce, aniž by tušili, jak to má v dospělosti vypadat a jakou to má mít povahu.

alcamer napsal(a):
Ahoj,
Plánuju pořízení aktivní parťačky ke mně a mému kříženci papillona. Jsem rozhodnutá pro Kooikerhondje, ale u nás jich moc není, tak bych ráda měla v záloze ještě jiné plemeno.

Psu nabízím aktivní život - běh (se mnou i u kola), túry (i několika denní se spaním pod širákem, za den 20-30 km), pro radost cvičíme nosework, agility, frisbee a triky. Výcvik poslušnosti je samozřejmost. Pes by žil s námi vevnitř, ale zahradu k dispozici mám.

Co hledám - aktivního, lehce cvičitelného psa, který není samostatná jednotka. Lovecké pudy v rozumné míře nevadí, vrozená ostrost vůči psům ano. Důležitá je velikost - větší než papillon, ale přinejlepším max 15 kg. Na srsti úplně nezáleží, ale preferuji psy, co se nemusí nijak složitě upravovat.

Netrefila jsem se s Kooikrem vedle? A jaké jiné plemeno bych si mohla dát do 'zálohy'?

Předem děkuji za odpovědi.

Proč ne druhý papillon?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den, co třeba jack russell teriér. Je malý, ale velmi akční a vytrvalý. Já mám jeho křížence a fenka je v pohybu téměř celý den. Na školní zahradě také jednoho mají a celý den honí míček a běhá sem a tam.

Pes, který celý den honí míček a běhá sem a tam je jako prima?
To je chudák pes, který má místo mozku tenisák.

M_Mockova napsal(a):
Ahoj, přidávám se, chtěly jsme s přítelkyní adoptovat štěně bull plemena z útulku. Přítelkyně už měla psa x boxer a já měla dva malé pejsky.. no to bylo.. od výslechu přes všechny možné zkušenosti, až po otázky "a máte doma urnu?" (první pejsek mi doma umřel), až po ponižování typu "a víte aspoň jedna z vás, co je to stopovačka?".. no katastrofa..
Nakonec to dopadlo tak, že doma máme staffbullíka (ne z útulku), chodíme na cvičák + na obrany, a má se u nás krásně :)

Ale tohle mě od útulku strašně odradilo..

Já před pár lety volala na štěně bull za ségru, nechtěla to absolvovat, ale už měli zkušenosti s bulíkem jako prvním psem a tak k bullům tíhnou.
Už při představování jsem podle přízvuku zjistila, že volám kamsi hodně na východ republiky, nevím jestli druhá strana identifikovala pražštinu hned.
Pak začal výslech a reakce na mé odpovědi.
Praha? Byt? Chodíte do práce? 2 skoro dospělé děti, chodící do školy?
Tón neumím popsat, ale úplně jsem viděla ten natažený xicht.
Nepomohlo, že mají zkušenosti s bulíkem, že je v podstatě furt někdo doma, hledají barák a pak by byl pes v baráku a chodil na procházky do lesa, na cvičák a byl by to rodinný parťák jako ten bulík před tím.
Slečna mi začala vykládat, jak pes v bytě trpí, natož v bytě v Praze a ještě když chodí majitelé do práce, jak si představovala, že bude někde poblíž, jak moooooc mají zájemců (tomu věřím), jak.......že jsem nakonec hovor slušně ukončila, že se holt poohlédneme jinde. Slečně se evidentně ulevilo, že se nemusí vykrucovat dál.

Tim, jakože "Ty míčku" na něj sedí

Před asi 20ti lety mi vyprávěla paní ze sídliště, která měla psa Jonáše, že našli psa někde u chalupy, kterou měli. Nechali si ho doma, vyvěsili inzeráty, nahlásili v nejbližším útulku a na obecní úřad (tak, jak se to před internetem dělalo). Psa chodili venčit na chalupě i v Praze a lidé se jich ptali, jestli je to jejich pes. Nejdřív vysvětlovali, že nalezenec a nechtěli ho dát do útulku,..... no a pak je to přestalo bavit tak na otázku "To je váš pes?", odpovídali "Jo, náš". Až z bezejmenného psa byl Jonáš. Nikdo se o něj nepřihlásil, tak si ho nechali.

K první pese (bylo jí 5 měsíců a už jí doma nechtěli - ach, ta zatracená alergie dětí už před 20ti lety) jsme dostali vše a vše bylo zničené, miska, vodítko, hračka, pelíšek (no fuj) a pytlík od rohlíků s granulemi a k tomu špinavého a smradlavého psa. Vše kromě "pelíšku" jsme vyhodili cestou a koupili šampon. Pesa přijela do nového domova a jako první skončila ve vaně, přesto nás milovala celý život. Ten fujpelíšek obcházela obloukem 3 dny, pak jsem ho vyhodila. První 2 dny zvracela, myslela jsem, že stresem. Pak jsem přesypala granule z pytlíku do dózy a ucítila kyselý pach. Smradlavé granule jsem vyhodila a šla koupit nové a bylo po zvracení.
K druhé jsme nedostali nic.
Ke třetí taky nic.
Ke čtvrté taky nic, což se ani nedivím, je z útulku.
K páté ustřižený kus deky, která ji vůbec nezajímal.
Takže jsme dostali něco (nepoužitelného) jen k té první, ale asi je to tím, že jí zabalili batůžek všeho, co pořídili, a čau.

Když šla do nových domovů naše štěňata, dostala startovací pytlík od nějakého eshopu (už nevím, čím jsme je krmili), k tomu přetahovadlo, očkovák v obalu a PP v průhledném obalu. Po zkušenostech s první a pátou, které dostaly jedna pelech a druhá kus deky a ani jednu to nezajímalo, nedostala s sebou štěňata kus ničeho. Všichni byli připravení na štěně, takže nakoupili podle svých představ.

Jedna známá, která má CHS už to přivedla k dokonalosti.
Každé štěně z vrhu má barvený obojek (rozlišovací pro štěňata) a do té barvy potom jako chovatelka doladí výbavu, hračku, misky, přetahovadlo, obaly na očkováky i desky na PP a "návod" na štěně, krabičku na pytlíky na bobky, kšírky a vodítko. Snad sem na nic nezapomněla. Kolikrát zírám, kde to v těch barvách vzala. A k tomu dá 3kg pytlík granulí, na která jsou štěňata zvyklá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U alergie záleží, na jak malé části je to rozložené - rozhydrolyzované :-)
A když tam není "s nízkou molekulární hmotností" nejlépe pod 10 000 daltonů,
nebo esi tam tento údaj vůbec není, tak to není strava s kuřecím vhodná pro alergika na kuře.
Nápis hydrol. mě vůbec nezajímá, ať si ho prodejci vysvětlují, jak chcou, jsou to kecy.
Tuku se vyhýbáme proto, že je to krmivářská surovina a od té prostě čistotu nečekáme, nemyslím si, že je tam jen čistý tuk.

Krmiv je spousta i bez kuřecích součástí, alergici spokojeně fungují s Wolfsblut např.

Složení čtu a kuřecímu/drůbežímu všemu se vyhýbám.
Snažím se granule měnit, aby pesa neměla ten dlabanec tak jednotvárný, proto čtu složení a nevěděla jsem, jestli by to pesa mohla nebo ne. Často jsou pro alergiky označeny granule s kuřecím masem nebo tukem.
Občas jí dám jen konzervu nebo paštiku, ale stejně má nejvíc granule.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemusí. Ale změníte tím význam slova (viz kynolog a kinolog - odborník přes kino? nebo hipoterapie a hypoterapie jako podléčba - to druhé je v obou případech nesmysl). Viz výše - hydrolyzovaný znamená rozložený a jak píše petrahei, příslušná potravina nebo krmivo už nemusí být alergizující.

Viz výše - hydrolyzovaný znamená rozložený a jak píše petrahei, příslušná potravina nebo krmivo už nemusí být alergizující.

To mne zajímá.
Holt mi i/y ulétlo a nemíním se tím dál zabývat. Stane se.