danaster napsal(a):
Papillonkům kšírky nedávám, nosí jen obojky a nemají s tím žádný problém. Kupuji látkové, lehčí. Kšírky bych dávala jen, pokud by měli problémy s průdušnicí. S fontánkou neporadím, nikdy jsem ji neměla, takže žádné zkušenosti. Pelíšek........koupila jsem už několik pelíšků za dobu, co mám papillony, ale každý papillon si vždycky našel v bytě to svoje místečko, kde spí. A pelíšek to většinou není. Mají je však stále k dispozici.
Na fotce je starší bratříček pětiměsíčního papillonka od majitelky floyd uvedený o pár příspěvků výše..

Jééé, zdravíme do rodného domova .
J.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já jsem k papillonkovi také dospěla po dlouhém rozhodování. I když se spolu teprve sžíváme (je mu teprve 5 měsíců), už teď mohu říci, že je opravdu okouzlujícím společníkem. Je hodně hravý, aktivní, ale přitom dobře ovladatelný. Rychle se učí, ten můj je ve svém věku již 100% čistotný, umí základní povely a zvládá veškerou manipulaci s ním. Je to pejsek sebevědomý ( v dobrém slova smyslu), takže má na všechno svůj názor . Vyžaduje velmi jemný a citlivý přístup, ovšem s patřičnou dávkou důslednosti. Aktivně se účastní veškerého dění v rodině, baví ho pozorovat naprosto všechno, co děláte.
Je nejedlík, takže my krmíme vařenou stravou a kvalitními granulkami (TOTW, Artemis, FM). Porce, které sní jsou opravdu mini, takže krmit papillonka co nejkvalitněji, není až tak finančně náročné.
Více Vám řeknou chovatelé, jsou velmi vstřícní a ochotní, pouze se vyvarujte koupě psa bez PP.
Hodně štěstí s papillonkem .

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

jessika1 napsal(a):
a toto je feňulka od množitelů má už 2 roky a je to naše zlatíčkoooo

Krásná a od pohledu spokojená, tak to má být. Myslím, že všichni, kdo máme útulkáče se shodneme na tom, že tito pejsci jsou tak trochu jiní - vděčnější a přítulnější. A pohled na ně, jak si nyní užívají díky nám šťastný život, který jim původně nebyl souzen skutečně hřeje na srdci. Škoda jen, že pejsků bez domova stále přibývá a není v silách člověka vzít si všechny.

alboni napsal(a):
Já nevím, jestli sem na tu stránku ještě někdy zavítáte, ale pokud by jste se tu mihl/a, mohl/a byste mi upřesnit rasu psa vlevo na vaší fotografii? Jde o to, že mi hrozně připomíná irského vodního španěla, což je plemeno, které měl můj kamarád asi před dvaceti lety a já s ním asi šest let byla v úzkém kontaktu. Postupně u nás tahle rasa řídla a už mnoho let jsem neviděla jediného představitele. Nenašla jsem ani žádnou českou chovatelskou stanici. Ten pes byl suprový a tohle plemeno má u mě "vnitřní protekci". Nemáte ještě nějakou fotku.kde by byl vidět lépe?

To mě těší, že se Vám Charlie líbí, myslím, že je to kříženec spíše amerického vodního španěla, svědčila by o tom struktura srsti. Toto plemeno se tu začíná chovat, téměř na každé výstavě je vidět alespoň jeden zástupce. S irským vodním je to horší, poslední vrh se narodil tuším před 4 lety a moc k vidění nejsou ani na výstavách. hov obou těchto plemen můžete sledovat na www.kchls.cz, ale moc novinek tam o nich bohužel nebývá. Mě se tito kudrnáči - vodníci líbí a když jsem zahlédla Charlieho v útulku, tak prostě musel být můj. .

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

burunduk napsal(a):
Smutnej příběh .. ale - proč ten mail dáváte sem? Aby jste "zabránila" dalším lidem, aby si od ní koupili štěně? Tomu snad sama nevěříte, že by se to tímto mailem zařídilo :)
Jinak p. Bajerová zřejmě udělala dobrej obchod no, jak to tak pročítám.
Ještě by to chtělo popsání příběhu i z druhé strany, ať si můžeme udělat obrázek.
P. Bajerová Vám na tuto zprávu odepsala co?

Já si myslím, že paní Zázvorková to sem dala kvůli nedávné diskuzi, která tu proběhla (někdo si chtěl pořídit štěndo tohoto plemene a tato chovka mu byla doporučena z několika stran). To, že pejsek neonemocní, nemůže zaručit ani ten nejlepší chovatel, spíše jde o to, jak se k této situaci postaví. Je to smutné, přijít o pejska a ještě takhle mladého...

Máme ho v příbuzenstvu, k nám všem je milý, mazlivý a bezpečný. Dobře hlídá, i když odrazuje spíše velikostí a štěkotem, tváří v tvář se s "narušitelem" ještě nesetkal, jak by zareagoval, nevím.Od mala byl bezvadně a velice důsledně socializovaný (psí školka, cvičák, venčení v parcích, umí jezdit vlakem, autobusem i metrem), přesto poslední dobou již není bezpečný vůči psům, které potká. Někteří mu nesednou (vzájemně) a ovládnout jej fyzicky v těchto chvílích není legrace. Na toto při zvažování pořízení, prosím nezapomeňte, je to opravdu mohutný pes s velkou silou. Horší je, že na zahradě hrabe velké díry a okusuje stromky a keře. Nudou to není, toto chování je prý pro plemeno poměrně typické. Občas také uteče v lese, což prý opět není vyjímka. Jinak je to mazlík a nádherný pes, dobře manipulovatelný a poslušný. Na návštěvě v městském bytě je způsobný, ale je vidět, že trvalé žití v něm by pro něj nebylo vhodné.

Mě přijde jako kříženec s grónským psem, včetně té povahy.

Ahoj,rodiče se ujali nalezeného pejska, který byl tak zablešený, že během několika dní měli blechy v celém bytě, navíc je od něj chytla i jejich kočka. I když ho hned vykoupali, posléze aplikovali všechny možné Frontliny apod., nic nezabíralo, blechy se objevily po čase vždy znovu a znovu. Byli už zoufalí, když objevili Bolfo pudr.Ten je možný aplikovat i na kočky, opakovaně ho použili a za pár dní byli a jsou bez blech. Byl opravdu to jediné, co tuto invazi zvládlo. Bolfo dělá ještě obojky, ale zkuste ten pudr, snad bude dobře. Držím palce, ať se vám všem uleví, vím, jaká je to hrůza.

Určitě je to kavalír, ve zbarvení tricolor.

Je krásný, můžete tvrdit, že máte téměř japonského teriéra...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

luca8 napsal(a):
Myslím že s tou aktivitou to zvládnu, labrouš je taky akční (pokud nemyslím ty obtloustlé chudáčky co z nich lidi dělají). Do osmi let byla fena zvyklá chodit přes 10km denně a pak přišla domů a chtěla si házet balonek, a to podotýkám i s artozou při dysplazce. Po osmém roku už byla horší ale stále aktivní, a dominantní vůči ostatním hafákům taky. CCR mě fakt chytnul za srdce, zatím hlavně vzhledem. Proto koumám další info, už jsem četla i srovnání s chesepeaky, ale na toho bych si netroufla.

Já jsem si posléze k ohaři pořídila odloženou FCR a právě ta všudypřítomná radost ze života a absolutní přítulnost ke každému bez vyjímky mi ne úplně vyhovovala. Člověk se svému psu přizpůsobí, prožili jsme spolu krásné roky, ale do dalšího už jsem z těchto důvodů nešla. Mám radši povahově uzavřenější psy a tak by třeba pro mne byl CCR ideální. Výše zmíněná fenka CCR byla akorát - přiměřeně temperamentní, poslušná, s určitým odstupem od neznámých lidí, ale rozhodně ne v tomto ohledu pro ně nějak nebezpečná. Co vím, byla i zdravá, i když její bratr (znám pouze z vyprávění) musel podstoupit operaci třetího víčka. Nejlépe je opravdu nakontaktovat solidního chovatele a následně si vybrat štěndo, které Vám bude povahou a temperamentem vyhovovat. Taky bych u nich kladla důraz na opravdu dobrou socializaci.
Tak koumejte dál a až to vykoumáte, tak ode mne pozdravujte Vašeho nového kudrlínka.

Osobně jsem znala fenku tohoto plemene z několikaletého společného venčení v parku. Pořídila si jí rodina se třemi dětmi, bez předchozích zkušeností se psy. Fenku se podařilo bezproblémově vychovat, poslouchala, dobře se snášela s dětmi. Byla rozhodně o dost temperamentnější než labradoři a zlaťáci, ale zase o poznání méně pohybově náročnější než můj ohař. S jinými psy vycházela dobře, ale v dospělosti je již příliš nevyhledávala ani ke hrám. Byla vůči nim sebevědomá, ale nekonfliktní, nenapadala..Jednou nás obtěžoval opilý bezdomovec a fena (na rozdíl od mého psa) zasáhla a dotyčného kousla. Dost mne toto chování u retrívra překvapilo, ale pak jsem pochopila, že jsou přeci jen trochu jiní. Prostě to není takový ten trpělivý, všeobjímající a všesnášející tvor a v případě nutnosti se Vás pravděpodobně pokusí i ochránit. Je to dle mého pes, který si je vědom svého já a určitě bude potřebovat důslednější vedení. Dobře se učila, cvičení jí dělalo radost a v kruhu své rodiny byla nejšťastnější.
CCR jsou nádherní nejen vzhledem a osobně bych se volby tohoto plemene nebála.
Ještě doplním, že fena pocházela z chs Z Vlčích luk.

aurinka napsal(a):
určitě jedem se dnes za ní podívat povídal nám o povaze apod.Hodím pak fotečku a napíšu dojmy;-)

Také dbejte nato, aby se pod pojmem "zvyklá na psy" nejednalo jen o psy, které má malá doma. V tomto věku by měla být mimo jiné již dostatečně seznámena i s naprosto cizími psy všech druhů a velikostí.

serigala napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jak jsou na tom saluky s chůzí bez vodítka? Je mi jasné, že jako chrt je to velmi akční pes se sklonem k lovu, ale bohužel už jsem jen oblblá těma historkama s nevycvičitelným psem, což jsem slyšela i o takovém bíglovi, u kterého jsem se předvědčila o opaku. Co se týče jejich povah, vůbec je neznám a v okolí také bohužel nikoho se salukou nemám. Je mi jasné, že na vícvik to zrovna pes není, ale hloupý také ne.

Dalšího psa bych chtěla až do nového domu, takže 5 - 6 let, ale stále uvažuju nejvíce nad hovawartem, se kterým se dá vlastně dělat v podstatě cokoliv na mé úrovni a mezi chrty a nějakými sporty přímo dělané pro ně, ale zároveň potřebuji, aby ten pes byl schopen zvládat perfektní přivolání. Opravdu se teď cítím hloupě, ale to víte, jak lidi oblbují báchorky.

Já jsem vlastnila chrty - azavaka, vipeta,starší barzojku na dožití a nyní mám hovawarta. Rozdíl v poslušnosti je obrovský, ze jmenovaných chrtů se HW nejvíce asi blížil vipet. Azavak je stejně jako saluka povahově uzavřené plemeno, které si do značné míry žije takovým svým životem, přesto jsem tuto fenu venčila na volno v parku v centru Prahy bez větších obtíží. Je ale pravda, že na ní bylo uděláno "víc práce" než na 3 hovawartech. Chrti hloupí rozhodně nejsou - pokud si s nimi vytvoříte dobrý vzájemný vztah budou z vás partneři ve smyslu slova já pán ty pán. Jestli chcete se psem provozovat sportovní aktivity jako je aportování, venčení v přírodě na volno a vyžadujete od psa např. 100% přivolání apod. doporučuji hovawarta, tam opravdu není problém. Ale ani toto plemeno nepatří do ruky každému, i ono vyžaduje určité zkušenosti a trochu specifický přístup. Z chrtů je nejovladatelnější asi vipet a např. v dlouhosrsté variantě si s krásou saluky určitě nezadá.

jodi2009 napsal(a):
To určitě, Ohaře do bytu. To jsou rady, jak od chytré horákyně. Promiňte, že to takto píšu. Pokud chcete psa do bytu, čehož já jsem odpůrcem, pořiďte si takového psa, který to snese. Ale ohaře do kvartýru, to může udělat jen člověk chabý duchem. To, že s ním půjdete ráno udělat potřebu, pak ho necháte přes šichtu doma a odpoledne vypadnete na hodinu ven, to takovému psu vůbec nemůže stačit. Nejdřív ho necháte zčajovatět bez pohybu v baráku a pak budete chtít, aby běhal kolem kola. No to je k nevíře. Vybírejte tak, abyste vyšli vstříc pejskovi. Ne abste si zvyšovali své ego.

Milá zlatá, já měla ohaře v bytě v centru Prahy 14 let. DENNĚ byl venku 3-4 hodiny a naběhal nespočet kilometrů. O víkendech jsme chodili na celodenní výlety a s čistým svědomím mohu říct, že nedostatkem pohybu rozhodně netrpěl. Po čase jsem si k němu pořídila fenu chrta a dokonce na ní bylo pohybu (zvláště za horšího počasí) nechutně mnoho. Nyní bydlíme na venkově, soused - myslivec chová v kotci českého fouska a pes je zavřen 24 hod denně. Ven se dostává pouze sporadicky, zhruba každý třetí den. Jinak si ho nikdo (kromě krmení) nevšímá. My jsme si po smrti ohaře koupili fenu retrívra od myslivce, která byla nevhodná k lovu a při koupi majitel přiznal, že už ji rok nepustil z kotce. Na co taky, když neaportuje jak by měla, že? Takže Vaše vidina o lidech chabých duchem, kteří si pořídí loveckého psa a pak na něj jaksi ....... je trochu mimo mísu. Já mám opačnou zkušenost s myslivci, kteří mají všechny podmínky k tomu, aby byl jejich pes dosyta vyběhán, ale jaksi to tam dost vázne..... Pokud si člověk dopředu zváží svoje možnosti, seznámí se osobně se psy a majiteli plemene o kterém uvažuje a respektuje jeho nároky, nevidím důvod, proč by si ho nemohl pořídit. Ale neházejte všechny do jednoho pytle, znám hodně ohařů a honičů ve funkci společníků, je o ně opravdu 100% postaráno po všech stránkách a je jim určitě lépe než na nějakém zabahněném dvorku.

v365 napsal(a):
Do čeho vidím asi nejvíc jsou VŠSP. A tam je to opravdu "zajímavé".

Štěně s PP za míň než 17000 Kč neseženete a ještě je to po nevalných rodičích co byli na výstavě fena 2x, pes 3x. Tak mi povězte o čem jiném to je, než o penězích. Majitel má doma dvě feny a štěňata v nabídce skoro pořád.

ale to je zbytečný tady psát.

Tak dobrý kšefty Vám přeju....

Nejsem chovatel, pro vaše info - mám doma jen dva útulkáče. Ale vím jistě, že až si budu vybírat "plemeno", tak bez PP určitě nebude. A i chov. stanici si velice pečlivě rozmyslím...

Věřte, že hlavní roli hraje cena. Pro spoustu lidí je nemyslitelné dát za "toho samého" psa třeba 10 000,-Kč, když ho mohou mít za 4 000,-Kč, na výstavy chodit nechtějí a "papír" v šuplíku nepotřebují (bohužel nikdo z nich se již nepídil, jaké zákulisí produkce těchto štěňat má). Alespoň takhle mi koupi bezPP vysvětlilo již několik lidí. Všichni se ale shodli, že kdyby se za tuto cenu (nebo jen o málo vyšší) dalo koupit štěně s PP, neváhali by.....! .

PHP máme v příbuzenstvu, je to krásný pes, dobře hlídá (spíše tedy jen svým vzhledem a štěkotem, k nějakému zásahu ještě nebyla příležitost), k rodině je milý a hodný. Nikdo ale nepočítal s tím, že toto plemeno je zvláště nadané k jakési "zahradní architektuře" - nesmírně rád si pro sebe hloubí jámy a díry, vytahuje mladé stromky, okusuje ty větší apod. Nudou to určitě není, denně má vycházky plné her se psy, výcvik a celá rodina se mu věnuje. Chovatelé tvrdí, že někteří jedinci jsou v tomto směru skutečně nadaní a proto je nutné s tímto dopředu trochu počítat (na druhou stranu znám osobně fenu žijící v zahradnictví, která nic takového neprovozuje). Oproti čuvačovi si myslím, že je PHP mírnější, ale i on potřebuje důslednou socializaci a výchovu, protože v dospělosti je z něj skutečně velký a silný pes.

Před mnohy lety jsem měla psa - německého krátkosrstého ohaře a fenu azavaka. Potkala jsem lidi, nesmírně je obdivovali a ptali se, co je to za rasy. Říkám, že pes je německý ohař a fena chrt ze Sahary, z Afriky. Nevěřícně zírali a pak padla otázka : "A jak se ti dva psi mezi sebou domluví?"

A co takhle něco pohledat v útulcích? Pořizovací cena takového pejska je zanedbatelná a o tom, že by se tam našel pes "na míru" podle Vašich požadavků nepochybuji (osobní zkušenost). Útulky v současné době praskají ve švech a na svůj domov a štěstí čeká mnoho skutečně povahově kvalitních a zdravých jedinců. Rozhodně je to i lepší varianta, než (z finančních důvodů) pořízení si štěněte bez PP a podporování a dotování tím dalšího vychytralého množitele těchto psů.