No to je parada! Zrovna dneska jsem si na vyjizdce na Vas vzpomnela, jak asi valcite - problesklo mi to pri uskoceni kobyly (ptaci zerou kone) a podesenem frkani, kdy jsem si rikala, ze tohle ji vlastne odpustim (uskok asi tri metry do strany a oci tak pul metru pred konem), ze proti jeji puvodni vzpinaci se reakci na vse je to vlastne parada. Myslim, ze kdyz majitelka nebude tlacit v situacich, ktere kobylu driv stvaly, ma velkou sanci mit fajn kone a fajn pocit, ze mu zlepsila zivot...

Taky mam od Aivy a nevytahuje se nic, drzi a vzhledem k materialu si myslim, ze bude drzet vecne. Sice podrazili (ja tusim kupovala provazovku kolem 300 kc), ale za bratru 400 kc je to furt lace za kus spagatku (na miru umotanem), ktery vydrzi pri trose snahy dele nez dotycny kun.

Cimz jsem chtela rict, ze jestli se tu pohybuje nekdo od Aivy, tak diky a jsem vdecnym zakaznikem:-D

Jejda, to jsme se si asi nerozumely.

Situace z doby pred 3 lety - kobyla naucena se vzpinat vc. prevraceni se, kdyz nebylo po jejim, byl na ni kladen pro ni neprijatelny tlak (jako napr. "pujdes krokem po ceste", nic narocneho). Taky jsem mela zafixovano, ze slezu=kun vyhral, protoze konec prace, ale velmi rychle me vyskolila, ze se klidne prevrati i se mnou a zabit se rozhodne neminim nechat, nejsem tak dobry jezdec, abych usedela vsechno, takze radsi jdu dolu tehdy, kdy to mam jeste pod kontrolou. Takze jsme zacaly pracovat na parelce (aby to znala), pokud jsem na ni sedala, tak jsem uzdila pres parelku a delsi voditko jsem mela pripnute a v ruce. Pri vztekani a stoupani si na zadni jsem seskocila, za voditko ji stahla dolu (za otez to neslo - bala jsem se jit tak blizko pod kone na zadnich) a slo se couvat, ustupovat zadkem, predkem, snizovat hlavu, couvat do kopecka, kolem stromu, proste na co byl teren, klidne couvat deset kroku, deset kroku vpred, deset kroku vzad, otocka, a znovu do uplneho udyndani. Proste mozna kun vyhral (slezla jsem), ale zvladla jsem to ve zdravi. Kdyz jsem ji udyndala, nasedla jsem (u nasedani se nevzpinala), zkusila jet dal a bud to slo, nebo jsem bytre seskocila a pracovala dal na ruce. Nejakou dobu jsem toho pravda moc nenajezdila:-)

Postupne jsme se dopracovaly toho, ze se po zadnich nechodi, maximalne uskoci, a treba popobehne, nebo pridupne, takze ted se spis snazim rozlisit, zda "zlobi ze vzdoru" (v zivote nevidela placajici se plachtu-no jiste, v zivote nevidela kolecko na hnuj, kanal zere konim nozky, na otez nepujde, ...) - tam to projezdime tak, jak pisete vy (protoze uz si muzu dovolit pozadat o praci v tempu, aniz bych riskovala prevraceneho kone), pokud je to zlobeni typu "novy parez v lese, strasne zvire v housti, ..." proste veci, ktere jsem ochotna tolerovat, tak podle situace bud delam ze nic a jedeme dal, pripadne necham z dalky okoukat, postupne zadam ze sedla opatrne priblizeni, ocuchani a nejaky jednoduchy cvik ("obejdes ten strasidelny parez na velkem kruhu"") s odmenou.

DSJ: Nene, za 3 roky cvalani NA LOUCE, sama, prvni nebo za konem. Na otezi, na zahozene otezi, jak je ctena libost, hezky kulate. V lese cvalani po cca 2 a pul letech, mozna o neco driv. Prvni cvaly v lese byly ve stylu nacvalat na par kroku a prechod niz. Do mirneho kopecka a a klidne na 5 metru, dva tri skoky a hotovo, slovni pochvala, vyklusat a kokino (rychle jsme naucily zrat kokino ze sedla na pokyn).

Jinak jak to tak ctu, vcelku jste mela podobny pristup - u toho hrebce ("slezu a dostanes prace, ze se ti to libil nebude") i u kobyly. My jsme ted tak daleko, ze posledni staveni se bylo v zime v hale (placajici plachty, moc prace - na kobyli vkus, "kobyli nalada"), ale to byl jen takovy naznak prizdvihnuti se a uskok do strany, ale to byla presne to "sedim na atomovce". Venku se obcas deje "leknu se srnce v rosti", uskocim a nacvalam na dva kroky, ale to stale povazuju za relativne normalni reakci kone, ktery jeste neni uplne "plysovy".

Nerikam, ze mam ted 100% kone, ale nebojim se na ni, jsem si dost jista, ze vleze skoro vsude hned a ke zbytku se slusne necha ukecat a hlavne je pro me strasne motivujici videt, ze se zlepsuje, pro nekoho pomalu, pro me dostatecne rychle, bez kobyliho stresu a dyskomfortu.Nadnesene tvrdim, ze jsme se domluvily, ze ona se bude chovat slusne a ja se budu starat, aby se mela dobre a nechtelo se po ni nic, na co se neciti:-)

keira napsal(a):
Díky za sdílení zkušenosti.

Obecně mám s koňmi strategii dělat to, co jde, budovat důvěru a zvyk, že s člověkem se spolupracuje a je to fajn, a postupně nenapadně přidávat nové věci. A spíš koně (zejména kobyly :D) o něco požádat, než mu to natvrdo přikázat.

Tady se asi stalo to, že jelikož je to krásné zvíře s dobrým pohybem a skvělým rodokmenem, snažili se ji rychle připravit, předvést a dobře prodat. Což se jim teda povedlo, ale kůň ten tlak psychicky neustál a začal reagovat svíčkama. Mám z kobyly pocit, že se spíš bojí, co si zas na ni lidi vymyslí, než že by byla zlá.

Paní s kobylou pracuje hodně pomalu, buď krátké krokovky nebo práce na 2 lonžích. Dnes jsem na koby seděla podruhé, před ježděním byla nervozní, tak jsme trochu čekala, co bude. Ale nebylo nic. Šly jsme za doprovodu druhého koně a majitelky na 30min krokovku, koby se ani jednou nezastavila (to se jí někdy stane, že ustrne a stávkuje) a když cestou domu začala nervóznět, tak jsem ji zastavila, chvíli na ni mluvila, hladila po krku a ona velmi dobře zareagovala, zklidnila se a už pak šla zase se svěšenou hlavou.

Tak doufám, že jsme majitelce ukázali, že jí tu hlavu nemusí tahat dolu otěží, ale že může dát kobyle podporu a půjde to samo.

Trochu škoda, že to mam docela daleko a i kvuli práci tam nezvládám jezdit častěji než 1x o víkendu. Majitelka říkala, že jak se bojí, tak jí při ježdění buší srdce a ví, že se to určitě na koně přenáší. Já samozřejmě taky nejsem tak zrelaxovaná jako kdyby to byl ňoumík "mouchy snězte si mě", ale přeci jen si věřím víc a mám ráda práci s problematičtějšími koňmi (když nejsou moji )

Navazala bych zpet na vlakno a Keiru - zni to, ze ma kobyla ma segru, v popisu vidim nase zacatky (zamenime "super puvod" za "nerealne ambice necitliveho jezdce"). Probehly i "zaseky", kdyz byly "vztekaci", pomohly zminovane poradova cviceni ze zeme, obcas bylo zaseknuti spis o nejistote, tam pomahalo nechat rozkoukat, hladit, mluvit a za chvili slusne pozadani o pokracovani v ceste.

Taky jsem vypozorovala, ze "nove" pozadavky nebyly problemy, zjevne nemela zafixovane vztekaci chovani (poprve potok, drevari v lese, prolezani plachtami a jine nesmysly, veterinarni osetreni, ...), zatimco veci, ktere znala, nezadouci chovani casto spoustely (ze zacatku byl problem na jizdarne v klidu obejit velky kruh). Nastesti puvodni majitelka vyborne komunikovala, takze se "prace" dala postavit hlavne na "novinkach", a na jizdarnu a ke stresujicim zalezitostem jsme se vratily po hodne dlouhe dobe, kdy jsme pracovaly na vyraznem odmenovani zadouciho (v ocich populace normalniho) chovani.

Mozna by tohle taky byla cesta (klidne i s tim gogue:-)), zacit delat neco uplne, ale uplne jineho, az se kobyla uklidni a majitelka taky, protoze zjisti, ze kobyla je v jadru ochotna, ne-zla, jen se proste brani, neb ceka, ze se ji bude dit neco, s cim nebyla v minulosti komfortni. Ale me se to dobre rika, ja mam kone jen pro radost, takze ja si muzu hrat, chodit rok na prochazky a poprve si na svem vlastnim koni zacvalat venku bez stresu po 3 letech, co ho mam...

To nevim, kolik lidi je tak trpelivych, ja jsem rekreacni jezdec, takze me nic neutece (vykonnostky, zavody, ...). Jako jo, chvilema to krusne bylo, ale kobylku jsem chtela, zaroven jsem chtela bezpecneho pohodoveho kone, tak jsme na sobe zapracovaly obe a na konci je moc fajn zvire. Co jineho muzeme tem zviratum dat, kdyz ne svuj cas?

Situaci neznam, ale pokud pani toho kone jinak chce, tak bych na to proste sla "z boku". Na webu Jany Lohrove jsem si precetla "Kdyz ti to nejde, delej neco jineho!" a to si myslim, ze je rada, ktera ma neco do sebe. Nakonec opravdu clovek zjisti, ze spousta veci se tak nejak vyresila sama, zatimco delal neco jineho.

Nemam patent na rozum, jezdec jsem rekreacni, ale v situaci se dost poznavam. Taky jsem koupila kobylku, cerstve 6 let, vedela jsem, ze obcas "trosku zazlobi", ale ze to nabere takove grady, jsem netusila.

Kun se prevezl do nove staje, vyhodil se 24/7 ven (predtim pres den vybeh) do vetsiho stada, stahlo se krmeni (extremne dobre krmitelna, zustala jen na sene a pastve), pote, co me nekolikrat nehezky odlozila ci jsem se ze svickujiciho kone odlozila sama, jsem vratila zpet, zacala vodit na ruce (respektovani prostoru, prechody na ruce, prochazky na ruce, jizdarna na ruce, nachodily jsme spolu dost kilometru i mesicu), vymenila a nechala napasovat sedlo, chodila na prochazky se sedlem a obcas v kroku sedla na chvili, potom zaklusala... stavela se stejne, vetsinou kdyz mela pocit, ze se po ni neco chce, probehl opakovane fyzioterapeut, zubar, jiny jezdec. Po 9 mesicich jsem vymekla, dostala gogue ("s gogue se ti nepostavi urcite" - i houby, velebnosti, stavela se obcas i tak) a zase se chodilo na ruce a obcas se sedlo, navic se nas ujala trenerka, gogue ponechala (pro muj pocit), kobyla se vyrazne vylepsila. Gogue nosila neco pres rok (ano, neni vhodny do terenu, atd.) pri kazdem jezdeni, sundala jsem ho s pocitem "ted uz by to slo" pred rokem a ono to jde. Chodi tereny jak stary mazak, prestala vnimat praci na jizdarne jako "oni mi ublizuji", za posledni rok nemela tendenci problemove situace svickou resit, cely vzdor konci ve fazi strnuti kone, slusne pobidky k pokracovani a kobyla snizi hlavu a jde (jak jsem ji to naucila, to netusim).

Nevim, zda nam pomohla gogue, zda kobyla dospela (ted ji je 9, takze uz postpubertal), zda to bylo zmenou pristupu od sportovce "to brevno proste prelezes!" k jezdci bez vykonnosti, ktery toho moc nechce (ale bezpecnost vyzaduje!) nebo jsme si jen sedly a rozhodly se, ze to spolu proste prezijeme, bo nam nic jineho stejne nezbyva.

Pokud majitelka kobylku chce, at uz z jakehokoliv duvodu, jezdecky si az na staveni se vyhovuji, tak bych tu gogue zkusila. A hromadu rezimovych opatreni, u nas se za trest couvalo, takze sice "vzepnuti se=mozna jezdec sleze", ale zaroven couvani pres hory a doly, nekdy jsem jen nasedala, rychle slezala pri vzepnuti se a zarazovala "trestna poradova cviceni na ruce". Jo a chapu, ze se pani boji, ja se taky bala, veste i helme navzdory. Objevneho nepisu nic, jen ze nekdy byvaji konce dobre.

Lajka dekuje za super komentare a jde si dal trenovat voko a cist

A jako uplna laika, hltajici kde kterou informaci, se zeptam, cim by se tedy takto vystrouhanym kopytum dalo ulevit/udelat jinak, aby hloupych 15 km nebylo pro kone au. Ciste pro sve pouceni, cviceni oka, urcite mi nejde o flame. Diky Ustulino, kdybys napsala.

No, na pohled tenka je, na omak je cca 1 cm (?), tezko rict, nemam ji ted u sebe. Mozna i vic. Neni uplne monstrozni, ale ze by to byla neviditelna slupicka, to neni. Vyhodou je, ze se prizpusobi (fakt se sama srovna s tim, zda mam 2 svetry v zime a beru ji pod bundu nebo v lete jen na triko - komfort furt stejny), pravidelne se nasoukam do tuheho utvaru a nez nasedlalm kone, ani nevim, ze ji mam, taky ji mam natesno, ale nehrubo chytim suchym zipem v prvni vrstve, pak zazipuju a za chvili je pokoj. o rozsochu se mi nezachytava, ale neskacu, drezurni prace je naprosto komfortni, stejne tak jako teren. Do kalhot jsem ji nezkousela strkat, takovou volnost ty kalhoty zas nemaji - pocitejte s tim, ze vam fakt prida kolem tela poctivych 10 cm po obvodu, hrubym odhadem. Kdybych musela kupovat novou, jdu do ni znovu, uplne bez debaty, ackoliv byla draha jak zakon kaze. Nicmene bez zkouseni bych do ni nesla - spousta vest mi byla pocitove "dlouha" a v sedle se sunuly nahoru, az jsem je mela kus nad rameny, ackoliv jsem snerovala nadoraz. a pokud mate stejne jako ja takovou tu "prechodovou" velikost, vyplati se prozkouset i detske, casto prekvapi.

Vyzkousela jsem loni v Equiservisu vse, co meli v te dobe v nabidce, stravila jsem tam mile dopoledne (zkouseni nejen vesty jako takove, ale i opakovane na sedle/makete kone). Nakonec jsem na svou konfekcni s velikost (drobnejsi s, ale detske nesedi) vybrala tu, co mate prvni ve vyberu (Komperdell SlimFit), jezdim v ni rok, ani se nehla. Vestu oblekam nez jdu do vybehu privest kone, nez tam dojdu, nevim o ni, kdyz je hodne ztuhla (nevytopena sedlovna), nevim o ni nejpozdeji kdyz kone chytim a privedu k sedlani. Behem jezdeni ji vubec nevnimam, vyrobce uvadi, ze se prizpusobi telu a fakt jo. Spadla jsem v ni nekolikrat (takove to "prask jezdcem o zem") a nestezuju si, ani modrina, stejne tak jak pote, kdy me omylem kun na zaver pretahl kopytem... Ostatni vesty se hrnuly a tlacily uz pri zkouseni v obchode...

Dobry den, ja jsem kupovala a nechavala pasovat cca pred 2 lety. Prvni kontakt emailem (co asi chci, na jaky typ kone, kolik asi jsem ochotna zaplatit), potom telefonicke navrzeni kontaktu, den predem telefonicke overeni, prijel zamestnanec/kolega (ne p. Hakr osobne), nechal si predvest kone, soucasne sedlo, vyposlechl, co se mi na nem nelibi, na kone vyzkousel cca 4 sedla v mnou vybrane cenove kategorii, ke kazdemu rekl, v cem by koni mohlo sedet lepe a co je realne, sebou mel prichystanou cistou podsedlovku, podbrisaky ruzne delky i trmeny, kdyby nahodou majitel nemel. Vsechny jsem projela na jizdarne, jedno jsem vybrala, sepsal objednavku s upravami (typu rozsirit komoru o tolik a tolik, zmena uhleni polstaru, ...), druhy den bylo po uprave uchystane v Equiservisu. Cena byla cena sedla + cca 1500kc (uprava + cesta, cca 40 km od Equiservisu). Takze za me spokojenost.