vanesa napsal(a):
Ach ano, moje příkazy, poučky a návody. Jak strašné, že jsem chtěla, aby nedostával k jídlu čokoládu, hrozinky, cibuli, brambory, že jsem nechtěla, aby jej krmili u stolu a nakonec, jak jsem si vůbec mohla dovolit tchýni říct o tom, aby nedávala moje štěně na území feny, která na něj vrčí a cení zuby.
Ach ano, jsem přehnaně úzkostlivá a určitě bych měla užívat lexaurin jelikož moje reakce nejsou vůbec normální a chudák partner, že mě vůbec má a musí mé obavy tolerovat. Ano, tolerovat. To je to správné slovo. On je nemusí chápat, stačí, že toleruje. Kompromisem to vyřešit nejde, a tak si do mě raději všichni kopněte.
A ano, nejsem nesamostatná, chtěla jsem si to s jeho rodiči domluvit, ale bylo mi doporučeno, abych to nedělala, protože by z toho mohla mít tchýně depresi....
A nestavím se mezi ně, nerozvracím vztahy, držím hubu a krok a domluvila jsem si jiné hlídání u mé rodiny, což ale nepřichází ze strany partnera v úvahu.



HANELE77 jednalo se o tři dny. Což není tak dlouhá doba. Pro přítele je důležitý, aby byl v psychické pohodě on a jeho rodina.

"Pro přítele je důležitý, aby byl v psychické pohodě on a jeho rodina."
Tak to ho musíte hodně milovat. Radši 20 psů a 30 koček, než takového sobce!
Když už teď držíte "hubu a krok" jak píšete...no, asi je to na zamyšlenou..být Vámi vezmu nohy na ramena, dokud je čas!

I já jsem žila (dokonce 10 let) s někým takovým.. Pak z toho byl bolestný rozvod, ale přežila jsem, konečně mohu mít psa! A můj nový přítel? Jak já říkám "princ z pohádky"!

fawnalee napsal(a):
No, a teď si představte, že jednou budete mít dítě a taky ho budete potřebovat dát sem tam tchýni pohlídat... Budete jí vysvětlovat, že mu nemá cpát bonbony, nemá dostat k obědu párky, i když je tak miluje, ale brambory s dušenou mrkví (např.), kterou děcko fakt nerado. Že nesmí sem a nesmí tam aby si neublížilo, na houpačku v žádném případě atd. Myslíte, že to tchýně dodrží? Myslíte, že by to vaše máma dodržela? Omyl, nebude to dodržovat ani jedna. A to proto, že babičky jsou prostě babičky. Se štěnětem je to v podstatě totéž, akorát je to tvoreček v chlupatém kožíšku. Tak se buď smiřte s tím, že nějaké vaše zákazy prostě nedodrží a říkejte si, že je prostě psíček na prázdninách. Nebo pokud toto nejste ochotna přenést přes srdce, tak si prostě psa vezměte s sebou. A věřte tomu, s děckem to pak budete prožívat daleko daleko víc - ale stejně s tím nic neuděláte. Berte to tak - tchyně zvládla vychovat Vašeho přítele - její péči přežil. Má doma dospělou fenku, takže ta jako štěně její péči též přežila. Chápu, že máte nějakou předtavu o chování se ke štěněti a jeho výchově, ale musíte chápat, že někdo má představu jinou. A i když původně myslí, že vaše návody co a jak, bude dodržovat, pak mu to prostě nedá a dělá to po svém. Můžete se s tím buď smířit, nebo si rozhádat celou rodinu. V životě ve společnosti je to prostě tak. Buď je člověk ochoten přistoupit na kompromis, nebo musí počítat s tím, že je prostě na vše sám. Jiná cesta není.

Mám od Vánoc malého knírače.
Přítelovi rodiče již nežijí a moje matka je bohužel velmi nezodopovědná .
Každý rok jsme létali do různých koutů Evropy k moři, alespoň na 14 dní... než jsme psisko pořídili, dost jsme to probírali, co a jak...že pak už to asi nepůjde..nebo alespoň, než bude dospělý (teď má 9 měsíců).
Stejně jsme se rozhodli, že do psa "půjdeme" a hold už si nebudeme užívat jako před jeho pořízením..
Jsem taky hodně úzkostlivá, než ho svěřit cizím a na dovolené se nervovat, tak raději nic.

A nakonec to není tak hrozné, na jaře jsme s ním byli týden v penzionu v Orlických horách. v červenci jedeme do hotelu na Šumavu na 14 dní a pak Tatry (ona i ČR a SK je nádherná a je tu spousta míst k poznávání).
No a příští rok už bude starší, tak v září pojedeme do Chorvatska a pes s námi
Už máte "závazek" tak se hold musíte přezpůsobit a leccos si odepřít, nicméně, pokud je psisko vychované a hlavně dobře socializované, tak jde všechno...

Taky chodíme s přítelem rádi po památkách. Do většiny zámků na se psem (v tašce) pustili, kam ne, tak šel přítel a já se procházela se psem, nebo obráceně..

Radila bych buďto cestu odložit na příští rok, až bude psí mimino starší, nebo ho fakt vzít s sebou, nebo ho dát k Vašim rodičům..
Koho je to pes?
To si neumíte zařídit? Přítel přece může chápat kompromis. U jeho matky byl teď, teď půjde k Vašim! Na tom nevidím nic špatného...
Váš přítel se (s prominutím ) chová jako malý spratek a ne dospělý chlap! Co bude mít z dovolené s Vámi, když budete myšlenkami u tchýně a Vašeho psa...

Tak to tam prostě nějak zatlučete :)
No a ta síť, když je na háčcích, tak když ji nebudete chtít, tak ji zase z háčků "odháčkujete" a schováte...
Taky nejsem bůhví jaký kutil, ale manžel furt musel dělat něco důležitějšího, tak jsem to za 2 hoďky zvládla sama :) A drží dobře jako nová už druhý rok :).

Malým vrtáčkem vyvrtány otvory do zdi, tam háčky a do nich upevnit síť..

Tak to je bezvááááááá
Jsem moc ráda, tak to už bude dobrý!

Ať už je konečně šťastná a spokojená, jako každá psí dušička si to zaslouží!

Já mám toto a spokojenost obrovská
http://www.zoohit.cz/shop/kocky/site_dvirka/site/342512

A to můj kastrovaný briťák má 9 kilo a často do sítě ducá hlavou a věší se na ni
Mám ji už dva roky a pořád jako nová!

A co jako, že mám prvního psa?
I když až zas tak pravda to není, protože jak jsem psala výše, co si pamatuju, pes u nás vždy byl, ale toto je první jen "můj".

To nemohu napsat svůj názor ?

Já nikomu neberu, kdy si má vzít štěně, to je každého věc. Já jen psala, že mám skvělou zkušenost se "starším" štěnětem a že problém se socializací neměl.
Taky jsem psala, že jsem roky chovala čistokrevné kočky a koťata jsem dávala po 4 měsíci...

Ona stejně ta kočka po odstavu koťat nebude za chvíli řešit, zda je či není to její potomek. Za nějaký čas to prostě "splyne", proto by pak kočka neměla problém nechat se nakrýt vlastním synem...
Takže jestli se domníváte, že když to bude její dcera (nebo syn) a bude to jiné, není to pravda. Prostě pak už své děti bere jako každou jinou kočku, nebo kocoura.

Měla (a mám) jak kastrované kočky, tak kocoury. Nemyslím, že snášenlivost by byla až tak na pohlaví, ale jak si kočky sednou...
Většinou kocouři (kastrovaní) kočce uhnou, dokonce o ni i pečují (moje zkušenost), ale dvě "baby" se ne vždy musí...
Ale jak říkám, kastráti se vždycky snášeli velmi dobře...šikanují se většinou kočky nekastrované...Za těch 20 let jsem těch koček a kocourů poznala fakt dost..nejen svých, ale i většinu svých odchovů a koček mých přátel...

Z hlediska kastrace a mazlivosti doporučuji kocoura. Kočka kastrací povahu moc nezmění, kocour je naopak mnohem mazlivější a pohodovější ( je hormony více ovlivňován, nežli kočka).

anonymx napsal(a):
Hanele- nikdo nepsal nikdy o tom, že starší štěně je bázlivé, ale o tom, že pokud chovatel nechá doma štěňata a ta jsou zavřená doma nebo na zahradě a nepoznají "svět", tak mají dost často problémy.
Promiňte, neberte to osobně, můžete mít samozřejmě svůj názor, ale z vašich dosavadních zkušeností to prostě je jen názor nezkušeného. Až sama odchováte štěňata, vychováte několik pejsků, pak možná změníte názor. Zvlášť u kníračů...
A mimochodem, když jste se psy vyrůstala od malička, tak jak jste se mohla při krmení vašeho pejska dopustit tak zásadních chyb, že před vámi utíkal ?
A víte, ten argument s fenou vašich rodičů právě svědčí o opaku, kdyby takové štěně zůstalo déle v prostředí, které by je v jeho chování utvrzovalo (nevíme proč, jaká byla matka, sourozenci) už by z něj nikdo "normálního psa" neudělal.

..nikdo nepsal, že starší štěně je bázlivé, nebo dobrá nejisté?
Zrovna toto je Váš příspěvek - viz.výše..

anonymx napsal(a):
Ale jo, klidně si kupujte 3 měsíční štěňata, pak se divíte, že máte problém chodit ven, chodit na vodítku, že vám utíkají za psy, že je nezajímáte, že jsou nejistá v cizím prostředí, že je musíte zvykat na dopravní ruch,...
No a co, přece jsou tady školičky, psychologové, ...
Hlavně že je štěně "bez vady".

Můj pes přede mnou utíkal jen tehdy, když jsem mu nesla krmení (resp. ho nutila do krmení), když nechtěl jíst (měnil zuby).
Ano, ptala jsem se na to, protože naši ostatní psi byly vždy žraví až moc..

Nechala jsem si poradit, dnes už má pes 9 měsíců a baští konečně (a rád :)

Já štěňata nemám v plánu v budoucnu odchovávat. Nemám na to jednak čas a jednak jsem 20 let chovala a odchovávala britské kočky - někteří zájemci, to by bylo na román...už bych na to neměla nervy

Ale zajímavé je, že s takovými hádkami ohledně odebrání jsem se setkávala dost často i u "kočkařů". Bohužel ve valné většině šla koťata po 11 týdnu (se slovy, když to na mne neřeknete...) V tomto ohledu já mám svědomí čisté...

...kamarádka si brala čínského chocholatého téměř v 1/2 roce..úžasný, milý, velmi pohodový pes...
Nevidím spojitost v tom, jak to někdo psal, že starší štěně je bázlivé atp...to je blbost. Jednak závisí na povaze a jednak taky na tom, jak s nimi chovatel a posléze majitel jedná..
Když kolikrát potkávám ta mladičká štěňata, jak nechtějí jít, bojí se, kňučí...
No, hlavně že si je majitelé vzali jako malá miminka...

anonymx napsal(a):
Hanele- máte prvního psa v životě. Buď jste měla štěstí anebo nemáte ani ponětí jaké to je mít štěně od 7 týdnů.
A ještě všem odborníkům - věk štěně při odběru - 7 týdnů ( 7x7=49).

Ano, je to můj "první" pes, ale psy měli moji rodiče doma, kam až mi paměť sahá. Takže nejsem úplně bez zkušeností, i spousta mých přátel chovala a má psy.
Jeden ze psů mých rodičů - fena VK s PP, odebrána v 7-mi týdnech. Bylo to kousavé, uječené, hysterické štěně. Bála se všeho a z toho byla útočná...
Rodičům dalo dost práce udělat z ní normálního psa...


Myslím, že starší štěně je rozhodně vhodné pro zaměstnané lidi, kteří nemohou krmit x krát denně a taky už s ním není tolik práce, jako s úplně malým miminem..
Bývá už kompletně očkováno, takže v pohodě může mezi psy..atd dle mého samá pozitiva.
Nejsem člověk, který nepřežije, když své štěně nebude mít jako 6,7,8 týdenní..i se starším štěnětem je velká zábava a troufám si tvrdit, že možná i lepší...

A reaguji zde proto, aby to nebyl pohled jen chovatelů, ale i majitelů, to zaprvé.

A za druhé,20 let jsem chovala britské kočky s PP. U koťat je minimální odběr ČSCH stanoven na 13 týdnů! já dávala v 16-ti týdnech.
Socializovaná, veliká a veselá koťátka. Kdo chtěl drobka, aby si ho "vypiplal od 2 měsíců" musel jinam. Kdo naopak věděl, co chce, počkal...

anonymx napsal(a):
Ale jo, klidně si kupujte 3 měsíční štěňata, pak se divíte, že máte problém chodit ven, chodit na vodítku, že vám utíkají za psy, že je nezajímáte, že jsou nejistá v cizím prostředí, že je musíte zvykat na dopravní ruch,...
No a co, přece jsou tady školičky, psychologové, ...
Hlavně že je štěně "bez vady".

Já si brala 3,5 měsíčního malého knírače.
Byl a je naprosto perfektní ve všech směrech...Nebojí se ničeho, je nelekavý, perfetní, bezkonfliktní...

A už bych si mladší štěně než 2,5 - 3 měsíce nikdy nevzala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč sem píšou názory laici, co nejsou chovatelé, nemají žádnou chovatelskou praxi , a jen si něco myslí, co je pro všechna štěňata všech plemen údajně nejlepší ... U některých plemen je 10 týdnů dost pozdě. A ohánět se socializací se štěňaty z vrhu je naprostý nesmysl, dobrou socializaci si udělá zkušený psovod, i když bylo jedno štěně ve vrhu, na to nemusí štěně zůstávat doma do 10 týdnů.

A to si představte, že dle Chovatelského řádu se koťata s PP mohou prodávat nejdříve ve 13 týdnech.
Já dávala novým majitelům nejdříve v 16-ti týdnech. Kdo opravdu chtěl, pochopil a počkal..

A co Vám taková banka 5-6 koťat britek (už třeba 3 kilových) provede s bytem, když nechováte v klecích asi nemusím vyprávět...
Ale ten pocit, když dáváte vymazlená a socializovaná, zcela samostatná koťata, to za to stojí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Brali jsme si 6 týdenní štěně - očkovaná den před odběrem. A už bych to neudělala. Sice se na nás - konkrétně na mě, dost nafixovala, ale to se nafixuje i ve 12 týdnech. :) nechala bych jí tam min. ještě týden, popř. i do těch 8 týdnů. Jinak asi tuším, odkud bude.

Souhlas
Já si brala na Vánoce štěně malého knírače. Měl 3,5 měsíce.
Byl už větší, tudíž "rozumnější" a velmi čistotný.
Myslím, že nic nezanedbal. Hodně jsem se mu od prvních dnů věnovala (a věnuju). Chodili jsme do psí školky, mezi lidi, psy...jezdili na výlety...
Pes je dneska perfektně socializovaný, jezdí s náma i do luxusních hotelů. A "navázaný" je na mne taky dost.
Dneska třeba spal celou noc nalepený na mých zádech

20 let jsem chovala britky.
Po porodu byly všechny vždycky hubené (obzvláště po tom prvním , kdy nechtěli od miminek pryč, a tak jsem jim dávala krmení do porodní bedny).

Ale po odstavu koťat to rychle dohnaly.. Ono taky jak kočička po porodu splaskne a stahuje se zpátky děloha, tak najednou vypadá hodně hubená..

Rozhodně pořiďte kočce pastu CALOPET - mám vyzkoušenou. Je perfektní na stavy vyčerpanosti, po porodu, ve stresu...

A granule musí být pro kojící kočky nebo koťátka. Pokud krmíte jen "adultem" to je málo.
Je fakt, že moje kočky většinou syrové maso jedly, ale všechny taky ne..
To jsem pak doháněla hodně kvalitními konzervičkami.
Mléko bych nedávala - zbytečně jí zaplní žaludek a střeva a rozhodně po něm nepřibere. Navíc zrovna Beaphar není moc kvalitní, když už, tak bych dávala mléko ROYAL CANINE, na tom jsem odchovala dva vrhy, když maminy měly málo mléka.

Dobrý den,
20 let jsem chovala britky.
Zájemcům jsem vždycky doporučovala kocourky (pokud nechtěli odchovávat koťata ).
Kocouři jsou oproti kočkám mnohem mazlivější, přátelštější a hezčí
Navíc kastrace je oproti kočkám "hračkou"
Snášet se budou v pohodě, obzvláště budou-li kastráti

Co jí dávat krmení z ruky?
Třeba ani nezná misku..

Zítra kupte pastu CALOPET
http://krmivo-a-vitaminy-pro-kocky.heureka.cz/calopet-pasta-120-g/

je to velice kvalitní výrobek - udrží psa i kočku při životě, když nechtějí jíst a podává se právě při nechutenství, při problémech s příjmem potravy.

Taky bych jí dávala asi PROBICAN na úpravu střevní flory...
Kdoví, co chudák jedla, jestli zbytky od popelnic a maso vidí poprvé, může to pro ni být šok...
Je asi celkově tak vystresovaná, že radši ani nejí...

Co nějaký pamlsek? Piškotek...?

Ale ten CALOPET pořiďte určitě...

Tak ať je to vše dobré!