Http://www.e-veterina.cz/veterinari/jihomoravsky-kraj/mvdr.-petr-prikryl.html.

A ještě dodám: Je fakt, že mít ve stáji někoho, kdo má mnohaletou praxi s léčením kdečeho u koní je dar z nebe, ale asi bych nezaměňovala tohle s exaktním vzděláním, které má veterinář. A ten má navíc i daleko větší praxi, logicky.

Člověk, který nemá své znalosti podložené tím vzděláním, prostě těžko rozpozná hrozící riziko u ne zcela typického úrazu. A to může být jakýkoliv úraz, který se laikovi třebas jeví jako něco banálního.

Jinými slovy: ano, šikovný a zkušený člověk může ušetřit za veta - tak, že pečlivě postupuje podle jeho pokynů (a umí to) - dělá třeba i převazy, odstraňuje granulát, píchá injekce a jánevím co všecko. Veterináře pak lze informovat jen telefonicky nebo fotkama, pokud s tím ten vet souhlasí (často ano, když toho ošetřujícího člověka už zná).

Nějaké ty škrábance a jiné povrchové rány taky léčíme sami, ale, marná věc, jak je to do podkoží, je to vždycky o hubu; notabene takováhle zanedbaná věc.

Napsat do příspěvku, že mám chirurgickou praxi, a radit, ať se na to naleje peroxyd, to mi zavání matením obyvatelstva, fakt. Navíc si to tu přečte kdekdo a hurá, je vyřešeno.
Ježišmarja.

Liva, ale ono stačí trochu zagooglit, přečíst si příbalový leták, něco o ranách z vetwebu...
No já nevím, ale mně ty tkáně připadají poškozené už dost.

Mně to nedá... Fakt jsem laik, ale tohle je hnusná, zanedbaná věc.
Jo, je asi možné, že jestli se mazalo a pak hned bandážovalo, že se povedlo koníka nablistrovat.
No, to může být důležité pro anamnézu; jinak je to už asi dost jedno.

Tipla bych, že je poškozené podkoží, a to není sranda.

Zavolala bych na to dobrého veta s praxí v ošetřování ran - ne nějakého odvedle, co "neví, co s tím". Myslím, že to chce pořádně otevřít, vyčistit a dál pečlivě postupovat podle pokynů toho veta. Hodně pečlivě.
Ono to takhle nejspíš nakonec vyjde o dost levněji, než šetřit na nepravém místě + něco pokusně patlat.
A peroxid bych na to fakt nedávala... ne bez jasného povelu vetem. Dost ale pochybuju, že by něco takového doporučil.
No ale jestli k pokusu použít peroxid dojde, doporučuju zadavatelce, aby měla hodně dobrou úrazovou pojistku 8-).

Samička je o hodně větší, než sameček ;-).

Žofré: ano, to jsi rozporovala, ai já jsem pak rozporovala, že odejít lze
Protože odchod ve smyslu odměny klidem - to znamená předchozí tlak, ne? A když tam jsem, jen jsem, nevyvíjím vůbec žádný tlak, tak taky mohu kdykoliv odejít a nechat koně hloubat, co jsem tam vlastně chtěla.
Už jen tohle zjištění - že !jeho" člověk přijde do výběhu a nic, je svým způsobem pokrok.

Klasické podmiňování... hmmm. I.P. Pavlov, jsem měla na mysli ;-) I to jde, ale musí se furt.
Fungovalo to, ale nebavilo mě to.

A tohleto, co teď páchávám, jak dlouho trvá, nevím. Tipla bych tak dva tři dny, ale těžko říct; prchávali čerstvě koupení koně, takže dostali adekvátně delší čas současně s navykáním, zabydlováním atd. atd. U té první jsem se učila (a dodnes učím) všecko, u té další to trvalo asi měsíc, u té poslední dva dny. Ta taky nebyla zvyklá na výběh, vůbec. Ale zase se při běžné manipulaci nebála lidí.
Je to tak trochu kůń od koně, jako všecko, ale princip se mi osvědčil. Netvrdím, že je jediný možný, to rozhodně není!
A kdoví, možná, že kdybych se naopak snažila montovat se do něčeho, co mi není vlastní, byla bych fakt nesrozumitelná.
A možná, že zadavatelka má unikátní příležitost se se svým koněm seznámit. Ať už zvolí jakýkoli postup, měl by být poplatný okamžité reakci koně. To znamená především toho koně pozorovat, odhadovat, číst, soustředit se na něj, snažit se pochopit, proč co dělá... být s ním. Třeba na x metrů, ale jasně že ten kůň moc dobře ví, že tam je...

Žofré, já nesouhlasím s tím, že "nelze odejít". Lze. Záleží na situaci - na citu pro ni.
On ten kůň není stroj, a nemá tedy ani čudlík "odešla, klid, dobrý".
Takhle jednoduché to není.
Myslím si, že pokud mám změnit chování, resp. špatnou zkušenost ve zrazeném koni, nesmím moc tlačit, ba vůbec. Taky, že je lepší svou přítomnost v místě, které tomu koni evokuje ten strach, dávkovat - dávkovat už i tu svou přítomnost.
Protože je nejspíš zvyklý na "jde sem, takže něco chce, co já nechci".

Na druhou stranu, když tomu dám čas, jen prstíček ohřeju a pak zase půjdu - s pamlskem", začne kůň bádat co to co to; nic se nestalo, nic se neděje, co kdybych kouknul, co to nese?

Tohle nemá s respektem mnoho společného; není to ani boj kdo s koho. Tohle má přímou souvislost s důvěrou.
Jen chci říct, že když si člověk dá ten čas - po chvílích, když na toho koně nijak netlačí, ale chová se tak, aby probudil jeho zvědavost (když ten kůň samozřejmě ví, že je to "jeho" člověk"), postupně se ten strach potlačí. A když člověk neudělá nic, aby ho zase probudil, po čase bude možné za ním do výběhu jít, aniž by odcházel - ba dokonce bude možné jít i pro něj.
Mockrát jsem viděla důsledky toho, když byl kůń jednou jedinkrát odchycen a vycukán. Hlava mi nebere, proč to lidi dělají (u psů taky, záhada proč).
Náprava je vždycky dlouhá a vyžaduje trpělivost i cit pro situaci.

Ano, janinka a podobně - výborné, to rozhodně. Jistě by to pomohlo! Začátek je vždycky nejhorší, člověk neví co a jak...
Ovšem vždycky, dřív nebo později, se musí dostat k tomu, aby pochopil, že kůň nedělá nic bez důvodu; že to v něm někdo vyvolal, nějak a někdy, možná i já sama? Aby pochopil, že zkazit se dá ledacos hodně rychle, ale napravit to trvá.

A jo, všichni mí koně, po koupi, takto odcházeli. U prvního jsem se v tom plácala a po čase zkusila cestu podmínění - ta taky fungovala, dokud jsem ji často oprašovala. Pak jsem přestala (v souvislosti s narozením hříběte) a už ji nepoužívám; dělám to tak, jak jsem to popsala.
Dělám ten krok zpět; zezačátku i odejdu, ano. Funguje to. Přijdou všechny - na zavolání, krom té nejstarší, ta si ponechala své "udělám votočenou, dvakrát ji obejdu z dálky", ale pak taky přijde. A ty pamlsky nosím do výběhu málokdy; jednak to není třeba a jednak na to většinou zapomenu ;-).
Odejít lze. Co nelze, je tlačit, nutit, vyhrožovat, odhánět...jakkoli trestat.

Navíc: koník zadavatelky, jak píše, se nenechá chytit od nikoho. No, a protože koně lidi selektují a přesně vědí, kdo je ten, kdo k nim jde, má tenhle kůň opravdu problém. Možná by nebylo zbytečné mít možnost vidět, jaká je v dané stáji rutina; tedy jak obecně se v ní lidé chovají ke koním.

Tohle dělávají koně, když přijdou na čerstvou jarní pastvu, nebo kteří mají nějakou nedobrou zkušenost. Eventuálně se s nimi zacházelo stylem "chytnu a jdem sedlat", nebo hůř: "chytnu, potrestám ho, protože to trvalo tak dlouho".
V podstatě asi ten kůň nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měl dát chytit. Špatná zkušenost se blbě mění a vždycky to trvá dost dlouho.

Skrýt se za jiné koně, jít jakoby pro jiného a tak pomůže jen párkrát. Jakmile kůň vysleduje souvislost mezi příchodem určitého člověka a tímhle (a to jde koním moc dobře), šlus.

Má rada:
1/ pokud brát do výběhu pamlsky, NIKDY je nedávat jiným koním.
Pokračovat dál, až si mého příchodu vůbec nevšimnou, protože jim bude jasné, že pro ně z toho nic nekyne.
2/ jít za prchavým koněm jen kousek. Ano,. nabídnout pamlsek, proč ne, ale nehonit ho!
(nabídnutí by měl znát z jiného místa a situace; klidně třeba z boxu).
Jakmile se kůň zastaví, zastavit se taky. Nést pamlsek stále viditelně, ale stát. Otočit se k němu trochu bokem, koukat na něj taky tak - ne přímo - udělat krok zpět. Čekat.
Jakmile udělá krok pryč, udělat krok zpět.
Když to nikam nevede, odejít.
Přístí den zase - vejít, nabídnout pamlsek,. nehonit ho, čekat. Spíš couvat, než jít k němu.

Ona se ta vzdálenost bude zkracovat.

3/ Jakmile jednoho dne sám přijde, dát mu ten pamlsek, pohladit ho - a jít pryč. Jo; nechat ho být!

4/ A takhle to udělat párkrát - jakmile projeví vstřícnost (minimálně že počká, neodchází dál = zjistil, že čím větší vzdálenost udržuje, tím menší je šance, že dostane tu mrkev), odměnit, pohladit a nechat ho být.
Varianty téhož jsou vzít ho na vazák, nechat popást na dobré trávě (nemá-li ji ve výběhu), a zas pustit mezi ostatní. Jde o to, aby si ten důvod, proč prchá, přepsal jinou zkušeností - ano, trvá to, ale vyplatí se to.

Po několika úspěších je možné koně i odvést. Ne ale vždycky! Chodit za ním opravdu co nejčastěji "jen tak".

No, a myslet na to, že nesmím upadnout do staré rutiny, ale musím v koni ten pocit, že je fajn, když jsem ho odchytla, když za mnou přišel, taky udržovat. To je důležité.

Samozřejmě, je nezbytné napřed udělat bod 1/ - u tohohle rozhovoru se mi nesmějí motat v cestě ostatní koně. Však oni na to rychle přijdou, když nikdy nic nedostanou.

Aby to dávalo smysl, je potřeba napsat, o jaký šrot jde (obvyklý je oves/ječmen 1:1, ale u vás to může být něco jiného úplně jinak). Taky jaké máte seno; přinejmenším údaj, jestli jetelové/vojtěškové nebo luční.
Plus co má k tomu - minimálně má liz, ne? Nějaký.
A jakou dávku toho všeho kůň dostává.
A má pastvu? Pokud ano - jak moc?

Holky mají pravdu; krmení samo o sobě koně nenasvalí. Opadlá záda a záď krmením nespravíš. Ovšem - kůň nestrádá; tímto ne, jen s tím musíš počítat, až zase začneš jezdit - začít opravdu pomalu, tak, aby si ty svaly mohl postupně vybudovat. Ono stejně, co je u koní rychle, stojí obvykle za pendrek...

Na druhou stranu kůň může mít krmení hromady a přesto může mít skrytý hlad. Není-li krmná dávka vyvážená - a ten dojem ve mě tvůj popis trochu budí, ale mohu se snadlo mýlit! - pak něco významného může trvale chybět. Nebo něčeho přebývá, a kůň, aby to strávil, vyčerpá zas jinou živinu (makro, mikroprvky) a je to celé rozhozené zase.

Z přebytku energie bych taky vinila spíš ten šrot, než ty řepné řízky. Koneckonců, do určité míry se řepné úsušky krmí jako náhrada za oves, tak proč ještě přidávat koni, který to nepotřebuje vlastně skoro vůbec?

Ono to často bývá tak, že ustajovatel se drží těch druhů krmiv,. které má nejlépe dostupné. Je to pochopitelné. Ale vždycky je potřeba mít jasno, co můj kůň dostává, jakou skladbu KD má; má-li nejen dostatek objemu, ale taky obsahu živin.

Asi bych zvolila luční seno, ty řepné řízky společně s vojtěškovými v poměru 1:2 (čili vojtěškových více, ale ony zas tak nenabydou jako ty řepné, s tím je třeba počítat a dávku stanovovat u ještě nenamočených ;-.), minerální doplněk k tomu určitě - vybraný podle toho, co je to za koně, na jaké půdě se pase/roste to jeho seno, jak je starý atd. atd.), čistě solný liz ad libitum.
Ten šrot... hmmm.. obecně šrot pro koně moc vhodný není; neprosliní ho. A sliny jsou velmi důležitou součástí trávení a navrch kousání prospívá zubům. Lepší je teda celý oves, nebo krmí-li se směs s ječmenem, pak jen mačkat.
Tohle se používá právě tehdy, dávají-li se jakékoli úsušky, protože se to máčí společně.

Ale tvůj kůň fakt nevypadá, že by potřeboval přibrat

Souhlasím s tím, že bys udělala dobře, kdyby ses obrátila na výživáře, aby ti tu KD spočítal. Pak bys měla v ruce jasný argument.
A popravdě - když jsi zákazník a navíc zdůvodníš své přání, nevidím důvod, proč by tě ustajovatelka měla posílat kamkoli.

Ale kuš, holky, nemalujte čerta na zeď
Jestli je u vás tak sucho a prašno, jako tady u nás, tak si koník prostě čistí dýchací cesty.
Však my lidi to taky tak děláme, když se zahřejeme (prokrví se sliznice a uvolní sajrajt na nich usazený).

Ovšem... schází údaj, jaký byl ten sopel. Čirý, bílý, žlutý, zelený?
A jak dlouho to trvalo?

Jinak: tahle metoda, čili kousek cvalu "za studena" - někdy postačí i klus - je používána právě u dušných koní, aby se tím frkáním pročistili a lépe se jim dýchalo. Denně; tuhle roční dobu nejlíp večer nebo po svítání.

Přijde mi to normální, že si kůň po cvalu odfrkne a vyjede z něj prach a kdeco. Nějak se toho přece zbavit musí, a v tomhle příšerném počasí koně moc ve výběhu dobrovolně nelítají.

Ovšem - rozhodující je asi, o jaký sopel šlo. Pokud nebyl čirý, je vet jistě na místě.

Chodíme do řeky, z řeky a kolem řeky, abychom pak do řeky zase vlezli
Chodíme = krokem, malinko klusem po posečeném poli (u nás zemědělci nepodmítli jako jindy hned, ale nechali to, aby půda nevyschla ještě víc).

Jako houby jezdci nemáme koně navyklé, ani navykané na vedro. Sebe taky ne, ufff. Tohle vedro je prostě moc.

A když se nedostanem k řece, nastoupí hadice. Koně to očividně oceňují.

Jackie, je to takhle: darovanou částku si může ze základu daně odečíst dárce jen v případě, že daroval někomu, kdo je k příjmu daru oprávněn (a vydá mu o tom náležitý papír).
Vesměs jde o neziskovky nebo příspěvkové organizace (čili spolky, školy, nemocnice, atd.)

V jiných případech, kdybys "sponzora" našla, musela bys jeho dar zdanit daní z příjmů, a na jeho daních by se to neprojevilo.

Určitou možností je nabízet za úplatu službu, například to, že někomu budeš provádět na soutěžích a jiných akcích reklamu. To ale vyžaduje, abys na tuto službu měla živnostenský list, vedla účetbnictví nebo daňovou evidenci, a tedy řádně ty platby zdanila.

Trochu to zjednodušuji, ale princip to má tento.

Já taky nedám dopustit na firmu a-sedla. Napiš jí, nebo - lépe - zavolej. přijede, vezme s sebou několi vhodných sedel, poradí, vyzkoušíš.
Já mám na jedné kobyle Stubben Krefeld skokový univerzál (starý), na druhé taky Stubben, drezurní univerzál, a na třetí Prestige. To je mé nejlepší sedlo - je na soudkovitou kobylku s malým kohoutkem. Sedí každému zadku, a to je co říct.
Prostě - ano, obrať se na paní Dohnalovou.

Můj návrh: Domluvit se s vetem a vzít z toho stěry - abych věděla, co to je.
PAK (před stěry plácat cokoli je chyba!) zkusit omývat třeba octovou vodou.

Je mnoho přípravků, ba velice sofistikovaných. jejich volba je ale závislá na tom, co koně přesně dráždí.

No... pokud vet doporučí, nebylo by asi od věci vzít i krev na alergeny (zjednodušuju).
Protože tohle drbání může být počáteční fází něčeho horšího, třeba ERU (měsíční slepota).

Nebo taky to může být jen tím, že koně svědí kousavé lezoucí mušky, kloše, kdeco. Pak je síťka přes postižená místa dobrá věc.

No.. já bych to chtěla vědět z těch stěrů, najde-li se tam něco... a z té krve, nejde - li o alergickou reakci na... něco.

Budeš moc hodná, napíšeš-li sem, jak to nakonec dopadlo. Toto téma se tu vyskytuje často, ale výsledek málokdy, takže když to po čase někdo hledá, nedozví se to podstatné.

Lepší je malá zavařovačka. Náhodný vzorek, odebíraný z bobků uprostřed, tak tři dny. V mezičase skladovaný ve tmě a chladu.
Jednotlivé vzorky stačí vzít tak rozměru malé kávové lžičky.

Dodatek: všechny parazity koprologie neodhalí. Například tasemnice.

To se nabízí: že si v tom blátě něčím hnula a teď ji to bolí.
Nehledala bych žádné chiro či cokolipraktiky, ale povolala veterináře. Eventuálně dopravila koně na kliniku, kde mají přecejen lepší vybavení.

Prostě tak, abych získala relevantní výstup = co přesně tomu koni je.

Jedině potom lze řešit, kudy na to. Dobrá, přesná diagnóza je prostě základ všeho.
A, ač se to třeba na první pohled nezdá, vyjde to i o dost levněji, než nějaké snahy pokus-omyl.
Třeba ta cesta na kliniku plus vyšetření není niíjak závratná částka v porovnání s tím, kolik je člověk schopen opakovaně zaplatit všelijakým xy-praktikům (byť postupně).

Shrnu: chtěla bych vědět, co tomu koni je; jak přesně si ublížil v tom blátě.
A následně, jaké jsou postupy lege artis; jaké jsou kazuistiky u stejných úrazů (protože už bych věděla, co přesně mám na netu hledat).

Ty teď máš koně, kterého bolí, tuze bolí něco v zádech a nevíš co. Uvažuješ o jeho prodeji - s tím, že mu něco je, ale ty nevíš, co to je.

Píšeš, že vet je objednaný. Pak radím: kobylu nesedlat, dokud vet nepřijede! Už jen proto, aby se nenaučila spojení "záda = bolí = to nahoře musí rychle dolů, aby to nebolelo"... protože tohle budeš odbourávat moc dlouho, když to teď tak vyvoláváte (slečna na lonži). Bolavý kůň na lonž nepatří, nepatří ani pod sedlo.
Dejte mu pokoj a nechte ho pořádně vyšetřit odborníkem. Ten by měl i doporučit (zajistit) potřebnou léčbu a následnou rekonvalescenci. A ty, když to dodržíš, pak nebudeš muset řešit ani kozlujícího koně, ani prodej.
Někdy si říkám, do frasa, co ten kůň musí udělat, jak má říct dost srozumitelně, že ho něco moc bolí... aby to lidi konečně uviděli a pomohli mu?

Souhlas s ostatními.
Byla jsem x-krát svědkem toho, že majitel koně, jakmile se rozhodl pro prodej koně, nechal udělat rtg; prostě proto, aby je měl nachystané pro možného kupce.
Praxe říká, že nad cenu cca 25 000 je to prostě slušnost.

Krve jsou opravdu povinné; navíc při současné nákazové situaci musejí být vcelku čerstvé. Chápala bych, že je prodávající nechá udělat, až když má o koně vážného zájemce, aby nepropadly. Ale ono to opravdu stojí pár korun a pokud se prodávající cuká, že ani tohle neudělá, prchala bych hodně rychle a hodně daleko.

S prohlídkou vetem je to jinak. Je, myslím, vhodné pozvat si na koně veterináře vlastního, a toho tedy taky zaplatit.
Ovšem, pokud bych u prodejce narazila už na ty krve, bála bych se podrazu hned, a asi si tím ušetřila jak náklady na toho svého veta, tak i pozdější trápení.

Vyzkoušej ten Pravlov. Lepšího učitele, než je LenkaK, stěží najdeš.

Možná by bylo řešení postavit velkej sud pod okap a seno v sítích v něm namáčet. Pravda, je to dost dřina, ale voda se tím ušetří a seno bude mokré tak akorát...

Nám zabírá Difusil pro lidi.