fikovnice napsal(a):
Chápu. A držím Vám pěsti. Mimochodem se zdravím bojuji dlouhá leta a ti čtyřnožci jsou fakt léčitelé...

Děkuji. V některých případech by se to asi dalo považovat za takovou alternativní medicínu 😉

lesnížínka napsal(a):
Tak já jsem na chlupáče, měla jsem berňuchu a teď už zůstal jen samojed. Kámoška má berňáky v Praze v bytě, já bych to teda nedokázala, když jsem viděla, jak byli mí psi na zahradě spokojení. Když byli mladí tak tam spolu blbnuli, honili se, tahali o hračky...Dvě telátka v bytě by si moc nepohrála a hlavně by se to málokomu líbilo Samík v baráku vyloženě trpí. Známá má jorka, to je samozřejmě něco jiného, ale pro mne to není. Nemůžu nějak strávit když vidím, že ze psa udělá takového povaleče, který má problém absolvovat 700m prochajdu Pro mne to není pes, to je prostě hračka

Ti berňáci asi nejsou zrovna psi do bytu 😁 taky máme sousedy, co si pořídili vlčáka do bytu a ten pes neskutečně trpěl. Byla to pouze hračka pro jejich, s prominutím, malé spratky... Jinak je nazvat nemůžu. Kdybyste je znala, pochopila byste. Jakmile ty děti přestal bavit, šoupli ho kamsi ke koním, kde ten pes nakonec umřel. Měli i kocoura, který trpěl, žil v neustálém stresu a nakonec se ho ujala moje známá. A těch zvířat tam bylo mnohem víc. Bylo to tak, že si pořídili nějaké zvíře jako hračku pro děti, od hlodavců až po psa, a jakmile přestali mazlíčci děcka bavit, tak je strčili kdoví kam... Je to smutné... Já ty zvířata beru jako plnohodnotné členy rodiny a pořídit si bulíka ke kocourovi, to bylo asi jen takové chvilkové nadšení... Přemýšlela jsem nad tím a neudělala bych mu to. Pánem domu je prostě on 😉 ale až mi odejde, tak do pejska a konkrétně do bulíka půjdu...

fikovnice napsal(a):
Diskuze se rozrostla. Pokud jste se rozhodla pořídit pesana až po odchodu kočičáka, berte prosím můj předchozí příspěvek jako bezpředmětný.
Držím Vám palce!

Ano, rozhodla jsem se až po odchodu kocoura. Nejde jen o ty procházky. Já mám od svého narození po boku vždy nějaké zvíře, zejména kočky, ale i pejsky jsme mívali, ačkoliv byli teda venku. Nedokážu si představit život bez zvířecího parťáka. A už delší dobu toužím po pejskovi, ale nikdy jsem si ho nedokázala představit v bytě. Pak přišla nemoc a začala jsem nad tím vážně uvažovat. Říkala jsem si proč ne. Tisíce dalších lidí mají psy v bytech... Stačí mu ten čas strávený v bytě kompenzovat procházkami a nějakými aktivitami... Brát ho s sebou kamkoliv to jde... A bulík je prostě můj vytoužený pejsek... Jsou úžasní ... Nic jiného doopravdy nechci...

Nerozumím tomu. Akvárko mi zůstalo po ségře. Nechtěla jsem, aby se to zabíjelo. Po nějaké době začaly rybky zdechat a zůstal tam jen ten jeden. Je nesmrtelnej... Nevím co s tím. Nedokážu ho zabít ....

Děkuji.

...všechno jde, když se chce... Žijeme jen jednou...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..určitě ano, není bílá barva spojená s vadou sluchu - nevím jak to u bulíků funguje, ale třeba u bílých koček - tam ta hluchota je ve většině případů.......

Jo, nějaká vada spojená s bílýma tam je. Samozřejmě budu brát s PP, ale ani tak není jistota...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...tak dostala jste to co ho do nosu cvrnklo..........a na zrzounky já mám slabost......

Tak to by se vám Vilík líbil 😉 a u bulíků vítězí bílá barva....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...jo jo dva ragdolly, jednu rádobyperšanku od popelnice a papillona, psala už jsem výše, jak kočky náš motýl prohání........

Já mám kocoura z ulice. Pár týdnů po narození spadl švagrovi na hlavu z půdy. Nechala jsem si ho. Je to mazel. Zrzavo-bílej.... 😁

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..jsou to zlatíčka, ale já bych na ně neměla..........

Je to individuální. Charakter a chování může mít to plemeno dané, ale pak se k vám občas dostane pravej opak... I to se stává ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..jsou to zlatíčka, ale já bych na ně neměla..........

Máte doma něco?

Jedna známá má doma dva a k tomu buldočka... Kupodivu to tam nevypadá, jako by tam jezdily tanky a to je má doma... Venku se vyřádí, nažerou se a pak dokážou docela dlouho chrupčit... Chce to opravdu pevnou ruku...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.....omlouvám se, ale co od známých s bulíky vím, je že bulík je opravdu docela akční plemeno, potřebující dost zaměstnat a pevnou leč spravedlivou ruku, navíc je takový tankoidní - jinak je to nádherný pes, do jejich klabonosu jsem byla léta zamilovaná a ani nyní mu neodolám.......nevím jakou přesně máte diagnózu, ale budete na něj stačit - jeho nárokům - nemyslím to zle, ale také když se nemoc zhorší nebo budete muset být hospitalizovaná - ne každý zvládne respektive bude chtít starat se o toto plemeno - omluvám se, je to taková moje úvaha..........volila bych opravdu něco klidnějšího - ze společenských plemen..........když už tak co minibulíček, jednoho jsem viděla a jsou kouzelní a přeci jenom ne až tak velcí........
.....víte já mám stejně pocit, že už jste na 100 % rozhodnutá do toho bulíka jít.....

Ano jsem rozhodnutá. Až mi kocour odejde, tak potom určitě. Svůj stav rozebírat nebudu, ale ano, budu na něj stačit. Ano, může se stát, že budu hospitalizovaná, ale na těch pár dní by to zvládl přítel. Já nevím, minibulík není bulík, určitě mi rozumíte... Mám prostě vysněného bulíka a přes to nejede vlak. Do jeho dvou let je to asi nejkritičtější období, kdy se mu člověk musí věnovat opravdu naplno...

To vím. Myslela jsem to obecně... Vím, že vlčák a jakékoliv jiné plemeno je jako černá a bílá. Kdybych o tom plemeni nic nevěděla, asi bych tohle ani neřešila. Stýkala jsem se s lidmi, co mají bulíky, vím o tom plemeni, vím co to obnáší...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jo, jenže zrovna bulteriér je za mlada kousavý, neohrabaný a silný válec a když dospěje, může se stát, že se v něm probudí ostrost na škodnou a toho kocoura vám zakousne. nebo kocoura klepne pepka prostě proto, že bude mít hrůzu z toho slézt ze skříně, aby se šel nažrat. navíc bulík je překvapivě aktivní zvíře a navíc paličák. nevím, jestli si ty procházky na vyčištění hlavy neidealizujete, no.

Neidealizuju, věřte mi. Mívali jsme psy i kočky dohromady, ale to jsem bydlela ještě v domě. Byt je něco jiného. O tom plemeni něco vím a znám i lidi, co je mají. Dokážou být až moc aktivní a předvádí se, to vím... Měli jsme dřív německého ovčáka a vím, co to s lidskou psychikou dokáže udělat. Jenže pes, co žije venku a v bytě, to je rozdíl ....

Zdravím, chci se zeptat, potřebuje ancistrus filtraci s topenim? Pokud by se dal do nějaké menší nádoby? Všechny rybky nám pozdechaly a zbyl jen jeden ancistrus (50l akvárko). Nedokážu mu ublížit a akvárko už začíná být docela zanedbané. Nechce se mi to kvůli jedné rybě čistit... Předem děkuji

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ano, právě proto, že pes má určité vlastnosti vrozené, není dobré pořizovat si bulteriéra ke starému kocourovi, no. ale to očividně slyšet nechcete.

Ne že to nechci slyšet. Těžko se to vysvětluje. Onemocněla jsem, děti mít nemůžu, miluju zvířata. Jak jsem se již zmínila, vím, že pes dokáže s psychikou divy, respektive ty procházky, vyčistí dokonale hlavu. Kočka není pes, tu nevezmete na vodítko a nejdete s ní na nějakou delší procházku. Kocoura mám ráda jako svoje "dítě" a jasně že na něj beru ohled, ale v tomhle jsem myslela i trochu na sebe, protože jsem přesvědčená, že by mi pejsek pomohl... Hodně jsem nad tím v poslední době přemýšlela...

Každý, ať už lidé nebo zvířata mají genetické dispozice. Ale neznamená to vždy, že takoví zůstanou. Proto by si měli lidé, kteří se rozhodnou pořídit si zvíře o daném plemeni zjistit co nejvíce informací... A taky tomu přizpůsobit i výchovu... Ale když si někdo pořídí například psa jenom proto, že mu to připadá moderní a že takových lidí je, budou zanedbávat výchovu, tak se není čemu divit, že se to projeví negativně...

A to, že každý je svým originálem je přece pravda. Pořídíte si mazlíčka a budete si myslet, co to máte za neviňátko, ostatním budete říkat, neublížil by vám a hle, jednoho dne vám pokouše dítě... Nikdy nevíte, jak se i třeba vaše vlastní zvíře zachová ... A ano, mají to třeba geneticky dané, ale i správnou výchovou tomu lze občas předejít...

Samozřejmě genetika v prvé řadě. Možná jste to špatně pochopila. Ale znám mnoho lidí a různě je vychovávali. Ze psa, který nemá lovecké pudy, vychovali trhače... Z živého Jack Russela vychovali totálního povaleče... Záleží přece i na přístupu majitele... Když si pořídí někdo psa a bude na něj kašlat, tak je to špatny... Důslednost jako u dětí je nejdůležitější....

Rozhodně bych nechtěla udělat něco, čeho bych mohla později litovat. Zatím to jen zvažuji. Nejrozumnější by asi bylo počkat a dochovat kocoura v klidu. Zajímají mě jen názory, případně i zkušenosti. Je to těžké, deset lidí může říct něco a deset jiných lidí něco jiného...