Mně se ale scyllo zdá, že Vy jste na tom podobně...víte o druhých všechno a k dialogu máte hódně daleko...je rozumné hájit mír i za cenu války?...bude někdo po vašich komentářích s pidlou v ěřit tomu, že jste takové mírotvorkyně?...kdo nemá rád psy, nemá rád lidi...platí i naopak...jak chcete klidnit psa, když jsem tady od vás četla tolik bouře?

scylla napsal(a):
Koukala jsem na dost videí a bohužel tam nebyl pes - myslím pes, kterého mě řešit, který by byl v pohodě a nebál se ho.

Víte, ani se nedivím...měla jsem skvělého veterináře, klidný, silný vyrovnaný člověk...stará škola.Psům se nijak nepodbízel.Psi z něj měli přirozený respekt...asi, jako když stojíte před silnou osobností...silná osobnost nemusí řvát, jde z ní prostě síla zevnitř..sama nenapadá a nesnižuje druhé.Svoje místo si ale uhájí i když je velkorysá...zvířata to cítí...nebojí se, zklidní se, vyrovnaná zvířata i lidé jdou za ní nebo alespoň jsou rádi vedle ní..
Takový člověk okolo sebe nemá vrtichvosty, kteří lísáním si dokazují svoji pozici.Takový člověk má okolo sebe klidný tým...
CM není herec, je mexikánec, člověk z velkých rodinných klanů, lidí se srdcem na dlani.Jeho jednání s druhými je mu přirozené.To že se s každým objímá je mu přirozené...To, že je naprosto na dně až k nebytí, když ho zradí blízcí je mu přirozené.Je to kultura, která svoje emoce neskrývá.
Vyšel z lidí, kteří jsou ještě "spojeni " se zemí, s přírodou...v tom je jejich síla.Oni si nepotřebují dokazovat, hrát, oni prostě takoví jsou.Mají také ale tímto ten dar šestého smyslu, vysokou míru empatie..
Zneurotizovaný pes vlastními neúspěchy nebo rozmazlený frocek z nich musí být zblblý.Najednou narazil na pevnost, se kterou nehne a možná poprvé v životě to bude on(pes), který se bude muset nechat řídit...to je trauma nejen u psů, ale i u hysteriských lidí, mistrů manipulace s okolím.Záleží na tom, jak hluboký problém to je...
Měla jsem na návštěvě přátele...šli jsme společně venčit smečku.Bylo tam tehdy odrostlé štěně...Zatímco já jsem si povídala s přítelkyní, její manžel šel vpředu(je to přesně výše popsaný typ, jenom svoje emoce neventiluje, spíš působí jako neprůstřelná osoba).Psi zvlášť nemiluje...Celou cestu na sebe stahoval smečku...Zejména štěndo za ním ťapalo úplně přirozeně...Podotýkám, nepromluvil na ně ani slovo...
Tuto sílu učí CM lidi...to není síla, která ubližuje, to je o vyvážení osobnosti, o harmonii..samozřejmě to ovlivní i kultura a prostředí, ze které jsme vyšly...
.

Je to koňadro zajímavé, ale z Vašeho projevu je cítit empatie a cit i při tom, že své psy musíte naučit sebekázni a snášení nepohody různě, zatímco z pidly cítím frustraci a netoleranci až razanci a je přitom propagátorkou metod pozitivních...nějak to nechápu?!.

Pro aritim:
myslím, že s pidlou se moc hovořit nedá, je docela hrubá, moc nevěřím, že jí ty její nervy na psech nepovolí, protože ty vulgarismy, když se rozjede, o ničem jiném nesvědčí...během téhle diskuse to otočila několikrát...především člověk musí mít zvládnutýho sebe a takový člověk nikdy nebude snižovat druhé, aby o nich říkal, že jedná jako prase.Protože ví, že od každého se může něco naučit...

Víte, zkuste nekoukat jen na ty kráktý videa, berte filmy 45minutovky...samozřejmě, že se každý z nich soustředí na daný problém, ale určitě tam uvidíte CM v týmu psů...a to psů navolno.Rozhodně ty informace neublíží, vždyť je ani člověk použít nemusí pokud si sám ví rady.

Pidlo, na Césara nám asi nesahejte...určitě by se dalo mnoho naučit i od vás...myslím ale, že jeho pořady byly o jednom a tomtéž...moderní lidi zblbnou psy a zapomenou, že pes je zvíře smečkové...tudíž zvíře, který ocení řád a systém.To, co my vidíme je zařazení psa za vůdce smečky...on pracuje technikou, kterou pracovali se psy jeho předkové(a jistě tu techniku rozšiřuje o další poznatky).V jednom dílu řekl památnou větu: Ve své zemi jsem zažil mnoho hladových psů, ale byli psychicky vyrovnaní.V USA zažívám mnoho vykrmených psů, ale většinu neurotických a vyšinutých...

Já se svými psy pracuji jako se psy.šelmami.Pamlsky používám, ale nepřeceňuji.Určitě se ráda dozvím víc o FŠ.Ve smečce mně ale CM dal mnohé...víte, jak se ten člověk ke své práci dostal?Jako přistěhovalec-bezdomovec na sebe nabalil potulné psy, myslíte, že by ti psi bez vodítek za ním šli, kdyby je ten člověk"nezaujal"(?) a protože tvořili spořádaný tým, někdo si ho všiml...jako mexikánec na nás introverty může působit divně, ale myslím, že ten člověk jedná ze srdce opravdově.Možná by úvahám druhých naslouchal s větší úctou, než se někteří vyjadřují o něm...neexistuje metoda, která je univerzální, ale existují dané principy, které je rozumné respektovat...a to CM ukazuje.

Jěště k zaplavení...
pokud někdo dá psa do bedny a okolo něj je střelba jak blázen...to mi připadá strašné...já bych psa střelbě vystavila tehdy, pokud bych věděla, že s ním chci dál pracovat a klid bude potřebovat.Ale to by musel mít i jisté povahové předpoklady a těžký nervák se hodí na něco jiného, ale na práci bude vždycky houpavý...

Měl-li by předpoklady, pak bychom do" zaplavení" šli vždycky spolu...ale nemluvila bych na něj, nefixovala ho na sebe, jen bych se já snažila být maximálně vklidu, popř si povídat s někým dalším...Nezdá se mi rozumné, když jsme se psem tým, nechat ho v tom máchat samotného.To může přijít časem...popř.bych ho v tom nechala s ostříleným psím kliďasem, aby okukoval vzory...

Jistěže ale labilita je tenký led...a i silná osobnost se může zlomit pod velkým tlakem.

Díky za příspěvek.Určitě je každá situace jiná a bez správného vyhodnocení se nadělá paseka nejen u zvířat, ale i u lidí.A spávné vyhodnocení může být někdy kumšt...

Nasaďte vyšší...máte-li na to.

Rapotaku, ale vracíte se sem, že?

Mne ty názory docela zajímají...scylla např napsala, že pokousání vypadá i hůře...nevím ale jestli vnímala či chtěla vnímat podstatu argumentu...pracuje se tady s již zkaženým retrívrem s kdovíjakými geny...ty lidi se ho začali bát a naučili ho, že jeho zuby jsou učinná argumentace.Že byla nevyrovnaná je zřejmé, pro mne by to byl jeden z nejhoršíh týpků psů...povahově nepevný.Měla jsem po sobě dvě štěňata na předvýchově.Křížený labrador se zlaťákem...první štěně černý Eda...ke všemu se stavěl čelem a bojoval, každou nelibost okomentoval ne kňučením ale zlobným řevem, když jsem ho vezla domů, řval z kabel ytolik, že jsem musela před nádražní halu, aby nás psí sociálka nezavřela.Hned na začátku si vyzkoušel své pánovité jednání a já jsem mu řekla, že paní domu zde jsem já.Byl to malý bojovný retrívřík, kterému se moc stýskalo po dětech. Např.při při prvním očkování si vybral v čekárně hošíčka, čekajícího s tatínkem a RTW jak kredenc na ošetření.Edík po klukovi házel zamilované oči, byl narozen mezi dětmi.Ovšem RTW se napřímil a svého prcka si hlídal.Milý dvouměsíční Eda na celou čekárnu vztekle začal řvát na RTW...pan dr.se šel podívat, co je to tam za vzteklouna.Ještě jsem ale nezažila psa, který se nejen tak rychle učil, ale i sám od sebe lpěl na dodržení pokynu.Byl to skvělý pevný pes s vysokou inteligencí a psí morálkou...výcvikářka o něm později prohlásila, že E.byl psí profesor.
Kdybych mu ale na počátku důrazně neukázala, že tady pán budu já, neobstál by.Byl ale tak skvělý, že tento akt stači lpouze jednou...
Proč to píšu?Po něm jsem měla ještě jednoho...Byl mladší brácha a pravý opak Edy.Labilní zvíře, které celou svoji situaci komplikovalo paličatostí, klidně se lísal a podřizoval, ale vzápětí vletěl do stejné situace znovu..výcvikářka k němu nakonec říkala, že ho museli vyřadit, neboli dát do osvojení, protože by ho museli zlomit.Každý pes a každá situace je jiná.
Kdybych snad měla ten úletný nápad dát k našim erdelíkům kočku, prostředky by musely být asi dost razantní, neb jinak by se o ní přetahovaly jako o hadr na podlaze.Změní se okamžitě v šelmu.Naštěstí mají paničku, která tuto jejich slabost chápe a chlupatého předoucího mazlíčka si tudíž nepořizuje...

Jestli chcete vidět kontext, najděte si Césarovo nejhorší pokousání...to, co je na tom krátkém videu by se dalo nazvat procesem vedoucím k určení diagnozy..

Přirozeně přemýšlím o tom, co mohu aplikovat na své psy, a co ne...Např.jdu-li s celou bandou navolno a potřebuju-li je zařadit za sebe, řeknu "za mnou".Když předbíhali, zkoušela jsem je patou klepnout, ale oni nic.Platilo by jen štípnutí, ale to je v praxi nanic...Co na ně funguje je vymezení prostoru pomocí hůlky nebo vodítka v ruce.Nedotýkám se ani holí, ani vodítkem(mé psy jsem netrestala ani novinama...).Toto funguje lépe.Dál je to o trpělivém zařazování této akce do společného venčení...je to ale moc hezké, když se člověk jakoby na ty psy napojí a rozumíte si jako tým...Pamlsky používám nepravidelně, snažím se promyšleně.

Ono totiž, čím víc se člověk nimrá v neurotických až fobických pocitech(včetně těch svých), tím je na tom hůř...zdravému psu ta nimračka v ničem nepomůže, fobik vztah k tomu strachu zůstane, jenom se přemístí do jiné situace...myslím, že i v tom má CM pravdu...čeho se bojíme my nebo pes, do toho radí jít a neodejít, dokud strach nepomine...je to chemie, která nemůže proudit donekonečna.pak nastane útlum a v případě psa, teprve v tomto útlumu způsobím blaho.Opakováním se doba negací zkracuje, pes sám přecháuí do uvolnění lépe a teprve v tomto okamžiku se odměníme.Zvítězili jsme, protože jsme věc řešili a nepřesměrovávali.To neznamená, že pes zase někdy nebude mít problém, ale daleko slabší a opět mu tak pomůžeme...

Naši na to plavání neměli nervy strašně jsem řvala...tak mne svěřili "výcvikářům" na Klárově, tam zase neměli nervy na to sledovat, jak nás, zoufale bojující o život, těma bidlama šťouchjí od rantlu bazénu...pravda pamatuji si to dodnes(50let), ale plavu ráda a klidně si přeplavu záliv nebo přehradu...tehdy na mně ale to ťuťňuŇu od maminky neplatilo.
A jak to uší v Norsku?

Tak jsem ten pás také zkoukla znovu.On ten CM řešil asi širší problém, jak by ukázalo naprosto celé vídeo.Běžící pás ve svých pořadech používá často, zejména tam, kde si nerozumní páníčkové pořídili psa na kterého nastačí a zase už ho tak"šíleně" milují, že ho nechtějí přenechat nikomu schopnějšímu.Nebo i tam, kde třeba paní šlapala na rotopedu a vedle ní neustále poskakoval štěkajíc íraťafák...Na všech videích které jsem shlédla byla tato reakce pouze v počátku, někdy i přímo hysterická...Ve výsledku všichni psi běhali fakt vpohodě.
Když jsem si vezla domů štěně od chovatele, vezl mne pán jako o život se psem na nádraží(předtím mu dal ještě na rozloučenou kastrol granulí, jak přiznal).Pes už v tom autě začal tak slintat, že mne celou promočil...slintal další hodiny po cestě vlakem...
Jezdím se psy denně autem.Dovedete si možná představit, jak toto psí mimino auto milovalo...uteklo na druhý konec zahrady a nepřilákáli byste ho ani za nic...Vzít jsem ho ale musela, posadila do auta, začalo opět šíleně slinit poté co se mu nepodařilo vyskošit ven...jeho neuroticko vegetativní reakce se zklidnila, když jsem cca po půl km zastavila, pes udělal řídkou "hromadu".a zklidnil se..Věděla jsem, že se tomuto nesmíme podat, jízda a odpočinek v autě je pro moje hafíky součást jejich životní náplně a nevyhneme se jí.Prostě psa jsem si vždy uvázala dřív, než mohl spatřit auto, k autu ho dovedla když byl malinky, tak jsem slintu vysadila, pochválila, po půl km jízdy vyprázdnila, když byl větší, musel vyskočit sám a jelo se...neurotická reakce pomalu vymizela, objevila se znovu poté, co jsme měsíc nejezdili.Co dělá pes dnes?Mám opačný problém.Cestuje se mnou tak rád, že vymyslí nejnemožnější způsob, jak by za mnou zdrhnul, v autě klidně spí, hlídá si ho jako vlastní boudu...
Co by řekl někdo, kdyby vytrženo z kontextu mne viděl, jak to zmítající se štěně umísťuji do auta?
Když si vzpomenu na sebe, jak jsem jako neobratné prtě nechtěla na lyže?Jak jsem se učila plavat...ještě, že naši vydrželi...

Tak to tu se zájmem pročítám, já vám nevím, asi dostanu nedostatečnou, ale nevím jestli do důsledku prováděná PM)je to termín pro pozitivní motivaci, že?), tomu psíkovi neudělá v hlavě větší guláš, než stručné teď ano, teď ne anebo teď si to rozhodni sám, máš free.Příjde mně trochu, možná je to klamný dojem, že je to sice pozitivně, ale jakoby vytvářená závislost dítě versus matka.V dětství dobré, v dospělosti méně žádoucí...Věřím, že se touto 24hodinovou prací s motivací dokáže mnoho, ale opravdu si nejsem jistá, co to dělá s psychikou psa, popř.jeho jistou neurotizací?Byltady jako odměna uveden např.holub, ale mého psa holub ano drůbež naštěstí nezajímali, zajímala a do extáze přiváděla vysoká...Budu asi sobecký pán, ale já jsem jí tuto extázi nedovolovala, ona už od štěněčího věku měla vypracovaný systém na stržení zvěře, pilně ho trénovala na všech psích kamarádech..Nekritizuji, uvažuji o tom a vnímám, co z toho je pro mne použitelné.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Povězte mi, jak byste řešil situaci, když máte se psem něco rozpracovaného a jemu zavoní háravka...Myslí, že je to těžká situace, nicméně její disciplinované zvládnutí může zachránit i život, a to nejen psa, ale i lidí...napě prvokativní háravka na druhé straně silnice...Opravdu ráda se přiučím, tento příklad jsem vybrala jako modelový...

Však jo, ona ta elektrika vyřešila problém a všichni moji spi měli tolik pohybu, kolik potřebovali..navíc, panička si s nima výlety a vycházky vychutnala v naprosté pohodě a tak je z nás pohodová smečka( ten náš gauner má sice košík, ale jinak se značně jeho postoje zlepšily,.

Pidlo, do jisté míry máte pravdu...ale terier by vás fakt měl na háku...už nikdy jsem na ně nepoužila svoji sílu, naštěstí, tenkrát to vyšlo...

Abych řešila problém se spontánním zdrhnutím v terénu, radila jsem se se dvěma veterináři myslivci...rozumní chlapi...a pak jsem našla maslivce, který měl jagteriéry.Ujistil mne, že toho gaučáka zvládnem.Dle pokynů jsme se dostavila v poledne za velmi parného léta na určené pole...byla jsem ujištěna, že holka toho bude mít dost pohodině, nevydží ten žár...hlavně ji nesmím pustit k vodě...bála jsem se io ni, ale věděla jsem, že řeším vážný problém, elektriku jsem odmítala, tak nezbude než vydržet...Viki intenzivně bez odpočinku v kruzích pročesávala terém tři a půl hodiny...psetla nohama, ale jela, zřejmě i nějakou tu vysokou vyhnala..po čtvrt hodinách se přiběhla podívat jestli na ni ještě čekáme a mazala dál.Výsledek:myslivec si ji chtěl půjčovat na divoká prasata...Doporučil mně, že to musím opakovat, dokud ji to neomrzí...asi jsem nebyla důsledná...ještě jednou jsem ji vazala na strniště v poledne...situace se opakovala, já si dokonale rozdrbala Sprendi a doslala jsem strach, že jí tímto zničím srdce...U teriera nesmíte odejít v polovině, musíte dokončit(když už sám poznal, kde ten konec má být), pokud možno, samozřejmě v míru...Příště se mohu pokusit změnit schéma postupu, ale v tu chvíli to fakt musíte dokončit s pochvalou.Je to taková alchymie, správně namixovat motivaci, ale zároveň udržet hranice.Jsou úžasně chytří a komunikativní.Snadno zjistí, že vás měli na háku.To není ovčácké plemeno ani ohař typu NO, to je pes dobrodruh...tedy něco mezi psem a kočkou.

Však i já jsem to těžko rozdýchávala, ale ulevilo se mi, že to vyšlo...

S tím odbíháním mně do jisté míry pomohlo to, že vznikla smečka a jistá opatření(nepopulární).Prevence, aby do dáli nezmižela Viki i s potomky...jsou to nervy, když máte nelovecky vedeného psa s tak dobrodružně loveckou povahou.Jsem zastánce toho, aby pes, kde to je jen trochu možné, byl volný...Lovecké sklony jsem se nesnažila vymýtit-to je holý nesmysl, ale z přivolání jsme udělali zákon, přes který vlak nejede.

Díky za postřehy.