Díky za reakci.Já to sama za žádný příkladný postup nepovažuji...že to tenkrát ve zdraví (tedy s další chutí aportovat) přežila, sama se divím...a jak byste, prosím řešila ten první případ...vědomé zmizení na exkurzi po okolí...

Teď přidám něco do "pranice"

Ač nejsem zastáncem nátlaku, nejsem ani ambiciózní soutěžící, přesto miluji komunikaci se psem, která obě strany rozvíjí...
Při vaš ípolemice jsem si vzpoměla na dvě situace s mojí fenkou erdela, odpočátku vynikala vysokou inteligencí jeden povel, jedno zopakování a už věděla, o co jde...výcvik ji neuvěřitelně bavil, bavila ji komunikace s člověkem, byla typický vyrovnaný sanquinik s vůdčími sklony.Jako fena vůdcovství neprojevovala razantně, ale s takovou elegancí a humorem, že nebýt člověk ve střehu, měla ho jako užaslého pozorovatele omotaného okolo prstu, než bys řekl švec..Tuhle fenu nikdy neomrzela spolupráce s člověkem, byla i exhibicionistka, milovala obdiv...na cokoliv byste si vzpomněli, byla se schopná v krátkosti naučit...
A teď dva dotazy:jak byste postupovali(Y) v těchto situacích...
1.)její slabost by lov(lovecké sklony)Jdeme ze cvičáku, fenka je navolno, jde se napít k řece, hup do řeky, cílevědomě ji přeplave a jde se odměnit na louku za řekou slíděním po zvěři.
Obdobná situace...venčíme navolno, je vylítaná, otáčím domů, fena zmizí, přijde cca za půl hodiny obalená bahnem z kačáku, minimálně kilometr vzdáleného.
Její přirozený a Kční rádius byl tak kilometr ode mne(samozřejmě, že jsem jí v tom nepodporovala...ona se jen asi chtěla odměnit tím, po čem touží)
Do poslední chvíle života to byla fena, kterou jsem musela stále já stahovat k sobě, měla prostě neúměrnou potřebu prostoru na naši těsnou civilisaci...
Jak byste postupovaly pozitivní metodou...
2.)situace, kdy chtěla zkoušet(vždy bez agrese)kdo z koho...
byl jí cca rok a půl...hodila jsem jí aport do vody..(.již ho uměla dobře)ona zvládla všechno napodruhé).vylezla z vody, aport plivla přede mne...věděla jsem, že když na to přistoupím, máme po aportu.Na opakování povelu koukala do dáli zasněným pohledem...v klidu jsem aport vzala, dala jí ho do huby...pliv, vzala huba pliv, několikrát...pohled již nebyl do dáli, ale takový zmučenější, třásla se...udělala jsem šílený risk(nedoporučuji), aport, drž, pliv...a facka, aport, drž, pliv...facka.Snad 10krát...to je skutečně barbařina.Nicméně asi podesáté naznala, že mne její paličatost nezlomí.Vzala aport, vzorně si přede mne sedla, já jí s velkou úlevou zahrnula chválou až do nebes...a Viki již nikdy nezkoušela plivat aport, aport milovala, nosila košík v hubě s nákupem, pomáhala mně vykládat nákup z auta, do baráku nesla plný košík, tam jí byl vyprádněn a zase mi ho nesla pro druhou várku, pr´řeskládala takhle pytel brambor, zdálo se nám, že toho je na ní moc, tak jsme jeden koš odložili u sklepa, Viki s košem v hubě seděla za chvíli ve dveřích kuchyně...prostě líbilo se jí to.Aportovala cokoli kovy(klíče, berle) nevyjímaje...když bylo potřeba natahat dřevo, tahala jednu větev ona, v zimě se s druhou holkou přely o to, kdo bude tahat boby se dřevem od dřevníku do baráku...sundavala boty, ponožky, rukavice a pěkně vše zpátky podala...už nikdy nebyl potřeba nátlak, práce s ní byla radost...

Jaký alternativní způsob byste použily...tam nešlo o učení, ona občas naprosto vědomě neposlechla...jakoby říkala, tak co paničkou, co teď uděláš...

Pro samantu:

Nekritizuji vás, souhlasím s vámi, od každého šikovného člověka se učím také...ale tady na tom webu lidi ze sebe často dělají borce jenom proto, že sami mají již pidiživotní zkušenost a odsoudí jiné(CM) jako "blby" jenom např.proto, že nesnáší, když v TV někdo povalí psa na záda...pro psa toto totiž tento úkon sám osobně bolesitvý není, jenom mu úkážete, drzoune, musím t trochu ustříhnout přerostlá křidélka.Sama stahovák nepoužívám, ostnáč nikdy, moje smečka chodí s kožeňáčky, a, mají volnosti i toho zaměstnání co potřebují...Každý z nich mne má rád tak, že by za mnou zdrhnul a opustil své psí čtyřnožce...Mezi borce se nepočítám, ráda se učím, do cizích rukou se ale svého psa dát bojím, spíš ráda okukuju, co se mi hodí použiju...ůspěch je v té provázanosti.Když je problém, radím se také, ale určitě ne jen s jedním...

Neznám odporníky,

když si zralý člověk pořídí zvíře, je sám povinnen převzít odpovědnost za život, který k sobě připoutal...

Ale určitě bych hledala učitele, který má celoživotní zkušenosti, abych zapracovala nejen na psu, ale i na sobě...

V rámci koní by to byl Monthy Roberts, u psů je to zmíněný CM, ale také Viktorie S. Atd., kdybych znala toho člověka z videa se smečkou hovičů, snažila bych se od něho naučit co nejvíc...Věřím, že všechny tyto osoby mají okolo sebe i "zdravou lidskou rodinu"...

Také mne ale učila vůdčí fena naší smečky, principy, které s důsledností uplatňovala avýsledky, kterých dosahovala...

Sohlasím se Samanta SAN.

Není problém vychovat empatického psíka...tento člověk se ale potýká se "zvoranými psy"
Výše uvedené video se smečkou honičů ukazuje, jak to vypadá, když šéf důsledně pracuje s přirozeným smečkovým chováním psa...skvělé výsledky...viděli jsme v jeho ruce milión pamlsků..ne, ale ze vrat jede první, nedá-li psům volno jdou za ním ne před ním...při relaxu k němu přibíhají a ON jim pomáhá otočit se a hned je s polaskáním vypouští dál,..oni neurčují, se kterým psem se kamarádíme, prosté šéf jede, dál(lov nebo hra ještě nezačala), do vody hází míček...voda sama klade dost odporu a odčerpá energii, nejsem si jistá, ale jstli neurčuje jménem, komu bude míček(kořist) patřit...vše, co tam vidíme, učí vnímavé pozorovatele CM.Rozdíl je v tom, že tento pán pracuje se svými psy, CM napravuje zkažené raply cizích lidí nebo lidmi udělané neurotiky...Také jeho pořady obsahují výzvu...bez konzultace s odborníkem se do akce nepouštějte. Musíme totiž dokonale rozumět principům smečkového chování a zařadit je do svého jednání se psem s neochvějnou důsledností...

Paní Pidlo,
měla jste teriera?Nevím, jakou sortu psů máte, ale něco jiného je přístup ovčáckých plemen, a něco jiného terra...za život jsem pracovala s 6ti erdely, 2ma labradory, dlouho v chovatelské stanici boxerů a jednou mě známí dlouhodobě svěřili ovčandu...
Tentokrát si ale vážím vašeho přístupu, jen už se z nedostatku času nebudu asi dál účastnit diskuze...

Vím, že tento pejsek má jistý problém výše uvedený...Určitě o vašem tomto příspěvku budu uvažovat více, ale musím říci, že ona návštěva zoo byla pro mne spíše informativní...s tím, že u erdela musíte situaci vyhodnotit ihned...je to pes, který dobré i špatné má na celý život.Prostě, postupné zvykání na něco, příp.metoda klikru není příliš efektivní...Možná odběhnu, ale uvedu příklad...Pes(tento)už byl připravený na zkoušky...abych něco doladila, zašla jsem na cvičák do psí školy k odbornici(s belgičákama to fakt umí).Chtěla jsem ladit detail...chtěla vidět aport, roční psík doběhl pro činku, udělal malý oblouček a s předsednutím přinesl.Mimochodem, máme výborný oční kontakt...cvičitelka precizně výkon ohodnotila...nelíbil se jí ale ten oblouček a ptala se, jak jsem psa aport učila, učím jako jsem se naučila při předvýchově štěňat pro slepce...moc se mi ta metoda líbí.Kořistnický pud se střídá s touhou po hře...Řekla mi dotyčná, že to mám zkusit opačně...od konce...tj předání aportu.Mému psíkovi aport upustila před sebe, použila povel APORT, on ho vzal a ona mu ho s pochvalou okamžitě odebrala, párkrát zopakovala..Toto si musí zažít a pak přistoupíme k dalšímu kroku...To je asi vhodné pro ovčáky, ale ne pro erdela již zaučeného.Následně jsem složitě napravovala jeho poznatek, že pod povelem APORT si vlastně nemusel předsednout, že se to dá dělat z jeho pohledu výhodněji a stejně sklidí ovace, když jsem chtěla více...tj předsednout, začal aporty plivat..no už jsme to napravili, ale stejně už to nikdy nebude stoprocentní spolehlivost...
Podobná situace nastává např.při nácviku revírů...chcete-li, aby za zástěnou nekousal ale spolehlivě vyštěkával, Nesmí za ní dostat ani jednou za odměnu kousnout...to jednou je pro něj nespolehlivost navždy...
Prostě, co jednou udělá to si pamatuje na leta...proto je klasický terier náročnější...pro někoho paličatý blb, pro mne velmi vysoká inteligence a schopnost samostatné práce...a pro mne výzva, abych mu dokázala předávat informace srozumitelně, jednoduše a jasně.
Určitě stále pracuji na pohodovém žití ve smečce, v jiném prostředí na ignoraci psů a fixování psa na sebe...ale je a bude to dlouhodobá práce, musí převažovat dobrá zkušenost, ale čas od času je jednoznačné že tento pes oceňuje, když ví, že na jeho paničce se dříví štípat nemůže...
Zpočátku jsem psala, že má špatnou reakci vybudovanou jeho matkou..."ocenění od ní"přišlo tehdy, když se začal rvát...prostě psí pochvala ve špatnou dobu.
Já si jen uvědomuji, jak zodpovědné je odchovávat štěňata...sám chovatel i nevědomky může
připustit velkou "paseku" v malém začínajícím mozečku.Kdybych si ještě jednou brala štěně od jiného, pečlivě bych prověřila především body jakým způsobem matka fena ukázňovala štěňata, jaké bitky byly štěňatům dovoleny, a samozřejmě, jakým vlivům ze strany člověka bylo štěně vystaveno...

Myslíte si, že mu do tý huby mám přitom cpát piškotu?...

Pidlo, ten pes se v mžiku zakousne...rovnou do krku a třepe s tím druhým podle toho, jak si s jeho váhou poradí...

Asi jste neměla psi, kteří když jsou v "ajfru" v tu chvíli jste jim úplně fuk.Prostě si ani při vší svojí žravosti jakýkoliv pamlsek nevezmou...vidí svůj cíl...jistěže se to dá zvládnout, ale v tento moment je pamlskování nanic, a mazlením jim akorát lezete na nervy.Podotýkám, že si zde otáčení na záda spojujeme s týráním cholerického majitele.Vše se musí udát v naprostém klidu, s klidnou převahou, a samozřejmě ne před klecí s tygrem.Tam je potřeba toho psa dostat za sebe a stát mezi ním a tygrem...to je o tom vymezeném prostoru...Dále pak, až pes přijme vaše právo rozhodnout, zda akce bude či ne, můžete psovi svěřit větší odpovědnost...Návštěva zoo naprosto neuškodí, když má své opodstatnění...s tygrem se asi nesetkáme, s divokými prasaty se ale může setkat každý pejskař chodící do přírody.měl by vědět, co od svého psa může čekat...

Typicky vyděšený pes ani erdel nemá ocas nahoře, nepředběhne pána a nepočká si na střet s hlavou...jistě, že to bude obranná reakce přemrštěná, ale věřte mi, to je takový blesk z 0 na 10, že že chlácholení je na to jisté.pochvala je na místě, když už se pes zklidní..To štěndo se fakt nebojí (viditelně)ničeho, jde do věcí s naprostou samozřejmostí, je mu fuk, že si spadne ze žebříku, leze na to znovu,...to by bylo na dlouhý vyprávění, vím, že mám skvělého psa, že bude skvělý parťák a bodygárd, ale svoji pozici si musím "vysloužit autoritou, které rozumí...

Pane či paní Pidlo,

myslím, že vaším cílem je dostávat na záda lidi a pacifikovat je...samozřejmě, že když jsem se psíkem šla zpáteční cestou, už z tygra takovou vědu nedělal a u lvíčat(dvouletých) si lehl zády(pochopil, že můj názor na věc je jiný)(Příště už by stačily i ty pamlsky).Ale až příště..Mezitím bych toho psa klidně mohla pustit z vodítka i po ZOO.Prostě mně zajímalo, v čem je u něho zakopaný pes, jestli jsou tyto reakce potenciální dominance nebo povaha, a dnes vím, že to byla tvrdá ranná socialisace...fena matka si se štěňaty hrála docela nelogicky brutálně, nestačilo jí pouze ono vykulené bříško, ale její vrčozubohra přestala až tehdy, když se štěňata tvrdě ohradila.Prostě, vzala jsem si psíka se zkratovou reakcí, od počátku ho nesměl očichat ani pes ani fena, hned útočil, s malými štěňátky si ale hrál...Jelikož je povahy v jádru nekompromisní obranář, prostě baví ho tvrdá akce, není problém, aby se z něho stal opravdu nebezpečný rváč...Vysvětluji to jen proto, abyste věci neviděl(a) černobíle.Nejsem blb, abych si ničila psy, každýpes má jiný potenciál...Zkušený erdelář vám ovšem o psu samci řekne, že se s ním párkrát budete muset utkat...ale s citem pro danou situaci.

Víte, ale tady se už jednalo o konkurenčního přidrzlého mlaďocha..to nebylo štěně...mezi nimi už testosteron lítal...
Asi jsem se do té diskuze zapojila zbytečně, svoje teriérky na ostnáči nevodím, chodí s koženým obojkem pro psy o kategorii slabší, nikdy jsem je neterorizovala..ale vím, že jim nesmíte povolit ani o centimetr...a pokud je u mladých "bouře", otočení na záda s následným zklidněním jim vždycky tu hlavinku nasměrovalo správně...podotýkám, na svoje psy řvát nemusím, spolupracují radostně, mne se určitě nebojí a sebevědomí podtržené nemají...Možná je to specifikum teriera..musíte to přesně vyvážit a hodně u toho myslet...

Není to tak vždy, přenesená agresivita to být sice může, ale sledovala jsem tyto reakce i u velmi silných a vyrovnaných psů.Za středoasiatem se žene štěně výrostek na bránu...asiat drzouna klofne a on už si před šéfa nedovolí...pes, který má "úctu" před šéfíkem si zdaleka nedovolí to, co my lidé si necháme běžně líbit.Mluvím o základech vztahu, samozřejmě že 10letému psovi toleruji rozmary daleko více než mlaďochovi...(paralela s CM...šťouchne nevychovance do míst, kam by nevychovance silný pes klofnu).
V naší smečce byla vůdčí fena silná, ale elegantní dominance.Jestliže mne neposlechla ona, rozviklala tím ostatní, takže pro mne její zdravá podřízenost byla klíčová, abychom jako tým spolehlivě fungovaly..a protože to byla pěkná rošťanda, tak mne taky někdy pěkně povodila za nos.A to si troufám říci, že "naše" poslušnost a vzájemný vztah s jednotlivci je moc dobrý...Jenom jsem nedotahovala jemnosti, na kterých psům záleží.

Můžete mně poradit, jak byste zklidňovala dvouletého erdelího kluka při cholerické reakci.Vypadá to asi takto:vejdete např. Do zoo, kam smí psi spořádaní a poslušní...Zoo je součást výchovy a výcviku.Vše OK, dokud neuvidí tygra, lva a nosorožce...Najednou zapomene, že je vedle vás a jde natvrdo do čelního střetu, beze strachu natvrdo mne jde bránit...Jakou rozumnou metodu byste mi poradila?V tu chvíli je to šílená sebevražedná zuřivost...

Trochu vás na to tipuji...Jdu na psí miminka..ale díky, dnes jsem si tou "diskuzí" trochu provětrala mozek...

aritim napsal(a):
No tak se obtěžujte alespoň shlédnout celé video. Je zajímavé, že nejvíc kritizují ti, co se ani pořádně neseznámí s jeho metodou a postupy. Ten pes je sice na stahováku, ale rozhodně ne vyvěšený a neškrtí se.
Pár přehmatů jsem taky zaznamenala, holt, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale on se ze svých chyb poučil, což je vidět v pozdějších dílech. Ten posun dopředu ale vidí jen ti, co se obtěžují podívat na víc než pár minut, navíc sestříhaných tak, aby to bylo víc zajímavé.

Souhlasím s vámi...ono chce ty díly sledovat, ale je to trochu o psychologii a každý nemá buňky...Mně to moc dalo, svoje psy nemlátím, neřvu na ně, můžeme se dohadovat i šeptem...ale jživor s nimi je stálá škola...je to jiný živočišný druh, tudíž jiné myšlení.Mnoho lidí očekává, že pes v nás vidí člověka, ale povinností člověka je naučit se komunikovat jako pes, pak můžeme říci, že jim rozumíme a máme je rádi...nevidět jen vlastní ego.CM si vážím i proto, že mnoha lidem ukázal, že s využitím darů získaných v dětství se z naprostého dna dostal tak daleko, že sám pomáhá tisícům lidí.Kdo z nás diskutujících to dokázal?!Ale stejně jako v jiných věcech i zde platí úsloví:KDYŽ TĚ KOPOU ZEZADU, JSI PŘÍLIŠ VPŘEDU!Stejně jako Monthy Roberts, i tento člověk je hodně vpředu...Zkuste se ptát koňáků na MR.Kolik rozporuplných názorů uslyšíte...

Je povzbuzující číst, kolik lidí hájí práva psa.Zajímalo by mne, kolik z nich psovi dopřává normální sexuální život...pravidelně, navzdory všem chovatelským řádům..., kolik z nich tedy svému psovi pořídili protějšek, s nímž pes může své potřeby uspokojit...
Také by mne zajímalo, jestli všichni tito lidé stejně hájí i právo nenarozeného dítěte, které již je po početí živý organismus, pro méně chápající složitou úvahu, kolik z nich je proti potratům...okolo nás se dějí mnohemkalamitní množství vážnějších mrzačení, než jsou kastrace...Je to možná v tomto ranku složitá úvaha pro zúžená myšlení...

Určitě jste zažila dva psi u branky, někde...někdy.Často se stane, že se ti dva namísto společné akce spraží...je to proto, že do toho druhý snaživec kecal šéfovi...je to prostě smečková nevychovanost, řešit věci mimo svoji kompetenci.Vypadá to striktně, ale pozorujte to u hlídacích lidmi nekultivovaných psů.Jednají tak přirozeně...Jestliže já v ožehaavé situaci určím "směr", tak mně pes nesmí převálcovat...Jistěže metody jsou různé.Nebojím se, že by mne můj pes napadl, nikdy se mi to nestalo, jde o rozlišovací schopnost, co, kdy a kde použijete...Jestliže cizí pes napadne mého psabuď ho budu bránit anebo ho vyzvu ke spolupráci...Myslím, že si rozumíme...s mými psy.Ty záda(v případě, že je použiji), musí totiž mírově a přátelsky vždycky skončit...ale je fakt, že pracuji se psy od mimina...s rozhozeným cizím dospělákem bych na to neměla fondy...

Jak jste na to přišla?Již Komenský říkal "škola hrou".

Šmarjá, kdyby ho ta máma nenaučila, že je to ta nejlaskavější poloha, tak by se to štěně nevykulovalo ani před váma.Je mu to dáno, ale někdo ho to naučil.
Vy ne, já ne...mamina.
Kdyby na vašeho psa vyletěl silný pes, co udělá?Bu´d vykulí břicho a říká mu, jsem hodný nebo se postaví jako vyrovnaná dominanta anebo se serve...pokud to za něj neřešíte vy...

Kde to má základ...v dětství.

Jaké plemeno prosím máte?