pajca napsal(a):
Za elektrický ohradník si můžete vysázet plot z čehokoliv. Jestli ohradník
dobře tluče, tak se kozy můžou jen dívat.

To je pravda, ale když nepůjde elektrika, tak mám po stromečkách. Protože ty potvory ví, kdy ohradník funguje..

Maruš z Domažlicka napsal(a):
Koukám, že tohle téma už asi lidi přestalo zajímat, škoda, stáhla jsem si na internetu spoustu fotek jak má vypadat obyčejný postroj a budu ho šít namíru našemu kozlíkovi ( s přihlédnutím k tomu, že za pár let by ho mohl nosit jiný kozlík) a mám kola ze dvou starých kol, potřebují jen novou duši a plášť a zbytek zvládnem s manželem vyrobit sami. Postroj bych měla zvládnout, když mi bylo 15 tak jsem vyrobila taky postroj, ale jen provazový a o 2 roky později nový (ten jsem později zase rozdělala a vozík by to vyl už dohromady třetí v pořadí. První jsem udělala jednoduše ze spodku starého kočárku, ten druhý už byl stlučený s přidáním koupených kol ze železářství.
Myslím, že postroj a k tomu vozík je schopen udělat každý, kdo se o to jen trochu zajímá, vše co je na to potřeba koupíte v galantérce a železářství.
Nejvíc jsem toho našla když jsem dala do vyhledávače na Googlu goat harness, goat cart, nebo goat harness cart.
Tak hodně štěstí a napište jestli tu někdo vážně uskuteční zapřahání hozlíka, vyfoťte to a delte to na internet, jinak to totiž vypadá, že v čechách se kozlově vůbec nezapřehávají, ale přitom to dříve bylo právě naopak a bylo to všude běžné.

Velice zajímavé téma, ani jsem netušila, že se kozlové používali k tahu. Zajímalo by mě, kolik takový kozel utáhne. Každopádně by to byla atrakce pro lidi, stačilo, když jsem šla před lety pěšky s kozou za kozlem a připadala jsem si, jako kdybych šla přinejmenším se slonem -.

Maruš z Domažlicka napsal(a):
Koukám, že tohle téma už asi lidi přestalo zajímat, škoda, stáhla jsem si na internetu spoustu fotek jak má vypadat obyčejný postroj a budu ho šít namíru našemu kozlíkovi ( s přihlédnutím k tomu, že za pár let by ho mohl nosit jiný kozlík) a mám kola ze dvou starých kol, potřebují jen novou duši a plášť a zbytek zvládnem s manželem vyrobit sami. Postroj bych měla zvládnout, když mi bylo 15 tak jsem vyrobila taky postroj, ale jen provazový a o 2 roky později nový (ten jsem později zase rozdělala a vozík by to vyl už dohromady třetí v pořadí. První jsem udělala jednoduše ze spodku starého kočárku, ten druhý už byl stlučený s přidáním koupených kol ze železářství.
Myslím, že postroj a k tomu vozík je schopen udělat každý, kdo se o to jen trochu zajímá, vše co je na to potřeba koupíte v galantérce a železářství.
Nejvíc jsem toho našla když jsem dala do vyhledávače na Googlu goat harness, goat cart, nebo goat harness cart.
Tak hodně štěstí a napište jestli tu někdo vážně uskuteční zapřahání hozlíka, vyfoťte to a delte to na internet, jinak to totiž vypadá, že v čechách se kozlově vůbec nezapřehávají, ale přitom to dříve bylo právě naopak a bylo to všude běžné.

Velice zajímavé téma, ani jsem netušila, že se kozlové používali k tahu. Zajímalo by mě, kolik takový kozel utáhne. Každopádně by to byla atrakce pro lidi, stačilo, když jsem šla před lety pěšky s kozou za kozlem a připadala jsem si, jako kdybych šla přinejmenším se slonem -.

Potřebuji na kraji el. ohradníku (cca 20 m) udělat živý plot, aby nebylo vidět sousedovo "království". Celá zahrada je pěkná, jen ten kousek pěkný výhled kazí. Existuje nějaký strom nebo keř, který kozy neožírají? Mám pocit, že asi ne.. . Eventuálně nějaký tip na přírodní zástěnu. Ale naše kozy likvidují co se dá, co nesežerou, tak shodí a poskáčou a mají z toho náramnou radost.

aggitta napsal(a):
Určitě to není snadné rozhodnutí, ale s kompromisem mezi tím "toto všechno chci chovat" a tím "toto chovat mohu" se musí smířit kde kdo. Já toto prožívala během druhého, rizikového těhotenství. Kobyla šla z domu, nahradil ji poník. Postupně, jak rostly děti, pořizovali se větší poníci, pak jsme měli haflingy, znovu ČT, ale když se děti rozprchly do světa, zase jsem vše zredukovala a nechala si jen shetlandské poníky, které doufám, zvládnu, i když budu "o hůlčičce"
A i s poníky se dá užívat...

Ano, souhlasím. A souhlasím (i když až teď) s mou rodinou, že jsem blázen a dřu se úplně zbytečně. Nezbýval mě čas se ani se zvířaty pomazlit a pokochat. Byl to spěch do práce, z práce domů a dělat kolem baráku a zvířat. Ano, redukce je nutná. Jsem taková tvrdá palice, že dostanu rozum, až si nabiji ústa. Považovala jsem se za nesmrtelnou a zdravou, prostě, že mě nemůže nic zaskočit. A ejhle, zaskočilo. Nelituji toho honění, měla jsem vysněná zvířata. Tak teď zvolním, a podřídím se i přání rodiny. Samozřejmě že se vše (dovolené, návštěvy, výlety) podřizovaly mě, protože jsem pořád stopovala čas, abych ještě večer zvládla nakrmit a obstarat zvířata. Dovolená buď nebyla a nebo někdo musel zůstat doma (většinou já).
Nejtěžší práce je kydat prasatům a odvážet hnůj na kolečkách, tuhle práci nijak neulehčím. Jinak to celkem jde .
Jsem z Ivančic u Brna.

Tak jsem si sedla s holkami a mám už jasno. Koně si mám nechat jednoho, o toho se mladší postará, když bude třeba. Kozy nechtějí a ostatní zvířata mám zredukovat na minimum. Jsem ráda, že vím, na čem jsem. Je to výhled do budoucna, zase nevím, jestli některá hoka zůstane doma, nebo kam je zavane vítr. Ale to budu řešit až..
Jsme přistěhovalci a já jsem stydlín a těžko se seznamuji. Kamarádky, co by mě pomohly jsou 70 km daleko. A co se dívám kolem, všichni jsou zaměstnaní a pochybuji, že by někdo měl zájem pomáhat. Když jsme byli mladí, tak jsme chodili kamarádům pomáhat, aby mohli jít ven.
Už je mě lépe fyzicky i psychicky, tak to blbé období překonám ,
Děkuji za všechny příspěvky!

Dnes jsem se byla podívat, jak se zvířata mají a jsem zděšená. Jelikož je napadený sníh, tak je vidět, kde se krmilo... Odpoledně budu mít s dcerami pohovor . Ale dopředu vím, jak to dopadne. Znovu mi zopakují, že zvířata jsem si domů natahala já a že ony nic nechtěly. A navíc se musí učit, takže je vlastně obtěžuji a zdržuji. U té starší bych to chápala, je v maturitním ročníku a fakt se šprtá, ale mladší jen co vstane, tak domem řve rapová hudba, kroutí se jak žížala, přežvykuje jako kráva a je nad věcí (těžce). Než nastoupily na gympl, tak to byly normální holky, které mě pomáhaly. Ale teď jim vše smrdí, jak zvířata, tak práce. Na manžela spoléhat nemohu, má časově a psychicky náročnou práci a navíc mu zvířata nic neříkají. Takže jak to vidím, moje velká vášeň od dítěte už není udržitelná. Teď je to nemoc a také řeším práci, která v okolí není, tak budu muset vzít nabídku i třeba, že budu od rána do večera pryč. To co jsem si za dvacet let manželství prosadila, zvířata, chovatelské zařízení je v troskách. Zbývá mě snad jen naděje, že v důchodu se k chovatelství můžu vrátit. Ale jak budu vypadat, když do důchodu půjdu na prahu sedmdesátky?
Tak jsem si teda vůbec nepředstavovala, že dopadne můj sen. Jsem hodně aktivní, tak jsem si děláním kolem zvířat vybila energii a taky jsem byla spokojená, že mi fyzická práce udržuje postavu. .
Nevidím žádné řešení, než se vrátit úplně na začátek, kdy jsem měla jen slepice a králíky.
Tak jsem se zde vypsala a trochu se mě ulevilo.

Tak se musím podělit o poznatek ze života, který jsem nikdy nebrala v potaz. Mám malé hospodářství (koně, kozy, králíky, atd.) a že mám je správně, protože jedině já jsem v rodině chovatel. Děti a manžel mé chovatelství jen trpí.. Stalo se to, že jsem musela akutně na operaci a momentálně jsem na neschopence a nesmím nic těžkého zvedat a hodně se musím šetřit. Tak ještě minimálně půl roku. O zvířata se mě starají děti a manžel. Vidím na nich, že kvůli mě to udělají, ale jen, že musí. Mezi řádky mi naznačují, že bych měla zvířata omezit na minimum (slepice a králíky), protože nás toto hospodaření neživí a spíše mě ubíjí, jezdím ještě do práce 40km daleko.
Tak jak tak ležím a přemýšlím, nemohu se rozhodnout co dál a pokecat si také nemám s kým.