Tyvole to jsem jediná?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Atheira napsal(a):
Se pak rodina bude ptát - a co máte? Chlapečka nebo holčičku?
To my ještě nevíme, zjistíme tak za měsíc.

Nenapsal, protože to je promnožácká skupina. Za každej hejt okamžitě banán...

Pevně věřím tomu, že tahle paninka svoje pejsky taky miluje a množí je z lásky.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Rozhodně je to něco, co tam nemá být a já bych teda na veterinu jela.

L.D. napsal(a):
Zkuste si to prosím nejdříve dočíst:)

Rozhodně víc jak jednoho psa v plánu nemáme.

Jak píšu výše, kdyby se to někomu stalo, tak by štěňata určitě neutopil :) Z tohoto důvodu jsem nechtěla fenečku, bála bych se, že bych ji neuhlídala a bylo by…

Já nevím, že Vy máte tendenci pořád takto podkopávat…

Jak jsem psala, dotaz byl pouze ze zvědavosti :) Stačilo napsat bez PP rozhodně nelze určit výšku a váhu v dospělosti.

Každopádně když už jsme u toho… naši měli papíráka, kolii. Zdravotních problémů má neskutečně až ji litují a jsou z toho zoufalí… peníze by se v tomhle případě řešit neměly, ale rozhodně to není levná záležitost. To, že pes je papírový nebo ne neznamená, že nebude mít zdravotní problémy.

V zajetí množitelských bludů a lží...

Aspoň je prosím nešiřte dál a více se vzdělávejte.

Imho docela pěkně to ukazuje na to, že byl producent Vašeho štěněte jen množitel. Tam se to prostě papouškuje tam a zpátky, o zatížení dědičnými chorobami se mlčí, páč je neznaje a všechno se hodí na to, že tamten někde pes s PP byl nemocný. A když se člověk zeptá, z jaké chovatelské stanice dotyčný papírák byl, tak my si nepamatujeme, není to podstatné, a bla bla bla.

No, tak hlavně, aby to Vaše štěňátko po strašně nemocném a přešlechtěném tátovi s PP ty nemoci psů s PP šmahem s papíry ztratilo.

Hm. Takže množitel prodává štěňata dalším množitelům. Luxus.

L.D. napsal(a):
Dobrý den,
no ona to množírna zrovna není. Pán zblázněný do stafbulíků má (od našeho štěněte) papírového tatínka. “Maminku” k němu pořídil, ta papírová není. Má je doma oba, jenom ji nestihl vykastrovat a neuhlídal je no a z toho vznikla štěnda.

Takže spíš ten Váš komentář mi přijde k smíchu a nějak nesouvisí s mým dotazem. Ptala jsem se slušně, tak proč dostávám rýpavou odpověď?

Přeji Vám klidný den

No, to právě množitel je. A s nejčastější množitelskou výmluvou na další množení štěňat.

Tam bohužel nelze úplně očekávat, že Vám z toho vyroste stafbul. Buďte ráda, že je to zdravé (až na tu kůži teda, ta zdravá není) a že to nebude časem chromé nebo mít některou ošklivou nemoc, na které se chovní SBT testují. Výška a váha pak bude to poslední, ci Vás bude trápit.

No já právě SBT docela sleduju (moje bazošová nemoc ) a když kolikrát vidím, co všechno jsou množky schopný vydávat za SBT, tak mám prostě už z každé věty "rodiče jsme viděli" záchvat smíchu.

fikovnice napsal(a):
Já bych těm starým/starším lidem bez dalšího rodinného zázemí asi nabízela spíš psy středního možná i vyššího věku... Jenže vyskytují se takoví, ideálně bezproblémoví/máloproblémoví v útulcích?

Jinak jak jsem zde také již opakovaně psala, vykašle-li se na člověka jeho vlastní rodina, jsou i kočky (či jiná zvěř) v podstatě kotvou. Jsem známá tím, že ráda vyjedu na pár dní na dovolenou. A jsem šťastná, že mám přátele, kteří KAŽDÝ den za kočkami zajdou - nakrmí je, vyčistí záchodky, ideálně si s nimi i pohrají. Ale už jsem slyšela i názor: Kočky Ti klidně vydrží samy i dva až tři dny. Tak moje ne, respektive nechci to připustit. Ono je hrozné, že zvíře pořizujete a jste si jistá, že to zázemí a samozřejmou pomoc v případě nouze máte. No a pak se ze dne na den může vše...pokakat!

Když jde člověk v důchodovém věku pro staršího pejska ( třeba 5+) do útulku, tak se dá prakticky vždy něco najít. Často tam máte něco po důchodcích nebo nějakého drobného voříška.

Problém nastává ve chvíli, kdy si člověk v důchodovém věku jde do útulku pro štěňátko, Vy mu ho odmítnete dát a nabídnete mu nějakého hodného staršího pejska. To se o sobě rázem dozvíte věcí.

Pokud není s PP, tak nic jako "oba rodiče známe" není relevantní. Jednak laici mají často oko z Kašparovy a prd poznají křížence a druhak může být jeden dědek cane corso a druhej třeba ambully.

Imho ten olezlý krk nějak řešíte?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podle mě vlci jako druh u nás kdovíjak plachost neztrácejí. To, že při migracích musejí přes silnice, případně že využívají pro přesuny mosty, místo aby se cachtali v řece, mi přijde jako naprosto nutné/přirozené chování. Oni se tam pohybují mimo nejrušnější části dne, což by o plachosti mohlo napovědět.

Ostatně rys platí za dost plaché zvíře i teď a kolik je jich za rok sražených autem. Ta zvířata se v naší civilizované krajině s našimi počty aut prostě provozu nevyhnou.

Mě zase štvou s neplachostí srnky. Teď jsem jednu autem míjela na tři metry a neobtěžovala se zvednout rypec od trávy. Ve výběhu nám chodí krást seno a bobkovat, kde se dá, a když křičím, mávám rukama, a běžím k nim, tak se začnou hýbat až tak na pět metrů, do té doby stojí a čumí, mít tak vzduchovku, to by skákaly!

Myslím, že prak by stačil.

marcelaamax napsal(a):
Je mi to jasný , četla jsem o vaší čubině, držím palce, ať se, v rámci možností, daří .

Ale věřte, že když pak tohle máte denodenně, tak už to taky úplně příjemné není .

Díky!

Jinak mě k tomu ještě napadá - byla taková odjakživa? Jakože takhle nervuje už roky a roky nebo intenzitu zvyšuje v nějaké poslední době? Nemůže to být třeba ne z nenažranosti, ale z toho, že má paničku sama pro sebe? Psí mozeček je věc nadmíru složitá. Nezkoušeli jste, že by ji dlouhodobě krmil jiný člen rodiny?

Já si půlku té nenažranosti klidně vezmu.

Nechcete mu zkusit dát na noc náhubek?

Co se týče dveří, tak někdy pomůže otočit kliky nahoru.

Terven napsal(a):
Tak mě osobně by rodina s dětma do deseti let úplně nenadchla. Mám zkušenost, že až na výjimky jsou v takových rodinách psi až na x-tý koleji. Je to pochopitelný - děti spolknou fůru času, jsou nesoběstačný, na samostatný venčení psů ještě příliš malý. Rodiče mají fůru starostí - školka, škola, kroužky, domácnost, nákupy, zaměstnání...a pes je obvykle tím vlàčenej - absolvuje vycházky u kočáru, cesty s dětma do školky, nàkupy...případnej výlet nebo chata o víkendu ho nevytrhne. Opakuju, je mi jasný, že jsou výjkmky, ale takových scénářů vídám fakt hodně.
Oproti tomu pro důchodkyni pes může být středobod vesmíru, může mu věnovat veškerej svůj čas. Samozřejmě, že v případě štěněte musí být mobilní a aktivní. Ale ty, co dojdou maximálně na nákup, obvykle nechtějí štěndo.

Máte pravdu. Mělo tam být od deseti.

K menším dávám jen výjimečně právě z těch všech důvodu. A taky to většinou slíznu, že co si to dovoluju nedat malý ťuťu štěňátko k malým dětem.

Matky malých dětí jsou takovej protipól důchodců. Chtěj jen malý, milý a roztomilý. Vořeši jsou pro ně často ble ble.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napíšu to z čistě osobního pohledu...já být stará a muset se vyplňovat nějaký dotazník, kde by mně třeba toho psa už kvůli věku nechtěli schválit, tak bych teda byla hódně hódně nešťastná. Psi mě provázejí od dětství a neumím si bez nich život vůbec představit.

Když to máte těžký i z toho druhýho pohledu.

Máte štěňátko, krásný, naducaný, hyperaktivní a máte dva vážné zájemce. Mladou rodinu, třeba s dětmi do deseti let, co jsou pořád někde venku, sportují, chodí po horách a tak. A důchodkyni třeba 70+, která už je po většinou doma, sem tam zajde na procházku.

Člověk ty starší lidi nechce kolikrát odsoudit..

Ale zároveň nechce ani to štěně odsoudit k tomu, aby chodilo na flexině kolem paneláku, když má vyhlídky na akční život plný zážitků.

A někteří důchodci jsou třeba super, berou, co nabízíte. Ale zároveň mám opakovanou ošklivou zkušenost s tím, že chtějí jenom hezký chlupatý štěňátka, ideálně bílý. Bez ohledu na to, jaký je pes torpédo. O typického vořechoidní štěně hnědé, černé či zrzavé barvy ani neškrtnou, případně vás ještě zjebou, že toto oni nechtěj.

Varaxi napsal(a):
Já si teda myslím, že by to nezměnilo vůbec nic, ale nevadí.
Ono je to o lidech, ne o zákonech - navíc o zákonech, jejichž vymahatelnost kulhá na obě nohy.

Já jsem čekala, že uvidím bizár, ale že až tolik, to jsem žila v krásné bublině naivity. Znovu a znovu si připomínám, jak žiju vlastně mezi elitou národa, protože takové lidi ve svém okolí nemám. Prostě nemám. Když někdo umřel a měl psa, tak se v rodině nějak dohodli, kdo si ho vezme, a bylo. Když se někdo stěhoval do zahraničí, buďto jel se psem, nebo ho dal někomu z rodiny. Po dobu rekonvalescence také.
Možná je ten problém někde jinde - někde mají lidi v okolí přátele, rodinu a blízké, kteří pomůžou, a někde ne. A ti psi se s tím jen tak svezou?
Taky je možné, že všechny ty ujeté důvody jsou vymyšlené, že.
Já nevím, fakt nevím, kde je problém, ale lejstro to dle mého nevyřeší.

Můj skromný odhad je, že jsou to minimálně 3/4 majitelů psů v republice, kterým jsou psi totálně u p*dele a něco jako "stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal" je pro ně z říše naprosté fantasmagorie.

A to právě člověk zjistí až poté, co vystoupí ze své sociální bubliny. Imho něco podobného jsou i absolutně de*entní dotazy tady na iFauně, o kterých si spousta lidí myslí, že jsou to trolové. Ne. To si jen prostě psa pořídí každý, kdo má do prdeIe díru. Fakt.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víte impact, kde, kdo a jak pomáhá je mi fuk. Třeba v tramtárii. Nejsem databázistka, abych si o každém pamatovala všechno, prostě to jsou informace, které přečtu a vypouštím, pro mě nejsou důležité. Vám může být taky fuk jestli, komu, kde a jak pomáhám.

Pokud je Vám to fuk a nejsou pro Vás ty informace vůbec důležité, tak potom nechápu, kde se mezi námi vzala nějaká debata vůbec.

A mě jedno jste, nebojte. Proto na Vás ani v diskuzích běžně nereaguji. Zkuste to taky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Copak? Snad sem taky nevozíte psy ze zahraničí?

Díky za odkaz, jen ilustruje, že "našich" psů, potřebných, je moc, tak proč vozit další z jiných zemí...

Neumím si představit, že by mě na iFauně někdo tak sledoval a nevěděl to o mě.


Ale jinak pěknej pokus o hejt. Od klávesnicových záchranářů to kázání, kde by kdo měl a neměl pomáhat, vždycky pobaví.

Naštěstí jsem za ty leta už poměrně dost baluvzdorná.