Dobrý večer všem,
tak je něco nového? Máme po "setkání s kluby", tak někdo poreferujte . Na FB se prý rozběhla velice slušná diskuze, kterou raději někdo odstranil...
J.S.

Dobrý den,
to jste fotil někde na dovolené? Vypadá to na nějaký asijský typ bojovnic, jako jsou např. Sumatranky. Ale mohou to zrovna tak být kříženci v divokém zbarvení. Víc vám poví nějaký machr na tyto plemena, třeba Jura Kafka.
J.S.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
teplota stoupá,
do letní výhně,
nahoře beze se
přehřátí vyhnem!

ve stínu otevřem
plechovku piva
na vyschlou krajinu
pěkně se dívá.

A komu horko je,
s pivem a nahý,
nebojte Nora vás
poslintá na hý...

Bodlinko, Bodlinko,
MOŽNÁ jste dobrá veterinářka,
ale na tyhle literární pokusy se raději vy...te !

Tak silná káva je hlavně ten bordel a fórové králíkárny. Takoví "chovatelé" si o to vyloženě koledují. Ale vypadá to spíš na psy, než na lišku.

kaprál napsal(a):
Je chvilku po volbách a tady už se zase nadává na demokraticky zvolené vedení! Kdo z Vás, kteří tady mudrcujete kandidoval? Kdo z Vás byl zvolen? My všichni jsme je zvolili, tak teď nefňukejme. Zvedněte se v příštích volbách a pojďte to chovatelství u nás v zemi udělat lepší! Já Vám budu fandit! Chovatelů ubývá a barevné rázy přibývají, jak to může dopadnout? Vytratí se i ty základní barevné rázy! Nejsem pro to rušení barevných rázů, ale ono nám už pomalu nic jiného nezbývá Hezký den ze severu

Vážený anonyme,
přečtěte si ještě jednou celé toto vlákno. Nikdo tady nechce přidávat nové barevné rázy na úkor základních. Tady jde o ukončení posuzování rázů, které jsou léta běžnou součástí speciálních výstav jak u nás, tak v zahraničí (EE). To je trochu rozdíl, ne? Navíc v rozporu se vzorníkem země původu.
Dále k tomu kandidování do vrcholných funkcí svazu. Ne každý je takový kariérista, který „bere“ jakoukoliv vysokou funkci a upřednostňuje takovouto seberealizaci na úkor vlastního chovu (znám jich dost). Mne a plno mých přátel zajímá chov zvířat a jejich šlechtění jako takové, a bereme to jako relax po celodenním stresu v práci. Nestojíme o konference, jednání atd. Ne každý se může neustále uvolňovat ze zaměstnání. To už potom přestává být hobby. Samozřejmě to někdo dělat musí, ale NIKDY nesmí zapomenout kdo, a proč ho volil.
Přes časovou vytíženost vykonáváme různé funkce v ZO a klubech, kde se snažíme členskou základnu motivovat a rozšiřovat. O tom, že se to daří, svědčí například přijetí sedmi nových členů do klubu chovatelů holubů pražských krátkozobých rejdičů na letošní výroční schůzi. V dnešní době věc jistě nevídaná. Toto je pro nás ta radost, parta nadšenců se stejnými zájmy a zdravá rivalita. Tyto organizace jsou založeny na dialogu, kdy každý člen může svým hlasem nebo názorem zasáhnout do vývoje klubu, potažmo i svého plemene. Každý takový dlouholetý specialista svojí odborností dalece předčí nejednoho posuzovatele. Právě proto nechápeme direktivní přístup se seznamem vyřazených rázů, který nikdo nekonzultoval s klubem a skutečnými chovateli (klub chovatelů vlašek). To jenom tak na okraj, aby to nevypadalo, že jenom něco kritizujeme a nic neděláme...
Ale to, že nestojíme o politikaření a upřednostňujeme to, kvůli čemu náš svaz původně vznikl přece neznamená, že se nemůžeme ozvat na nějaké nepravosti a nepochopitelné zpátečnické kroky ve vedení svazu. Nebo snad ano?
Ale jak říkám, oficiální krok byl již podniknut, takže místo jalové diskuze (navíc s anonymními hrdiny) budeme čekat na vyjádření zodpovědných. Zdravím Vás na sever, východ, Moravu nebo odkud skutečně jste.
S chovatelským pozdravem a s přáním vítězství zdravého rozumu Jirka Suda, Rokycany.

mysak napsal(a):
Přátelé, co tak napsat nějaký prostest na určené místo? Uměl by to někdo zformulovat? Dát to třeba do CHovatele, otázka jestli to nezcenzurují.

Ahoj Juro,
předseda klubu už napsal dopis na kompetentní, takže chvíli čekáme.
V Chovateli si určitě neotisknou článek proti sobě.
Jirka.

vlas napsal(a):
Na to jsem dostal jednoduchou odpověď, prý nedosahují kvalit zlatých modře lemovaných a zlatých černě lemovaných

Ha, ha, a kdo to od stolu poznal? Kohouta v takové kvalitě, jako je tenhle tvůj "ilegální" bíle lemovaný frajer většina chovatelů nedokáže udělat ani v koroptvích. To je vidět, jací jsou to odborníci. Předseda klubu vlašek již napsal vělice věcně a jasně formulovaný dopis na kompetentní strůjce tohoto nového seznamu, tak počkáme na vyjádření. Potom se bude jednat dál. Ale jestli by tohle měla být prostě direktivně nařízená věc bez řádné konzultace s kluby, tak to bude zase jenom znamenat pokles členské základny a čistokrevných chovů. Ale takhle to asi chtějí. Když to nedokážou odchovat sami, tak ať to nemá nikdo. Nebyl by to první případ. Jak české .
J.S.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud to má být otázka na mne, nevím a nelíbí se mi to.Pokud jsme součástí evropského svazu a v rámci této instituce je seznam uznaných plemen a rázů, které se jinde v členských státech běžně posuzují, není podle mne racionální důvod k vytváření jiného seznamu v čechách povolených plemen a rázů. Ono je samozřejmě možné zařadit do tohoto českého seznamu i rázy další, ale musí nejprve projít několikaletým složitým uznávacím řízením. U zcela nových plemen nebo rázů to chápu, ale to co už je jinde chováno a uznáno? Zvlášní, nebo velmi nedomyšlené.

Tak přesně takhle bych to taky viděl. Navíc nechápu, proč je běžně posuzovaný ráz u jednoho plemene problémem u druhého. Např. vyandotky zlaté bíle lemované (bílozlaté) jsou normálně posuzované (kolikrát jde o splashky, což drtivá většina posuzovatelů ani nepozná) a u vlašek je to problém? Vždyť směrodatný je TYP a kresbu známou u jiných plemen snad dokáže posoudit kdekdo. Holubáři mají pro tyto případy normálně posuzovanou kategorii AOC (všechny ostatní barvy).
Ještě mi napadá, jestli za tímto vyřazením v minulosti posuzovaných rázů není právě snaha o ta uznávací řízení. Zajistí se nutnost vystavit zvířata na celostátních výstavách, honoráře za uznávací řízení našich slavných samozvaných specialistů atd. Vždyť prachy jsou přece v našem svazu až na prvním místě.
Už reagovat nebudu, počkám si na nějaké oficiální vyjádření kompetentních představitelů k tomuto zpátečnickému a totalitně direktivnímu kroku. Vždyť v klubu chovatelů vlašek je 8 (slovy osm) členů posuzovatelského sboru. Tak se velice těším na referát z onoho školení posuzovatelů, kde se o tom jednalo.
Jirka Suda, Rokycany.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak asi zapomel ze zelezna opona uz padla.

Tak to asi zapomnělo víc lidí.
Ten nový, platnému vzorníku nadřazený, seznam fakt stojí za podrobnou studii. Normální soudný člověk opravdu nemá šanci objevit sebemenší klíč k tomuto výběru. Jakým právem někdo BEZ SOUHLASU A VĚDOMÍ KLUBU vyřadí běžně (alespoň na speciálkách) vystavované rázy a nechá, nebo zařadí plemena a rázy, které 90% členů posuzovatelského sboru nevidělo ani na fotce?
Namátkou ze seznamu uznaných rázů různých plemen: Mechelenky, Kokrháči Koejoši, Kubalaje (skořicově koroptví atd.), Basetky ve čtyřech rázech, Antverpští vousáči v devatenácti rázech, RZ dokonce v šestadvaceti rázech. To se všechno opravdu na celostátních výstavách vystavuje? Tak asi jezdím léta na jinou.
Absurdní je, že velice atraktivní oranžovokrká, nebo oranžově zbarvená vlaška (které si mimochodem zkušený šlechtitel dokáže "udělat" za dvě, tři generace z jiných rázů) je ze seznamu vyškrtnuta, ale zdrobnělá česká slepice ORANŽOVĚ KROPENATÁ tam je. Na příští celostátní výstavě je nesmím minout.
Přikládám pár namátkou vybraných rázů velkých a zdrobnělých vlašek, u kterých se mocipáni rozhodli, že se prostě posuzovat nebudou...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Klub vlašek zajistil překlad oceňovacích lístků do českého jazyka, aby chovatelé a návštěvníci byli v obraze. Samozřejmě byl trochu "problém" s výslednou známkou, ale důležité jsou body a perfektní popis předností a vad. To bohužel velice často chybí na našich lístcích od našich posuzovatelů.
Osobně vidím tehdejší problém v uražené ješitnosti lidí, kteří si mysleli, že mají na posuzování speciálních výstav monopol. Ale nechci se už k tomu vracet, to je minulost.
J.S.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, můj barevný vkus se očividně neshoduje s vkusem lidí, co vymýšleli tenhle seznam. stříbrokrký velsumky, nejsou. soví vousáč s jiný barvě než zrovna ta bílá s černou hlavou, která se mi fakt nelíbí, není. paduánka pestrá, není. že tam není krevkérka mě nepřekvapuje, ta ani nebyla, ale dobře, je to fakt vzácný plemeno. naštěstí stříbrný chocholky tam jsou.

když si přivezu něco pěkného z Německa, můžu si tady mladý odkroužkovat českými kroužky a vystavit je zase v Německu? Nevíte?

Jasně, že můžete.

Zdravím všechny,

arogance čelních představitelů a jejich pohrdání členskou základnou je již v našem svazovém drůbežářství tradiční. Ani nevíte, co měl klub vlašek v roce 2014 za „obrovský problém“, když se rozhodl pro posuzování klubové speciálky dvojicí špičkových chovatelů a posuzovatelů z Německa.
Na jakém základě nějaký chytrák od stolu vyřadí rázy plemene uznané a vystavované v zemi původu plemene? Tady by snad měl platit doslovný vzorník, nebo ne? Ale to by naši funkcionáři mohli rozhodovat o opravdu směšném počtu plemen a nepřipadali by si tak důležití.
Kdo kontaktoval kluby? Dostaly kluby za úkol zrevidovat chované rázy, jako kluby chovatelů holubů? Nikdo nic. Ale z doslechu vím, že prý snad jde o „soukromou“ akci jednoho dlouholetého „odborníka“.
No nic, tak počkáme, jak nás vrcholní představitelé našeho drůbežářství budou reprezentovat na EV v Herningu. Doufám, že trochu lépe než v Lipsku. Tam se „královské“ husy moc nelíbily...

Jirka Suda.

Zdravím,
tohle udělá i invaze čmelíků. U chudokrevných jedinců se to projeví nejdřív na hřebenu, obličeji a očích. Projděte pořádně kurník, určitě je objevíte.
J.S.

Zdravím,

Martin má pravdu. Kamarád měl kdysi linku Aarden holubů na dlouhé tratě a špičatá chocholka se tam čas od času vyštěpila. Byli to nádherní výkonní holubi, vesměs straky a špicoví.
Je to atavistický jev, stejně jako "punčošky". Těmi se také vyznačují některé linky výkonných holubů. U PH by měl být vždy směrodatný na prvním místě výkon. Případná chocholka, nebo punčošky určitě nejsou na závadu, pokud má závodník všech pět pohromadě.

Jirka Suda.

Zdravím vás přátelé,

díky za reakce na můj příspěvek. V sobotu si jedeme zaholubařit do Libčic nad Vltavou, takže pesimismus jde stranou.

Jirka.

Zdravím všechny,

po delší době oživuji toto vlákno o pražských krátkozobých rejdičích.
Ještě se vrátím ke knize "Staropražské holubářství" od př. Ladislava Seidla. Autor prosí o nějakou zpětnou vazbu od těch, kteří si již knihu přečetli. Napsat stručně co vás tam nejvíce zaujalo, co vám kniha a jeho vyprávění přineslo, případně co jste v knize postrádali, nebo se vám na knize nelíbilo. Je to mnohaletá práce autora, tak by ho jistě potěšila vaše spokojenost s tímto dílem.
Reakce, kterých se mu již dostalo, byly vesměs velice kladné. Málokdo čekal knihu v takovém rozsahu a pamětnické vyprávění a historky z "purclíkářského" prostředí zaujaly snad všechny čtenáře.
Vaše názory můžete zatelefonovat přímo L. Seidlovi, nebo případně poslat na můj e-mail. Rád mu je vytisknu a obratem předám.

S pozdravem Jirka Suda.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zdravím všechny,

jestli dovolíte, také přidám také svůj názor na současný stav našeho holubářství.
Ona každá mince má dvě strany a jednoznačně zvolit směr návratu k „primitivnímu“ stylu chovu dnešních, v mnoha případech do extrému přešlechtěných plemen, dost dobře nelze. Rozšíření pernatých dravců v naší zdevastované přírodě a množství nesmyslných a krátkozrakých zákonů našich zákonodárců, tuto zkázu chovatelství nejspíš brzy dokonají. Jestřábů a krahujců bylo samozřejmě i v minulosti v naší přírodě dost, ale teritoria jednotlivých párů byla větší a dravci daleko plašší. Také volných chovů holubů byla daleko větší koncentrace a jednotlivý chovatel případné ztráty tak markantně nepocítil. Navíc dravci tak často do obydlených oblastí nezalétavali a tudíž byli ohroženi hlavně polařící holubi a závodící poštovní holubi. Tato „přírodní“, polařící plemena, nezatížená žádnými exteriérovými „abnormalitami“, tyto ztráty snadno kompenzovala dostatečnou plodností a vitalitou. Novodobou hrozbou, která se dříve nekonala je ale stále vzrůstající počet hnízdících sokolích párů. Při obrovském akčním záběru sokola nemůže říct žádný holubář, že se ho to netýká. Je pravda, že tady bohužel zase budou trpět nejvíc „pošťáčkáři“, kdy největší ztráty jsou právě u samostatně letících (zpravidla nejlepších) závodníků, holubi „vezoucí se v balíku“ již tak ohroženi nejsou. Ale v ohrožení je každý holub, který se rozhodne nebýt buchtou a pustí se trochu výše nad střechy. Zvláště chovatelé vysokoletců by mohli vyprávět o rozprášení hejna hned na začátku sezóny a konec radosti.
Bohužel holubářů markantně ubývá, ať již vinou nedostatku zájmu mladých, nebo změnou životního stylu většiny obyvatelstva. Satelitní městečka, rezidence městských podnikatelů na vesnicích atd., přejí našemu koníčku stále méně. S tím ruku v ruce jde úzká genetická základna u většiny plemen. Každá ztráta chovného jedince může být pro takový osamocený chov vzácného rázu, nebo přímo plemene, fatální. První a nejsnažší prevencí takového nebezpečí je voliéra. Ve voliérách „končí“ z těchto důvodů i plemena vyloženě létavá, jako třeba různá barevná plemena. O plemenech s různými našlechtěnými znaky, mnohdy bránícími přirozenému letu ani nemluvě. Je to bohužel negativní vývoj holubářství nejen u nás. Není to samozřejmě optimální vývoj našeho koníčka, ale jediný možný pro zachování neuvěřitelně rozmanité skladby plemen holuba domácího. Přece nemůžeme zahodit odkaz předků a nechat zaniknout vše, co šlechtili po staletí. Právě snaha podchytit a upevnit jakoukoliv exteriérovou odchylku od typu holuba skalního byla hnací silou holubářství a šlechtění nových a nových plemen. Při chovu na volno stylem co přežije, to přežije, budeme všichni za několik let koukat na „šedivou“ směsku věžáků. Při jejich ostražitosti a instinktům získaným „na ulici“ se do nich nechce ani pernatým dravcům. Ale myslet si, že predační tlak udělá se smysly léta exteriérově šlechtěných plemen za několik let to samé, je holý nesmysl.
V dnešním pojetí „moderní“ vesnice už bohužel na hejna holubů na bobrovkových střechách domků a stodol musíme zapomenout. Kolik jen bylo zrušeno mnohaletých chovů právě kvůli změně souseda a novému Bramacu na střeše a trávníku s bazénem? A těch několik šťastlivců, kteří mají štěstí na sousedy a umístění chovu, musí čelit invazím dravců ze širokého okolí. Takový ojedinělý chov holubů ve vesnici je magnetem pro dravce a ti již každodenně čekají na otevření výletu. Totální likvidaci celého chovu zabrání pouze dočasné, nebo trvalé uzavření holubů. Navíc holubi v takovýchto „stresových“ podmínkách stejně ani pomalu nejdou donutit k proletu a nějaké veselé kroužení nad barákem je stejně utopie. A na plemeni vůbec nezáleží.
V této diskuzi je také vícekrát zmíněn pražský krátkozobý rejdič a jeho „kostkatá“ hlava, krátký zobák atd. Ani toto unikátní plemeno, v minulosti zdaleka nejpopulárnější z našich plemen v zahraničí (v kolika zahraničních plemenech rejdičů koluje krev PRK), nepotřebuje bezpodmínečně ke zdárnému odchovu krmiče. Ale při snaze odchovat typově co nejlepší zvířata je použití krmičů vhodnější. Při ponechání péče o holoubata na vlastních rodičích, se logicky lépe vyvíjí vždy to „zobatější“ holoubě a to z pohledu standardu hodnotnější mládě zaostává ve vývinu. Krátkozobí rodiče instinktivně upřednostní holoubě, které jde technicky snáze nakrmit. Při takto vedeném chovu hrozí, že za několik generací máme středozobou populaci tohoto plemene, která se bude vzdalovat standardu mílovými kroky. Instinkty a přirozené chování pražským krátkozobým rejdičům opravdu nechybí. Při nejčastějším praktikování chovu, kdy se vyměňují vejce, nebo holoubata po kaši se synchronizovaným párem krmičů, plní PRK roli rodičů velmi svědomitě a odchovat holoubě např. poštovního holuba nebo prácheňského káníka jim nedělá sebemenší problém. Samozřejmě základem je kvalitní drobnozrnná krmná směs a výborný zdravotní stav holubů.
Přeléčování holubů naslepo různými širokospektrálními dryáky, což ochotně přejímají chovatelé okrasných holubů od „pošťáčkářů“, kteří v tomto zničujícím trendu byli vždycky dál, je jiná kapitola a na toto téma bylo napsáno již dost.
Idylické fotky dvorku Standy Tomana jsou nádherné a zdravě záviděníhodné, ale ne všechna plemena by to dala, to je bez debat. Pro většinu našich historicky hodnotných plemen bude do budoucna jako jediná naděje na zachování bohužel ta nepřirozená voliéra.
Svým okolím jsem často označován za pesimistu, když říkám, že už je to stejně jedno a naše generace je poslední, která se tomuto archaickému koníčku věnuje. Lze si jenom přát, abych neměl pravdu a vše se zase v lepší časy obrátilo. Ale věkový průměr „holubářského cechu“ je naneštěstí tuto prognózu smutně potvrzující...

Jirka Suda.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

wolosko napsal(a):
Dobrý večer
Chtěl bych se zeptat jestli někdo neví kde levně sehnat leghornky.

Děkuji za odpověď.

Dobrý večer,

při snaze sehnat opravdové čistokrevné leghorny (ne nějaké hybridy na bázi leghornek), se zkuste obrátit na speciální klub jejich chovatelů. Tam máte alespoň nějakou záruku odborné plemenitby, což se o inzerentech zde na Ifauně opravdu říct nedá. Každý chovatel má z odchovů nějaké kuřice navíc (případně celé kmeny), které se mu do chovu nehodí. Ale to neznamená, že se z nich nedají odchovat v dalším roce kvalitní odchovy.
Právě leghorna doplácí na velké množství nosných hybridů, kteří se jí v laických očích podobají a jsou za ní v inzerátech bezostyšně vydávány (ať již z neznalosti, nebo z vypočítavosti). Ne vše lehké, bílé a s klopeným hřebenem je LEGHORNKA.

http://www.cschdz.eu/odbornosti/drubez/kluby.aspx

S pozdravem Jirka Suda.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tady alespoň to "omezené množství" rodajlendek taky marně hledám...

https://www.ifauna.cz/drubez/inzerce/r/detail/3213382/rodajlendky-ve-snusce/.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
pro mě je asi tak miliardkrát jednodušší si dopisovat s x lidmi a nakonec získat vejce poštou, než si v určený termín udělat volno a jet na otočku do Lipska.

Největší nepřátelé chovatele jsou odjakživa čas a prostor, to je jasné
Tak ať se daří.
J.S.