Co takhle veterinář, ten by neporadil??

Tonoucí se stébla chytá, zkusila bych i štítnou žlázu, dokáže dělat brykule. Jinak zkuste změnit maso, jestli máte převážně kuřecí, pokuste se změnit a uvidíte. Jinak na ty tlapky před venčením nějakou mastnotu na překrytí, aby se nedostala sůl do ranek. Po prochajdě vykoupat tlapky v kýblu a namazat. Mast bych zvolila podle veterináře, dobrá je vazelina

https://rasajazcech.estranky.cz/
Věra má chrty leta letoucí, pochopitelně doma, můžete se jí určitě zeptat na to, co by Vás zajímalo

Tak labík tam asi je a zbytek? Je to mladé, mám podobnou fotku v letu NF, což jsou tradičně jedni z nejklidnějších psů. Dva roky kolem nás tryskalo torpédo, pokud se v něčem zrovna neválelo a nebo nevyhrabávalo myši. Dnes je to důstojná madam. Radujte se ze zdravého mládí, dejte jí hodně podnětů a pohybu a ono se z toho vyloupne něco šikovného

Tady nejde najít alternativu, která by byla dobrá. Třeba byste ji ani nedovezla. A když by byla doma, třeba by neumřela bez bolesti ve spánku.... Nevyčítejte si to, radujte se, že jste ji měla tak dlouho vedle sebe, to u nás s obříkama je to holt trochu jiné

Mařka má také mimo hárání pocit, že k princeznám se nečuchá a čím je starší, tím je nerudnější, co se tohoto týče.

Já bych s tím také počkala, zatím ho netrápíte a ještě se ze života raduje. Až bude nutno, asi si řekne, já s tím mám také zkušenosti.

Sousedka měla v hotelu vlčáka dva roky, měla s nimi ujednané speciální poplatky, ale přece jenom to byla pálka

Jaké máte požadavky na srst - může být dělší?
Chrti jsou trochu kočky, nemluví s každým.
Nepíšete, jaké zkušenosti máte, co mu nabízíte mimo pobytu doma a zahrady. Jak dlouhé procházky a jak často....

sušené maso??

Sardullah - děkuji. Navíc jsem zjistila, že na tom táboře byly ty konzervy lepší než granule, které jsem své psy učila jíst hlavně proto, abychom se nemuseli v takových situacích matlat s masem. Hned první den nám granule navlhly, takže je dostaly ryby.
Nejsem apriori proti krmení granulemi, ale jsou psi, kteří je prostě nemusí. Hlavně když už poznají - a to tenhle konkrétní krysařík ví - že je i něco jiného než grancle. Jestli bych měla do báglu dát pytlík granulí nebo pár vaniček kvalitních konzerv je asi nula od nuly padne

Měla jsem svého vymazleného psa, který byl od miminka se mnou a nikdy si jídlo nehlídal. Jednou přitáhli s kámošem odloženou lebku od prasete, schovali si ji u plotu a já šla náhodou kolem. Pes, který nikdy nic neudělal prostě svou kořist hlídal a skočil na mne. Dalo nám práci zjistit, co se děje a potom mu hlavně tu kořist zabavit. A to byl šašíček velššpringeršpaněl.
Madam si jídlo hlídá před kočkama, ale dávám pozor i na vnučku, aby u misky měla klid. Rok a půl dítě už ví, že když Majda jí, nechodí se okolo ní a tak.

No, jezdili jsme ne vodu s bandou dětí a fudlákem, který byl na mase, takže na puťáku konzervy. Tahala jsem mu je i v báglu a to byly kilovky - on byl malé koťátko a měl jenom padesátpět kilo. Momentálně asi před rokem naše madam povídala, že tu dávku granulí si mám nabouchat do trenek a nejen ráno, ale i večer se mám vytasit s masíčkem. A to navíc má přesně rozdělené maso které jí syrové a které je nutno vařit. Ale je to naše parťačka, člen naší rodiny a manželovi taky nenutím denně rajskou, kterou by nepozřel.

V tomhle věku jsem krmila 4x, večer dost pozdě a ráno hned brzy, jinak by asi býval zcepeněl

Budete - li se mu hodně věnovat, najdete psí kamarády, unavíte ho fyzicky i psychicky, neměl by to být dlouhodobý problém.

Vlkodav byla moje volba, ale pokud jsem chtěla ještě obříka, musel to být znovu fudlák - že bychom mohli mít dva obříky je černá můra mé lepší polovičky.
S tím masem je to zajímavé, většinu mají v lidské kvalitě, protože kusovky ve zvířecí kvalitě stojí stejně a přece se nám psí a naše maso nemíchá. Teda, nemíchá, zvířatům dám klidně naše, když to jejich dojde.

No tak my psa nikdy neměli, já toužila po čemkoli, ale tatínek byl proti. Rybičky, ptáčky, křečíky, ale ne psa nebo kočku. S budoucím chotěm jsem se seznámila, když jsem končila veterinární techniku, to jsem mu rovnou řekla, že nehodlám žít ve městě ( já Pražačka Vltavou křtěná) a nebudu bez zvířat, ber nebo nech být. Prvního psa jsme měli před dětmi, to byl výběr bezmozek podle krásy, sousedi na chalupě měli velššpringšpanělku. Ale musím říct, že jsme se maximálně snažili, tedy mimo toho lovu. V té době byl můj muž přesvědčen, že pes patří na dvůr a já se ho snažila přesvědčit, že je to člen rodiny. Vyhráli jsme my. Bohužel jsme se museli stěhovat do bytu, kam tehdy zvířata nemohla a já jsem ho ani nechtěla stresovat bytem. Našli jsme mu fantastickou rodinu. Když jsme konečně zakotvili na vesnici, měli jsme ze stejného chovu znovu velše, se dvěma dětmi se vyřádil a bylo to docela snesitelné. Bohužel měl nemocnou štítnou žlázu a velmi brzy jsme o něj přišli. V té době dospěl můj muž k velkému psovi, já jsem odpovědně všechna jím vybraná plemena zkoumala a vyšel mi novofudland. No a s nimi žijeme pomalu třicet let. Dopracovali jsme se k medvědovi v posteli, plánování dovolené se odvíjí od potřeb psa, hlavně aby bylo maso pro zvířata, prostě trpělivost mého chotě dostává zabrat.

Každá situace je jedinečná a proto nesoudím i v jiných případech. My jsme například měli roční dítě, přestavěli jsme tchánovi barák, on nás poté vyhodil, veškeré peníze byly v tom baráku a byli jsme rádi, že jsme měli kam jít. Psovi jsem až záviděla, jeho nová rodina se plně podřídila jeho potřebám, přestali jezdit za dětmi, protože neměli plot a pes nevydržel doma, komedie veliká.

Náš první fudlák byl z útulku a kočky prostě nemohl. Když jsme ho přivedli domů - a to v tom útulku s kočkama byl - hned první den zakousl dospělého kocoura na dvoře. Za celou dobu se nám nepodařilo ho s kočkama nějak srovnat. Naše druhé Mimi ve dvou letech dostalo dvě koťata a celých dalších 10 let spolu žili. Madam přišla do domácnosti se dvěma kočkama a spoustou venkovek, pokud se držely od jejího žrádla, nebyl žádný problém. Potom jsme dostali třítýdenní kotě, které jsme piplali. Když povyrostlo, úplně si ho přivlastnila a po návratu z práce nás většinou vítala skotětem v hubě, následně s ním vytřela předsíň. Nosila ho v hubě a on se úplně zhadrovatěl, nikdy mu nic nebylo, až na děsné oslintání. Třeba ho pes opravdu chtěl jenom přenést, ale také se třeba dostalo do jeho výsostného teritoria, taky jsme koťáka viděli letět vzduchem, když se "mamince" přiblížil k jídlu.

Ad jahodapavel:
maso z nuceně poraženého zvířete je prohlídnuto mnohem pečlivěji a co se týče výrobků z masa pro zvířata, tak kontrola je stejná, jako u lidských výrobků. Za minulého režimu jsme byli na nutce živi a protože jsem v té době na nucenou porážku občas nějaký ten kus poslala, vím, jak pečlivě se maso kontrolovalo. Veterinární dohled je stále stejný.