Já mám tu zkušenost, že když jsme doma, tak s námi, takže už před lety jsme najeli na 20°C, což ještě vyhovuje psovi a již vyhovuje nám. Pokud je mu horko, na chvilku jde ven nebo na dlažky. Přes den byl vždycky venku - a je - a srst v pohodě. Zvykli si a termoregulace si zvykla též. Momentálně objevila ložnici, takže jsme ve stadiu medvěd v posteli

Momentálně máme třetího - první byl Bohoušek z útulku, druhého jsme si pořídili jako miminko a byl s námi krásných 12 let a teď tedy máme poprvé čubinku, brali jsme si ji v 8mi měsících. Ano, jsou naprosto úúúúúžasní a ano, potřebují čas. Naše slečna žila se smečkou na dvorku naprosto bez výchovy, takže to teď dostává plnými hrstmi. Česání klasicky v lehu, ožižlaná jsem až až, to když se nezačne hned odmalička je děs. Přitom máme kartáč s otočnými hroty, naprosto bez tahání. Jinak pracovat se s nimi musí a hlavně potřebují být se smečkou a ne na dvoře eventuelně už vůbec v kotci. Jsou opravdu SPOLEČENSKÉ plemeno

Opravdu se nebojte, já jsem se přesvědčila když Mimi žebralo u stolu, přesně vědělo, kdo má co v ruce. Oni mají jinak nastavené smysly než my, radost ze života bude mít dál.
S tím utracením jsem to také mnohokrát slyšela, sama jsem se ptala veterináře, jestli ho nedržím jen kvůli sobě a on měl pejska slepého od 8mi měsíců. Takže jsem mu věřila a měl pravdu - někdy jsme sami nevěřili, že Mimi nevidí. Cvičte si život se slepým psem, učte se procházkové trasy - opravdu podle povrchu poznal, kde je, zatáčel přesně tam, kde měl. Jedna z výhod byla, že už byl pán v letech a spíše chodil než lítal

Dobrý den,
před čtvrt rokem nám odešel náš dvanáctiletý NF, od osmi let byl slepý na jedno oko, poslední dva roky byl plně nevidomý. Od jeho osmi let jsme se prakticky připravovali na plnou slepotu, začali jsme chodit na tři vybrané okruhy procházek, doma jsme rozestavili nábytek tak, aby mu nic příliš nepřekáželo. Po oslepnutí venku chodil bez vodítka, používali jsme povely nahoru, dolů, pozor, pozor spadneš. Díky povaze tohoto plemene to bylo snadné, velmi dobře jsme spolupracovali, většinou nikdo nepoznal, že je slepý. Více používal sluch a čich. Když plně oslepl, první týden byl krušný, doma narážel, bal přece jenom dost velký. Směr měl většinou správný, jen odhad vzdálenosti mu dělal problém. Museli jsme ale myslet na to, že nesmí dojít k žádným změnám doma ani na zahradě, aby se nám moc nemlátil. Dobře reagoval i na tlesknutí. Denně se koupal v rybníce, měl jedno místo, kudy se mohl dostat tam i ven, podle nás žil docela plnohodnotný život.