Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v úvodním příspěvku jste psala, že Žijí v domě se zahradou. To vyznívá, že do domu chodí a bydlí tam. Bouda bez ničeho vám nevyřeší nic. Zkuste kolem boudy svépomocí postavit pár kari sítí nebo jinak ohradit, prostě aby bylo kam jednoho či druhého psa zavírat ve vaší přítomnosti. Jestli na sebe uvidí? Nedumejte o nějaké nevýhodě pro psa. Advantage and matchball bude na vaší straně.
Zkuste popřemýšlet a hlavně vymyslet, jak psy oddělit, to bych viděla jako to nejdůležitější, ať s břichem (gratuluji) nemusíte řešit psí rvačku. Psi by samozřejmě nějaké vyžití mít měli, jestli je mamka po operaci zad, je to těžké pro všechny. Zkuste se optat v místě bydliště mamky, třeba najdete mladou a nadšenou pejskařku, která se zdarma či za drobný peníz ujme venčení/výchovy aspoň mladšího psa. Edit - než něco sesmolím, nápad s venčitelkou měla i Terven.

Ohledně toho že žijí v domě to byla špatná formulace, to se omlouvám. Oba psi jsou pouze venku. Do domu nechodí. Mají své vyhřívané boudy.

A bouda samostatná jako taková ohradit nejde, obě boudy jsou v úzkém průchodu pod střechou domu. . Ale jak jsem psala, jednoho psa je možné zavřít právě k těm boudám na malou předzahrádku a druhý může volně lítat po dvorku na zahrádce druhé.

Ty procházky vyzkouším, zda by se někdo v okolí nenašel.

Terven napsal(a):
A co mu najít něakého venčiče, klidně i za peníze? Nemusela by to platit maminka, klidně jí to dejte jako dárek
Dneska je fůra profi venčičů, jde na ně získat recenze...
Mně chodí už pár let venčit jedna paní, je to náruživá turistka, akční mlaďoši jsou z ní urvaní, mý feny to neocení až tak

To není vůbec špatný nápad! Díky za tip! Zkusím se podívat, jestli by to bylo možné. Ale přece jen vesnice je trochu z ruky a spojení stojí za prd, takže nevím, zda by byl někdo ochotný dojet 25km z nejbližšího města.

Terven napsal(a):
Vyšší otáčky emocí spojené s vaší návštěvou jako důvod konfliktu stačí. Vůbec nemusí jít o dominanci, jen žárlivost a nevychovanost.

Přesně...taky si myslím, že dominance s tím nemá co do činění. Vliv dominance se obecně véélmi přeceňuje, lidi asi soudí podle sebe...
Pokud by to byla dominance, projevovalo by se to i v době, kdy tam nejste.
Vyšší otáčky emocí - to je moc trefně vyjádřeno. Když přijdu domů z práce, moje dvě feny pod vlivem emocí kolikrát řádí, že od rvačky jsou jenom krůček. Krátkosrstá je zježená jako pankáč, dělají kolem sebe demonstrativní otočky, vrčí...čím jsou odpočatější a měli ten den míň vyžití, tím je to horší. A párkrát už do sebe vletěly...překvapivě tohle víc vyprovokovává ta, která nešéfuje, takže s dominancí to fakt nesouvisí.
Předpokládám, že psi s maminkou moc vyžití nemají, jsou odpočatí, agresor je mlaďoch. Tam bych hledala zakopanýho psa a ne v dominanci.
A souhlasím s tím, že nejefektivnějším krátkodobým řešením je oddělovat nebo prostě nenechat je to dělat. Opakované chování se posiluje, pes si to fixuje, stává se v tom mistrem.
Převýchova tohoto je hodně velké sousto pro zkušeného pejskaře, zabránění nežádoucímu chování je nejjednodušší řešení.
A možná by bylo do budoucna fajn řešení najít mladšímu psu nového majitele. Někoho akčního, kdo na něj bude mít čas.

Přiznám se, varianta dát Edyho pryč mě napadla, určitě by si zasloužil někoho, kdo s ním bude pravidelně pracovat/více se hýbat. Ale mamka o tom nechce slyšet a já to respektuji. Brala by to jako zradu táty - pro Edyho jeli spolu, plus oni jsou pro ni ta zvířata teď jedinou společností (vesnice a veliký dům), jak zůstala sama.

Zvažovala jsem i, že bych si Sama vzala k sobě (přece jen je na mě o trochu víc fixovaný), ale přítel je silný alergik a navíc by tu byl najednou po 10 letech bez zahrady.

Snažím se mamku motivovat, aby psy pravidelně brala ven, ale jde to hodně pomalu. Jak jí nejsou zvyklí poslouchat a jen se s ni mazlit, tak je každá procházka peklo, protože Eda táhne jak magor a mamka má špatná záda, takže je po každé procházce akorát tak na měsíc vyřízená. Když je vezmeme spolu o víkendu, tak děláme pokroky, ale pochopitelně to jde pomalu.

Čeho se mi podařilo dosáhnut je alespoň, že jim tam každý druhý den třeba 20 minut aportuje. Teď ale je po operaci se zády a nemůže "házet" takže to zase půjde na nějakou dobu stranou.
(což když nad tím přemýšlím může být i tám zdrojem, proč byla situace chvílí lepší - měli více pohybů - a proč to teď šlo trochu dolů)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Psi se poperou jen když jsem na návštěvě já. Nikdy jindy to prý nedělají.
Oddělení jako takové není dlouhodobě možné. Nejsou na to podmínky.
Když přijedete jednou týdně nebo občas na návštěvu, nešlo by o dlouhodobé oddělení. Bez vaší přítomnosti fungují bez rvaček. Psi žijí v domě a na zahradě, takže po dobu vaší návštěvy by je přece šlo nějak prostřídat. Jednoho zavřít do domu někam do pokoje, druhému se věnovat a naopak, u boudy asi kotec nemáte. Vzít na vycházku jednoho a pak druhého.
To je jediná rozumná preventivní rada. Oddělit je po dobu vaší návštěvy, ať nemusíte nic řešit, když na to nemáte (to nemyslím ve zlém). Vyšší otáčky emocí spojené s vaší návštěvou jako důvod konfliktu stačí. Vůbec nemusí jít o dominanci, jen žárlivost a nevychovanost, viz:
Eda vždy musí mít ten balón, který jsem hodila Samovi, přestože měl doteď v puse svůj. I když drbu Edu, tak Samin ke mně potom na podrobání nesmí (nijak se po něm neožene, ale on nepřijde a jen na mě kňůčí z povzdálí).
Nebudu vám radit, jak bych to řešila já. Pro vás je jednoznačně nejjednodušší psiska od sebe oddělit. A neřešit proč to který dělá, kdo si začíná, to je někdy složité rozlíčovat, chce to zkušené oko.

Díky moc za rady!
Je důležité, aby na sebe psi v průběhu oddělení neviděli? Když se jednomu věnuji a druhého nechávám být?

Do domu nechodí (mamka je lehký alergik a nevyspala by se), takže jediná možnost je jednoho z nich zavřít na předzahrádku k boudě (kotec nemáme) a druhého mít volně puštěného u dveří/zahrady/dvorku. Ale v tom případě na sebe vidí a jeden z nich je v nevýhodě - tzn. nemůže k nám, ale vidí vše co se děje.

Na procházkách jsou bezproblémoví. To se nepoprali nikdy. Naopak si spolu hrají. Veškeré konflikty probíhají u nás doma.

Přizánám se, že to teď i intenzivněji řeším, protože jsem těhotná a mám pocit, že se situace už na jaře uklidňovala a teď se to zas párkrát stalo (a samozřejmě jsem i nervózní, že po sobě skočí a já je budu muset s břichem od sebe oddělovat).

fikovnice napsal(a):
"Eda mu často nechce dovolit, aby se ke mně (a vlastně i ostatním) Sam přiblížil. Snažíme se vždy věnovat oboum a Edovi jako prvnímu, ale nic se nemění."

Naopak bych se jako prvnímu věnovala tomu šikanovanému!!! I když čas věnovaný oběma zvlášť by měl být stejný...
No a píšete, že krev teče výjimečně, že ten starší piští, lehá si na zem...je mi jej líto. Pokud to maminka nezvládá a děje se to jen při Vašich návštěvách, je korekce na Vás. Umí ten šikanátor odvelení na místo?

Prostě NESMÍTE dovolit šikanu staršího pejsy.

A co dělat, když po něm Eda vyjede, jakmile ho začnu hladit (to se nikdy nestalo, je to jen moje obava)? Normálně ho odtáhnout? Dělat poté, že se nic nestalo?

Odvelení na místo bohužel neumí 100%. Umí jít na povel do boudy, ale ne vždy. Bohužel jak jsem psala, tak mamka je nijak netrénuje, necvičí s nima. Jediné co zvládá je vyběhání po pozemku a občasnou delší procházku.
Já s ním samotřejmě můžu během návštěv cvičit, ale nevím moc, zda by to bylo užitečné. Když přijedu 1x týdně, tak je to hodně.

Zdravím,

Prosím o radu a omlouvám se za možná delší příspěvek.

Máme doma dva psy. Většího a středního vzrůstu. Oba z útulku.

1. Sam - Kříženec asi belgického ovčáka, 10 let
2. Eda - Mix všeho, možná někde kus labradora, 4 roky

Oba máme od mala. Žijí v domě se zahradou. Celou dobu je vychovával můj táta. U toho prvního jsem občas pomáhala s výchovou já, poté jsem se stěhovala z domu pryč na VŠ.

Teď k situaci. Táta bohužel loni umřel a mamka na psy (a zbylé zvířectvo) zůstala sama. Není vychovávací typ, neumí to, nemá na to trpělivost a popravdě ani zdraví či čas. Já už doma přes 5 let nebydlím. Jezdím pouze na občasnou návštěvu.

Psi se poperou jen když jsem na návštěvě já. Nikdy jindy to prý nedělají. Mladší jde vždy po starším. Nepřestane ani když si Sam (10letý) okamžitě lehne na břicho a piští. Vždy musíme odtrhnout, Eda nepřestane (třeba jo, ale nemám nervy na to je tak nechat). Krev teče velmi výjimečně.
Situace je pokaždé jiná. Jednou u jídla (teď už na můj popud dostávají i pamlsky odděleně), jindy protože se ke mě Sam přiblíží, včera po něm skočil úplně z neznámého důvodu, jen stáli u sebe u branky.

Samozřejmě rozumím tomu, že se pravděpodobně jedná o dominanci. Ale nechápu, proč se to děje, jen když jsem doma já. Někdy na Samovi zpozoruji, že třeba se snažil nějak vymručovat a zavrčení od Edy by si zasloužil. Jindy tam nevidím nic. I tak ale Eda nevrčí (nebo to neslyším) a rovnou po něm jde.

Eda mu často nechce dovolit, aby se ke mně (a vlastně i ostatním) Sam přiblížil. Snažíme se vždy věnovat oboum a Edovi jako prvnímu, ale nic se nemění.
Eda vždy musí mít ten balón, který jsem hodila Samovi, přestože měl doteď v puse svůj. I když drbu Edu, tak Samin ke mně potom na podrobání nesmí (nijak se po něm neožene, ale on nepřijde a jen na mě kňůčí z povzdálí).

Jak byste doporučili, že se máme (já i mamka) zachovat? Co děláme špatně? Oddělení jako takové není dlouhodobě možné. Nejsou na to podmínky.

Popravdě už bude problém i ve mně. Jednou šel Eda Samovi regulérně po krku a od té doby jsem nervózní, když jsou spolu na dvoře, což tomu určitě nepřidává.

Ještě mě teď napadlo, že po sobě neskáčou denně. Za ten poslední rok a něco, co jsou bez pána, se to stalo asi 8x.

Doufám, že je vše srozumitelné, díky za přečtení i jakoukoliv radu. Pokud by vás napadly nějaké otázky, tak je určitě ráda zodpovím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Od té doby jsou psi na baráku pouze s mamkou. Dokud jsou tu sami, tak bez problémů. Vždy když přijedeme na návštěvu já či sestra, tak se porvou."

to nejjednodušší bude je před příjezdem a po dobu návštěvy oddělit (pokud to chápu dobře a jen s maminkou jsou v pohodě)

to složitější řešení je neoddělovat, ale mít pod stálou kontrolou a povelem - ty budeš tam, ty tam, ty budeš dělat to a tak a ty zas tohle.....neboli s nimi pracovat a pracovat - což by šlo, pokud by tam někdo se psy schopný pracovat byl
ale jelikož není, platí varianta č.1

Ono je to oddělení bohužel trochu komplikované. Jeden pes je tím vždy v nevýhodě.
Může být zavřený na malé zahradě, ale tím pádem vůbec není v kontaktu s námi, altán veškeré posezení je jinde. Případně je ještě možné zavřít do baráku (kam ale běžně nesmí).

Je lepší aby to bylo stabilní nebo je třeba točit?
Návštěvy jsou vždy na celý víkend, takže to bohužel není otázka pár hodin.

Zdravím Vás a prosím o radu či nasměrování

Máme dva psi, samce (9 a 3 roky), vždy byli nekonfliktní, kamarádi.
Můj táta měl v dubnu infarkt (on byl jejich páníček) a od té doby je v nemocnici. A nějakou dobu si tam ještě pobude. Aktuálně to vypadá minimálně na rok, ale situace se pořád mění.
Od té doby jsou psi na baráku pouze s mamkou. Dokud jsou tu sami, tak bez problémů. Vždy když přijedeme na návštěvu já či sestra, tak se porvou. Vždy útočí mladší (a 2x tak větší), starší je hned na zádech, kňůčí a chce utéct, ale ten mladší ho nepustí, přestože je Sam (starší) celý pokousaný. Nikdy se neperou o nic, není nikde hračka ani jídlo. Dneska to bylo protože se Sam zvedl a šel do stínu. Eda (mladší) zaútočil bez zavrčení. Šel po krku. Museli jsme odtáhnout, když ho pustíme, jde po něm hned znova.
Teď jsou odděleně, ale nevíme jak dál.

Prosím o radu jak situaci řešit. Mamka není typ co umí vychovávat :/ takže mám trochu obavu a nevím, jak se k tomu postavit.

Tahle je ale doopravdy naše. Má pruh bez chlupů na zádech protože tam má odmala jizvu. Tu podle mě žádná kočka v okolí mít nebude

Dělá obojí do záchodu a obojí občas mimo.

Pelíšek nechce už od mala :) Ráda leží s námi v obýváku u topení nebo spí v posteli.
Ty podložky nevím nevím. Ona nechodí na žádné specifické místo, jak jsem říkala výše. Dvakrát, třikrát zajde na záchůdek, pak jednou vprostřed kuchyně, pak vedle záchodu či úplně mimo v rohu chodby.
Doktorka jí dělala stěry a tam nic nebylo, ale je pravda, že sono jsme neměli.
Jinak my právě že mazlíme a plníme základní potřeby, ale jak jsem psala, přijde mi, že se to zhoršuje.

No le to by zase mohla mít spíše strach z toho, že bude v bytězavřená a chtěla by zůstat venku, ne? :) Jen uvažuji .
No, popravdě. Já jsem jí jod té doby ještě ani jednou na záchůdku neviděla. Asi za ní budu muset chodit jako ostříž a hlídat, kdy to na ni přijde, nebo nevím...

Na veterině jsme byli hned po návratu, a teď ještě cca před týdnem znova. Bez nálezu. Jen se nám vrátila plná breberek takže proběhlo odčervení apod.
Díky za nápad :)

No, záchodky máme. Momentálně jich je 6. Ona třeba část týdne chodí tam, ale pak to udělá hned vedle klidně.
A jinak, fungovala asi dost podobně jako ta vaše britská, celé dny venku, domů jen ohřát, najíst, vyspat.
Teď leží celé dny doma, spinká a ven absolutně nechce. Trochu mi to přijde jako zimní deprese u člověka..nebo nevím no. Neznat ji předtím tak si říkám, že je to prostě jen nevychovaná domácí kočka, ale takhle.
Každopádně moc díky za názor.

Zdravím,
Rada bych vás poprosila o radu či názor.
Tři roky zpět jsme se ujali na silnice nalezené kočičí slečny. Dle veta ji v té době bylo něco mezi 4-5 týdny, šanci na přežití ji dávali mizivou. Nicméně kočička přežila, dali jsme ji hned co to šlo vykastrovat a zůstala u nás. Krom toho, že je hodně malinká a moc nejí (což se jí drží už od té doby, co jsme ji našli) tak je z ní mazel. Velmi tulivá na členy rodiny, na cizí lidi hodně plachá. Z jiných koček toleruje jen našeho druhého kocourka, před zbytkem utíká. Je lovkyně, občas zmizela i na dva dny a pak se vracela.
A teď k věci, Ája počátkem léta zmizela. Hledali jsme ji po vesnici i internetu, ale bez úspěchu. Už jsme ji oplakali a říkali si, že budeme tomu našemu druhému kocourovi muset pořídit novou kamarádku. A před měsícem se vrátila z ničeho nic zpátky. Byla na svém obvyklém místě, kde vždy čekala na mamku až přijede z práce.
Vrátila se normálně živená, nijak nepotrhaná. Ale od té doby se chová úplně jinak. Trochu jinak mňouká, jakoby silněji, více hlasitě a usilovně. Nechce jít ven ani za nic (a to obě předchozí zimy lítala po venku), celé dny buďto spí a nebo se mazlí. Jí i pije v pořádku. A teď to nejhorší, přestože má všude záchodky, začala čůrat i kadit všude po baráku. Teď před chvílí se vyčůrala hned vedle záchodu a nebo minulý týden šla doprostřed kuchyně a přímo přede mnou začala čůrat. Máte někdo představu čím to a jak s tím naložit?
Nechceme a nebudeme ji trestat, je opravdu plachá a od té doby, co je zpátky je z ní velký uzlíček nervů. Necháváme jí prostor, ven ji nenutíme, neustále mazlíme ale přijde mi, že se to spíše zhoršuje. Předtím to dělala jen v horním patře, poslední týden už všude. Máte nějakou radu či tip, jak to, že ta změna (chápu, že si musela zažít stres), jak jí lépe pomocí a jak ji naučit aby to nedělala?

Z toho, že se vrátila živená a nijak nepoškozená soudím, že se jí někdo ujal, protože si ji kvůli velikosti spletl s kotětem a měl ji doma zavřenou. Jen mi nejde na mozek, proč je z toho teď tak poznamenaná :(

Super, děkuji za názory. Píšu ohledně toho část diplomové práce (ok, jedná se o podmiňování obecně, ale tohoto tématu se dotýkám) a tahle metoda mě zaujala a právě přemýšlím, že bych to u nového člena domácnosti vyzkoušela, proto mám tolik načteno.
Obecně z toho na mě jde trochu strach, protože ze všech popisů to na mě dýchá pocitem šílené časově náročnosti. Nehledě na to, že si jeden cvik na 5 minut budu hodinu předtím promýšlet.
Jsem tedy vlastně ráda, že mi to takto říkáte, jak v tom už pár týdnů ležím, tak trochu ztrácím smysl pro realitu a proto Vám ty otázky možná znějí pitomě :)

Ano, není. Ale je vázaná na pochvalu, odměnu a většina trenérů to dělá pomocí klikru.
Obecně tu o ten klikr vůbec nejde, klikr je jen pomůcka. Zajímá mě, jak se z pohledu pozitivní motivace řeší výše popsané situace.

Pozitivní motivace (a všechny podpřístupy, které zahrnuje)

Atheira napsal(a):
Podle mě na to jdete strašně moc teoreticky a moc to řešíte. Kdybych měla nad výchovou štěněte takhle přemýšlet a řešit, že podle nějaké metody je něco zakázané a rozmýšlet, co je povolené a ještě k tomu někde hrabat klikr, tak je pak jasný, že ho budu místo normálního a intuitivního vedení pořád jen něco odnaučovat a možná se z toho zblázním a pes se zvencne taky.

Když neumí povel dolů, tak ho dolů nějak navedu a odměním ho, až bude dole. Když to udělá znova, tak to udělám zase stejně. Nikdy jsem neviděla důvod, proč bych na psa měla klikat, když si s ním mohu normálně najít společnou řeč. Ale asi bych vám spíš než knížky doporučila právě míň knížek a víc setkání s opravdovými psy a jejich páníčky. Je vidět, že asi fakt máte načteno, ale život není teorie. Fakt jděte mezi psy, čtení máte už asi až až.

Nemám nic proti klikru samotnému, ale tenhle váš příspěvek mi zavání už trochu šílenstvím, pardon.

Zajímá mě ta metoda fakt čistě teoreticky. Mám dva psy, oba cvičené tak nějak instinktivně s láskou a bez trestů, s jedním jedeme bull sporty, takže být se psy mi nechybí :)

Jen mě zajímá, jak se na to tato metoda dívá.

Ahoj,

toto téma je pro lidi, kteří prakticky trénují s klikrem. Mám o tom dost načteno, všechny ty typické knížky jsem zhltla (I prasátka umějí létat, Trénink je rozhovor a mnoho dalších - pokud máte tipy na nějaké MÉNĚ známe např. zahraniční knihy, tak sem s nima) ale ani v jedné jsem se nenačetla, jak reagovat na nevyžádané chování štěněte či psa obecně.

Např. štěně začne skákat na pohovku, nechci aby to dělalo, ale NE či jiné korigování je v této metodě zakázané. Jaká je tedy správná reakce? Dejte tomu, že se nejedná o chování v rámci tréninku, takže u sebe klikr nemám, povel dolů zatím neumí takže mu ho nemohu dát - jak tedy na to? zahájím tedy trénink v tuto chvíli? dojdu si pro klikr a pamlsky, sundám ho dolů a kliknu, tzn. začnu učit ten povel?

Napadá mě spousta dalších, např. žebrání u stolu, štěkání (ale tam určitou představu mám), trhání kusu nábytku, lezení do koše atd.

Ptám se čistě teoreticky, nové štěně plánuji až do budoucna. Jen se mi hlavou honí tyto otázky.

Díky za vaše postřehy :)