Já nerozlišuji národnost zvířete, které je v nouzi. Zachránila jsem v životě i několik českých psů, no vlastně i československých.

Ano, absolvovala jsem "výběrové řízení" na pejska. A vůbec mi to nevadilo. Úplně to chápu, a kdyby to tak nebylo, bylo by mi to podezřelé. Zvláště, když to byla adopce ze Slovenska, tudíž na dálku. Poslala jsem fotky zvířat, která jsem kdy měla, napsala něco o sobě, vyfotila prostředí, kde pejsek bude bydlet, jaké bude mít možnosti venčení, posléze kvůli smlouvě o osvojení i svoje nacionále. Taky jsme se jeli na pejska podívat do dočasky, abychom zjistili, zda si sednem oboustranně tváří v tvář . A protože jsme se nenechali odradit, prokázali jsme, že máme o pejska vážný zájem. No, a už ji máme doma rok, a klape nám to skvěle

Není divu, že organizace chce o nových majitelích vědět co nejvíce. Oni pejska zachrání ze špatných podmínek, vypiplají ho, tak se pochopitelně obávají, aby se pejsek nedostal do rukou někoho zlého, což se bohužel může při menší ostražitosti stát. Neměl byste si to brát osobně. Oni vás neznají, a proto vás chtějí poznat. Já jsem to absolvovala, a naprosto je chápu. Mají špatných zkušeností s lidmi víc než dost.

Mám z SOS Psíky úžasnou, nádhernou, hodnou a přátelskou fenečku, která je naprosto bezproblémová. V této organizaci vybírají nové páníčky velice pečlivě, aby se pejskové nedostali do nesprávných rukou. Zájemce o pejska se musí přijet na pejska podívat a seznámit se s ním. Jsou očkovaní, kastrovaní (pokud mají na to věk), skvěle socializovaní a umístění v dočaskách, odkud teprve odcházejí do nových domovů. Neexistuje, aby nějaké zvířátko mělo dokonce i vzteklinu. To je naprostý nesmysl.