Aby tu nebyli všichni dokonalí, přidám mou zkušenost - můj tehdy asi 7letý ČSV "bez příčiny" vyjel na zhruba pětiletou neteř, narazil jí otevřenou hubou do obličeje. Nic se jí naštěstí nestalo. Nikdy mu nic neudělala, ani se moc nepotkávali (sestra žila v zahraničí) a už vůbec ne v mé nepřítomnosti. Takže žádné tahání za ocas nebo válení po psu fakt neproběhlo. Ten večer mi neteř přišla do pokoje dát pusu na dobrou noc, prošla kolem ležícího psa, ani si ho nevšimla. Cestou zpátky po ní vyjel. Zpětně si vybavuji, že na ní velmi slabě zavrčel, když kolem něj poprvé prošla. Zachytila jsem to, ale nikdy na lidi nevrčel a už vůbec nevyjel, takže mi to v tu chvíli nesepnulo a považovala jsem to za nějaké zafunění. Jestli byl ten útok (resp. varování, jinak jí ukousne hlavu) projev žárlivosti, ochrana teritoria či co dodnes nevím. Nikdy se to už neopakovalo, postupně se s ním neteř zase spřátelila.

Ano, někdo má "výhodu" rychlejšího metabolismu, subtilnější konstituce apod.. Ale pořád je to jen rovnice příjem-výdej, akorát každý má holt bazální metabolismus jinde. Taky celý život bojuju s nadváhou (6-10 kg), ale už si umím přiznat, že to je nestřídmým jídelníčkem. Jasně, jsou metabolické poruchy, které hubnutí ztěžují, ale nečiní je nemožným.
Mám za sebou v posledních letech několik hormonálních kúr a čtyřicítku na krku, přesto jsem v létě shodila díky sázce 5 kilo za 3 měsíce celkem bez větší námahy omezením cukrů a běháním. Takže vím, že by to šlo i dál, akorát bych se musela dál omezovat a momentálně mi to za to nestojí. Pak ale nemá cenu závidět ostatním a hledat výmluvy, když je to hlavně otázka vnitřní motivace.

Můj pes měl zjištěnu náhodně nedomykavost chlopní a zvětšené srdce zhruba ve 2 letech. Byli jsem u dvou kardiologů, jeden doporučoval léky a téměř psa uložit na gauč (šlo o velké pracovní plemeno), druhý zatím neřešit a později dát léky. Vybrala jsem si druhý přístup, ať si užívá a třeba v pěti to s ním sekne než ho 10 let krotit. Nemoc se nezhoršovala, na léky vůbec nedošlo, zemřel ve 13 letech na nádor jater. Srdce bylo až do konce v pořádku, ještě půl roku před smrtí běhal u koně.

Tak jasně že nepřivyklého koně vyšší váha překvapí, pokud na něm budou jezdit 50 kg dorostenky, vyvalí oči i pod někým, kdo má 70 kg. Na druhé straně nasvalenému trénovanému koni by to zas takový problém dělat nemělo. Můj strejda měří 190 cm, v mládí jezdil mistráky v parkuru. I když byl štíhlý, pochybuju, že měl pod 85 kg .Koně nebyli nijak zhuntovaní a chodili ochotně.
U Lenacie může mít vliv to současné opadnutí ze svalů a s tím spojená neochota chodit pod sedlo a následný kolotoč ukročení - nejistota jezdce - o to větší ukročení... Kobyle by podle mě primárně pomohla spolujízda, díky které by se kobča dostala zpátky do kondice, škoda, že se jí nedaří sehnat. A pak mě zaujala ta ironická věta, když stála - "prostě jsem jí požádala". To je totiž přesně cesta, jak se té nejistoty zbavit (bez ironie).
Přeji rychlé zotavení

saola napsal(a):
No, nevím,no. Tady by každý za pořízení koně do samoty dával trest smrti, ale zas tak tragicky bych to neviděla. Navíc, jestli jsem to dobře pochopila, kůň by byl zatím ustájen jinde, než se zázemí vybuduje, a pak tam byl s druhým koněm. To nezní úplně špatně. Na rovinu - kůň v takovémhle stavu si může se změnou majitele a ustájení velmi pravděpodobně jen polepšit. Být na místě zadavatelky, bylo by mi ho hodně líto ho tam nechat dál, vypadá fakt na chudinku.
Na tom videu se prezentuje jako nezákeřný kůň ochotný spolupracovat a celkem v pohodě. Věku bych se nebála, plnokrevníci často mají ve třinácti letech ještě hodně před sebou.
Mě se líbí - a asi bych ho tam nenechala.

Podle 6 let starého videa pod trenérem bych koně pro začátečníka asi moc nehodnotila. A1/1 sice obvykle nejsou tvrdohlaví, ale bývají dost citlivky a obvykle potřebují spíš jezdce, o kterého se mohou opřít.

Kůň si opravdu lepší péči zaslouží, ale s popsanou historií koně a plány zadavatelky se bojím, že by z toho byli nešťastní oba.

Musím souhlasit s příspěvkem výše, že primárně by si začátečník vůbec neměl koně domů kupovat a když už po něm touží, tak ho mít někde ustájeného a starat se o něj pod dohledem.

Kdysi jsme měli ve sportovním oddíle zhruba desetiletou am. klusačku, výborně přiježděnou, skákala "S"... V boxe šklebivka, ale pod sedlem velmi spolehlivá profesorka. Takže dle doporučení výše věkem i zkušenostmi ideální kůň pro začátečníka. Jednou se tam začala učit jezdit nějaká rodina. Kobču si oblíbili a za nějaký čas jí odkoupili a odvezli k sobě domů. Za půl roku jí vrátili jako nejezditelnou. Kobylka totiž záhy zjistila, že nad nimi má navrch. Sice byla dál "hodná" a nesnažila se je sundat, ale prostě jejich povely ignorovala a na vyjížďce si chodila tam, kam chtěla ona.

Victoria, ptala jste se, co v takové chvíli dělat. Já Vám odpověděla. Ano, každý situaci subjektivně vnímá jinak. Pokud svoje jednání posuzujete jako správné, pak nevím, na co se ptáte? (byť jste sama výš napsala, že "skočím po tobě" používáte na psy - 150 m na dálku doskočíte?)



Znaky TČ podle mě jednání paní nenaplnilo (surové a trýznivé jednání na veřejnosti),pokud se domníváte, že ano, nic Vám nebrání podat trestní oznámení, s trochou štěstí bude podchod na nějaké kameře.



PS: K bliknutí - aby to odpovídalo Vašemu příměru, bylo by právě to bliknutí "domluva". Vašemu jednání by spíš odpovídalo, kdybyste ho na semaforu dojela a ječela na něj z okýnka...

Co střední knírač, když mu odpustíte vousy? Loví hlodavce, ale zvěř myslím moc ne.

Zajímavé je, že tazatelka smí reagovat neadekvátně, protože "jednala instinktivně", zatímco ta paní ne? Podle popisu to vidím podobně, jako někdo výše - pes táhnul, paní tempo nezvládala, mohl jí takhle vláčet celý den, tak holt po něm vyjela.. Ano, asi přehnaně a může to být její chyba, že ho nemá vychovaného, ale taky to mohl být pes dětí, kterého jen hlídá, mohla ho mít krátce z útulku atd.

Rozumná reakce by spíš byla třeba upoutat pozornost paní dotazem, zda nepotřebuje pomoc, což jí nejspíš vykolejí a psa mlátit přestane, než po ní hned vystartovat. To člověka akorát vytočí a pokud psa opravdu bije běžně, pravděpodobně si na něm vyleje vztek hned za rohem...

Pokud ta povinnost není sankcionována odstoupením od smlouvy nebo pokutou, vykašlala bych se na to. Pochybuji, že se původní majitelka bude domáhat kastrace soudně.

Kamarádka chtěla přesunout svého starého valacha do nové stáje, protože v okolí původní stáje jsou kopečky a tvrdo a on už má artrózu v zadních nohách, tak že se mu uleví. Přestože v novém ustájení již dříve několik let žil a teď chodil do výběhu s pohodovým koněm, kterého znal z původní stáje, evidentně mu to tam nesvědčilo. Za měsíc byli zpátky v původní stáji. Letos v zimě v těch mrazech se složil (ač chodí na noc domů a má perfektní péči od dekování po hromadu potravinových doplňků) a asi jen majitelka ještě věřila, že to rozchodí. Podařilo se a teď zas zvládá lehké vyjížďky. Být "na důchod" někde na pastevku, určitě už by tu nebyl.



Takže pokud je to jen trochu možné, koně bych na důchod nestěhovala. Ale chápu, že ne každá stáj má pro důchodce podmínky, minimálně dostatečný výběh a nešikanující stádo...

Osobní zkušenost nemám , ale deku back-on-track mi taky doporučovala holka, co dělá Dornovku, pro psa, který měl problémy s páteří (cauda equina). Bohužel už se jí nedočkal. Známá jí používá na fenku se stejným problémem a nemůže si jí vynachválit.

A je tedy nutne jezdit takto ve skupine? Jak jsou na tom s ovladatelnosti ostatni, pokud nemuzete jezdit sama? Co tedy cvalat prvni a pozadat ostatni, at si nechaji odstup?
Ale zacala bych pokud mozno jezdenim samostatne, cvalat v klidu, treba do kopce, za a) si tim overite, ze problem dela skupina a ne vybaveni a za b) kobca potrebuje zklidnit a zacit vas vnimat.

sisi58 napsal(a):
Inzerát byl vymazán.

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/94219702/Prodam-grosoveho-simla.php
Je tam víckrát.

Nedostatek sena a růst ceny mě netěší, ale na obranu dodavatelů - zemědělců je třeba říct, že jim "ne-úrodou" náklady nijak výrazně neklesli (ušetřili tak leda na motouzu), ale holt se ta částka musí rozpočítat na míň vyrobených balíků. Plus jsou to podnikatelé a stejně jako my pracují pro zisk a ne kvůli spokojeným žaludkům našich koní a krav.

To se samozřejmě netýká překupníků, co ceny šponují, těm ať to seno shnije ve stodole.

Jinak naší stáj obvyklý dodavatel taky vypekl a objednávku zrušil. Koupilo se seno ze Slovenska, myslím že za 35 E/balík. Možná by šlo sehnat v menším množství levněji i tady, ale doprava po pár balících by v součtu stála ještě víc a hlavně máme klid, že je zajištěné seno na celou zimu. Na dopravu se vybral mimořádný příspěvek. Otázka zůstává, jak se to bude řešit, když některý z koní odejde/přijde v průběhu zimy.

Vozit si štěňata z prázdnin a zrovna z Řecka mi taky nepřijde rozumné, ale k dotazu - asi každý majitel křížence neznámého původu se zamýšlí, kdo jsou předci. Realita je ovšem jednoduchá - většinou jde prostě o x-tou generaci kříženců, kteří čistokrevného psa neviděli posledních 100 let, zejména pokud byla fenka nalezena někde v horách - kde by se tam vzal třeba zde zmiňovaný RR?
Druhá věc je, že poměrně často i kříženec prokazatelně papírových psů různých ras ve finále připomíná rasu úplně jinou - třeba kamarád měl kříženku irského setra a labradora a ve výsledku fenku většina lidí považovala za čistokrevného flata. Druhého kamaráda kříženec husky s NO zas vypadal jak čistokrevný čsv.

Taky přidám zkušenost - v dospívání, jako celkem už zkušený a "opadaný" jezdec, jsem se taky začala z ničeho nic bát. Jezdila jsem tehdy ve sportovním oddíle, koně stáli 23h v boxe s hlavou v kýblu ovsa, takže o pády nebyla nouze, ale nikdy se mi nic nestalo.
Před Hubertem to vyvrcholilo, viděla jsem se s hlavou rozbitou o strom, zlomenými zády, pošlapaná od ostatních...Musela jsem odejít.

Ke koním jsem se vrátila za rok, ale jinam. Byl to už mix chovu a sportovní stáje, přece jen tam byl menší tlak na výkon a celkem pohodová atmosféra. Tam jsem se uklidnila a dokonce jsem se po nějakém čase vrátila do původní stáje. Opatrnost a nechuť jezdit příliš divoké koně už mi zůstala, ale ten panický strach se už naštěstí nevrátil.

Dnes už jezdím jen občas na A 1/1. Je dopředná, ale nezáludná. Když cítím, že má zrovna nějaký nervózní den nebo to třeba klouže, prostě se jen tak couráme krok/klus.

Hlasuju pro pravidelnost, aspon 2-3x tydne, aby si kun udrzoval nasvaleni a kondici. Jezdim nahodile 1-2x/14 dni kamaradovu dvacetiletou plnasku, on nejezdi vubec a kobce chybi svaly. Chodi rada v tempu, ale ja pak porad resim, kolik ji toho muzu povolit, abych ji neznicila ( navic nejsem uplny drobek).

Královna Alžběta ještě vloni v 91 letech jezdila ;-)
https://www.thesun.co.uk/news/3406534/the-queen-shows-shes-not-slowing-down-as-she-enjoys-trot-around-windsor-days-after-turning-91/.

Byly doby, kdy clovek rok kydal v oddile hnuj a na kone si sedl tak leda na krokovani, ale zato se naucil anatomii kone vcetne vad, nekorektnich postoju, nemocie, druhy krmiva... Jenze je to "pruda", byly tam holcici hadky, tak je dnes jednodussi si koupit kone vlastniho i kdyz o nich vim prd. Otazka zni, zda je to dobre i pro ty kone :/.