deauville napsal(a):
Neberte to osobně, ale toto je přesně typ uvažování, který mi přijde daleko nebezpečnější než přání náctiletých holčiček (u nichž má potenciální dárce většinou hned jasno - do takových rukou ne). Už to tu bylo řečeno v několika diskusích a bude to znít krutě, ale POŘIZOVACÍ CENA KONĚ JE ZPRAVIDLA TEN NEJMENŠÍ NÁKLAD, a pokud někdo nemá na to, aby si koně koupil, neměl by si ho pořizovat vůbec. "Provoz" koně je finančně daleko náročnější než jeho pořízení, a to i v případě, že byste koně měla na svém pozemku (tzn. nevyužíváte služeb nájemních stájí). Pominu-li fakt, že zdarma získáte pravděpodobně pouze koně s nějakým handicapem (dušnost, artróza, letní vyrážka atp.) a že péče o takového koně Vás vyjde dráž než koupě zdravého koně, i zdravý kůň bude potřebovat nějaké zázemí - přístřešek, suché místo, kde budete moci umístit seno, jezdecké vybavení (sedlo, uzdečku... - ano, to lze pořídit z druhé ruky, i tak to ale bude několik tisíc), kováře, veterináře, odčervení atd. A to nejhorší - co když se koníkovi něco stane (úraz, nemoc) a bude potřebovat léčbu nebo, nedej Bože, operaci na klinice? Necháte ho utratit, protože nebudete mít dostatek financí na léčbu?

Nechci být krutá, ani nechci nikoho vychovávat, ale v takovém případě bych viděla jako ke zvířeti citlivější přístup spíš nějaký částečný pronájem, možná nabídnout možnost ustájení s občasným využitím koně - možnosti jsou.

Dobrý den všem.
Tedy, tady se ale rozpoutala diskuze. Ještě se vrátím k mému příspěvku. Kdo bydlí ve svém, maximálně si tak opravuje svoje bydlení, se nemůže rovnat s někým, kdo staví a ještě platí druhý byt k tomu. Až se přestěhujeme, budeme na tom lépe, ale přesto, 50tis z kapsy nevytáhnu. Nemocného koně bych nikdy nechtěla, za prvé bych mu nerozuměla, pak - je to velká zodpovědnost a já hledám koně také na relaxační vyjížďky. Vlastníme krásnou dvouhektarovou louku pod lesem, bydlíme na samotě a jsme z rodiny, kde zvířata mají většinou víc než lidi. Kůň není hobby zadarmo, to by mohlo pochopit každé malé dítě. Ale vzhledem k tomu, že jsme tady takový "koňský koutek", zase vím, že všechno nemusí být tak horentně drahé, jak se to někdy popisuje. Život je náhoda a já v ně věřím, takže možná, že jednou sedne štěstí na vola (tedy na mně) a koně budu mít. - tedy mezi námi - já bych zadarmo stejně nikdy nic nechtěla, ale schrastím tak 15tis a pak jedině na splátky nebo nevím.... všechno bude tak jak má. Bydlím na náchodsku a platy tady jsou hodně nic moc. Přesto má koně hodně lidí kolem nás. Žijou skromně, ale každý z těch "sousedů", koho znám má koně dva. Zatím nemáme vše doděláno, ale až "bude", tak budu hledat jako drak a věřím, že najdu. Hezký den vám všem!!

Dobrý den všem, nedá mi to a musím odepsat, i po tolika letech na toto téma. Od malé šestileté holky jsem jezdila na koních. Nebrala jsem to nikdy jako sednout a jet, ale kůň byl a je pro mě opravdu srdeční, hlubokou záležitostí. Ve třinácti jsme se odstěhovali a už jsem jezdila jen příležitostně. Spíš typ "vyjet na vyjížďku", což je sice fajn, ale chybí mi přítomnost koní, jejich krmení, čištění, prostě vše co k nim patří. Dnes je mi 32let a dodnes po koni toužím. Letos jsme dostavili domek a hrozně bych si tam "koně kamaráda" přála mít. Nemám ale třicet tisíc a víc, abych mohla koníka pořídit. A tak i já jsem jedna z těch co se dívá po inzerátu "daruji koně". Upřednostnila bych chlaďase, ale je pro mě důležitá spíše klidná povaha, než plemeno, či barva. Nehledám koně na závodění, ani na divoké rajtění. Spíš na souznění a projížďky po našem okolí. Ne všichni, kdo hledají koně zadarmo, jsou šejdíři a analfabeti. I když uznávám, že lehko nabyl, lehko pozbyl... Určitě jsou lidi, kteří vidí v koních jen tu možnost "nasednout a jet". ale ne všichni, jsme takoví.
Pevně věřím, že koník pro mě na mě někde "čeká" a že se jednou svýho kamaráda dočkám.
Všechny zdraví Katka