Dobrý den, našla jsem váš komentář pod příspěvkem cestování se psem, mohu se zeptat, jakou společností jste s vaším pejskem autobusem jela? Já bohužel nemohu nic najít :( děkuji za odpověď. Pěkný zbytek dne, Karin.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jela jsem se psem do Anglie autobusem a tím podmořským tunelem mezi Francií a Anglií. Venčení bylo úplně v pohodě, autobus měl přestávky a vždycky se našlo místo na vyvenčení. Při cestě tam to bylo v pohodě i v tunelu, ale při cestě zpátky jsme narazili na nepříjemnou úřednici (nevím, jestli to byla celnice, dozor v tunelu, nebo nějaká policie) a ta nám bránila se psem vystoupit z autobusu. (Je to tak, že auta a autobusy najedou do obrovského vlaku, který tím tunelem jede. Ve vlaku jsou zaparkovaný a cestující můžou své dopravní prostředky opustit a pohybovat se po tom vlaku). Tvrdila, že psi se po vlaku pohybovat nemůžou. Kde to vzala nevím, žádné cedule tam nebyly. V autobuse bylo nedýchatelno, protože byla vypnutá klimatizace a tak jsem s fenkou vytrvale vystupovala, kdykoliv se úřednice otočila. Docela na nás pak už i řvala, a vůbec jí nezajímalo, že v autobuse je to o přehřátí.
V Anglii jsem nějakou dobu se psem strávila a můžu říct, že jsem ráda, že žiju v Česku. Lidi tam nemají ke psům takový vztah. Jediný pes, kterého jsem tam viděla běhat na volno byl ten náš. Často, zvlášť třeba v Londýnských parcích na ten úkaz lidi doslova civěli. Ani na venkově není pořádně, kde se projít. Všechno je - strictly private - cedule všude a vy tam prostě nesmíte. Tady jsem zvyklá, že když jde člověk se psem tak se na něj často někdo usměje, nebo se dá i do řeči. Tam fakt ne!
Jako mladá jsem tam nějakou dobu pracovala. Jeden čas na farmě u krav a ovcí. Měli tam pracovní borderky bez kterých by byla práce s těmi stády úplně nemožná. V televizi často sledovali závody v pasení, nicméně jejich psi byli zavřeni v malých kotcích v podstatě se proběhli, když šli makat, což každý den nebylo.
Pak jsem chvíli pracovala v centru výcviku foxhoundů. Bylo to profesionální pracoviště, kde se cvičila obrovská smečka a pronajímala se na parforsní hony. Byli nakrmení, v dobré kondici, měli psinec, kde se mohli vyspat, měli základní veterinární péči, ale když se tam porvali, tak pokud by šití bylo už moc drahý, tak šel utratit.
Výcvik se prováděl pomocí hlasu a biče. Ne, že by se mlátili, ale rozhodně se jimi usměrňovali.
Cvičilo se pár prvků, jako že na povel naběhnout do speciálně upraveného kamionu, aby se dali převézt a potom hlavně, aby se drželi mezi čtyřmi jezdci na koních a vyběhli až na povel.
Na to taky nezapomenu - kilometry jsme na koních se psy vyklusávali po okresních asfaltkách přestože nalevo i napravo byla sklizená pole a louky. Ale prostě bylo to soukromé a nikoho nenapadlo tam vkročit. Auta nás objížděla slušně, nikdo se nerozčiloval, ale stejně...
Zlatý Česko...

Dobrý den, mohu se zeptat, jakou společností jste s vaším pejskem autobusem jela? Já bohužel nemohu nic najít :( děkuji za odpověď. Pěkný zbytek dne, Karin.

Dobrý den, mohu se zeptat, jakou společností jste s vaším pejskem autobusem jela? Já bohužel nemohu nic najít :( děkuji za odpověď. Pěkný zbytek dne, Karin.