Do konce března musí chovatelé v Česku registrovat zvířata, rostliny a hmyz, které se nachází na evropském seznamu invazivních druhů. Kromě vyloženě exotických druhů se tam nachází i tvorové, kteří jsou v Česku poměrně běžní. Pokud je lidé nenahlásí, mohou o zvířata přijít. A když se je budou dokonce pokoušet rozmnožovat, mohou dostat pokutu.

Želva nádherná, mýval severní, vrána domácí, bolševník velkolepý nebo ryba slunečnice pestrá. To jsou jen některé z 88 invazivních druhů na seznamu Evropské unie, jejichž majitelé je musí do konce března registrovat prostřednictvím formuláře na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). Původně měli chovatelé a pěstitelé čas na registraci pouze do konce loňského roku. Ochranáři se ale lhůtu rozhodli prodloužit.

Ke konci února svá zvířata zaregistrovalo na 900 chovatelů. "Do našeho registru chovatelé nejčastěji zaznamenávali želvu nádhernou, s výrazným odstupem ji následuje mýval, nosál červený a korálovka pruhovaná," sdělil k dosavadnímu průběhu registrace Tomáš Görner z AOPK.

Systematické kontroly registrovaných zvířat se podle Görnera neplánují, tedy pokud nebude hlášen jejich únik. Ti, kteří registraci neprovedou, se ale vystavují hrozbě sankce. Například v podobě odebrání zvířete.

Registrací ale povinnosti majitelů nekončí. Musí také zabránit úniku jedince do volné přírody i jeho množení. "Zájmovým chovatelům je umožněno si živočichy ponechat do konce jejich přirozeného života," shrnuje nařízení agentura.

Pokud se zvíře či rostlina rozmnoží, může za to chovatel či pěstitel dostat pokutu až 10 000 Kč. V případě úmyslného jednání dokonce až 100 000 Kč. Pro firmy či podnikatele pak hrozí za podobné prohřešky až dvoumilionová pokuta.

"Stačí jediná samice raka mramorovaného k tomu, aby vznikla rozsáhlá populace raků. A ta přenosem račího moru decimovala naše raky říční a kamenáče," vysvětlil možné dopady úniku zvířete Görner.

Lidé by měli hlásit také volně žijící zvířata či volně rostoucí rostliny ze seznamu. "Při nálezu jakéhokoliv invazního druhu je vhodné daný nález zdokumentovat (poloha, fotografie, popis druhu, rozsah výskytu) a nahlásit na místně příslušný orgán ochrany přírody, např. obecní úřad," radí agentura.  

"V případě zaznamenání výskytu mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického či nutrie říční je možné též kontaktovat nejbližší myslivecký spolek či myslivecké sdružení," dodávají zástupci AOPK.

Pár kroků od naší zahrady si už straky nosí větve na hnízdo do vysoké borovice úplně ve špičce.

Podezřelé hnízdo nahlaste.

ALBERT MÁLEK


Sršeň asijská se do Evropy dostala na nákladních lodích z Číny.

19:02
Invazní druh sršně asijské se šíří v západní Evropě a brzy by mohl dorazit i do Česka, tvrdí odborníci. Včelaři se obávají rozsáhlých škod na včelstvech a žádají veřejnost o pomoc s mapováním podezřelých hnízd.


Sršně asijské se v uplynulých letech rozšířily zejména ve Francii, odkud postupně pronikají do dalších států Evropy. V posledních dvou letech byly pozorovány v Německu.

Do Česka zatím nedorazily, podle expertů je to ale otázka času. Dotýká se to především včelařů.

„Včely medonosné jsou pro sršně asijské jako McDonald,“ popsala pro Seznam Zprávy Helena Proková, včelařka a expertka na chování sršně asijské.

Za mě ne ,samec rosely je v toku velice agresivní.

Tak jsem se konečně taky dočkal, dnes první špačci. Karviná, Severní Morava.

Nejbližšího žijícího příbuzného ptáka dodo, holuba nikobarského, najdete i v několika českých zoo
Dronte mauricijský neboli blboun nejapný či dodo

Mnozí odborníci mají za to, že by bylo lepší financovat záchranu ohrožených a vymírajících druhů než oživovat již vyhynulá zvířata. Co jim na oživení ptáka dodo nejvíc vadí?

Když se to vezme kolem a kolem, je to trochu jako Jurský park. Samozřejmě, dronte mauricijský, tedy blboun nejapný či prostě „dodo“, nezačne nikoho zaživa pojídat ani kdyby vypadla elektřina v ohradníku. Vysoký byl „jen“ necelý metr, ačkoli uznáváme, že i to je na ptáka úctyhodné. Nelétal, vážil víc než 10 kilo a živil se ovocem a jeho nejbližší žijící příbuzný je holub.

Na druhou stranu se toho o něm ví opravdu málo. Lidé (a lidmi přivlečení nepůvodní predátoři) tohoto důvěřivého ptáka stihli vyhubit během necelých 100 let od chvíle, kdy ho v jeho domovině, tedy na Mauriciu, v roce 1592 objevili.

Hybrid ptáka dodo
Dodo a jeho rychlý konec lidi vůbec poprvé v jejich historii trochu donutil chytit se za nos a přemýšlet nad tím, co jejich činnost v ekosystému způsobuje. Ne že by to nějak zvlášť pomohlo, ale byl to začátek. A teď je zde možnost, že by mohl znovu chodit po planetě Zemi. Nebyl by to sice přímo dodo, ale od něj téměř nerozeznatelný hybrid. Odborníci z laboratoří společnosti Colossal Biosciences na jeho vzniku intenzivně pracují. A teď se jim povedl průlom – rozluštili celý jeho genom.

Práce samozřejmě ještě není u konce. K tomu, aby hybrida vědci stvořili, potřebují dodovy geny vložit do embrya žijícího zvířete, ideálně nějakého blízkého příbuzného, tedy holuba nikobarského. A to není nijak lehký úkol.

A vyvstávají i další otázky. Jako třeba co s ním pak? Vědci ho plánují vrátit zpět na Mauricius, ale jak by se mu tam vedlo? Je to zkrátka zhruba stejně problematické jako jejich další projekt – plánované oživení mamuta. I tam se odborníci přou o důležité detaily, například jak by se sloní stádo chovalo k hybridu mamuta… a jak by se hybrid mamuta choval ke slonům. Protože i mamutí geny by vědci mohli vložit jedině do embrya slonů, jiného takhle blízkého příbuzného mamuti na planetě nemají.

Dalším důvodem, proč je spousta odborníků k tomuto rozhodně zajímavému projektu odmítavá, je to, že máme v současnosti hned několik extrémně ohrožených druhů, kterým vyhynutí hrozí, kolabují celé ekosystémy, žijeme v době hromadného vymírání živočichů a podle všeho bude kvůli klimatické krizi ještě hůř. A tak by mnozí vědci radši viděli finance v projektech určených k zachování druhů současných. Na to mají ale vědci z Colossal Biosciences celkem zajímavou odpověď – tvrdí, že mamut, dodo anebo vakovlk tasmánský, další druh, o jehož „oživení“ se uvažuje, přitáhnou pozornost a tím pádem i finance – a z toho budou pak mediálně méně atraktivní projekty na záchranu ohrožených druhů těžit.

Zdroj: Business Insider

Poznat to nejde jen podle následných odchovů a toho hlavně u dražších papoušků někdy využívají nepoctiví (chovatelé) a prodávají neštěpící ptáky jako štěpitelné ,cenově to může dělat rozdíl i několik desítek tisíc, proto když chci koupit štěpáka, vždy jedu přímo k chovateli abych viděl odchov a rodiče. Když chci koupit štěpitelného ptáka, nikdy ne na burze.

Já jsem viděl video s červenými a oranžovými andulkami.

Dobrý den. Já dávám rašelinu s hoblinami a úplná spokojenost, při vyšších teplotách se samice vykoupe a pak jde do budky, rašelina velmi dobře drží vlhkost a je také pravda, že v kmenových budkách je stabilnější vlhkost a já mám jen kmenové a jsou umístěny ve zděném záletu kde je pořád stín a teplota nižší než venku.

Vypadá to, že asi máte samičku a chce se pářit.

Podle nových zjištění je už více pohlaví ,možná že je to (TO).

Pavel Cechl
O víkendech a dovolené přesídlují z města na venkov, kde si většinou pořídili chalupu, jenže jim vadí pach pole zasypaného hnojem, kokrhající kohout, přejezd traktoru nebo vyzvánění z kostela, které k venkovu neodmyslitelně patří. A neváhají si na to stěžovat. To není výjev ze smyšlené filmové komedie z prostředí české či moravské vesnice, nýbrž realita. Jak upozornila Agrární komora ČR, stížností tohoto druhu přibývá.


„I v loňském roce nám přišly desítky stížností od takzvaných lufťáků na zvuky a pachy venkova. Vadí jim třeba kokrhající kohout, vyzvánějící kostelní zvony, stádo dobytka s kravskými zvonci, pach hnoje, káchající kachny nebo přejezdy zemědělské techniky,“ oznámila nedávno komora na svém Facebooku.


„Máme informace od našich regionálních organizací, že stížností na takzvané projevy venkova přibývá každým rokem,“ potvrdil Právu prezident komory Jan Doležal. „Děje se tak především v období žní, kdy dochází k nutným přejezdům zemědělské techniky,“ upřesnil.

Počet stížností se podle Doležala v loňském roce meziročně zvýšil o desítky procent. „Zemědělství je ale tradiční obor, jehož cílem je produkovat kvalitní potraviny za dostupné ceny, a bez projevů charakteristických pro rostlinnou výrobu a chov hospodářských zvířat jej nelze provozovat,“ upozornil.


Konkrétní případ komora neuvedla. Nicméně v komentářích pod jejím příspěvkem na sociální síti se objevilo hned několik detailních příkladů.



Mučení kohoutem jménem Magda
„To byly boje se sousedem Pražákem. Roky mu vadil kohout (jednou nám ho dokonce ukradl z kurníku a nejspíš sežral). A teď, světe div se, vejce zdražila a on si chystá kurník,“ napsala jedna přispěvatelka.

„Já jsem se dozvěděla, že sousedy terorizuji drůbeží. Druhá sousedka dřepěla za plotem a koukala, kolik toho kůň vyčůrá, protože to hrozně smrdí,“ popsala svou zkušenost další.

V zahraničí v tomto směru došlo dokonce i na soudní spory. Například v západofrancouzském městě Rochefort stanuli před tribunálem majitelé kohouta jménem Maurice, jehož brzké ranní kokrhání budilo sousedy. Soud ale nakonec vyhráli.

V Německu pak skončili před soudem majitelé kohouta jménem Magda z německého lázeňského města Bad Salzuflen. I jejich sousedům vadilo časté kokrhání a uváděli, že jsou oběťmi mučení.

V Praze si pak na kokrhání kohouta v domovním vnitro­bloku stěžoval podle serveru Blesk.cz jeden známý designér. To bylo ovšem v Praze.

Přirozené projevy venkova
A co radí v souvislosti s podobnými stížnostmi na vesnici Agrární komora? „Rádi bychom upozornili, že pokud vyrazíte mimo město, buďte si prosím vědomi, že tyhle přirozené projevy k životu na vsi zcela běžně patří. Pokud je nezvládáte, zvolte k návštěvě či dovolené raději jiné místo,“ zakončila svůj příspěvek na Facebooku.
TO JE SÍLA.

petajz napsal(a):
V pohodě,já netvrdím že nemáte pravdu a nemám dúvod vám nevěřit.Jak jsem psal horáky nechovám tak jsem uvedl to co jsem zjistil na netu.Sám jsem byl celkem překvapený.Chovám lutino mutace různých druhů papoušků desítky roků tak by mě také zajímalo zda skutečně existuje u horáků i rec.lutino.Ať se vám lutina horáci daří,jsou to krásní ptáci.

Přeji i Vám hodně krásných a početných odchovů .Jirka.

Před nedávnem jsem kontaktoval pana Raška ,že v genetické kalkulačce chybí mutace lutino, zatím bez odezvy. Fotka mé mutace lutino , žádné recesivní lutino. Ptal jsem se více chovatelů a nikdo nezná chovatele recesivních lutin. Možná se někdo ozve a zveřejní fotky. Velice by mě tato mutace zajímala.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Lutino je mutace vázaná na pohlaví. Už to tu bylo vícekrát.

Pro dědičnost vázanou na pohlaví platí:

(místo lutina můžeme použít jakoukoliv jinou mutaci vázanou na pohlaví)

Zde je velice důležité pohlaví ptáků. Jestliže si pořídíme za drahé peníze samičku papouška v mutaci lutino a spáříme ji s přírodním samcem, výsledný efekt bude prakticky nulový, získáme pouze štěpitelné samce. Naopak stačí si pořídit samečka přírodního, pouze štěpitelného do lutin nebo přímo lutino, a získáme velké procento lutinových samiček v odchovu.

1,0 lutino x 0,1 přírodní = samci přírodní/lutino, samice lutino

1,0 přírodní x 0,1 lutino = samci přírodní/lutino, samice přírodní

1,0 přírodní/lutino x 0,1 lutino = 50% samců/lutino, 50 % samců lutino, samice lutino, samice

přírodní

1,0 přírodní/lutino x 0,1 přírodní = 50% samců/lutino, 50% samců přírodních, samice lutino,

samice přírodní

1,0 lutino x 0,1 lutino = 100% lutino obojího pohlaví

Vůbec se v papouščích nevyznám, no.. A voootom to jjje.

Lolsakra napsal(a):
Nevíte někdo co to je? Dělá to čas od času..

Pořád dokola.

Jsem zvědav na výsledky DNA.

Kakadu arový, či také zvaný palmový, je papouškem, se kterým se u chovatelů exotického ptactva jen tak nesetkáme. Jedná se o velkého tvora impozantního vzhledu, který je ale v chovech mimořádně vzácný, což se odráží i v jeho ceně.

Tento velký papoušek obývá deštné lesy Nové Guiney a sever Queenslandu v Austrálii. Právě v Austrálii je pořád poměrně hojný a jako druh je považován za málo ohrožený. Je ale rychle na ústupu kvůli destrukci přirozeného habitatu i pytláckých odchytech. Příloha úmluvy CITES jej řadí do prvního stupně, který zapovídá mezinárodní obchod s těmito papoušky, jedinci chovaní v zajetí navíc musí mít povinnou registraci. Že je pytlácký obchod velký problém, ukazují zprávy z roku 2013, kdy se na černém trhu v Malajsii objevovali hojně tito papoušci za cenu kolem 30 tisíc Kč. V té době byla tržní cena v USA i v Evropě na částkách zhruba odpovídajících 250 tisíc Kč. Kakadu arový se v Malajsii ani nevyskytuje, zdejší černý trh byl zjevně bohatě zásobován pašeráky.

Velký tržní zájem o kakadua palmového je dán do značné míry jeho vzhledem. V čeledi kakaduovitých jde o jediný druh rodu Probosciger. Černých papoušků kakadu existuje více, všichni jsou ale oproti bíle a růžově zbarveným druhům spíše vzácnější. Kakadu arový pak patří mezi těmi tmavými k největším a nejpůsobivějším. Dorůstá velikosti 55–60 cm při hmotnosti kolem 850 g (jiné zdroje uvádí 910–1200 g).

Kakadu černý a kakadu žlutočečelatý přesahují toho arového vzrůstem, co do celkové velikosti a hmotnosti jde asi o největší druh své čeledi. Bývá zbarven sytě černě či našedle, má výrazně rudé tváře, které při rozrušení tmavnou. Typickým znakem je velmi výrazná chocholka, impozantní dojem dotváří velký černý zobák. Nejstarší potvrzený jedinec se dožil 56 let, neověřené informace hovoří o věku 80 let.

Rád používá nástroje
V přírodě tito papoušci obvykle jedí ovoce a ořechy, jejich silný zoban jim otevírá skořápky, do kterých se jiné druhy jen těžko dostávají. Na rozdíl od jiných kakadu, nevytváří ten arový velká hejna, žijí pouze v malých skupinkách do šesti jedinců, případně úplně individuálně.

V přírodě tito papoušci projevují některé unikátní rysy chování. Kupříkladu samci z ne úplně jasných příčin bubnují větší větví na duté mrtvé stromy, čímž vytvářejí značný hluk. Vědci se domnívají, že jde buď o projev nějakého teritoriálního chování, případně o signál samičce „vím o vhodném dutém stromu k hnízdění, když budeš moje“. Je faktem, že kakadu arový je jeden z mála ptáků, který běžně používá nějaký druh nástroje. Také je označován za druh velmi starý, až archaický.

Náročný chov
Jak jsme uvedli, na trhu je o ně velký zájem a poptávka výrazně převažuje nabídku. Zároveň to ani zdaleka nejsou papoušci pro nezkušené chovatele – naopak, jejich chov je považován za jeden z nejnáročnější a s ohledem na cenu ptáků i za velmi nákladný. Odchov komplikuje už skutečnost, že kakadu arový snáší jen jedno vejce ročně, mezi papoušky má jednu z nejnižších úspěšností odchovu.

Cena papouška proto na trzích dosahuje několika stovek tisíců korun. Udává se, že kakadu arový se chová v 29 evropských zoo, z toho v pěti českých. Ještě na začátku století platilo, že v soukromých chovech se v Česku takřka nevyskytuje. Čas od času se ale odchovy mláďat daří i u nás, pořád jde ale o jednoho z nejvzácnějších papoušků.

Z hlediska péče o opeřené mazlíčky představuje kakadu arový pravý opak nejpopulárnějších papoušků, například andulek či korel. Je náročný, extrémně vzácný, mimořádně drahý a mimo zoo a úzké chovatelské komunity se s ním jen tak nepotkáme. Je to ale skutečně půvabný tvor, krásný už jen svým vzhledem a chováním, který by si v zájmu druhu vlastně zasloužil, aby jeho chovatelé slavili co největší úspěchy.

Moc vám to nepomůže ,ale pro ilustraci, drápky mého samce 100%štěpáka na lutino jsou tmavé. Druhé foto můj pár.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii