Děkuji za Vaši reakci, chápu, že asi vypadám jako špatná chovatelka, ale v tuto chvíli nemám jinou možnost. S chovatelem jsem se samozřejmě pokoušela domluvit, ale bylo nám řečeno, že je lepší, když ho budeme dokrmovat i my, protože by si už během dalších 3 týdnů zvyknul na jiného člověka, zapomněla jsem dodat, že alexandr byl dokrmovaný od vylíhnutí, rodiče ho nekrmili. A mohlo také vyznít špatně to, že jedeme na Šumavu a budeme ho s sebou brát na výlety. To určitě ne, není zvyklý na kšíry a je opravdu malý na to, aby byl s námi venku. Bude s námi v penzionu a vždy u něj někdo z nás bude.
Alexe jsme sháněli půl roku, bohužel jsme měli štěstí na špatného chovatele, který nám alexe slíbil ale už se neozval ani neodpovídal na zprávy telefonáty, na dalšího chovatele jsme narazili až v dubnu, našeho alexe jsme si přivezli nedávno a je opravdu vytouženým členem rodiny. Dovolenou máme zaplacenou již od podzimu...

Prosila jsem o sdílení zkušeností, nebo nějké rady a ne o opovržení. Nikdy neznáte okolnosti, které tomu předcházejí, tak mě prosím neodsuzujte (to už se má člověk bát napsat si o radu???) Papouška máme všichni neskutečně rádi, je to naše zlato.

Zdravím,

před několika dny jsme si domů přivezli Alexandra malého, 7 týdnů starého, sami ještě dokrmujeme. První den byl z nového domova a své nové smečky vyděšený, ale postupně si zvykl a začal prozkoumávat klec i okolí, nechá se vzít na ruku, zobe dobroty z ruky i se s ním mazlíme. Létá čím dál jistěji, bylo pár karambolů, ale naštěstí se nestalo nic vážného. Je hrozně hodný, křičí jenom po ránu, když vidí někoho z rodiny, protože má hlad, ale jinak si spíš spokojeně brouká, když sedí na kleci nebo na bidýlku (měl by to být projev spokojenosti?). Také každý den, nejvíce po jídle, sedí s hlavou zabořenou mezi křídly a spinká. Usne kdekoli, jak v kleci na bidýlku, tak na kleci a dokonce i na ruce. Je tolik spánku u mláděte v pořádku? Je mi to divné, jelikož alexandři bývají veštinou hodně aktivní .

Příští týden (budou mu 2 měsíce) jedeme na týden na Šumavu do penzionu, našeho Olíka bereme samozřejmě s sebou. Máme ale strach z cesty. Je to zhruba 150 km, chtěli bychom ho vézt v přepravní tašce, z klece mám stach, že by se v ním během cesty mohl poranit. Máte nějaké typy, jak "zpříjemnit" papouškovi cestu co nejvíce? Máme ho zvykat během týdne na přepravní tašku - dáme dovnitř laskominu, jestli do tašky ze zvědavosti vleze?
Děkuji za všechny postřehy a rady