Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jistě že tě neznám, jak bych taky mohla? Usuzuji jen z toho všeho, co jsi tu napsala.

Jasně chápu, vždyť mít německého ovčáka je nemožné! No kdo to kdy viděl? Pche...německý ovčák, takové plemeno existuje? Já myslím že ne, a i kdyby..můj táta by ho nikdy neměl. Moc se vám omlouvám že jsem napsala takovou nehoráznost!

lesnížínka napsal(a):
To mně taky napadlo, jen jsem to zapomněla napsat. Půjčovat si psa třeba některých sousedů, příbuzných...? A pokud by to šlo, tak pravidelně, stejný režim, jaký bych chtěla pak u svého psa. Nejen, jak se mi zrovna bude chtít...

No...teoreticky by to mohlo jít protože sousedi mají 2 psy. Teď vám asi ukážu jejich život.
Mají jednoho psa, ten je celé dny uvázaný na řetězu u boudy. To fakt nechápu, pozemek mají celý oplocený. A kdyby jste se ptali na procházky tak vám to řeknu následovně: pes celou zimu stráví v malé boudě, jí s dvou rezavých hrnců, že by jich napadlo zajít na krátkou procházku? Ani náhodou. V létě mu dají takový luxus, že s ním jednou za měsíc zajdou pár metrů do potoka, tam si poblbne 5 min, a jde se zpátky. To je jeho život. S prominutím je ten můj plán s výběhem oproti tomuhle, hotový ráj na zemi.

No a 2 pes? Spíše fena. Mají ho jako společnost. Může domů, k dispozici má celou zahradu, šišlají na ni a já nevím co ještě.

K tomu venčení...Ten pes má asi 10 let, a když jsem viděla jak šíleně táhne na vodítku, a i dospělý chlap ho nemůže udržet, říkám si že tohle odnaučit, to bude fuška. A tu fenu, s tou bych to mohla zkusit zdá se být fajn. Ale co si budem, je to pes v pubertě s tou by to byl taky oříšek.

A kdyby jste se ptali proč nemají psa puštěného na zahradě, tak vám odpovím jen to že nevím. Přitom není zlý. Nevím proč je to tak nespravedlivé, ale tohle by si nezasloužil žádný pes.

marcelaamax napsal(a):
Kdyby mě, mou sestru nebo dokonce i matku, měli posuzovat lidi tady v době, kdy mi těch jedenáct bylo a kdy jsme přišly ke psovi, dostala bych kartáč.
A docela troufale si myslím, že ty taky. A posunuly jsme se za ty roky? Já myslím, že ano.



Jo, souhlasím.

Když ono tohle je těžký, odhadnout jak to nakonec bude. Měla jsem v té době i kamarády, kteří si taky "vyškemrali" psa, no a někteří z těch psů skončili na zahradě bez povšimnutí, v tom lepším případě. Jiní v kotci... A psa chtěli stejně jako já nebo ty. Takže asi jde hlavně o to, jestli budou rodiče ochotni se starat a chodit na procházky, když to slečnu přestane bavit.

A ještě když bych to měla porovnat se mnou - my jsme měli psy vždycky, vyrůstala jsem s nima. Už cca od první, druhé třídy jsem tahala na procházky naše psy. Lítala s nimi na zahradě za barákem, hrála si s nimi, občas je krmila... Když jsem jezdila na prázdniny k babičce tak tam taky vždycky byli psi, se kterýma jsme chodili ven, hráli si....To samé u sestřenky.. No a o trochu déle, nevím už přesně, asi tak od 8-9 let jsem si začala chodit na procházky se psema z jedné chovatelské stanice z vesnice, s loveckýma psema. Chodila jsem několikrát do týdne na několik hodin, někdy i se dvěmi nebo třemi najednou...

Takže si troufám říct, že jsem tak nějak věděla, co pes obnáší....

K zadavatelce mě ještě napadá jedna věc - psala si tuším, že pes by byl nejdříve za rok? Nemáš do té doby třeba možnost docházet pravidelně do útulku a brát psy na procházky tam? Abys opravdu viděla, jestli tě to chytne. I když asi by s tebou musel někdo z rodičů, protože v 11ti ti psa nejspíš samotné nepůjčí. Případně někdo v okolí bydliště by nebyl rád, kdyby si párkrát do týdne vzala na procházku jeho psa? Třeba někdo ze seinorů? Nebo někdo z širší rodiny?

Nad tím jsem také přemýšlela ale v blízkosti útulek nemáme. Ale za to chodím s jedním zlatákem na procházky na kopec. Je tam i les, a výhodou je to, že je to tam naše. Chodím ještě s mámou a bratrem, on to sice není dokonale vycvičený pes ale občas se snažíme zopakovat nějaké povely popřípadě naučit nějaký nový. Baví to nás všechny, sice tam nechodíme pravidelně ale teď mám v plánu venčit trochu aktivněji. Ještě jsem zapomněla zmínit, že tam kde venčíme my, tam nikdo nechodí. Za celou tu dobu jsme tam potkali jednoho psa. Proto se tam chodit nebojím. I z toho důvodu ho máme na volno.

juhaj napsal(a):
Tak já jsem věřila, že se jedná o 11 leté dítě, neví, co do detailu obnáší pes, ale má ideály o ty přijde, skutečnost je jiná, naprosto a může se stát cokoli, já na tom byla stejně, psí si půjčovala, na psa si našetřila, ve 13 rodiče povolili, jezdila jsem dvě hodiny narvanou tramvaji s přestupem každou sobotu na cvičák, bylo to hrozný, ale samotný cvičák mi bavil. Pes byl úplně jiný než jsem si vysnila, jak jinak, ale byl to první pes a něco málo jsme dokázali.
Ovšem, po posledním příspěvku zadavatelky začínàm mít pochybnosti, jestli je vše jak píše. Držela jsem jí i palce, každý jsme začínali, ale teď teda bych se přidala na stranu co říká ne.

Já neříkám že to bude přesně takhle, že to bude vždy super, že budu mít dokonale vycvičeného psa a že to v pohodě zvládnu sama. Napsala jsem tu jen věci které se budu snažit dodržet, vím že to někdy jednoduché nebude.

Andrýsek3 napsal(a):
Kotec s výběhem + procházky a cvičení mi přijde v pohodě. Už se mi zdá, že psa si nemůže pořídit normální rodina, pokud ho nebude mít doma, nebude dělat 6 psích sportů a všichni členové nebudou mít homeoffice. Pes taky může být prostě pes. Ty podmínky mi tady nepřijdou nijak špatný, ten plot by byl mnohem lepší, pes by se mohl pohybovat po zahradě bez omezení, samotný se tam držet nebude. Ale pokud bude výběh + procházky, cvičení, zahrada s dohledem, tak je to lepší, jak pes v bytě. Zlatý retrívr mi taky přijde jako fajn volba pro mladou slečnu, jsou to sice torpéda v mládí, brala bych fenku, jsou drobnější. Ale idealni k ostatním zvířatům, milující lidi, děti, nekonfliktní, pokud s ním holčina bude lítat po venku pak paráda, má na něj víc času teď, než když bude za 10 let pracovat. A jestli ji to vydrží to se uvidí, doufejme, že ano. A momentálně je to zodpovědnost rodičů a pokud oni souhlasí.

Děkuji. S tím bytem to mám úplně stejně. Dříve se nerešilo zda bude pes doma nebo venku, protože byl venku vždy. Ono né každý má k dispozici nabídnout svému psovi byt.
A ano, mám v plánu pořídit spíše fenku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, nevíš, co je to mít psa. To budeš vědět, až ho budeš mít, ale ne týden, měsíc, ale roky.
Tak táta měl kromě dokonale vycvičené feny ještě německého ovčáka? A co měl ještě? Možná bys to mohla napsat všechno najednou... Ale vlastně ne, je lepší si to postupně vymýšlet, podle toho, jak se vyvíjí diskuze.

Tak to může napsat jen někdo kdo mě vůbec nezná. Nic jsem si nevymýšlela, bylo to tak jak říkám. Ale pokud si to myslíte tak mi řekněte proč bych to dělala? Co bych s toho měla? Na dálku se jednoduše řekne ona lže, ona si to vymýšlí. Ráda bych aby jste to posuzovala až mě budete znát, až budete znát naší rodinu a až uvidíte jak vlastně vypadá náš pozemek...potom až říkejte že si něco vymýšlím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky nevěřím, že je ti jedenáct, přesto ti budu tykat, protože bych věkem mohla být tvou babičkou. Podstatné je, co píšeš.
Od kotce ses dostala k výběhu. Kdo ho vybuduje? Dobře zabezpečený výběh není zas taková banalita. Plot musí být spolehlivý, musí být zabezpečen, aby ho pes nepřelezl, a nepodhrabal.
Nechci tě podceňovat, třeba jsi zázračné dítě a výchovu a výcvik poměrně velkého psa zvládneš sama. Ale spíš ne. Oni retrívři nejsou takoví míšani, jak se jeví zdálky a jak je prezentují v různých reklamách. Nerodí se vychovaní. Mají velkou fyzickou sílu, na to je třeba myslet. Zvlášť, když předpokládáš, že tě ve venčení bude střídat mladší bratr a manipulovat s ním bude babička. Babičce může být padesát, ale taky sedmdesát, může být nemocná, hůř pohyblivá, to my tu nevíme.
Taky moc nevěřím tomu, že když bude škaredé počasí, když bude na podzim hnusně a brzy tma (stmívá se už ve čtyři odpoledne), že se budeš denně venku psovi věnovat, že s ním budeš lítat po venku okolo vesnice, aby se vyřádil a vybil svou energii. Zahrada ani výběh na to totiž nestačí, i kdyby měly několik hektarů.
Tví rodiče by to měli zvážit a pořídit psa, jen pokud si ho přejí sami a pokud jsou srozuměni s tím, že pokud ti výchova nepůjde, bude to na nich. Budou na to mít čas a energii? Budou na to mít chuť každý den? Budou mít chuť chodit s ním po venku, když by spíš potřebovali pracovat na stavbě?
Nebude pes časem odložen ve výběhu, protože tě přestane bavit? Protože se ti nepodaří ho vychovat tak, jak si představuješ?
Měla bys dát přečíst tuto diskuzi rodičům.

Dobře, věřit mi nemusíte ovšem 11 mi je, ale to je jedno. Pokud by byl pes ve výběhu babička s ním nebude nijak manipulovat. Navíc jsem sama před chvílí slyšela jak táta říká že by bylo fajn i pro ně starat se o psa. Jinak táta neměl jen dokonale vycvičenou fenku, ale i svého psa, německého ovčáka. Doma skvěle poslouchal ale když viděl zajíce, tak byl konec. Uměl si sám otevřít dveře nebo branku, a taky rád simuloval. O své zvířata se starám za jakýkoliv podmínek. Já vím co je to mít psa, ale jsem připravena se o něj alespoň s nějaké části postarat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak nevím, ale tohle že píše 11let staré dítě? Podle mě ani náhodou. Pokud to tak je a já tomu nevěřím, pak odpovím. Pes k dětem a jejich normálnímu dětství patří, ale pouze pokud si to tak přejí rodiče. Na nich leží finance, převážná část poviností a také trestní odpovědnost, pokud jim pes, ze zjevně nezabezpečeného pozemku uteče a někoho kousne nebo třeba způsobí autonehodu.
Řeči, že pes je dítěte jsou jen takové to rodinné tlachání. Pes je toho, kdo mu platí žrádlo, poplatky, veterináře, ručí za něj a stará se, až půjde dítě za cca 3roky někam na intr, Jestli takový člověk-rodič, ví že se mu do starosti o psa nechce, nesmí být slaboch a ustoupit. Je to jeho právo a ve finále by byl nejvíc škodný pes, až přestane 11slečnu bavit a skončí v kotci, kam mu z povinosti budou nosit granule a občas vymění vodu. Psa má chtít celá rodina, jinak je to jen zdroj konfliktů.

Ano, píšu to já. A pokud nevěříte, tak nevěřte protože nevím jak vám to jinak dokázat. Pes by měl velký výběh na zahradě, kde by byl celý den. A ven by jsme ho pouštěli jen pod naším dozorem, cvičit nebo se jen tak proběhnout. A samozřejmě na procházky. Celá rodina psa chce, sami říkali že kdybych nemohla není problém to vzít za mě. A kdyby se mi nechtělo mám to blbé ale postarat se o něho musím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holka, nechci vypadat, že ti psa nepřeju. Sama vím, co to je toužit po pejskovi....já bohužel jako dítě mít psa nemohla, prvního jsem si pořizovala, až když mi bylo 16 let, ale chci říct jediné...resp. zdůraznit to co už někde výše bylo řečeno.

Ono je to super být se psem celý den na zahradě....když je "hezky", když je všechno tzv. zalité sluncem, ale co až přijdou plískanice, zima, studenej vichr....jak dlouho potom bude mít pes společnost, jak dlouho bude na procházce, když je venku počasí, že by psa nevyhnal?
Možná se pletu, ale to dle mého bude pes zavřenej sám ve výběhu...v tom lepším případě....v horším bude zavřenej v kotci.
A pokud to bude ještě štěně nebo mlaďoch a když bude fakt hnusně třeba pár dní za sebou...... Navíc v zimě ráno tma, večer už se stmvá pomalu ve čtyři...

Já si ráda vyjdu, nebo vyjedu na kole. Ano, vím že mě to někdy bude štvát a chtít se mi nebude, ale i přesto se budu snažit psa vždy vyvenčit. Ne dlouhé trasy ale alespoň kousek, no podle potřeby. Když bude šíleně lejt půjdeme domů, když by se to ještě dalo, přijde mi zbytečné ukončit procházku jen proto, že je zima. Já s tímhle počítám, na psa bych ani nepomyslela kdybych věděla že na tohle nemám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě to celý s tím psem přijde nějaký zbytečně krkolomný....takový nějaký "moc překážek" moc možná a kdyby....

A co se toho ostatního týče, nemyslím si, že je nemožné, aby malá holka jedenáctiletá vychovala a vycvičila alespoň na nějakou provozní poslušnost psa, když jí někdo pomůže, ale tady si nejsem úplně jistá:

Nevím zda zvládnu procházky. Nevadí mi vstát brzo ale spíše se bojím dalších psů.

Nebudu tady zlehčovat nějakou obavu dítěte, že by jim mohl nějaký problémový pes ublížit, spíš si tak říkám, jak dlouho bude bavit už skoro slečnu chodit na prochajdy pořád v doprovodu dospělého.....

Já když jsem jako dítě moc toužila po psu, tak ale to spíš byly představy typu, jak budeme spolu lítat po venku, že bych měla svýho vlastního a nemusela bych brát na venčení psy sousedů....oni byli super, ale vlastní pes je holt vlastní, ale nevím, jestli bych byla nadšená z představy, jak musím chodit jen s mamkou......
Protože ideální je to s kámoškou, co má taky psa....

To by bylo taky fajn, ale kdybychom věděli že na procházce je taky nějaký problémovější pes, táta by mohl jít se mnou. Jinak bych chodila sama.

lesnížínka napsal(a):
Tak Katka o tom přemýšlet nebude, ale rodiče by měli, ti by to měli ošéfovat. A ano, v tuhé zimě se psy nejsem většinu dne ani já, která tam je tedy opravdu pořád, někdy i mezi svátky. A ještě co Marcela vzpomněla: škola, kroužky, nevím do kdy teď děti školu mívají, ale my jsme klidně některé dny do 16h měli. A to budeš Katko chodit se psem na prochajdy po vesnici po tmě? Opravdu? Nechodí dospělé ženské, že mají strach...

Výhodou je to že žádné kroužky nemám. A kdyby jsem se vrátila pozdě psa mezitím vyvenčí mladší bratr.

marcelaamax napsal(a):
Mě to připadá, že vy už jste stejně rozhodnutá, že pes bude. A teď chcete slyšet jen jak to bude všechno fajn a jak to takhle stačí.... Ale ono fakt nejde o to, jestli to stačí. Pes si zvykne na ledacos, ale jde hlavně o to, jestli tomu psovi fakt můžu dát maximum a jestli ho musím mít. Ale na druhou stranu vás chápu, v 11ti letech jsem nad tímhle taky tak nepřemýšlela.

Chápu že takhle je to možná u vás, ale u nás je prostě pes venku. Já bych taky byla radši kdyby byl doma, ale rodiče to prostě nedovolí. Šlo mi jen o váš názor, jestli je potřeba něco doladit. S tím že psa doma mít nemůžu nic nenadělám.

marcelaamax napsal(a):
Jinak já jsem v těch 11ti letech měla taky právě zlatého retrívra, ale bez PP a povahově to byl spíše hovawart. A ono nakonec možná lepší, protože ten pobyt venku díky tomu možná zvládal lépe. On byl celkově takový "nezávislý", prostě neměl takovou tu "vtěrnou" (omlouvám se, nevím jak to lépe napsat) povahu retrívra. Navíc jeho vášní bylo hlídání.....

Jinak ten režim u nás byl, dalo by se říct, podobný jako u vás. Já jela ráno do školy, babička byla na zahradě - většinou celé dopoledne, krmila, procházela se, atd, věnovala se i psovi - pomazlila, hrála si s ním, házela mu hračky. Pak jsem přijela já a většinou jsme šli na procházku, později se vraceli rodiče, kteří hlavně na jaře a v létě byli na zahradě až do večera. Ale v zimě už to tak slavné nebylo, jo babička musela nakrmit zvěř, psa pomazlila, ale celý den venku nevysedávala. Pak většinou procházka nebo nějaké blbnutí na zahradě (tehdejšímu psovi nevadil déšť, zima, nic...( to jsem teď u současných psů ráda, že do deště je nedostanu ), no ale v zimě jsem tam s ním ani já nebyla do večera. Mě to hrozně mrzelo, já pořád škemrala, abych ho mohla vzít dovnitř, občas rodiče povolili, jenže on tam být nechtěl. Ale rozdíl byl asi hlavně v tom, že my jsme neměli žádný kotec, ani výběh. Pes měl k dispozici celou zahradu, oplocenou...

Prosím přestaňte narážet na ten kotec, on by ani kdyby se postavil výběh nebyl. Ten výběh by byl větší než naše patro v domě, i větší než něčí zahrada. Jinak mě těší to, že jste měla podobný režim.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mít psa není o splnění nějakých minimálních požadavků na to, aby to “stačilo”.

Ten výběh je větší než naše poschodí v domě, a někteří mi tu radili že mám mít psa doma, myslím že toto je lepší řešení (hlavně pro nás). A pokud si někdo myslí že pes bude sám, tak ne, nebude sám. Venku se stále něco děje, stále tam někdo je, většinu času tam trávím i já. Je v tom nějaký problém?

lesnížínka napsal(a):
Ona psí škola a cvičák nemusí být ani tak na výcvik psa, jako spíše na socializaci, pes se tam naučí fungovat a komunikovat s ostatníma psama. Mě např. byl cvičák co do výcviku k ničemu, byl to styl cvičení pro pracovní plemena, nacož berňák není tak akční a samojed na to zase zvysoka Psy jsem si vycvičila(vychovala sama) ale proti zadavatelce jako stará bába, bylo mi takřka 40. A na cvičáku jsme se vyblbnuli s ostatníma pejsama a socializovali jsme příchozí malá štěnda.

Myslíte že kdybych místo cvičáku chodila např. s kamarádem a jeho psem ( né jen s nimi ) ven nahradilo by to alespoň z malé části cvičák?

Ještě dotaz: kdybychom psovi postavili výběh, měl by tam nonstop přístup, stačilo by to? + samozřejmě procházky, a cvičili bychom asi mimo výběh.

Fiona.Praha napsal(a):
Rodiče o psa evidentně nestojí, proto nemá cenu řešit, co by kdyby, jak by, až by....

ale s nějakými instruktážníma videama to snad zvládnu sama
Výchova psa dítětem podle instruktážních videí?

Rodiče o psa stojí, to dokážu poznat jen já, ne cizí člověk. A vychovávat ho takhle nebudu, budu ho tak JEN CVIČIT, s výchovou mi budou rodiče pomáhat.

assil napsal(a):
No ale malého psa, ani miniaturního pudlíka, nemůžeš mít v kotci, ti musí bydlet v domě, venku může bydlet jen větší pes, kterého bys rozhodně sama na procházkách nezvládla. A samozřejmě pes poničí zahrádku, takže čekat až bude zahrádka hotová je k ničemu. Takže malého psa nekonfliktního klidně ano, pudl, bišon a pod., ale jedině s tím, že rodiče budou souhlasit, že bude bydlet v domě a přežijou škody na zahradě a jiném majetku. A taky by tě s ním měli brát do nějaké psí školy, tipuju, že vychovat a vycvičit psa ve vaší rodině asi moc nikdo neumí a bez toho to nejde.

K té zahradě, rodiče tam pracují na stavbě, která by byla příští rok hotová. A to asi pes těžko zničí. A do psí školy bych asi nechodila, nejenže žádnou poblíž nemáme ale s nějakými instruktážníma videama to snad zvládnu sama.

Atheira napsal(a):
Pes na zahradu bez pořádného oplocení nepatří. Ne v dnešní době. Kotec to nezachrání, pes tam nemůže být nonstop. Je tam dost věcí, který asi nebudou úplně ok.
Nakonec budete postrach okolí spíš vy než ten pes od sousedů, kterého jste zmínila.

Fakt bych nehledala problémy ve vašem věku nebo už předem plašila z procházek.
Nemáte zařízené pořádné zázemí, které lze psovi dát. Malého, co by žil doma (tím pádem odpadá bouda u slepic a kotec, ze kterého ho vlastně nelze pustit), nechcete z jakého důvodu?

Ať už je malý nebo velký, do domu by pes prostě nešel. Jsem si jistá že to rodiče nedovolí, na to se jich nemusím ani ptát.

odberryho napsal(a):
Já se psy vyrůstala. Vždy měli rodiče vždy dva německé ovčáky najednou. Svého psa jsem neměla nikdy, ale postupně jsem převzala veškerou péči o ně. V 11 letech jsem s mladší fenkou začala jezdit na cvičák (to mi samozřejmě museli domluvit a zaplatit rodiče), nicméně už tehdy jsem zjistila, že pro mě ten způsob výcviku není. Po pár návštěvách jsem se na to vyprdla a cvičila fenku sama. Ze začátku jsem chodila na procházky s mamkou a Bellu jsem vodila já. Když bylo jasné, že to zvládnu, chodila jsem s o rok starším bratrem, který vodil starší fenku. Dalšího ovčáka si naši nechali psa - jedno štěně z vrhu od té mladší. To mi bylo čerstvých 15 let a od štěněte jsem ho již plně cvičila jen já.

Celou pubertu jsem strávila na dlouhých túrách se psy (od těch 15ti jsem vodila běžně dva psy sama. Často běhali i vedle kola) a jsem vděčná, že tomu tak bylo. Cca 5x jsem byla pařit na diskotéce, ale noční procházka mi dávala větší smysl, než osahavačky při ploužáku

Rodiče jistě počítají s tím, že později půjdeš na školu, kam si psa nevezmes. Ale opravdu bych zvážila, zda je rozumné pořizovat štěně při špatném oplocení pozemku. Psí puberťák ti vezme čáru během chvilky, i když na něj budeš zrovna koukat. A retrívra bude třeba naučit, že nemá honit drůbež ani jiná zvířata.

Děkuji za odpověď. Možná by se kolem kotce udělal i výběh. Ale potřebuji opravdu pejska ke zvířatům, hlavně ke kočce, dále máme králíky, morčata a ty slepice. No nic..se psem to prostě lehké není.