lesnížínka napsal(a):
Retrívr je myslím dobrá volba, je to celkem pohodový neagresivní pes, alespoň, co jich pár znám. Ale: štěně v kotci? Půlroční retrívr je neřízená střela, babička by ho sice pustila, v ten moment jí visí na kalhotech, takové štěndo neposlechne, nemáte ploty, dále se jí pustí do drůbeže...

Ano, toho se také bojím. Chodíme s jedním na procházky a je to opravdu miláček. Největší problém je ten že bouda by byla hned vedle slepic. No prostě vždycky se najde něco co mé plány o psovi překazí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no nějak z úvodního příspěvku, kde je tato věta? :

"Bydlíme na vesnici a tam miniaturní pudlíci moc nejsou v oblibě. "

Tím jsem chtěla říct že U OSTATNÍCH nejsou miniaturní pudlíci v oblibě, a proto mají velké psy. Kdyby byli nepíšu tuhle diskuzi. Je tu spoustu psů kteří jsou nebezpeční a nechci aby se pejskovi něco stalo. Ono sousedovic psa bych asi já nezvládla zastavit.

marushka napsal(a):
Já bych s pořízením psa počkala do 13-15 let. To jsou taková ty telecí léta, kdy děcka často změní priority. Mně psi brali odmalička a až když rodiče ve 14 viděli, že po něm stále toužím, tak kývli.. No a stala se z toho celoživotní vášeň. Na druhou stranu znám ze svého okolí spoustu dětí (hlavně tedy u rodičů - pejskařů), co psy jako děcka milovaly a v pubertě je to naprosto pustilo.

Jinak tedy jak už výše psáno - pudlíka do kotce ne. Ale jinak je pudlík vhodné plemeno pro dítě. Jen by měl být s rodinou vevnitř.

Děkuji za odpověď. A pudlíka si pořizovat nebudu! Nevím kde se všichni dočetli že chci právě pudla:D

Gaara napsal(a):
Jestli to správně chápu - pes bude zavřený (když nikdo nebude na zahradě) v kotci? Pokud ano, tak je to hodně, ale hodně špatný nápad. Pudlíci, obzvláště ti miniaturní, jsou závislí na své rodině, pudl rozhodně není pes na celoroční pobyt na zahradě!

Tak já si zrovna PUDLA pořizovat rozhodně nebudu! A pes do domu nepřipadá v úvahu. Máme obrovskou zahradu a dům mnohem ale mnohem menší. Já bych chtěla zlatého retrívra, ono upřímně kdybych chtěla menšího psa, tak se s tímto vůbec nestresuju. S tímto plemenem máme všichni dobré zkušenosti, a nikdo s ním nemá sebemenší problém.
Ale řeknu vám to takhle - ráno v 7:00 je babička na zahradě a krmí slepice (teď ještě kuřátka), od té doby by byl pes na zahradě. Kdyby si zajít domů psa zavře, většinou je tam ještě taťka. V 11:00 se vrací bratr, mohl by si s ním hrát. A od té doby až do večera by byl pejsek na zahradě. Večer bych ho zavřela a po celou noc by byl v kotci.
Na zahradě máme taky místo kde je jen tráva a je to tam dost veliké. Tam by se mohl proběhat a skvěle by se tam cvičilo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Po střední třeba půjdeš na vysokou, mají tví rodiče finance na tvou podporu?"

Neblázněte, té holčičce je 11. A nějaká střední, vysoká škola je pro ni nepředstavitelná budoucnost.
Jinak celé to povídání mi přijde na 11ti leté děcko poměrně vyspělé, skoro to dělá dojem, že to psala maminka. No, proč ne?
Ať je to jak je to, tak rodiče musí počítat s tím, že hlavní garanti péče o psa budou oni, ať už se týká krmení, nebo veter. péče.
Jestli s pořízením psa 11ti letému dítěti souhlasí, tak pak s tím počítají. Stejně jako s tím, že se o psa postarají, až dcera půjde za 8 let na vysokou školu.
Co se týče ochránění psa, bude nejlepší, když si zadavatelka bude se psem hrát a cvičit na zahradě a jestli se ve vsi opravdu vyskytují nebezpeční psi, bude chodit na procházku s tatínkem. A všichni si to náramně užijí.

Máte pravdu, je to pro mě moc velká budoucnost. Ale to s tou maminkou mě teda pobavilo. Takže ne, nepíše to moje máma
Já jsem jen taková ta, která se rozepíše a ostatní spolužáci odpovídají jen ,,aha". Nicméně vám děkuji, jsem ráda že mé psaní nevypadá jako od prvňáčka.
A o psa se bych se starala jako o všechny zvířata. Krmím, hraju si s nima, čistím ubikace, kartáčuju, suším seno atd. + se psem bych chodila na procházky. To že mě rodiče zavezou na veterinu nebo koupí potřebné věci, s tím počítají.

lesnížínka napsal(a):
Tak já jsem zásadně proti chovu psa v kotci, takže jestli rodičům bude pes volně pobíhající po zahradě, tak bych do toho nešla. Jinak chválím, za velmi vyspělý a rozvážný dotaz

K Oriončině poznámce: rodiče možná s pejskem teď souhlasí, i s tím, že péče bude tedy hlavně na nich, jen si nejsem jistá, jestli si člověk v tomto se nepohybující dokáže představit, na kolik vyjde veterinární péče? Ono není levné ani to obyčejné očkování, ale pokud se vyskytne nějaký problém, tak jsou ty ceny opravdu už horentní. A že ty zdravotní problémy jsou poslední dobou u psů nějak se mi zdá...na denním pořádku

U nás by to bylo zřejmě tak, že jelikož bydlíme také s babičkou a dědečkem, a ti mají na zahradě zvířata, tím pádem tudy budou chodit častěji. Vždy psa pustí aby se proběhnul. Kdyby šli domů tak raději zavřít, nemáme totiž všude plot. Kdykoliv kdy by byl někdo venku, pejsek taky. Rozhodně by tam byl zavřený jen v noci a když by nikdo nebyl poblíž.
Jen tak pro představu, u nás uvidíte jen málokdy že by venku nebyl nikdo :)

Gaara napsal(a):
Já bych počkala. Ono musíš myslet i na to, že za pár let budeš v pubertě, budeš chtít přespat u kamarádky/přítele, postarají se ti rodiče? Po střední třeba půjdeš na vysokou, mají tví rodiče finance na tvou podporu? Na koleje se psem nemůžeš a spolubydlení se taky se psem hůř shání. Není totiž úplně lehké věnovat se škole, chodit na brigády (abys uživila sebe i psa) a k tomu se věnovat psovi. Navíc pejsek už tou dobou bude starší, možná bude potřebovat operaci, léky a to není zrovna levné (já mám pěti měsíční štěně s PP z dobrého chovu, ale bohužel se vyskytly nějaké problémy a já už jen za léčbu dala X tisíc)
Nebo třeba budeš chtít odjet na půl roku do zahraničí.

Vím, teď se lehko řekne "já ale na nějaké párty chodit nebudu," ale realita může být jiná. Ono pes je jako dítě, je to velká zodpovědnost.

Samozřejmě musíš si to rozmyslet sama. Taky jsem chtěla psa už snad od šesti a teď jsem opravdu ráda, že mi to rodiče nedovolili a že jsem si ho pořídila až v 18. Takže tak

Děkuji za odpověď. Nad tím vším jsem také už hodně přemýšlela. Mám mladšího bratra a je to takový malý sportovec, proto si myslím že by mu nedělalo problém se o pejska postarat nebo zajít na krátkou procházku. Všechny naše zvířata má rád a psa by si taky přál (kočku se snaží naučit trik otočky a panáček). Dále táta by také mohl a máma také. Takže na tom nejsem zas tak špatně. Kdybych jeden den nemohla, klidně se o psa postarají a to s radostí

Děkuji za odpověď. Ještě jsem zapomněla zmínit, psa bych si pořídila až ten příští rok. Teď mají rodiče nějakou tu práci na zahradě a jakmile to bude hotovo, nemají problém postavit kotec pro budoucího pejska.

Ano, tohle také znám. Sousedi mají kočku která chodí na naše granule. Kočku máme venku tím pádem když se naše kočička dostane ke granulím 100% i sousedovic koťátko. A když ne naše číča tak ani ne sousedova. Ale to nám nevadí ať se nají. Ona ale naší kočku někdo vyfackuje a ona se jí bojí. Ta naše je vykastrovaná a jejich ne.
Mé řešení je takové že už nedávejte krmivo! Nejlépe ani nepouštějte kočku na balkón. On si zvykne že tam už nic není a přestane. Může to trvat i dýl ale pokud máte trpělivost zvládnete to!
A NIKDY ŽÁDNÉ TĚLESNÉ TRESTY ANI NIC PODOBNÉHO!

Dobrý den,
potřebuji poradit. Je to sice velmi hloupá otázka ale za zkoušku nic nedám. Chtěla bych si pořídit pejska. V minulosti jsem psa už chtěla, a prosila o něho cca 2 roky. Poté jsem to vzdala, rodiče měli ohledně psa rozdílné názory a nechtěli mi ho dovolit. Myslela jsem že už mi ho nikdy nepořídí, ovšem před nějakou dobou se mi opět zastesklo o psím kamarádovi. Táta je pro. V minulosti měl psa ve stejném věku jako já (11 let) a bylo to skvělé. Měli fenku, neměla kotec, boudu a už vůbec ne nějaké hračky. Plot nikde nebyl a ona si nedovolila utéct. Byla nesmírně inteligentní a všichni ji měli moc rádi. Klidně by mi tedy psa pořídil. S mamkou taky žádné problémy nejsou. Ovšem nejistota je hlavně u mě. Mám zatím 1 kočku, 2 morčátka a 1 králíčka. Všichni jsou venku, a myslím že se o ně dokážu postarat (vím, psa s morčetem nelze srovnávat). Nevím zda zvládnu procházky. Nevadí mi vstát brzo ale spíše se bojím dalších psů. Bydlíme na vesnici a tam miniaturní pudlíci moc nejsou v oblibě. Já mám strach že kdyby se na psa pustil takový NO, tak to prostě nezvládnu. Už se u nás stálo že sousedka chtěla obránit svého malého pejska před NO a vzala jej do náruče. Psi ji ošklivě poškrábali a to je to dospělá ženská. Nedokážu si představit že já, nejmenší a nejmladší žák ve třídě statečně chrání svého psa před kdejakou potvůrkou. Pejska bych chtěla nějakého klidného, nejlépe ke kočkám s jiným psům, většího nebo středního vzrůstu.

Myslíte že bych měla na procházky chodit s tátou (či jiným členem rodiny) nebo bych kratší procházky zvládla sama?
Myslíte že bych se já ( jak už jsem zmiňovala, 11 letá dívka) dokázala o psa postarat?

JE MI JASNÉ ŽE TOHLE MUSÍM VĚDĚT SAMA, ALE ZAJÍMÁ MĚ VÁŠ NÁZOR A KDYBY JSTE DOPLNILI VLASTNÍ ZKUŠENOSTI BUDU MOC VDĚČNÁ.

Ahoj, chci že zeptat jak je to s fretkou a jejím specifickým pachem( je mi jasné že fretka nesmrdí, pokud se dodržuje hygiena ale její specifický pach který některým lidem smrdí, je důvod proč tohle píšu). Můžete tento pach nějak specifikovat? Jde to opravdu hodně cítit?

Děkuji mockrát za odpovědi.