domi.kus napsal(a):
Pošlete foto.

Snad to jde vidět..

Zdravím, naše andulka (od chovatele) na jedné nožičce má zkrácený jeden prstík bez drápku, to už víme dávno. Ale až dnes jsem si všimla, že na té stejné noze má jeden zadní prstík trochu vychýlený, že na bidýlku se jakoby neobtočí dozadu, ale je pokřivený a jde jakoby drápkem doprostřed bidýlka. Vadí to nějak? Drápek má ostříhaný, takže se mu neláme ani prstík nemá kvůli tomu ohnutý nahoru. Děkuji za rady.

linduš napsal(a):
Ono je to ale všechno se vším. mládě vyvedené z hnízda březí není.
od průměrného chovatele není březí ani větší zvíře
ten křeček se strašně bojí, což se není čemu divit, když doteď byl maximálně párkrát někam "přendán" a bůhvíjakým spůsobem.
už jsem měla asociálku. ano, byla březí s bratrem či otcem, mladé sežrala a kdykoliv se člověk přiblížil, měl procvaklý minimálně jeden prst. hysterčila celý život, nebyli to příjemné roky...
třeba se zklidní, až si zvykne na konkrétní pach paničky.

Děkuju, něco takového jsem chtěla slyšet. To, že měl strach, mi došlo, jen jsem de obávala, zda se nejedná o agresivitu kvůli strachu o mladé, což teď vím, že nejspíš ne, když má opravdu sotva měsíc. Jinak dnes už si nechal dát jídlo do misky, když byl sám venku z domečku a ani neutekl, takže si asi pomalu zvyká :).

Atheira napsal(a):
Tak třeba do toho názoru jednou dorosteš a dojde ti, proč nekupovat zvířata z množíren.
Tady jde totiž taky o to, že kdyby ten křeček měl nějakého normálního chovatele, je možné obrátit se na něj a on poradí. Teď se můžem jen dohadovat. A ano, pravděpodobně je březí. Nevím, co ještě dalšího bys chtěla slyšet. Že třeba s bratrem? Jo. Tak to taky asi bude.
To, že ječí, když k ní dáš ruku je tím, že se bojí. Taky, aby se nebála, když se jí nikdo normálně nevěnoval.

Bože, to jsou rady. Ono stačí říct, že pravděpodobně je březí, bez těch keců okolo. Jako nezlobte se na mě, ale i kdyby to zvíře bylo od chovatele, tak bych se zeptala třeba tady. Od chovatele mám andulku a i tak jsem se na problém ptala zde. A když vám pak lidi odpovídají takovýmhle stylem, tak už to je fakt na to úplně rezignovat na chovatele, kteří místo aby poradili, jen kritizujou něco úplně jiného. A zajímalo by mě, jak si to zvíře může navyknout na člověka, když je sotva vyvedené matkou z hnízda. Do té doby by na něj člověk ani sahat neměl, aby ho matka nesežrala. Příště prosím k tématu, děkuju. A nevím, od kdy si tykáme :).

Edánek napsal(a):
...určitě nezaslouží, ale pokud si koupíte jednoho, na jeho místo přijde další chudák - a proto pokud není poptávky není ani nabídky...navíc ze zverimexu bych se bála nechtěné březosti u křečka i ve velmi útlém věku, nemocí a tak podobně...

Asi máte pravdu, ale i tak si myslím, že je pro něj lepší, když si najde milující domov a kdyby náhodou byl ze zverimexu nemocný, tak ho nový majitel vyléčí. Každopádně se tady neptám na zverimex, ale na konkrétní chování, zda-li může naznačovat březost. Kdybych nezmínila, odkud křeček je, možná bych se i odpovědi dočkala, místo takovéhle zbytečné kritiky, která ničemu nepomůže.

Atheira napsal(a):
A proto se co? Nekupují zvířata be zverimexech, ale od chovatelů.

To je pořád dokola: černý brouci, bílý flíčky, divný chování,10 v 1... Ale nedaj si říct...

Ty zvířata z obchodů si jako zaslouží tam žít v těch podmínkách a umřít tam? S těmi "černými brouky" se setkáte častěji z krmiva než ze zverimexu. A pokud se jedná o březost samičky, tak se to může stát i od chovatele. Ale díky za radu, moc jsem si z toho odnesla. Očividně zjistím, jestli je březí, až po vrhu.

Zdravím, mám další dotaz ohledbě křečka džungarského. Před 4 dny jsme si přinesli ze zverimexu přibližně měsíc starého křečka, pohlaví nevíme. Nechali jsme ho pár dní v klidu zvyknout si na nový domov. Dnes jsem se jej chtěla pokusit ochočit pomocí jídla na ruce. Přišel k ruce, ale najednou začal hrozně vřískat. Ruku jsem ihned vytáhla, protože jsem myslela, že to značí agresivitu a strach. Pak ale křičel ještě chvíli, jen když se na mě díval. Začala jsem jej pozorovat více a přišlo mi, že za ty 4 dny porostl do šířky. Asi hodinu v kuse sbíral po kleci pyliny a nosil si je do domečku. Začínám se obávat, že se jedná o samičku, která je březí. Otázkou ale je, jestli je možné otěhotnět v tak nízkém věku? Může se jednat o březost, nebo je to prostě jen vystrašený křeček a potřebuje víc času si přivyknout? Křečky už jsem měla dva a žádný toto nikdy nedělal.

Atheira napsal(a):
A to máš podložené, že to byl nádor? Nedělala bych takové závěry. Klidně mohl odejít na srdce.
Nechce se mi totiž věřit, že by to šlo tak rychle. Zrovna s nádory jsou zvířata schopna žít dlouho, aniž by jim něco skutečně bylo.
Možností je strašně moc, ale tahle mi přijde taková nepravděpodobná. Měla jsem křečíka - roboráčka, kterému se ve dvou letech začal tvořit nádor. Žil ještě půl roku, jako by se nic nedělo a umřel dost pravděpodobně stářím. Stejně jako mám teď dvě myšky. V prosinci jim byly dva roky, obě mají nádory, ale jsou to myši, které nikdy nebyly dostatečně ochočené, takže je nějaká manipulace s nimi nemožná - spíš by se jim stresem z veta ještě víc ublížilo. Vzhledem k jejich věku je nechávám být. Jsou normálně živé, spokojené...

Tvůj poslední příspěvek mi prostě moc nedává smysl.

Podle popisu, jak vypadá nádor na různých stránkách jsem došla k závěru, že to byl nádor. Absces to určitě nebyl, jak jsem si ze začátku myslela. Je mi jasné, že nemusel umřít na nádor, to neříkám. Všude se psalo, že s ním může v klidu žít. Myslím, že ho to akorát vyčerpalo a proto odešel o trochu dřív, ne ale o moc, s jeho věkem to není až taková tragédie. Každopádně si myslím, že veterinář, který ani neurčí, o co se jedná, nepodívá se na to naživo, a vezme si úplně s klidem od vás dvě kila není zas tak úplně schopný. Chápu, kdyby si myslela, že je to ten zánět, ale opravdu se na něj podívala skrz barevný průhledný tunel, který měl v kleci a ani neřekla, co to je...

Tak přikládám update, kdyby to někoho třeba zajímalo. Byl to nádor. Křečík nám dnes v noci ve spánku umřel, byl poslední dva dny hodně slabý a jen celou dobu spal. Měl rok a 8 měsíců, takže už na boj neměl věk. Zbytečně jsme mu posledních pár dní znepříjemnili antibiotikama, které mu byly moc nepříjemné, smrděly, určitě i odporně chutnaly a ještě vůbec nepomohly. Moc děkuji paní veterinářce, která si vzala s klidem 200 korun, když ani nedokázala správně diagnostikovat nádor. Všem ostatním s podobnými případy přeju schopnějšího veta!