Myslím, že je úplně jedno z jakého důvodu se kdo chce zbavit psa. To, že mu tady budete nadávat, na tom nic nezmění. Nemávnete kouzelným proutkem a nedocílíte toho, že majitel najednou bude psa zase milovat, bude chtít se o něj postarat, případně se natolik změní jeho podmínky, aby si ho mohl nechat.
Myslím, že je daleko lepší, když si někdo přizná, že si o psa už nestojí a nabídne ho dál, než by u něj jen přežíval. Ten pes má alespoň šanci na lepší život.
A nikdo z nás neví, do jaké situace se v životě může dostat, že bude MUSET dát pryč psa (i když ho sebevíc miluje). Takže já bych nikoho neodsuzovala.
"Nezbavila bych se svého miláčka, i kdybych měla bydlet v autě" je jen výkřik do tmy. Ono by vás to přešlo v zimě, po nějaké době i v létě. Kde by ten pes byl, kdybyste musela do práce, do školy...? V létě by v tom autě chcípnul vedrem a v zimě byste umrzli oba. A co hygiena, vaření, praní... prostě nesmysl.

Ve všech těch útulcích, kde chtějí podobné stupidní dotazníky, nejsou normální. Dělají snad ještě větší lustrace než u adopce dětí. Zbývá jen posílat zájemce na psychotesty.
Jejich cílem asi je, aby si opravdu nikdo psa nevzal.
Kdyby někdo chtěl po mně vyplnit takový dotazník, hodila bych jim ho na hlavu a vzala bych si raději psa z inzerátu, je jich i tak dost, kdy se lidi chtějí zbavit štěňat i dospělých psů za směšné peníze, nebo i zdarma (o peníze by mně ale primárně nešlo). U psa od majitele alespoň rámcově vím, co pes umí, čím si prošel, jak na tom je s výchovou a výcvikem. Samozřejmě, že stávající majitel (když se potřebuje psa zbavit) třeba negativa zatají, ale i tak o psu vím víc než o tom z útulku.
Neberu argumenty majitelů útulků, že nechtějí dát psa každému, kdo přijde. Myslím si, že kdo už do útulku pro psa přijde, tak ho opravdu chce a většinou ví, do čeho jde. Kvůli tomu, že tam přijde pár blb.ců, kteří opravdu nevědí, do čeho jdou, nebudu dělat problémy té většina normálních zájemců. Jde snad jen o to, aby v útulku korigovali to, jestli lidi chtějí nějakého aktivního psa, tak aby jim nedali 12-ti letého dědečka, psa z kotce do bytu a naopak apod.
Chovám psy už mnoho let, prodala jsem desítky (možná stovky) štěňat a ještě dnes si netroufám vždy a v každém případě odhadnout, jaký zájemce opravdu bude páníček pro moje štěně. Udělala jsem zkušenost, že ti, co nejvíce na štěňata žvatlají a vykládají, jak se bude mít krásně, jak s ním budou pracovat, jezdit na výstavy... a nakonec s bídou dají psu nažrat. Ale i tak se najdou výjimky. A v útulku to poznají?

Kočku po kastraci (kastraci obyčejně náš doktor provádí navečer) nechám přes noc v přepravce jednoduše dospat doma. Dám ji v přepravce někam, kde je teplo, přítmí a klid a kočka normálně spí celou noc. Kočka po narkóze je podchlazená, potřebuje teplo. Ráno ji normálně pustím ven. Měla jsem strach, že jak bude skákat (třeba na plot apod.) jak je zvyklá, tak si stehy potrhá, ale zatím se to u žádné kočky nestalo. A koťata kojí normálně dál. Stehy nechávám raději 14 dní, většinou vypadnou samy, případně je vyndám. Naše kočky mají taky jen 2 - 3 stehy.
Není ideální dát kotě z domu v 8 týdnech, ale když babička bude vědět, jak se o ně starat a kotě bude (alespoň ten měsíc) více méně doma, tak se to dá zvládnout. Jen, aby babička věděla, že kočka potřebuje hlavně maso a vodu - ne rohlík v mléku, jak se kdysi tradovalo. Ještě dnes se (hlavně starší lidé) podivují, že kočky nekrmím mlékem, ale masem a granulemi. Dokonce kotě nepotřebuje ani mléko ze supermarketu. Buď kočičí umělé mléko, nebo kozí, nebo nahrazovat spíše tvarohem. A nebo prostě maso a kvalitní granule jsou dostačující.

Dendadenisa napsal(a):
No to neni dat pejska pryc bez souhlasu, iz sem s jim mluvila a rekl ze tedy musi pryč, ale jistej si v tom neni, mam uz doma vse pocurany, pes proste odmita poslouchat at delam co delam, neni ze bych se mu nechtela venovat, delala jsem to celou dobu i kdyz tu pritel byl, ted se proste ale narodila malinka a psovi kterýho ennucil zaklady proste asi těžko pri miminu budu zvládat, je me ho lito to me verte je to hodnej pes, ale je proste ted zarlivec asi krz tu malinkou a dela jeste vetsi bugr, proste uz sem z nej na nervy. Ted dokonce dostal po snupecu ua to ze se mi vykadil v kuchyni a zacal na me vrcet takže asi nebudu čekat na to az pokouse nahou a treba i malinkou uz to neni sranda... Pes je to pitbull s vlcakem a jsou mu 2 roky...

Pitbul s vlčákem = skoro vražedná kombinace pro člověka, který má zkušenosti s podobnými psy a CHCE se mu věnovat. To evidentně není případ ani váš (ale vy jste psa nechtěla), ani vašeho přítele. Pes je nevychovaný, nechápe, za co je trestán. Opravdu přesvědčete přítele a psa dejte pryč. Problém je ten, že zrovna pro takového psa budete nového majitele hledat těžko, lidi se bojí pořídit si dospělého psa takových plemen, tedy i jejich kříženců. Pes ale není tak starý, dalo by se s nim pracovat.

scylla napsal(a):
Oni by lidé měli hodně přemýšlet o tom, co cítí a myslí si jejich pes, to není žádné komplikování si života, ale obyčejná dobrá péče a porozumění psovi a braní ohled na jeho přání a potřeby, Kašlat na ně je pro člověka velmi pohodlné a když si to umí i okecat a odůvodnit, tak pohoda pro něho a koho by zajímalo, co si přeje a myslí pes? Ale tak by se k partákovi člověk chovat fakt neměl. Pokud mám pacienta, tak je možné mu zajistit klid a péči, i když jsou doma ostatní psi a případně i kočky a jiná zvířata. Když se chce, tak to jde.

To jsou zase bláboly! Co cítí a co si přeje pes? Vždyť to NENÍ ČLOVĚK. Vy si to furt zaměňujete. Pes je pes, tedy zvíře se svojí úrovní přemýšlení i citů. Pes bude dělat to, na co je zvyklý a bude mu vyhovovat režim, na který je zvyklý, aniž by tím nějak trpěl. Pokud někdo psa "rozcapí" tím, že mu dovoluje všechno, potom ten pes musí trpět, když to nemá, ale nemůže trpět nedostatkem něčeho, co vůbec nezná. A tohle platí dokonce i na lidi - trpí snad lidé domorodých kmenů, že nemají např. televizi, koupelnu apod.?

Příklad: moje babička měla psa. Tehdy byl pes na vesnici na dvoře, měl hlídat, dostal nažrat a fertig. Nikdo se s ním příliš nemazal, ale nikdo mu taky neubližoval. Když ho jednou v mrazu vzala domů, pes byl z toho nervózní, nechtěl tam být, kromě toho mu bylo i horko.
Pes, který je zvyklý v bytě, zase bude nervózní, když ho lidi vykopnou ven.

My dvě se nikdy nedohodneme. Vaše fanatické upřednostňování psa před čímkoliv lidským je někdy až nenormální. Asi žijete jen ve svém vysněném světě. Ale opravdový život (nejen mezi psy, ale i mezi lidmi) není tak jednoduchý.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."Dát psa pryč bez souhlasu přítele by bylo dost odvážné"...
A když souhlasit nebude? Pro něj je to hrozně jednoduché, ráno vypadne...a starej se. Ať si ho odveze sám, bere s sebou do práce, najde mu celodenního opatrovníka...hlavně ať ho nenechává doma. Když to nepůjde, tak ho mladá paní umístí sama ( nebo se o to aspoň pokusí ). Odvážnému štěstí přeje, aneb na co má čekat ?

Když souhlasit nebude, to je opravdu problém. Řekla bych mu, ať si teda toho psa bere s sebou, to on asi souhlasit nebude. Prostě bych dělala všechno pro to, abych ho donutila psa dát pryč. Po dobrém i po zlém. Např. neustálé telefonáty, co pes svedl, kdyby přítel přijel domů, poslouchal by jen samá negativa na psa, neuklízela bych po něm výkaly (i kdybych se měla zadusit smradem - ať si to uklidí on až přijde)... však ono by ho to brzy přestalo bavit.
Nicméně asi bych taky neskákala radostí, kdyby můj partner dal pryč psa bez mého souhlasu.

Otázka ještě je, jaký je vztah zadavatelky a jejího partnera, pokud partner sobecky háže starost o děti i psa jen na ni, ale to bychom se zase dostali do úplně jiných diskusí. Třeba by stálo za úvahu vyhodit přítele i se psem (pokud to lze a nežijí u něj v bytě)... ale zůstat se třemi dětmi sama, taky není žádná hitparáda, zůstávat ve špatném vztahu kvůli dětem... prostě je to složité, jako život sám.

Dendadenisa napsal(a):
Pejskari asi nepochopi ale musim dat psa pryc,
jen nevim kam, nekam do dobrych rukou.Jde o to ze to je priteluv pes, ja psa nikdy nemela a nechtela- protoze jsem vedela ze s malymi detmi to bude jen pritez...pes neposloucha mozna pritele jakz takz ale me ani nahodou, nikdo se mu nevenuje, pritel mu neda ani nazrat musim se o vse starat ja a fakt uz toho mam dost...hodne lina, kazdy den mam po byte chuchvalce chlupu, mala je ma v pusince atd, takze to je prvni minus- porad musim uklizet, a ted kojim potrebuju vice odpocivat ale nemam kdy...pritel ho nevycesava, nekoupe, musim ho nutit at snim vecer jde ven, ani na prochazku ho nevezme jen rychle vycurat atd...ja take tak protoze se neodvazjuu ho nikde pustit z voditka a s kocarem chodit neumi porad me nekam brutalne tahne, proste anarchie...nemluvim otom, ze vse sezere, vyhrabava kos -mam ho plne zuby... na patre jsou dva psi, takze jk jeden zacne stekaji vsichni coz neni idealni kdyz vam tzrovna usina dite...jsme na nervy...reknete ze je to opanickovi...anio je - na psa kasle atojsou vysledky...me pes obtezuje a neumim si to predstavit s kolotocem se 3detmi, obcas mame nasrano v predsini to je toho vic nebudu to vse rozepisovat...rekla jsem jasne pritel ize az bude male musi pryc...zatim to nejak neresi ale nevypada ze by nejak se za nej rval aby zustal. je to pes,
proste si psa poridil z rozmaru a neuvazene, a ted ja na to doplacim, jak byste to resily, me je lito i toho psa ze se jen vali doma... Pritel tu ted neni a jsem na to sama... A to nedám.

Dát psa pryč bez souhlasu přítele by bylo dost odvážné. Je potřeba to s ním probrat a nějak ho přesvědčit, že pokud se on psovi nemůže věnovat, že není jiné řešení.

To, že pes štěká, vyhrabává koš, tahá na vodítku... apod., to je jen důsledek absence výchovy, ale to vy s tím nic neuděláte - jednak na to nemáte čas a jednak - upřímně - se tím psem ani zabývat nechcete. Není prostě každý pejskař.

No, a pak (až se s přítelem domluvíte, že pes půjde z domu) zbývá dát inzerát a uvidí se, kdo se přihlásí. Nemusíte ho dát hned prvnímu zájemci. I když hodně záleží na tom, co je to vůbec za psa, je taky možné, že se zájemci zrovna nepohrnou.

Co je to za plemeno a jak je starý?

Leeee napsal(a):
To si vůbec neumím představit. To to tomu venkovnímu psu nevadí? nežárlí? naše holky by to asi nerozdejchaly...i když jedna měla být izolovaná kvůli nemoci doma, tak jsme brzy vzdali, že by ta druhá byla venku a raději jsme je izolovali v rámci "vevnitř" (ono ani tak to podle nich nebylo fér ).

Možná jí ani tak nevadilo, že je druhá fenka doma, jako spíš to, že byly pořád spolu (venku) a najednou jsou rozděleny, tak jen chtěla za tou druhou - nebyly zvyklé bez sebe být. Ale není to o tom, že jeden pes prostě žije venku, jeden doma. Jak si je člověk od mládí naučí, tak to bude. Když jsou zvyklé být spolu venku, tak chtějí být spolu i doma. To je něco jiného.
A taky, když si namlouváte, že..."by to holky nerozdejchaly", tak proč by toho nevyužila?
Svoje nemocné feny mám samozřejmě taky v bytě, ale nikdy se neptám, co na to říkají ty ostatní. Ostatní jsou prostě venku a nikdy žádný problém nebyl. Fakt je ten, že já mám ale těch fen víc, takže když jedna zmizne, ostatní si možná ani nevšimnou. Nicméně i kdybych měla jen 2, rozhodně bych tu druhou nebrala domů jen proto, že ta druhá musí být doma kvůli nemoci. Ta pacientka obyčejně totiž taky potřebuje klid. A taky potřebuje moji péči a nepotřebuji, aby se mně do toho pletl další pes.

conty napsal(a):
Co je na tom smutného? Když jsem doma, jsou se mnou oba, ale pokud musím do práce, je štěně venku...

Asi tak. Taky jsem nikdy neřešila, co si jako ti psi myslí, že je jeden doma, druhý venku... Prostě to tak bylo. Čivava spala v bytě, vlčák venku. Ani jednomu to nebylo divné, čivava měla svůj domov křeslo, vlčák boudu (domů chodil jen na návštěvu). Lidi si zbytečně komplikují život, že přemýšlí, co si myslí jejich pes, ale ten si třeba nemyslí vůbec nic, tak daleko inteligence psa přece jen nesahá. Pes potřebuje hlavně svůj řád, svoje pevné místo (ať je to bouda nebo gauč) a když to má, tak je spokojený.

Jak to tady čtu, tak všechno jsou to naprosto nepoužitelné rady pro psy, kteří někdy v budoucnu mají sledovat stopy (ať už lidské u služebního výcviku, nebo zvířecí u loveckého).
Základ mého výcviku je, že štěně do půl roku musí umět povel "ke mně". Štěně to naučím pomocí dlouhé šňůry - zavolám (JEDNOU!), nejde, tak ho co nejrychleji přitáhnu a pochválím. Stačí párkrát zopakovat a pes raději přijde sám. Až jednou šňůru sundám, pes na povel ke mně chodí spolehlivě. Je potřeba začít u štěněte, starší pes už je chytrý a ví, že když má šňůru, tak přijít musí, zatímco bez šňůry nikoliv.
Tím pádem mám přivolání a 80 % času vycházek mých psů je na volno. Psa uvazuji přes vesnici, když je v dohledu jiný pes apod.
Rozlišuji chůzi na vodítku u nohy (to musí jít na prověšeném vodítku) a rozlišuji, kdy pes jde na vodítku "jako" na volno, tedy na celou délku vodítka. V tom případě vůbec nepožaduji, aby netahal - ba právě spíše naopak!
Když potom potřebuji, aby pes sledoval stopu, tak ho ze stopy nesvede každé sebemenší zadrhnutí o klestí, rostliny, omotání kolem stromu apod. Pokud jsem psy (kdysi ve své naivitě) učila, že na vodítku se netahá nikdy, tak to byla obrovská práce potom psa na stopě přesvědčit, aby jen vyčkal až ho vymotám a dál pokračoval v práci. Pes se totiž při sebemenším zadrhnutí vracel ke mně, rozptyloval se a nakonec stopu většinou ani nedokončil. Proto jsem přestala po psech vyžadovat, aby nikdy a za žádných okolností netahali. Buď jdou u nohy, nebo na rozvinutém vodítku tahají jako kráva, ale mně to nevadí, protože vím, že je to pro dobro věci. A stejně se nikdy nenechám tahat dlouho, jak už jsem psala, většinou běhají na volno.
Ovšem pokud někdo nemá u psa stopařské ambice, přitom má problém s přivoláním (a ještě žije ve městě, kde pes stráví 80 % času na vodítku či šňůře), pak moc možností, jak ho to naučit, není. Pak ty návody nade mnou třeba někomu pomohou.

Trošku mně to připomíná dobu, kdy se na cvičáku učilo, že jakmile se psovod zastavil, pes si automaticky sedal. Připravit potom psa na výstavu, aby pořád neseděl u nohy, to byla fuška.

Darovací smlouva se týká toho, že jeden vlastní nějakou věc, kterou daruje druhému. Jak dokážete, že vlastníte psa, když jste ho měli oba?
Doporučuji sepsat dohodu, kde přesně identifikujete psa (pokud je to ten na profilu, doporučuji třeba i foto, nebo pokud má čip, stačí čip) a tam oba podepíšete, že jste se dohodli, že pes bude výlučně ve vašem vlastnictví.
A potom zaplatíte poplatek obci - jak píše Victoria.

Tedysek napsal(a):
Ještě pár takových informací a budu z tebe mít depresi.
Jsem naivní v tomto smeru no. Mě by hanba fackovala vracet psa chovateli. Nehledě na to, že pokud jsem s tema podminkama souhlasila, dodržím je. A navíc si nemyslím že by chovatel v takovém případě měl ještě za štěně/psa platit. No jsem mnohdy ráda, že nejsem chovatel, ale jen majitel. Ačkoliv uchovneneho, avšak nikdy nevrznouciho si psa. ).

Tedýsku, ty to bereš tak, že pes je tvůj kamarád, člen rodiny atd.
Jsou ale lidé, které baví cvičit psy a baví je přijímat nové výzvy, mají na to prostory, čas a podmínky a taky (někdy v neposlední řadě) si chtějí vydělávat tím, co je baví. A tak cvičí psy "na kšeft". Nejedná se jen o služební, ale i lovecké, pastevecké... apod. psy.
Prostě to je úplně jiný svět.
Jsou lidé, kteří prostě pro výcvik psa nemají vlohy, čas, prostor... ale mají peníze. Tak si nekoupí štěně, ale "hotového" psa. To se docela často děje třeba právě u loveckých plemen.
U slepeckých psů také ten pes prochází nejprve socializací a výchovou v nějaké rodině, pak jde ke cvičiteli (pokud se k tomu vůbec hodí) a ke svému opravdovému pánovi se dostane až dospělý a vycvičený.
Já na tom nevidím nic špatného, prostě tak to je, pro někoho je pes člen rodiny, pro někoho v prvé řadě pomocník, ale ani to nevylučuje, že se i takový pes stane členem rodiny. Jen trochu později.
Náš stát je opravdu kynologicky na výši, naši psi (služební, lovečtí...) jsou žádáni i v zahraničí.
Někdo si prostě nedokáže představit, že si koupí štěňátko, vycvičí ho a pošle dál, někdo s tím problém nemá.
Občas se mně stane, že také posílám "hotového" psa dál. Třeba je pracovně výborný, ale má nějakou vadu (chybějící zub), pro kterou nebude chovný. No, tak ho zpravidla vycvičím a pošlu dál. Naštěstí se to nestává často a zatím jsem měla štěstí, že se ti psi dostali do rukou lidem, kteří potřebovali psa na práci, neměli chovatelské ambice a psi se tam mají dobře. Ale jsem taky měkká, mám doma i pár psů, kteří sice chovní nejsou, ale tak nějak mně "chytli u srdce", že jsem je nedokázala prodat. Jenže nemůžu mít takových psů deset.

Tedysek napsal(a):
To je hodně smutný. Mě by nenapadlo psa preprodat. Nehlede na to, že chovatel má ve smlouve předkupní právo nebo jak se tomu říká. (Praxe: chci psa prodat, musím to říct chovateli jako prvnímu a dat mu možnost získat psa "zpět ").

No, tak z předkupního práva jsem se dávno vyléčila. Do smluv to vůbec nedávám. Snažím se štěňata prodávat tak, abych to nemusela nikdy použít. Ale stane se, že lidem se změní situace, musí psa dát pryč. Pokud se na mne obrátí, pomohou jim najít jiného zájemce. Ale nehodlám si brát zpět všechna štěňata. Nemám na to prostory ani čas a upřímně většinou ani zájem. Někdy se jedná už o dospělého psa, který ma svoje zlozvyky, nebo je zvyklý být v bytě apod. Nehodlám svůj čas ztrácet tím, že budu prevychovávat nějaké zkažené psy - to jsem ve své naivitě a ještě počáteční euforii, že se přece chovatel musí postarat o svůj odchov, udělala 2x a vždycky to špatně dopadlo. Vzala jsem zpět, taky asi jen 2x, štěňata, o kterých jsem věděla, že jsou z podobných podmínek a majitelé z nich neudělali nepoužitelné rozmazlené a nevychované jedince.

scylla napsal(a):
Kdyby někdo necvičil s těma ovčákama na to, co se dnes vydává za zkoušky, mohli by to být psi, jaké pamatuji z dětství a mládí, mohli by být možná zdraví a rozumných povah, i když to, kam dospěli zdravotně zavinil chovatelé. Když budu chtít zjistit, jaký je pes skutečně a co umí jeho psovod, vezmu je na procházku do běžného života, to řekne mnohem víc než počet zkošek.

Scyllo, to je zase perla. Sice píšete o ovčácích a o "normální poslušnosti".
Ale to, jestli má pes vlohy např. k pasení, lovu, vyhledávání ztracených lidí apod., to na procházce nepoznáte. I k tomu jsou dobré zkoušky. Pes, který je složí, musí mít nějaké předpoklady a schopnosti k dané práci (i když část výsledku je i zásluhou dobrého cvičitele), které většinou předává na další potomstvo a tak zůstává plemeno plemenem se všemi vlastnostmi, které od něj očekáváme.
Na procházkách se fakt pozná houby. Procházku zvládne každý trochu socializovaný pes.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nabízím psa zlaté šeltie ke krytí.Nar.25.3.2014, s pp, uchovněný, plnochrup, výška 38cm. Info.tel.731117514

Podle těchto informací se vám mohou přihlásit tak akorát majitelé neuchovněných šeltií, tedy i bez PP, k vytváření dalších bezpapíráčů. To chcete?

Tohle jste měla dát do inzerce, Napsat jméno psa a chovatelskou stanici, k tomu KVALITNÍ fotky (tedy i ve výstavním postoji, nejen hlavu v peřinách - jak někdy vidím), kopii PP (majitel feny musí vědět nakolik je, nebo není váš pes příbuzný), výsledky zdravotních testů, výstav.
Nicméně stejně moc nechápu, co nutí majitele chovných psů k takového inzerci. Navíc šeltií zase není tolik. Každý klub vede databázi chovných jedinců a pokud je váš pes kvalitní, má zdravotní testy a výsledky na výstavách - ne jen na jedné (případně i v nějakých sportech, třeba agility), majitelé fen si ho sami najdou. Pokud si ho nenacházejí, asi ten pes nebude tak vynikající, aby s ním kryli.

Já vím, že se dá diskutovat o tom, že tam, kde je řízený chov, poradce chovu doporučuje jen "určité" psy, ale myslím, že i v řízeném chovu má majitel feny právo vyjádřit svoje přání. A nevím, jak je to u šeltií.

Souhlasím skoro se vším. Chlap, který by neměl rad mého psa (no, nemusel by ho milovat) a ještě by si vůbec dovolil říct, že smrdím, ten by jel z baráku. Ten vztah není rovnocenný, jednou s nim budete nešťastná a nejen kvůli psovi. Jak píše lesnižínka.

scylla napsal(a):
Výcvikář a jeho praktiky k výcvikáři, nic překvapivého.

Jde o to, aby se ten pes nestresoval, ne aby byl za svůj trest ještě trestán. Mělo by jít o psa a o ochranu toho psa před šikanou ze strany dětí. Pokud by vám šlo o psa, poradíte natáhnutí ohradníku z druhé strany plotu.

Scylla je Scylla, její reakce taky nic překvapivého.
Vy se furt zastáváte jenom psů, ale věci mají obvykle dvě strany.

Myslím, že jde především o to, že by se mělo zabránit tomu, aby ten pes kousl nějaké dítě (i když si to třeba zaslouží), protože co by se potom rozjelo za kolotoč, to nestojí za to. Možná by pes musel i ze zahrady zmizet.

Pes, který nebude moct úplně k plotu, si časem nějakého pokřikování a poskakování děcek přestane všímat. Alespoň tedy rozumný a vyrovnaný pes. Holt když je to nervák, tak je to jeho boj. A děcka to taky přestane bavit.

Jděte už k šípku s vašimi názory, že pes je ohradníkem stresován. V životě jste ho nepoužila, já mám ohradníkem obehnaný celý barák (pastvinami), a to je jiná šleha než od ohradníku pro psa, a vystresované psy nemám.

Tessii napsal(a):
Určitě pejska nechceme hned teď, má chyba, že jsem to nenapsala. :) Myslela jsem právě časem, až budu vědět rozvrh, jak to na vš chodí, jak budu stíhat atd, což je opravdu za pár měsíců (drívě jak za půl roku nejspíše ne). Šlo mi spíše o názor, jestli by jste si Vy v mé situaci pejska pořídila, či opravdu počkala až po skončení Vš. :) Děkuji za názor.

Ve vaší situaci bych si nepořídila ani čivavu.
Buďte rádi, že máte kocoura, ten je méně náročný.
Věřte, že jednou ještě budete rádi, že psa nemáte.
Máte celý život před sebou, uvidíte až budete mít svoje bydlení (sama nevíte jestli v ČR nebo zahraničí), partnera (nechci malovat čerta na zeď, ale jste mladí a ne všichni spolu opravdu vydrží), nějakou perspektivu budoucnost, pak si psa klidně kupte, ale teď raději ne.

Tak takového dalmatina bych nikdy nekoupila. Jednak vrh je nevyrovnaný, rodiče nic moc (už ty plotny). Nejsou s PP, takže záruka ničeho. A pochybuji, že "chovatel" vyhodí peníze za BEAR test sluchu. A v neposlední řadě slovo "pumr" - je hrozné, to se používalo snad na začátku 20. století. Když někdo takto dokáže psát o štěňátkách, nešla bych k němu.

JanaBeníčková napsal(a):
Tak jsem se dovolala na ČMKJ...

Rodokmeny jsou vystavené... A to už od poloviny června. Chovatel chtěl o jejich vyhotovení informovat telefonicky, a že si je vyzvedne osobně. Jenže se s ním nepovedlo spojit. Takže zkoušeli rodokmeny poslat poštou.. Proběhli 2 pokusy a ani jeden nebyl úspěšný..
Mám ještě vydržet, třeba si chovatel rodokmeny vyzvedne na 3. pokus.. Nikdy před tím s ním prý žádný problém nebyl.. Ale bohužel s posledním vrhem z konce března to je takto.

Zkusím počkat a pokud do listopadu nic, tak se pokusím domluvit, jestli na základě kupní smlouvy nemůžou rodokmen poslat přímo mě.

PP musí chovatel podepsat.