Co když můj přítel nemá rád mého psa, ale ostatní ano?

Es napsal(a):
Dobrý den, nechápu proč jen ten můj pes mému příteli vadí, poslouchá a nic mu tam neprovádí dám mu příkaz ať si lehne tak tam celou dobu leží nic nevyvádí, když přijdeme se psem k příteli tak ho můj pes vždycky přivítá celí nadšení a tulí se k němu, nikdy na něj nevrčel neštěkal, jen si chce můj pes hrát s přítelem, tak dám povel a je v klidu jen kouká. přítel ho jednou pohladí. Pořád mi říká že můj pes zapáchá, i když ho i ten den vykoupu, chápu že každý pes zvenku zavání, ale o ostatních psech to neříká ty sou vždycky miláčci a ten můj kdo ví co přitom mu nikdy nic neprovedl ani v bytě. Přijde mi že je můj přítel na něj vysazený, když se k ostatním psům chová úplně jinak. Nevím co mám udělat aby i ten můj pes byl u srdce jako ostatní psy. Doma ho nechce a já ho do útulku nechci dát proto že je to má rodina a i když ho beru jako člena rodiny tak umí poslouchat nezlobí, prostě je to ideální pes. Žádný agresivní nebo neposlušný. Nevím si rady.

Váš přítel je zřejmě manipulátor, nechte si psa, vyměňte přítele, asi uděláte dobře.

Zavčasu utečte i s pejskem...

Dilema je jasné...život bez vašeho psa nebo život bez vašeho přítele ...co obětujete?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dilema je jasné...život bez vašeho psa nebo život bez vašeho přítele ...co obětujete?

No hlavně pes zůstane, ale přítel, soudě dle jeho chování, by mohl brzo vzít dráhu i přítelkyni bez psa.

Děkuji za odpovědi, já ani psa dát pryč nechci, ale zas od něj odejít mi přijde moc, mám ho ráda. Ale buď mě bude chtít se psem nebo nic. Jak říká Oliie pes se mnou bude napořád a jsou věrný do konce svého života svým páníčkům.

Podívejte, buď Vás má rád se vším všudy, tedy i s pejskem (notabene slušně vychovaným), nebo ne..Teď mu vadí Váš pes, za nějakou dobu mu začnete vadit Vy...Jestli mohu radit, pryč od něj...vím o čem mluvím..

Es napsal(a):
Děkuji za odpovědi, já ani psa dát pryč nechci, ale zas od něj odejít mi přijde moc, mám ho ráda. Ale buď mě bude chtít se psem nebo nic. Jak říká Oliie pes se mnou bude napořád a jsou věrný do konce svého života svým páníčkům.

No vás možná bude chtít...možná si dá nakonec říct, že i se psem...ale jestli si ke psu vybuduje vztah, těžko říct, já bych to odhadla, že spíš ne, takže ho možná bude trpět...tak bacha, aby pak u vás nebylo "dusno"...však to znáte, nikdo si neztěžuje, nikdo nic neřekne, ale vy víte, že je někdo naštvaný...budete mít sice i psa i přítele, ale šťastná stejně být nemusíte...

To ano to máte pravdu i když se to nechá času, tak si nemyslím že by smím psem vycházel, ale malí procentu by tu mohlo bít, že by si na něj zvykl. Ale stejně i když psa nechávám doma a nedávno jsem říkala, že je potřeba venčit že půjdu tak mi řekl že už ze mě psa cítí a když přijdu, tak mi říká že jim smrdím. A to po mě neleze jen ho pohladím. Tak to procento že si na něj zvykne je opravdu malé. Ale přemýšlela jsem jestli se s tímhle něco nedá udělat...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To je můj pes je mu 1 rok a 3 měsíce.

Es napsal(a):
To ano to máte pravdu i když se to nechá času, tak si nemyslím že by smím psem vycházel, ale malí procentu by tu mohlo bít, že by si na něj zvykl. Ale stejně i když psa nechávám doma a nedávno jsem říkala, že je potřeba venčit že půjdu tak mi řekl že už ze mě psa cítí a když přijdu, tak mi říká že jim smrdím. A to po mě neleze jen ho pohladím. Tak to procento že si na něj zvykne je opravdu malé. Ale přemýšlela jsem jestli se s tímhle něco nedá udělat...

Ty vole ten by jel z baráku, že by si ani trenky nestih sbalit...

Jelikož jsem měla psy už od dětství, moji nápadníci procházeli sítem jestli mají rádi psy.Manžela můj čuvač 3x pokousal, vydržel a jsme spolu a se psy 40let.Takže pokud mu už teď pes smrdí, já bych mu dala vale.

Es napsal(a):
To ano to máte pravdu i když se to nechá času, tak si nemyslím že by smím psem vycházel, ale malí procentu by tu mohlo bít, že by si na něj zvykl. Ale stejně i když psa nechávám doma a nedávno jsem říkala, že je potřeba venčit že půjdu tak mi řekl že už ze mě psa cítí a když přijdu, tak mi říká že jim smrdím. A to po mě neleze jen ho pohladím. Tak to procento že si na něj zvykne je opravdu malé. Ale přemýšlela jsem jestli se s tímhle něco nedá udělat...

Fakt nechápu, na co ještě čekáte...
Ještě Vám řekne, že mu smrdíte :( Pryč od něj, dokud je čas..Kdyby Vás skutečně miloval, tak se takto prostě nechová..Chápu, že ho máte ráda..ale zkuste si sundat "rúžové brýle"...
I kdyby se naoko tvářil a slíbil Vám, že psa bude tolerovat, nevěřila bych mu..

Já předpokládám, že většina chlapů si zabrblá...tak to prostě je. Všude chlupy, jasně že občas pes i smrdí...obzvlášť ten, co se rád "navoní" v čemkoliv co potká..atd. Pokud ale brblání přesáhne únosnou mez, je třeba to dát najevo. Místo sklopení uší a nechávání psíka doma bych volila opačnou variantu. Brala bych ho sebou. Ať si chlapec uvědomí, že buď Vás a psa, nebo nic... Buď na to přistoupí, nebo má smůlu. Stejně pokud spolu zůstanete, nadejde časem otázka sestěhování..a budete to řešit zas.

Navíc, pokud vás miluje, proč vás nutí se něčeho, co máte ráda, vzdát? Nedává to smysl, pokud to tu nepřibarvujete, tak mu na vás moc nezáleží, protože to, že máte psa, už asi veděl, když jste začínali a tím pádem čeká, že s kvůli němu změníte, což je blbost.

Měla jsem známého, ten měl přítelkyni. Uvažoval o pořízení psa, přítelkyně mu na to kategoricky řekla - pes půjde dveřmi dovnitř a já ven. Do týdne byl pes doma.

Mat napsal(a):
Navíc, pokud vás miluje, proč vás nutí se něčeho, co máte ráda, vzdát? Nedává to smysl, pokud to tu nepřibarvujete, tak mu na vás moc nezáleží, protože to, že máte psa, už asi veděl, když jste začínali a tím pádem čeká, že s kvůli němu změníte, což je blbost.

A nebo je to záminka a ten vztah není, jak by měl být.

Mat napsal(a):
Navíc, pokud vás miluje, proč vás nutí se něčeho, co máte ráda, vzdát? Nedává to smysl, pokud to tu nepřibarvujete, tak mu na vás moc nezáleží, protože to, že máte psa, už asi veděl, když jste začínali a tím pádem čeká, že s kvůli němu změníte, což je blbost.

Víte proč? To je typický příklad žárlivého manipulátora a tyrana První ji ukecá ať dá pryč psa, pak bude narážet, že má blbou tu a tu kamarádku a ať se s ní nestýká, nakonec, že ji špatně ovlivňuje rodina a měla by je přestat navštěvovat. A pak skončí uvázaná u radiátoru...v lepším případě

lesnížínka napsal(a):
Víte proč? To je typický příklad žárlivého manipulátora a tyrana První ji ukecá ať dá pryč psa, pak bude narážet, že má blbou tu a tu kamarádku a ať se s ní nestýká, nakonec, že ji špatně ovlivňuje rodina a měla by je přestat navštěvovat. A pak skončí uvázaná u radiátoru...v lepším případě

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měla jsem známého, ten měl přítelkyni. Uvažoval o pořízení psa, přítelkyně mu na to kategoricky řekla - pes půjde dveřmi dovnitř a já ven. Do týdne byl pes doma.

To je něco jinýho. Ti kdo psi kategoricky nechtějí, ať je raději nemají. Pořízení psa do společné domácnosti je věc páru, ne jedince. Je to jiná situace než ta, kdy jeden z partnerů psa už má...

Es napsal(a):
Dobrý den, nechápu proč jen ten můj pes mému příteli vadí, poslouchá a nic mu tam neprovádí dám mu příkaz ať si lehne tak tam celou dobu leží nic nevyvádí, když přijdeme se psem k příteli tak ho můj pes vždycky přivítá celí nadšení a tulí se k němu, nikdy na něj nevrčel neštěkal, jen si chce můj pes hrát s přítelem, tak dám povel a je v klidu jen kouká. přítel ho jednou pohladí. Pořád mi říká že můj pes zapáchá, i když ho i ten den vykoupu, chápu že každý pes zvenku zavání, ale o ostatních psech to neříká ty sou vždycky miláčci a ten můj kdo ví co přitom mu nikdy nic neprovedl ani v bytě. Přijde mi že je můj přítel na něj vysazený, když se k ostatním psům chová úplně jinak. Nevím co mám udělat aby i ten můj pes byl u srdce jako ostatní psy. Doma ho nechce a já ho do útulku nechci dát proto že je to má rodina a i když ho beru jako člena rodiny tak umí poslouchat nezlobí, prostě je to ideální pes. Žádný agresivní nebo neposlušný. Nevím si rady.

Copak to nevidíte ?
NEMILUJE VÁS.

Souhlasím skoro se vším. Chlap, který by neměl rad mého psa (no, nemusel by ho milovat) a ještě by si vůbec dovolil říct, že smrdím, ten by jel z baráku. Ten vztah není rovnocenný, jednou s nim budete nešťastná a nejen kvůli psovi. Jak píše lesnižínka.

Malej divoch napsal(a):
Podívejte, buď Vás má rád se vším všudy, tedy i s pejskem (notabene slušně vychovaným), nebo ne..Teď mu vadí Váš pes, za nějakou dobu mu začnete vadit Vy...Jestli mohu radit, pryč od něj...vím o čem mluvím..

Souhlas... je to sobec. Taktéž vím o čem mluvím.

No tak je to chlap...
...tem proste vadi (kratkej cumak, bilej/cernej/zrzavej, krysa, koste, slinta...). Ale normalni lidi to daj. Vetsinou staci cas...

https://www.youtube.com/watch?v=Vn1mcr7Nbq0

...btw psa jste si porizovala sama? Nebo..., takze jen zarlivost?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak je to chlap...
...tem proste vadi (kratkej cumak, bilej/cernej/zrzavej, krysa, koste, slinta...). Ale normalni lidi to daj. Vetsinou staci cas...

https://www.youtube.com/watch?v=Vn1mcr7Nbq0

...btw psa jste si porizovala sama? Nebo..., takze jen zarlivost?

Ale no tak, tahle videa jsou už ohraná, nicneříkající a v tomhle případě navíc i totálně mimo :(

Souhlasím s předešlými názory, partner by vás měl přijmout takovou, jaká jste (jste byla) od začátku vztahu a hlavně ještě před ním. Pokud mám psa dřív, než se s někým seznámím, je to má záležitost a (pokusím se) nebudu se vázat na někoho, kdo není toto schopen tolerovat. Naopak pořízení psa ve chvíli, kdy už pár spolu nějakou dobu je, je otázkou rozhodnutí obou (aspoň by mělo být).

Pošlete do pryč chlapa, který nebere vás a vašeho psa, kterého jste měla před ním. Protože stejně pak může reagovat na cokoli a kohokoliv, kdo byl "dřív" - příbuzní, kamarádi obojího pohlaví atd. Pokud jsem "já a pes", tak mě bud dotyčný bere celkově nebo ne. A pak LETÍÍÍÍ.

lesnížínka napsal(a):
Víte proč? To je typický příklad žárlivého manipulátora a tyrana První ji ukecá ať dá pryč psa, pak bude narážet, že má blbou tu a tu kamarádku a ať se s ní nestýká, nakonec, že ji špatně ovlivňuje rodina a měla by je přestat navštěvovat. A pak skončí uvázaná u radiátoru...v lepším případě

Pejsa bych si nechala a užívala si jeho přítomnosti a lásky a přítele bych poslala k vodě - pro jedno kvítí (bodlák?) slunce nesvítí.
S takovýmto člověkem - manipulátorem mám vlastní zkušenost. A věřte, že čím déle s ním jste, tím je těžší se z jeho "sítí" vymanit.

Já mám psa už než jsme se seznámili tak už si myslím že měl počítat s tím, že když si začíná se mnou tak i s mím psem musí počítat.

Me jednou muj byvaly rekl, ze se vic venuju psovi nez jemu. Psa jsem pripravovala na vystavu a mu jsem predem rekla ze na nej budu mit mene casu. Po jedne scene jsem mu sdelila, ze nehodlam ztracet svuj cas se "spratkem" co zarli na psa. A nyni jsem stastna s muzem co obcas brbla, ale meho, ted uz naseho, psa miluje a sam dost investoval do jeho zdravi.
A jak tu psali jini, ted mu smrdi pes, pak mu bude vadit vase obleceni, pak kamaradka, kolega...

Es napsal(a):
Já mám psa už než jsme se seznámili tak už si myslím že měl počítat s tím, že když si začíná se mnou tak i s mím psem musí počítat.

Buď vašeho pejska dá nebo ne. V tomhle neustupujte, to je vážná a v podstatě nevratná záležitost. A dejte pozor, aby se negativa ve směru k vám nemnožila. Takové entrée na začátku vztahu nic moc perspektivu nedává, ale kdo ví...

Es napsal(a):
Dobrý den, nechápu proč jen ten můj pes mému příteli vadí, poslouchá a nic mu tam neprovádí dám mu příkaz ať si lehne tak tam celou dobu leží nic nevyvádí, když přijdeme se psem k příteli tak ho můj pes vždycky přivítá celí nadšení a tulí se k němu, nikdy na něj nevrčel neštěkal, jen si chce můj pes hrát s přítelem, tak dám povel a je v klidu jen kouká. přítel ho jednou pohladí. Pořád mi říká že můj pes zapáchá, i když ho i ten den vykoupu, chápu že každý pes zvenku zavání, ale o ostatních psech to neříká ty sou vždycky miláčci a ten můj kdo ví co přitom mu nikdy nic neprovedl ani v bytě. Přijde mi že je můj přítel na něj vysazený, když se k ostatním psům chová úplně jinak. Nevím co mám udělat aby i ten můj pes byl u srdce jako ostatní psy. Doma ho nechce a já ho do útulku nechci dát proto že je to má rodina a i když ho beru jako člena rodiny tak umí poslouchat nezlobí, prostě je to ideální pes. Žádný agresivní nebo neposlušný. Nevím si rady.

Na co čekáš? Vyměň přítele!

Es napsal(a):
To ano to máte pravdu i když se to nechá času, tak si nemyslím že by smím psem vycházel, ale malí procentu by tu mohlo bít, že by si na něj zvykl. Ale stejně i když psa nechávám doma a nedávno jsem říkala, že je potřeba venčit že půjdu tak mi řekl že už ze mě psa cítí a když přijdu, tak mi říká že jim smrdím. A to po mě neleze jen ho pohladím. Tak to procento že si na něj zvykne je opravdu malé. Ale přemýšlela jsem jestli se s tímhle něco nedá udělat...

Nedá...lidi se nemění, max se může "přetvařovat"...

Můj chlap není "zvířátkovej", ale vždycky mi zvířata "trpěl" a to jsme měli, když byly děti malý, pěknej zvěřinec (věděl, už když jsme se poznali, že jsem zvířecí maniak a svojí první fenu jsem dostala od něj)...jsem ráda, že nemusím stát před dilematem partner nebo pes, protože bych prostě sbalila psy a šla, bez rozmýšlení a to jsem s manželem 25let a není to o tom, koho mám radši, ale ke mě pes patří, takže buď komplet nebo nic...dneska je situace taková, že byť já jsem ta, co se o psy fyzicky stará, vychovává, učí, krmí, tak bychom se ani nemohli rozejít, protože ani jeden z nás by se nechtěl psů vzdát...o děti bychom se asi taky pohádali, protože ty on taky nechce (myšleno v nadsázce ...děti už jsou dospělé )
Neumím si představit, že bych se se svým psem bála pořádně pomuchlat, abych náhodou partnerovi nesmrděla...co by to potom bylo za život...

Taky samozřejmě brblá, že jsou všude chlupy( že má chlup i v jogurtu, který právě otevřel )...v našem případě i pár slintanců...když venku zmokneme, tak si taky stěžuje, že psi smrděj...což má samozřejmě pravdu, takže psy odvelíme na místo, aby uschli...ale vše co děláme podřizujeme psům, vždycky se myslí na psy, i on pochopil, že když se třeba pohádáme, když s ním doma nemluví ani klika od dveří, tak pes s ním mluví vždycky, pes mu projevuje lásku vždycky (i když zrovna nemá na projevy psí lásky náladu...fena se mu stejně vecpe do klína...takže nakonec ze vzteklýho "Sárino, slez ze mě, já tě nechci "...je smích, mazlindování a řeči typu "ty si taková moje malá kočička"(což kecá, protože Sárina není kočička, ale fena psí a její velikost je lidmi přirovnávána k malému teleti ) apod...můžete mít potom špatnou náladu?

Psi naopak udržují naší domácnost v klidu a neříkám, že se nešňafnem, ale je to zřídka...když se totiž do toho pustíme, tak mezi nás vlítne jeden ze psů (popř. oba) a vysvětlí nám, že takhle ne a hádejte se, když se vám motaj pod nohama a strkaj do vás dva velcí psi, kteří na vás pěkně řvou, neslyšíte vlastního slova, natož, abyste slyšeli, co říká partner, takže se hádat přestanete a snažíte se psy uklidnit a slíbíte, že už budete hodný a nebudete se hádat, což samozřejmě dodržíte, protože nehodláte riskovat, že vás zase fena seřve na tři doby... prostě se psy fungujeme jako rodina podstatně lépe...a jak bylo napsáno v jedné knize, všichni společně se snažíme nenaštvat tu, která nám dovolila, abychom jí milovali, tím samozřejmě myslím naší fenu, tu psí semetriku, která chce doma klid a nebojí se to prosadit

Es napsal(a):
To ano to máte pravdu i když se to nechá času, tak si nemyslím že by smím psem vycházel, ale malí procentu by tu mohlo bít, že by si na něj zvykl. Ale stejně i když psa nechávám doma a nedávno jsem říkala, že je potřeba venčit že půjdu tak mi řekl že už ze mě psa cítí a když přijdu, tak mi říká že jim smrdím. A to po mě neleze jen ho pohladím. Tak to procento že si na něj zvykne je opravdu malé. Ale přemýšlela jsem jestli se s tímhle něco nedá udělat...

jak dlouho jste s přítelem? Možná na psa žárlí . Tohle klapat prostě nebude a pes je hodně mladý a teda krásný . Navíc pes to vycítí že ho nemá rád a až nastane situace kdy ho bude muset venčit . řekla bych mu že pes je moje součást tak at se rozhodne ale nechěla bych ho co mu bude vadit příště Je to pro Vás dva dost velká překážka, jo nemůžu nikoho nutit aby měl rád mé psy ale mě nikdo nenutí žít s takovým člověkem

Rozodnutí bude na vás, ale jak radí výše. Zapřemýšlejte, jestli by příteli třeba časem na vás nezačalo vadit něco jiného. Žádný vztah nebude jenom růžový, ale... Bývalého jsem hned na začátku vztahu varovala, že jestli se mnou bude chtít žít, tak se mnou i s mým zvěřincem, že zvířata pryč prostě nedám. Taky se společně plánovalo, že bychom třeba mohli mít i toho psa (věděla, jsem že náš rodinný pes v případě mého odstěhování zůstane u rodičů, že ho nedají). No po nějaké době, když se začalo mluvit o sestěhování, začala být zvířata na jednou problém. Nebudu to dál rozváďet. Nesestěhovali jsme se. Milému chlapci jsem nakonec dala vale. A zvířata nakonec nebyla ten nejzávažnější problém.

Předpokládám, že mému chlapovi voním. I když mám smečku psů :).

Určitě bych dala svého psa do útulku, kvůli nějakému troubovi, který řekne, že mu kvůli psu smrdím. By jel.
A to vážně se mu podřizujete a psa ani nepomazlíte?

Jeden známý má leguání slečnu... a měl taky lidskou slečnu, která tu leguání moc nemusela. Po čase koupil byt, že se sestěhujou. Lidská slečna trvala na tom, že legoš zůstane u rodičů. Tak má byt a leguánku.

Měla jsem 13letého psa, když jsem potkala přítele. Po nastěhování se ukázalo, že má alergii. Udělali jsme nějaká opatření na zmírnění, časem si celkem zvykl. Po smrti psa jsem předpokládala, že s dalším psem nebude souhlasit a počítala, že tedy pes bude třeba až jednou budeme bydlet v domku. Přítel, když viděl, jak jsem smutná, mi sám pomohl psa vybrat a za tři týdny jsme si jeli pro nového. Jo, alergie je zpět, ale snad si zase zvykne. Tohle je totiž láska. Ne to, co předvádí váš "přítel".

Před jedenácti lety jsme se sestěhovali s nynějším manžou, měl tarantuli, já se pavouků chorobně štítila. No přeci ji nerozšlápnem, že jo. Naprosto jsem ji ignorovala, to jo, ale žila s námi pět let. A na pavouky sice nesahám, ale už se jich neštítim. Nynější stav zvířeny=dvě hovawartí dámy, kocour Mikeš, pět oven s beranem, měnící se počet králíků, dva kanárci, rybky v jezírku. Plánujeme slípky. Máme prostě rádi zvířata. Spolu maj bejt lidi co maj rádi stejný věci. Ty zásadní. Bydlet v domě či v bytě, žít ve městě či na venkově, mít děti či nemít, mít zvířata či nemít. Jinak je vždy jeden neštastnej. A to nechceš.

Myslím, že pro mnoho lidí to je absurdní, ale pro mě je "láska ke zvířatům, zejména ke psům" jedno z hlavních kritérií vztahu. Jsem moc ráda, že tohle můj nynější má, když si vzpomenu na bývalého, který by psa kvůli mě sice strpěl (žádného jsem ještě neměla), ale jakmile by na něj ve 2 měsících zavrčel, tak by se ho bál, pak by se mu snažil dát najevo jaká je alfa, tím že by chodil první do dveří a když bych přitáhla z lesa kotě, okamžitě by nasedl do auta a vezl ho do nejbližšího útulku.

No jasný, dáš pryč psa a příteli se za chvíli znelíbí zas něco dalšího... a když mu jednou nevyhovíš, uteče Ti za jinou a ještě hodí vinu na Tebe :) psa bych rozhodně pryč nedávala, pro něj jsi celý svět. Pro přítele evidentně ne ;).

JanaKostelec napsal(a):
Před jedenácti lety jsme se sestěhovali s nynějším manžou, měl tarantuli, já se pavouků chorobně štítila. No přeci ji nerozšlápnem, že jo. Naprosto jsem ji ignorovala, to jo, ale žila s námi pět let. A na pavouky sice nesahám, ale už se jich neštítim. Nynější stav zvířeny=dvě hovawartí dámy, kocour Mikeš, pět oven s beranem, měnící se počet králíků, dva kanárci, rybky v jezírku. Plánujeme slípky. Máme prostě rádi zvířata. Spolu maj bejt lidi co maj rádi stejný věci. Ty zásadní. Bydlet v domě či v bytě, žít ve městě či na venkově, mít děti či nemít, mít zvířata či nemít. Jinak je vždy jeden neštastnej. A to nechceš.

Máte naprostou pravdu...ve vztahu by se měly dělat kompromisy, ale jsou věci, kde kompromis udělat nejde...přesně proto, jak píšete...jeden ustoupí a je nešťastnej, mě by to za to nestálo..

Ono je někdy boj, i když oba partneři psa chtějí...my už doma začínáme bojovat o to, jaký bude další pes...je jasný, že fena, je jasný že velká, je jasný, že medvědoidní typ, ale na tý rase se nějak nemůžem shodnout...manžel je bernardýnovej, "novofudlákovej" a já toužím po pastevecké palici...dokonce už jsem vymyslela, že koupím nekupírovanou hnědobílou fenu SAO a budu jí vydávat za křížence bernardýna, jednu jsem viděla a byla vzhledově velmi podobná naší současné křížence...manžel stejně prd pozná a do toho se vložil syn, kterej chce taky SAO, ale černobílou variantu a s kupírovanym ocasem, protože naši psi, když procházej v obýváku kolem stolečku a vrtí při tom ocasem, tak všechno co je na stolku letí, takže bezocasý pes mu přijde veelmi praktický...no bude ještě legrace ...

JanaKostelec napsal(a):
Před jedenácti lety jsme se sestěhovali s nynějším manžou, měl tarantuli, já se pavouků chorobně štítila. No přeci ji nerozšlápnem, že jo. Naprosto jsem ji ignorovala, to jo, ale žila s námi pět let. A na pavouky sice nesahám, ale už se jich neštítim. Nynější stav zvířeny=dvě hovawartí dámy, kocour Mikeš, pět oven s beranem, měnící se počet králíků, dva kanárci, rybky v jezírku. Plánujeme slípky. Máme prostě rádi zvířata. Spolu maj bejt lidi co maj rádi stejný věci. Ty zásadní. Bydlet v domě či v bytě, žít ve městě či na venkově, mít děti či nemít, mít zvířata či nemít. Jinak je vždy jeden neštastnej. A to nechceš.

Přesně tak. Ten vztah ke zvirene musi byt u obou, jinak to časem bude skripat... manžel třeba nikdy neměl moc rad kočky ( nikdy je ani doma neměli). Byl na psy a papoušky...po sestehovani kvůli mne sup kočky na gauci a nakonec zjistil, ze jsou fajn. A pořídil si "svého" kocoura. :) Tohle je láska, ne zakazovani... mame společnou cubinu, i kdyz jen 5 kilovou a manžel je na velké psy... tak velké stendo bude na jaře. :) A ja dříve mívala jen andulky a korely... a teď spolu nadšeně budujeme voliery na větší papoušky a společně hledáme, co kde je nového kolem krmeni, atd... Proste ideál vztah, kdy se navzájem v koničcich podporujeme a vůbec mame stejný názor na život, atd. Proste žádné ustepacne poznámky, apod...

lavacca napsal(a):
Přesně tak. Ten vztah ke zvirene musi byt u obou, jinak to časem bude skripat... manžel třeba nikdy neměl moc rad kočky ( nikdy je ani doma neměli). Byl na psy a papoušky...po sestehovani kvůli mne sup kočky na gauci a nakonec zjistil, ze jsou fajn. A pořídil si "svého" kocoura. :) Tohle je láska, ne zakazovani... mame společnou cubinu, i kdyz jen 5 kilovou a manžel je na velké psy... tak velké stendo bude na jaře. :) A ja dříve mívala jen andulky a korely... a teď spolu nadšeně budujeme voliery na větší papoušky a společně hledáme, co kde je nového kolem krmeni, atd... Proste ideál vztah, kdy se navzájem v koničcich podporujeme a vůbec mame stejný názor na život, atd. Proste žádné ustepacne poznámky, apod...

Tak to u nás uštěpačné poznámky jsou...manžel "prosim tě, nerozmazluj tolik ty psy...můžeš na ty psy mluvit normálně...ta Sárina si dělá co chce.." a pak když chci feně vyčesat zadní část těla, což ona nesnáší, tak se hned běží schovat za manžela a manžel "no copak ty moje zlatíčko, panička už ti chce zase česat pudelku, ale to my jí nedovolíme, to je naše pudelka...pojď jdeme najít nějakou mňaminu do bříška"...no a pak, kdo ty psy rozmazluje a kdo na ně nenormálně mluví ...ale jinak je manžel samozřejmě tvrďák

lavacca napsal(a):
Přesně tak. Ten vztah ke zvirene musi byt u obou, jinak to časem bude skripat... manžel třeba nikdy neměl moc rad kočky ( nikdy je ani doma neměli). Byl na psy a papoušky...po sestehovani kvůli mne sup kočky na gauci a nakonec zjistil, ze jsou fajn. A pořídil si "svého" kocoura. :) Tohle je láska, ne zakazovani... mame společnou cubinu, i kdyz jen 5 kilovou a manžel je na velké psy... tak velké stendo bude na jaře. :) A ja dříve mívala jen andulky a korely... a teď spolu nadšeně budujeme voliery na větší papoušky a společně hledáme, co kde je nového kolem krmeni, atd... Proste ideál vztah, kdy se navzájem v koničcich podporujeme a vůbec mame stejný názor na život, atd. Proste žádné ustepacne poznámky, apod...

Kde se dá takový muž (manžel) sehnat?

dadu napsal(a):
Kde se dá takový muž (manžel) sehnat?

Už jsou rozebraní

lesnížínka napsal(a):
Už jsou rozebraní

Nééé

Kde? kde? kde?

Hmm, zase jsem přišla pozdě...

...berte v potaz, ze...
Https://www.youtube.com/watch?v=ZR0uwXMyNSQ.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj chlap není "zvířátkovej", ale vždycky mi zvířata "trpěl" a to jsme měli, když byly děti malý, pěknej zvěřinec (věděl, už když jsme se poznali, že jsem zvířecí maniak a svojí první fenu jsem dostala od něj)...jsem ráda, že nemusím stát před dilematem partner nebo pes, protože bych prostě sbalila psy a šla, bez rozmýšlení a to jsem s manželem 25let a není to o tom, koho mám radši, ale ke mě pes patří, takže buď komplet nebo nic...dneska je situace taková, že byť já jsem ta, co se o psy fyzicky stará, vychovává, učí, krmí, tak bychom se ani nemohli rozejít, protože ani jeden z nás by se nechtěl psů vzdát...o děti bychom se asi taky pohádali, protože ty on taky nechce (myšleno v nadsázce ...děti už jsou dospělé )
Neumím si představit, že bych se se svým psem bála pořádně pomuchlat, abych náhodou partnerovi nesmrděla...co by to potom bylo za život...

Taky samozřejmě brblá, že jsou všude chlupy( že má chlup i v jogurtu, který právě otevřel )...v našem případě i pár slintanců...když venku zmokneme, tak si taky stěžuje, že psi smrděj...což má samozřejmě pravdu, takže psy odvelíme na místo, aby uschli...ale vše co děláme podřizujeme psům, vždycky se myslí na psy, i on pochopil, že když se třeba pohádáme, když s ním doma nemluví ani klika od dveří, tak pes s ním mluví vždycky, pes mu projevuje lásku vždycky (i když zrovna nemá na projevy psí lásky náladu...fena se mu stejně vecpe do klína...takže nakonec ze vzteklýho "Sárino, slez ze mě, já tě nechci "...je smích, mazlindování a řeči typu "ty si taková moje malá kočička"(což kecá, protože Sárina není kočička, ale fena psí a její velikost je lidmi přirovnávána k malému teleti ) apod...můžete mít potom špatnou náladu?

Psi naopak udržují naší domácnost v klidu a neříkám, že se nešňafnem, ale je to zřídka...když se totiž do toho pustíme, tak mezi nás vlítne jeden ze psů (popř. oba) a vysvětlí nám, že takhle ne a hádejte se, když se vám motaj pod nohama a strkaj do vás dva velcí psi, kteří na vás pěkně řvou, neslyšíte vlastního slova, natož, abyste slyšeli, co říká partner, takže se hádat přestanete a snažíte se psy uklidnit a slíbíte, že už budete hodný a nebudete se hádat, což samozřejmě dodržíte, protože nehodláte riskovat, že vás zase fena seřve na tři doby... prostě se psy fungujeme jako rodina podstatně lépe...a jak bylo napsáno v jedné knize, všichni společně se snažíme nenaštvat tu, která nám dovolila, abychom jí milovali, tím samozřejmě myslím naší fenu, tu psí semetriku, která chce doma klid a nebojí se to prosadit

naprosto rozumím. Jednak jsou naše fenky jediné bytosti, které jsou za každé situace rády, že mě vidí , vždy mají pocit, že jsem byla pryč straaaaašně dlouho. No a za druhé také nesnášejí, když se hádáme. Sice nám do toho "nekecají", ale leží smutně na pelišku, takový ten psí pohled, že je částečně vidět bělmo a pak nás jdou opatrně obhlídnout a snaží se situaci prostě uklidnit...je na nich prostě vidět, že tím hodně trpí, když se hádáme...no a pak je to těžké a začínat hádku tím, že se snažíte vystrnadit dva 35kg psy na zahradu, aby hádkou netrpěli...obzvlášť když nespolupracují...to se pak těžko hádá

no a k dotazu: také bych řekla, že přítel žárlí a že se to časem bude zhoršovat...takže rychle pryč.

barevnalentilka napsal(a):
Nééé

Kde? kde? kde?

Jeden takový exemplář mám doma, ale nedám, neprodám a ani ukrást nenechám

Kde to jsme, když přítel, který by nyní měl být ve stavu nejvyšší zamilovanost (soudě podle údajů zadavatelky), řekne této ženě že smrdí? Zadavatelko, co Vàm řekne za pár let? Tohle bych už nebrala jako chlapské brblání, tady plně souhlasím s předchozími varováními, to je manipulátor, navíc asi i žárlivý. I já vím své, ačkoli v menší míře, ale i to stačí otrávit život. Pokud vám i já mohu poradit, chlapů je pořád celkem dost, zvláště pokud jste mladší ročník. A věřte tomu nebo ne, převážně mají rádi psy

Už jste nějak problém vyřešila?
Přítel dost možná žárlí, že prostě věnujete část lásky i psovi a ne celou lásku jen jemu. Kašlete na přítele. Vyměňte jej. Také už jsem jednou měnila přítele, který se neuměl k mému mladému psovi chovat a chtěl po něm zázraky a modré z nebe.

dadu napsal(a):
Kde se dá takový muž (manžel) sehnat?

Budete se smát, ale první kontakt byl tady přes ifaunu (seznamka). Kamarád ho popíchnul, že je pořád v práci a nic jinýho, tak si ze srandy dal inzerát psaný hodně vtipnou formou a já ho úplnou náhodou našla...a kamarádka do mě 3 dny hučela, ať mu napíšu, že není co ztratit...no, smála se, když nám byla svědčit.

Proč do toho pletete partnerské vztahy?

Psy chovám, mám je rád, ale manželce bych ho do bytu nikdy nepovolil. Prostě všechno má své hranice, kdy po překročení už to nemusí být příjemné.

A tady asi k tomu překročení dochází.

Mám smečku, z toho dva ostré psy, na přítele si zvykali skoro rok, než ho pustili domů, nikdy neřekl nic. Pak mi KAO onemocněla, měla vážnou peraci střev a musela být v zimě doma vevnitř, protože měla vyholenou půlku těla a musela být pod dohledem, aby nesežrala co nemá a rána byla v čistotě a protože to byla operace střev, tak se jí často první týden stala nehoda, že se pokadila doma, zrovna dvakrát nevoněla, přítel byl v té době nemocný, tak se o ní staral, uklízel po ní a prostě to tak bral, je nemocná, tak se to stává, nikdy mi to slovem nevyčetl.
Krom toho mám 20 hadů, přítel se nepřiblížil ani k terárku, o kterém věděl, že je tam had, ani ho nemusel vidět, prostě si zvykl, teď s nimi manipuluje sám, mám i menší hospodářství, teď mě čeká operace a pobyt v nemocnici, přítel se bude o všechny zvířata starat sám, počítá s tím i po mém propuštění z nemocnice.
Tohle je dle mého chlap do nepohody, ne zadavatelky přítel, taky byli případy, kdy se některý ex zeptal buď já nebo psi, hadi, králíci apod...nikdy bych z baráku kvůli chlapovi nedala ani myš.

Pan Brouček napsal(a):
Proč do toho pletete partnerské vztahy?

Psy chovám, mám je rád, ale manželce bych ho do bytu nikdy nepovolil. Prostě všechno má své hranice, kdy po překročení už to nemusí být příjemné.

A tady asi k tomu překročení dochází.

To je ale hodně rozdílná situace, protože zadavatelka měla psa už když se s dotyčným seznámila a ten po ní chce, aby se kvůli němu změnila, kdežto u vás by se jednalo o nového psa.

Pan Brouček napsal(a):
Proč do toho pletete partnerské vztahy?

Psy chovám, mám je rád, ale manželce bych ho do bytu nikdy nepovolil. Prostě všechno má své hranice, kdy po překročení už to nemusí být příjemné.

A tady asi k tomu překročení dochází.

Asi jste to nepochopil. Přečtěte si znovu dotaz. Ona už psa měla, když se seznámili, takže miláček věděl, do čeho jde. Jak už psal někdo přede mnou, pořízení psů, kdy, kolik, kam atd, v partnerském vztahu, musí být na základě obou. Tohle není ten případ. A ještě mne zarazilo(no vlastně ani ne, mě je jasné, o co jde) ale do očí tam bije to: on má psy rád, kamarádů psi jsou skvělí, jen ten můj je nah.vno...Žárlit na zvíře, žárlit na mimino...myslím opravdu, ne jen takové ty sranda narážky...to je pro mne ubohost a o takového chlapa, bych si kolo neopřela..

Já než to sesmolím

mojipsi napsal(a):
Mám smečku, z toho dva ostré psy, na přítele si zvykali skoro rok, než ho pustili domů, nikdy neřekl nic. Pak mi KAO onemocněla, měla vážnou peraci střev a musela být v zimě doma vevnitř, protože měla vyholenou půlku těla a musela být pod dohledem, aby nesežrala co nemá a rána byla v čistotě a protože to byla operace střev, tak se jí často první týden stala nehoda, že se pokadila doma, zrovna dvakrát nevoněla, přítel byl v té době nemocný, tak se o ní staral, uklízel po ní a prostě to tak bral, je nemocná, tak se to stává, nikdy mi to slovem nevyčetl.
Krom toho mám 20 hadů, přítel se nepřiblížil ani k terárku, o kterém věděl, že je tam had, ani ho nemusel vidět, prostě si zvykl, teď s nimi manipuluje sám, mám i menší hospodářství, teď mě čeká operace a pobyt v nemocnici, přítel se bude o všechny zvířata starat sám, počítá s tím i po mém propuštění z nemocnice.
Tohle je dle mého chlap do nepohody, ne zadavatelky přítel, taky byli případy, kdy se některý ex zeptal buď já nebo psi, hadi, králíci apod...nikdy bych z baráku kvůli chlapovi nedala ani myš.

...tak ať vše dopadne dobře a vy jste co nejdříve fit...

Můj přítel se psů bál, neměl je rád. Nikdy neměl ani žádné zvíře. Asi tak dva měsíce před tím, než jsme šli do poslečného bydlení, jsem si pořídila psa. Z útulku. Dnes se už psů (alespoň těch ne moc velkých) nebojí a našeho vořecha miluje. A jen proto, že tomu chtěl dát šanci, chtěl dát šanci nám. Na tohohle debila se vyse*te. to je fakt k*etén. Někteří cizí psi-samci mi také "smrdí", ale nikdy je necítím z jejich majitele!

Pan Brouček napsal(a):
Proč do toho pletete partnerské vztahy?

Psy chovám, mám je rád, ale manželce bych ho do bytu nikdy nepovolil. Prostě všechno má své hranice, kdy po překročení už to nemusí být příjemné.

A tady asi k tomu překročení dochází.

A o tom to je...pokud manželce psi na ven vyhovují, tak je vše v pořádku, já bych byla v tomto režimu nešťastná...takže pokud nelze nastolit nějakou shodu, nemá cenu takový vztah držet...
Je to o prioritách...

Ono je to fakt o tom, co je člověk ochotnej zkousnout...já se třeba max štítím pavouků...takže pokud by můj manžel chtěl mít pavouky může, ale prosím ne v obýváku, ne v ložnici, ať si je chová v extra místnosti, kde vím, že i když mu náhodou pavouk zdrhne, tak se nebude pohybovat po domě, já ho potkat, tak mám na infarkt zaděláno (to, že mám arachnofobii můj manžel, ale věděl, ještě než jsme spolu bydleli a naštěstí po pavoukovi netouží)...taky v žádnym případě hada...já hady miluju, ale zároveň miluju morčata, králíky, potkany...prostě nemůžu žít s pocitem, že jednoho mazlíka krmíme jinym...
Jde o to, že pokud mám "vážnou" známost, tak před nějakým sestěhováním, společným životem přeci musim zjistit, jestli jsme v některých věcech kompatibilní...jak už někdo psal výše...
děti ano-ne, dům-byt, město-venkov, zvířata-bez zvířat a podle toho se rozhodnu, jestli je přijatelné žít v takovém vztahu...život je moc krátkej na to, abych se vzdala svých snů a žila sen někoho jiného...na to jsem teda sobec...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono je to fakt o tom, co je člověk ochotnej zkousnout...já se třeba max štítím pavouků...takže pokud by můj manžel chtěl mít pavouky může, ale prosím ne v obýváku, ne v ložnici, ať si je chová v extra místnosti, kde vím, že i když mu náhodou pavouk zdrhne, tak se nebude pohybovat po domě, já ho potkat, tak mám na infarkt zaděláno (to, že mám arachnofobii můj manžel, ale věděl, ještě než jsme spolu bydleli a naštěstí po pavoukovi netouží)...taky v žádnym případě hada...já hady miluju, ale zároveň miluju morčata, králíky, potkany...prostě nemůžu žít s pocitem, že jednoho mazlíka krmíme jinym...
Jde o to, že pokud mám "vážnou" známost, tak před nějakým sestěhováním, společným životem přeci musim zjistit, jestli jsme v některých věcech kompatibilní...jak už někdo psal výše...
děti ano-ne, dům-byt, město-venkov, zvířata-bez zvířat a podle toho se rozhodnu, jestli je přijatelné žít v takovém vztahu...život je moc krátkej na to, abych se vzdala svých snů a žila sen někoho jiného...na to jsem teda sobec...

Souhlasím, kompromisy ano, ale záleží jaký. Bez psa bych být nechtěla, tak nebudu s člověkem, který je nesnáší, nebyla bych spokojená. A já chci být spokojená. Babička miluje zvířata, ale kvůli dědovi je mít nemůže, asi ji to už nevadí, ale je na ní vidět, jak by se ji nějaký mourek doma líbil - už jsem ji nějaké kotě chtěla pořídit, ale děda by to nedovolil.

Pan Brouček napsal(a):
Proč do toho pletete partnerské vztahy?

Psy chovám, mám je rád, ale manželce bych ho do bytu nikdy nepovolil. Prostě všechno má své hranice, kdy po překročení už to nemusí být příjemné.

A tady asi k tomu překročení dochází.

Jak by mi chlap řekl větu stylem "manželce bych psa do bytu nikdy nepovolil", tak by letěl. Co mi má chlap co povolovat, on je ten dům jen a pouze jeho? V tom případě mám kliku, že barák je můj a můj partner je fakt partner a ne přikazující a zakazující despota. My spolu totiž o tom co bude a nebude mluvíme, dle potřeby děláme kompromisy atd. Vztah je o debatě, o slušném jednání, o kompromisech. Kdyby vám manželka řekla, že za kamarádama nebo do hospody by vám jít nikdy nepovolila, taky by to bylo ok?Předpokládám, že zadavatelka už není malé dítě aby jí bylo něco přikazováno nebo zakazováno z titulu nějakého pocitu nadřazenosti druhého.

"nikdy nepovolil"
se mi z toho úplně vrátil oběd
smutné, co si někteří lidé představují pod pojmem "partneři"

prostě nic víc a nic méně než
dvě poloviny, co k sobě pasují.

jolyha napsal(a):
Jak by mi chlap řekl větu stylem "manželce bych psa do bytu nikdy nepovolil", tak by letěl. Co mi má chlap co povolovat, on je ten dům jen a pouze jeho? V tom případě mám kliku, že barák je můj a můj partner je fakt partner a ne přikazující a zakazující despota. My spolu totiž o tom co bude a nebude mluvíme, dle potřeby děláme kompromisy atd. Vztah je o debatě, o slušném jednání, o kompromisech. Kdyby vám manželka řekla, že za kamarádama nebo do hospody by vám jít nikdy nepovolila, taky by to bylo ok?Předpokládám, že zadavatelka už není malé dítě aby jí bylo něco přikazováno nebo zakazováno z titulu nějakého pocitu nadřazenosti druhého.

Přesně tak. Dospělí lidé si nemají co dovolovat, musí se dohodnout. Ale nikdo mě nebude nic dovolovat ani zakazovat, nejsem už malé dítě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"nikdy nepovolil"
se mi z toho úplně vrátil oběd
smutné, co si někteří lidé představují pod pojmem "partneři"

prostě nic víc a nic méně než
dvě poloviny, co k sobě pasují.

No když jim to ten partner dovolí, když si pod pojmem kompromis představí to, že svému partnerovi ve všem nebo alespoň v těch zásadních věcech ustoupí, aby byl klid a ještě jsou přesvědčeni, že tak je to správné, že to je důkaz lásky, tak jestli jsou takhle šťastný, tak budiž jim přáno...

Tak nějak. Pokud by mi pratner chtěl něco zakazovat/povolovat, tak je něco zatraceně špatně. Každý vztah je o kompromisech, na všem co se týká společné domácnosti je potřeba se dohodnout, určit si priority, atd. Od toho jsme partneři. Ale partnerství je dle mého o rovnocenosti, domluvě, vzjájemném respektu a toleranci. Ne o nějakém nadřazeném nařizování a zakazování. To nemá s partnerstvím nic společného.

Jak se psem, tak se ženou, žádné crcačky s nima

lesnížínka napsal(a):
Jak se psem, tak se ženou, žádné crcačky s nima

Žádné crcačky s nima...s despotickejma chlapama..
jen ať to někdo řekne mojí feně do očí, že mu smrdim a že se s ní nemám muchlat...ona už mu vysvětlí, jak to je, že ona možná někomu smrdí, ale zase má velké zuby a nebojí se je použít...

Pardon...nechala jsem se unést, to je tak, když žijete se psem, o kterém víte že vás nedá...
teď možná zním jako namachrovaná majitelka s agresívním psem za zadkem, ale když mám ve svém životě tvora, který mě miluje takovou jaká jsem, který mě nevymění za nic na světě a je ochoten se za mě i porvat, tak se člověk naučí prát sám za sebe...a žádnej chlap na světě nestojí za to, abych se toho vzdala...

jolyha napsal(a):
Jeden takový exemplář mám doma, ale nedám, neprodám a ani ukrást nenechám

I Vy jedna... sobecká

Co tahle naklonovat?

barevnalentilka napsal(a):
I Vy jedna... sobecká

Co tahle naklonovat?

To by nebylo špatné To by byl katalog na manžele: manžel pro pejskařky, manžel pro pařmenky, manžel pro supermatky, manžel pro...

lesnížínka napsal(a):
To by nebylo špatné To by byl katalog na manžele: manžel pro pejskařky, manžel pro pařmenky, manžel pro supermatky, manžel pro...

No a nebylo by hnedka na světe lip?!?

lavacca napsal(a):
No a nebylo by hnedka na světe lip?!?

Já myslím, že planetě Mars chybí tolerance, ale možná mi tehdá poslali chybný kus

A teď mně napadá, že když mi Megííí dnes napslala odkaz na granulky, tak se tam dá objednat menší balení - na zkoušku... Proč je ten Mars tak hrozně "trhu nepříspůsobivý" ?

barevnalentilka napsal(a):
Já myslím, že planetě Mars chybí tolerance, ale možná mi tehdá poslali chybný kus

A teď mně napadá, že když mi Megííí dnes napslala odkaz na granulky, tak se tam dá objednat menší balení - na zkoušku... Proč je ten Mars tak hrozně "trhu nepříspůsobivý" ?

Nemyslím, že by vám do toho něco bylo, ale budiž.

Ačkoliv máme i nemovitosti jako společné jmění manželů či na s.r.o., dům ve kterém bydlíme je skutečně jen můj. Na principu to ale nic nemění.

I když to některé zdejší feministky udiví, spousty žen je spokojených v rolích matky a manželky (představte si tu hrůzu!).
V každém vztahu je potom přirozená dominance jednoho z partnerů, u nás jsem to já. Manželka je zase spokojená že nemusí rozhodovat a řešit spousty věcí kolem peněz, domů, aut, jednat s nájemníky, s úřady atd. Vzhledem k rozdílným biologickým i sociálním rolím v páru je ta vaše "rovnocennost" naprosto nesmyslná. Dokonce i u teplých párů se projevuje dominance, a nefunguje "rovnocennost", ale jeden dělá "tátu" a druhý "mámu".

To ale třeba ženská, pro kterou je životní prioritou pes v obýváku na gauči, která "děti a mateřství nemusí", a která vůbec neví co to je spokojený vztah, několik desetiletí v manželství, že jsou malé děti, společné jmění, společné zážitky, společní přátelé nikdy nepochopí. Ona totiž nikdy nedospěje tak daleko.

Znám pár takových satorií, ve stylu "to by ten chlap letěl". Většinou 2 - 3 děti, každé má jiného tátu, potom už natrvalo single, často se nenesou ani se svojí rodinou, i s dětmi vztahy v dospělosti váznou. Po 40 potom dole zarostou (a teď nemyslím bobra), protože zmizelo to poslední, o co byl u nich ještě zájem. Ten pes potom bývá jediné co jim zbývá. Proto ta silná fixace, a pes až do postele. A když k tomu ještě přijde menopauza je dokonáno. Zapšklá stará baba co nemá ráda lidi, která by každého jen seřvala a "ten by letěl". Je to smutné, prožít celý život a nic za sebou, nic před sebou, jen každých 12 let nový pes, čekat až mě jeden z nich přežije...

Hezky jste to sepsal, ale jste trošku vedle ne? Většina z těch, co psala, že takový by letěl...má manžely, které si chválí a děti. Takže ta vaše vize má trochu trhliny. Jediná já tuším, mám jen ty psy(a kočky) a nejsou v posteli, nejsou ani v obýváku(většinou ) Mám partnera, se kterým jsem více jak třicet let (bez svadby) a to co, popisujete(finace, barák) jsem léta měla na starosti já, jelikož muž byl velmi zaměstnaný. Teď jsem zase spokojená žena v domácnosti a všechno je to na domluvě, kdy si spolu dva lidi sednou, zváží možnosti a vyberou tu, která víceméně vyhovuje oběma.
A mimochodem...co by jste tedy poradil zadavatelce vy? Trávit život s chlapem, který se projevuje jak ha.z už na začátku vztahu? A probůh proč? To bych opravdu byla 100x raděj jen s tím psem, než mít na krku celý život despotického bl.a.

To jsme vás teda naštvali, pane, tak jste nám to nandal. Ani líto mi vás není. Každý svého štěstí strůjcem.

Vrchol romantiky: jsi poklad.. odvézt na opuštěný ostrov a zakopat


tak a teď zas vážně
zaplatit účty, protože ten druhý na to není, na termíny děravá hlava a v krámě a na úřadě migréna vs. patnáctery boty s podpatkem nepotřebuješ
prosím někoho zkušenějšího (ještě nějaký ten čas nebudu mít 40) o vysvětlení, co z toho je "máma" a co "táta".

Pan Brouček napsal(a):
Nemyslím, že by vám do toho něco bylo, ale budiž.

Ačkoliv máme i nemovitosti jako společné jmění manželů či na s.r.o., dům ve kterém bydlíme je skutečně jen můj. Na principu to ale nic nemění.

I když to některé zdejší feministky udiví, spousty žen je spokojených v rolích matky a manželky (představte si tu hrůzu!).
V každém vztahu je potom přirozená dominance jednoho z partnerů, u nás jsem to já. Manželka je zase spokojená že nemusí rozhodovat a řešit spousty věcí kolem peněz, domů, aut, jednat s nájemníky, s úřady atd. Vzhledem k rozdílným biologickým i sociálním rolím v páru je ta vaše "rovnocennost" naprosto nesmyslná. Dokonce i u teplých párů se projevuje dominance, a nefunguje "rovnocennost", ale jeden dělá "tátu" a druhý "mámu".

To ale třeba ženská, pro kterou je životní prioritou pes v obýváku na gauči, která "děti a mateřství nemusí", a která vůbec neví co to je spokojený vztah, několik desetiletí v manželství, že jsou malé děti, společné jmění, společné zážitky, společní přátelé nikdy nepochopí. Ona totiž nikdy nedospěje tak daleko.

Znám pár takových satorií, ve stylu "to by ten chlap letěl". Většinou 2 - 3 děti, každé má jiného tátu, potom už natrvalo single, často se nenesou ani se svojí rodinou, i s dětmi vztahy v dospělosti váznou. Po 40 potom dole zarostou (a teď nemyslím bobra), protože zmizelo to poslední, o co byl u nich ještě zájem. Ten pes potom bývá jediné co jim zbývá. Proto ta silná fixace, a pes až do postele. A když k tomu ještě přijde menopauza je dokonáno. Zapšklá stará baba co nemá ráda lidi, která by každého jen seřvala a "ten by letěl". Je to smutné, prožít celý život a nic za sebou, nic před sebou, jen každých 12 let nový pes, čekat až mě jeden z nich přežije...

Takže...feministka rozhodně nejsem,...naopak jsem zastánce klasické ženské role ve vztahu, jako manželka a matka jsem spokojená, letos jsme s manželem oslavili stříbrnou svatbu, se svými, nyní už dospělými dětmi bych řekla, že mám velmi nadstandardní vztahy (však jsem si je taky vychovala k obrazu svému)...o té dominanci v páru máte pravdu, je dobré, když si muž myslí, že on je ten dominantní (klasická mužská role) a rozhoduje, na nás ženách je, abychom vztah řídily takovým způsobem, aby muž nepoznal, že to řídíme my, když něco chceme, o čem víme, že by to napřímo u chlapa neprošlo, nejlepší způsob je zaonačit to tak, aby si pán tvorstva myslel, že je to jeho nápad...chce to velkou dávku trpělivosti a diplomacie, ale jde to a muž je spokojený...jo a svojí rodinu miluju i tu širší a vycházíme spolu bezva...
A chlap by opravdu letěl (myšleno, že bych vztah ukončila a třeba se odstěhovala já), pokud by ve vztahu bylo něco, co nemůžu tolerovat ani se zavřenejma očima...a nemusí to být jen "nesmíš mít psa na gauči"...ale kdyby fyzicky trestal naše děti, kdyby byl podrazák, kdyby mi dával najevo, že jsem jen ženská a tak se nemám do ničeho montovat, že můj názor není podstatný, kdyby mě ponižoval a podobně...

Přesto všechno je "pes na gauči" prioritní pro moje soukromé osobní štěstíčko a svůj život už teď počítám na etapy...kolik psů ještě zvládnu...jednoho-dva, než už nebudu schopná psychicky a fyzicky ukočírovat velkého psa...zároveň neomezuju manžela v jeho soukromých štěstíčkách...je blázen do mobilů a počítačů...já nefrfňám, že už si letos potřetí koupil novej mobil...naopak "jsem nadšená" z toho jak je ten novej mobil úžasnej a co všechno umí...mám radost s ním...i když sama na chytrý mobily nejsem...no a manžel zase nefrfňá, že teď se mnou leží psi na gauči...

Pokud pro vaší ženu není pes na gauči důležitý, tak je vše v pořádku...ale co kdyby byl? co kdyby po tom toužila?...čistě hypoteticky...jak byste se k tomu postavi?

Pan Brouček je vyrostlej přítel zadavatelky. Takže jí názorně předvedl, co jí čeká, když si ho nechá. nedovolí jí psa ani bobra, píše. Vysvětlí jí, proč nemůže chodit do práce, proč můžou mít jen společné zážitky, společné přátele, společné jmění. No, něco je jen jeho, ale to neva, přece. Zakáže jí mozek. Od takových pryč, hodně rychle, prachy nejsou fakt všechno.

Jo a ještě jsem chtěla napsat, že i při tradičním rozdělení rolí je možno být partnery. Dominance není povinná. Také mám děti, manžela, psy, kočky, rybičky, ovce, králíky a další záliby. I peníze vydělám. Pěstuji a chovám pro nás přirozené jídlo, denně taky vařím. Stihnu to všechno. A oba máme právo na svůj názor na svůj vlastní život. Ale to pan Brouček nezná.

Pokud pro vaší ženu není pes na gauči důležitý, tak je vše v pořádku...ale co kdyby byl? co kdyby po tom toužila?...čistě hypoteticky...jak byste se k tomu postavi?

Co to je za otázku? Přece jsem psal, že bych to nepovolil! Stejně je to debata o ničem, protože prostě pipinu pro kterou je "pes na gauči důležitý" bych doma neměl. Ona totiž hezká zevšední a na ošklivou si člověk zvykne, ale co s blbou...

Oba máme normálně srovnané životní priority, a stejné nároky na čistotu a hygienu bydlení, a do toho pes prostě nepasuje. Takže podobné problémy neřešíme.


Jinak se samozřejmě všem omlouvám, že mám dlouholeté spokojené manželství. Samozřejmě se nad tím zamyslím, a začnu s tím něco dělat, abych to dal do pořádku. Nakonec čert vem děti. Když nejsou žádné biologická ani sociální role, jsou 2 rodiče úplně k ničemu, možná dokonce spíš na obtíž.

Pan Brouček napsal(a):
Nemyslím, že by vám do toho něco bylo, ale budiž.

Ačkoliv máme i nemovitosti jako společné jmění manželů či na s.r.o., dům ve kterém bydlíme je skutečně jen můj. Na principu to ale nic nemění.

I když to některé zdejší feministky udiví, spousty žen je spokojených v rolích matky a manželky (představte si tu hrůzu!).
V každém vztahu je potom přirozená dominance jednoho z partnerů, u nás jsem to já. Manželka je zase spokojená že nemusí rozhodovat a řešit spousty věcí kolem peněz, domů, aut, jednat s nájemníky, s úřady atd. Vzhledem k rozdílným biologickým i sociálním rolím v páru je ta vaše "rovnocennost" naprosto nesmyslná. Dokonce i u teplých párů se projevuje dominance, a nefunguje "rovnocennost", ale jeden dělá "tátu" a druhý "mámu".

To ale třeba ženská, pro kterou je životní prioritou pes v obýváku na gauči, která "děti a mateřství nemusí", a která vůbec neví co to je spokojený vztah, několik desetiletí v manželství, že jsou malé děti, společné jmění, společné zážitky, společní přátelé nikdy nepochopí. Ona totiž nikdy nedospěje tak daleko.

Znám pár takových satorií, ve stylu "to by ten chlap letěl". Většinou 2 - 3 děti, každé má jiného tátu, potom už natrvalo single, často se nenesou ani se svojí rodinou, i s dětmi vztahy v dospělosti váznou. Po 40 potom dole zarostou (a teď nemyslím bobra), protože zmizelo to poslední, o co byl u nich ještě zájem. Ten pes potom bývá jediné co jim zbývá. Proto ta silná fixace, a pes až do postele. A když k tomu ještě přijde menopauza je dokonáno. Zapšklá stará baba co nemá ráda lidi, která by každého jen seřvala a "ten by letěl". Je to smutné, prožít celý život a nic za sebou, nic před sebou, jen každých 12 let nový pes, čekat až mě jeden z nich přežije...

A) troll
b) d.ebil, ?

nighthunter napsal(a):
A) troll
b) d.ebil, ?

Takže jste se tam našla, že?

Co to je za otázku? Přece jsem psal, že bych to nepovolil!
...
Oba máme normálně srovnané životní priority, a stejné nároky na čistotu a hygienu bydlení, a do toho pes prostě nepasuje. Takže podobné problémy neřešíme.

To je ake zlate, ked si niekto mysli aky je dominantny a ako on dovoluje a zakazuje. Aj ked druhy z partnerov tu zakazovanu vec nikdy nechcel

Pan Brouček napsal(a):
Pokud pro vaší ženu není pes na gauči důležitý, tak je vše v pořádku...ale co kdyby byl? co kdyby po tom toužila?...čistě hypoteticky...jak byste se k tomu postavi?

Co to je za otázku? Přece jsem psal, že bych to nepovolil! Stejně je to debata o ničem, protože prostě pipinu pro kterou je "pes na gauči důležitý" bych doma neměl. Ona totiž hezká zevšední a na ošklivou si člověk zvykne, ale co s blbou...

Oba máme normálně srovnané životní priority, a stejné nároky na čistotu a hygienu bydlení, a do toho pes prostě nepasuje. Takže podobné problémy neřešíme.


Jinak se samozřejmě všem omlouvám, že mám dlouholeté spokojené manželství. Samozřejmě se nad tím zamyslím, a začnu s tím něco dělat, abych to dal do pořádku. Nakonec čert vem děti. Když nejsou žádné biologická ani sociální role, jsou 2 rodiče úplně k ničemu, možná dokonce spíš na obtíž.

Co to bylo za otázku...?...hypotetická (čistě teoretická)

Tak konečně mi někdo řekl upřímně jaká jsem...pipina..blbá a navíc máme doma chlív...
Takže děkuji za reference, vyřídím svému muži, že má okamžitě změnit ženu...aby měl konečně nějakou inteligentní a doma sterilně čisto, pak bude konečně šťasten...

Edit:...a to jsem si myslela, jak jsem dokonalá, když jsem naprosto samostatná jednotka, co zvládne naprosto všechno zařídit, obstarat dům i zahradu, vydělat peníze a samozřejmě svého času i postarat se o děti, pečovat o nemocného tchána a můj chlap má k tomu všemu doma plný servis, protože bych chlapa, nenechala dělat domácí práce...navíc může kdy chce kam chce...bohužel toto všechno je smáznuto psem na gauči, protože tímto se mé IQ degraduje na IQ houpacího koně a uznávám, že s takovým materiálem se do Evropy vyrazit nedá...

sardullah, až jsem se musela při čtení tohoto tématu na chvíli zamyslet, jak často jezdí můj muž mimo domov, jestli náhodou nemáme téhož ...ale tak ten můj původně NEpsí člověk šilhá po moskevákovi, pyreneják už je mu malý

Prosím Vás. Vždyť je chudák nemocný. Si to pěkně vysnil, ale jediný, co má je štos kapesníčků, velký pupek a internet plný porna a anonymních diskuzí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co to bylo za otázku...?...hypotetická (čistě teoretická)

Tak konečně mi někdo řekl upřímně jaká jsem...pipina..blbá a navíc máme doma chlív...
Takže děkuji za reference, vyřídím svému muži, že má okamžitě změnit ženu...aby měl konečně nějakou inteligentní a doma sterilně čisto, pak bude konečně šťasten...

Edit:...a to jsem si myslela, jak jsem dokonalá, když jsem naprosto samostatná jednotka, co zvládne naprosto všechno zařídit, obstarat dům i zahradu, vydělat peníze a samozřejmě svého času i postarat se o děti, pečovat o nemocného tchána a můj chlap má k tomu všemu doma plný servis, protože bych chlapa, nenechala dělat domácí práce...navíc může kdy chce kam chce...bohužel toto všechno je smáznuto psem na gauči, protože tímto se mé IQ degraduje na IQ houpacího koně a uznávám, že s takovým materiálem se do Evropy vyrazit nedá...

Druhá.

Andrýsek3 napsal(a):
Prosím Vás. Vždyť je chudák nemocný. Si to pěkně vysnil, ale jediný, co má je štos kapesníčků, velký pupek a internet plný porna a anonymních diskuzí.

Třetí.

Pan Brouček napsal(a):
Druhá.

...bavíte mě..

Upřímně nechápu, co muž vašich kvalit pohledává v této diskuzi. Čím vás přitáhlo zadané téma. Proč vás tak rozhořčují jiné ženy, když vaše, pro vás dokonalá, žena, jistě společně s vámi pročítá ifaunu. Logicky, jste troll. Bavíte se dobře?

JanaKostelec napsal(a):
Upřímně nechápu, co muž vašich kvalit pohledává v této diskuzi. Čím vás přitáhlo zadané téma. Proč vás tak rozhořčují jiné ženy, když vaše, pro vás dokonalá, žena, jistě společně s vámi pročítá ifaunu. Logicky, jste troll. Bavíte se dobře?

A další.

Proč jste tak agresivní? Já napsal pár postřehů ze svého života, a k tomu přidal pár dalších zkušeností. Nikoho konkrétně neoslovuji a nikoho neurážím, nikomu nic nevyvracím. A vy do mně hned kamenem. Chápu že jste se v tom některé z vás našly, ale trochu slušnosti prosím.

Někdy není úplně jasné kdo má doma pravdu, ale kdo má koule, to je vždycky bez pochyb.
Takže vy si žijte jak chcete, já budu také. Pomalu se vydýchejte, zkroťte hysterii, a už na mne prosím nereagujte.

Děkuji Brouček.

Pan Brouček

Dobrý den,
nezlobte se, ale nazývat nás Pipinami je podle Vás slušnost? Podle mě vy jste začal první nás osočovat a to ne poprvé. Pro mě jako pro starší osobu název Pipina je docela vulgární. Proto ta reakce.
Dája.

Troll je to urazit mne nemůže, brouček, taky se bavím.

Andrýsek3 napsal(a):
Prosím Vás. Vždyť je chudák nemocný. Si to pěkně vysnil, ale jediný, co má je štos kapesníčků, velký pupek a internet plný porna a anonymních diskuzí.

A malýho broučka

Pan Brouček napsal(a):
Pokud pro vaší ženu není pes na gauči důležitý, tak je vše v pořádku...ale co kdyby byl? co kdyby po tom toužila?...čistě hypoteticky...jak byste se k tomu postavi?

Co to je za otázku? Přece jsem psal, že bych to nepovolil! Stejně je to debata o ničem, protože prostě pipinu pro kterou je "pes na gauči důležitý" bych doma neměl. Ona totiž hezká zevšední a na ošklivou si člověk zvykne, ale co s blbou...

Oba máme normálně srovnané životní priority, a stejné nároky na čistotu a hygienu bydlení, a do toho pes prostě nepasuje. Takže podobné problémy neřešíme.


Jinak se samozřejmě všem omlouvám, že mám dlouholeté spokojené manželství. Samozřejmě se nad tím zamyslím, a začnu s tím něco dělat, abych to dal do pořádku. Nakonec čert vem děti. Když nejsou žádné biologická ani sociální role, jsou 2 rodiče úplně k ničemu, možná dokonce spíš na obtíž.

Nemel, nemel. Protoze k sobe potrebujete submisivni zenusku, ktera se sama neumi rozhodovat a ktera za Vami bude poslusne cupitat zivotem. Proto Vas tak neskutecne irituji mistni zenske, ktere se naopak rozhodovat samy umi. Ba co vic, ferove rozhodovani vyzaduji. Holt jste takova povaha. Stejne jako tyhle zensky. Fakt nechapu, proc je de facto napadate za neco, co sam jste a co sam delate. Akorat na opacnem polu.

Pan Brouček napsal(a):
Proč jste tak agresivní? Já napsal pár postřehů ze svého života, a k tomu přidal pár dalších zkušeností. Nikoho konkrétně neoslovuji a nikoho neurážím, nikomu nic nevyvracím. A vy do mně hned kamenem. Chápu že jste se v tom některé z vás našly, ale trochu slušnosti prosím.

Někdy není úplně jasné kdo má doma pravdu, ale kdo má koule, to je vždycky bez pochyb.
Takže vy si žijte jak chcete, já budu také. Pomalu se vydýchejte, zkroťte hysterii, a už na mne prosím nereagujte.

Děkuji Brouček.

Představuju si jak "sedíte" na fauně a královsky se bavíte, co že je to tu za nány a gratulujete si, že takovou nemáte doma...věřte, že alespoň z mé strany je to vzájemné

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co to bylo za otázku...?...hypotetická (čistě teoretická)

Tak konečně mi někdo řekl upřímně jaká jsem...pipina..blbá a navíc máme doma chlív...
Takže děkuji za reference, vyřídím svému muži, že má okamžitě změnit ženu...aby měl konečně nějakou inteligentní a doma sterilně čisto, pak bude konečně šťasten...

Edit:...a to jsem si myslela, jak jsem dokonalá, když jsem naprosto samostatná jednotka, co zvládne naprosto všechno zařídit, obstarat dům i zahradu, vydělat peníze a samozřejmě svého času i postarat se o děti, pečovat o nemocného tchána a můj chlap má k tomu všemu doma plný servis, protože bych chlapa, nenechala dělat domácí práce...navíc může kdy chce kam chce...bohužel toto všechno je smáznuto psem na gauči, protože tímto se mé IQ degraduje na IQ houpacího koně a uznávám, že s takovým materiálem se do Evropy vyrazit nedá...

..a nakonec to všechno poká...líte tím, že manželovi vrazíte špindír psa na gauč

Pan Brouček napsal(a):
Nemyslím, že by vám do toho něco bylo, ale budiž.

Ačkoliv máme i nemovitosti jako společné jmění manželů či na s.r.o., dům ve kterém bydlíme je skutečně jen můj. Na principu to ale nic nemění.

I když to některé zdejší feministky udiví, spousty žen je spokojených v rolích matky a manželky (představte si tu hrůzu!).
V každém vztahu je potom přirozená dominance jednoho z partnerů, u nás jsem to já. Manželka je zase spokojená že nemusí rozhodovat a řešit spousty věcí kolem peněz, domů, aut, jednat s nájemníky, s úřady atd. Vzhledem k rozdílným biologickým i sociálním rolím v páru je ta vaše "rovnocennost" naprosto nesmyslná. Dokonce i u teplých párů se projevuje dominance, a nefunguje "rovnocennost", ale jeden dělá "tátu" a druhý "mámu".

To ale třeba ženská, pro kterou je životní prioritou pes v obýváku na gauči, která "děti a mateřství nemusí", a která vůbec neví co to je spokojený vztah, několik desetiletí v manželství, že jsou malé děti, společné jmění, společné zážitky, společní přátelé nikdy nepochopí. Ona totiž nikdy nedospěje tak daleko.

Znám pár takových satorií, ve stylu "to by ten chlap letěl". Většinou 2 - 3 děti, každé má jiného tátu, potom už natrvalo single, často se nenesou ani se svojí rodinou, i s dětmi vztahy v dospělosti váznou. Po 40 potom dole zarostou (a teď nemyslím bobra), protože zmizelo to poslední, o co byl u nich ještě zájem. Ten pes potom bývá jediné co jim zbývá. Proto ta silná fixace, a pes až do postele. A když k tomu ještě přijde menopauza je dokonáno. Zapšklá stará baba co nemá ráda lidi, která by každého jen seřvala a "ten by letěl". Je to smutné, prožít celý život a nic za sebou, nic před sebou, jen každých 12 let nový pes, čekat až mě jeden z nich přežije...

...jenom takový můj letitý osobní poznatek...mám v bytě psa, kočky i drobnou zvířenu a protože opravdu nejsem prase, denně uklízím - je to možná otročina, ale ráda jsem v čistém a pes venku u baráku by mi opravdu nestačil... na druhou stranu znám spoustu domácností prostých jakékoli zvěře a věřte nebo ne, mám problém si kolikrát v takové domácnosti dojít na toaletu, použít koupelnu či se napít z hrnku podané kávy a ponožky po takové návštěvě svlékám před prahem svého bytu a házím do koše... na druhou stranu znám mnoho domácností, kde zvíře a především pes je a je tam opravdu čisto na rozdíl od těch prostých všech zvířat - tedy takřka sterilních...mám spoustu známých, kteří vedou rodinný život, že by jim leckdo mohl závidět a součástí jejich rodiny je pes jako samozřejmost, není to sterilní domácnost, ale je tam uklizeno, navařeno, napečeno a taková pohoda, že tam je radost pobýt... na druhou stranu chápu někoho kdo doma zvíře nechce a dokážu to pochopit (sama z takového prostředí pocházím), ale na tomto se domluvili oba partneři na počátku soužití a oba to navzájem respektují...

Někdy není úplně jasné kdo má doma pravdu, ale kdo má koule, to je vždycky bez pochyb.

tak o tom žádná, jen to holt nemusí být vždy ten chlap

Edánek napsal(a):
..a nakonec to všechno poká...líte tím, že manželovi vrazíte špindír psa na gauč

Neee...my máme docela velkej obývák...dvě rohový sedačky...jedna "moje" a jedna manžela, takže pokud by psa nechtěl na "svém" gauči, tak ho tam nemá...to dá rozum ...
a představte si, že manžel si to sám kazí tím, že naše psy tahá na svůj gauč...i když někdy taky ne, někdy leží na gauči a až na něm leží naše madam, náše půlmetráková "vačičanda"...takže vlastně psa na gauči nemá...

Edánek napsal(a):
...jenom takový můj letitý osobní poznatek...mám v bytě psa, kočky i drobnou zvířenu a protože opravdu nejsem prase, denně uklízím - je to možná otročina, ale ráda jsem v čistém a pes venku u baráku by mi opravdu nestačil... na druhou stranu znám spoustu domácností prostých jakékoli zvěře a věřte nebo ne, mám problém si kolikrát v takové domácnosti dojít na toaletu, použít koupelnu či se napít z hrnku podané kávy a ponožky po takové návštěvě svlékám před prahem svého bytu a házím do koše... na druhou stranu znám mnoho domácností, kde zvíře a především pes je a je tam opravdu čisto na rozdíl od těch prostých všech zvířat - tedy takřka sterilních...mám spoustu známých, kteří vedou rodinný život, že by jim leckdo mohl závidět a součástí jejich rodiny je pes jako samozřejmost, není to sterilní domácnost, ale je tam uklizeno, navařeno, napečeno a taková pohoda, že tam je radost pobýt... na druhou stranu chápu někoho kdo doma zvíře nechce a dokážu to pochopit (sama z takového prostředí pocházím), ale na tomto se domluvili oba partneři na počátku soužití a oba to navzájem respektují...

Trochu jsem si posteskla při čtení. Momentálně rekonstruujeme část baráku a ten kdo tu dělá nejmenší bordel jsou právě psi. u nás Teda každý pes má svůj gauč a každý den se luxuje nebo vytírá. Psi se vycesavaji a pračka jede skoro denně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Neee...my máme docela velkej obývák...dvě rohový sedačky...jedna "moje" a jedna manžela, takže pokud by psa nechtěl na "svém" gauči, tak ho tam nemá...to dá rozum ...
a představte si, že manžel si to sám kazí tím, že naše psy tahá na svůj gauč...i když někdy taky ne, někdy leží na gauči a až na něm leží naše madam, náše půlmetráková "vačičanda"...takže vlastně psa na gauči nemá...

...moje kamarádka s dětmi chtěly léta psa, manžel a otec zásadně proti, jednoho dne už toho měl dost a řekl ať si vyberou, že buď on anebo pes jak myslíte, že to dopadlo, děti hlasovaly pro psa a když pak pes přišel domů, tak ho jednoho dne znenadání našli jak spí s "hlavou rodiny" v pevném obětí na gauči... ...pes ho miloval a on jeho...

Tedysek napsal(a):
Trochu jsem si posteskla při čtení. Momentálně rekonstruujeme část baráku a ten kdo tu dělá nejmenší bordel jsou právě psi. u nás Teda každý pes má svůj gauč a každý den se luxuje nebo vytírá. Psi se vycesavaji a pračka jede skoro denně.

...tak nějak u nás... já už mám rekonstrukce zásadní za sebou a řeknu Vám, sáhla jsem si občas na dno...teď mi po nějaké době otrnulo a čeká mně kuchyň, ale jenom linka - ne už žádné stavební úpravy... no a vytoužená sušička - eliminace chlupů...já každý den vyluxuju a pak vytírám, za ta léta už v tom mám systém a tak to jde to raz dva... naopak bych řekla, že právě tam kde je zvíře se stále uklízí - moje maminka je dětská zdravotní sestra s takřka obsesí na úklid - včetně víkendového baráku a hrobu na hřbitově...všem nám s tím léta ničí nervy, ale největší poklona od ní přišla, že nepochopí jak při tom množství zvířat - pes, kočky, králík a nějaká ta terarijní drobotina můžu mít doma takový pořádek a voňavo - no když už to řekne ona, tak už na tom musí něco být - jo a vařím a peču a s dcerou úžasný vztah, tak já nevím s těmi názory pana Broučka...

Edánek napsal(a):
...tak nějak u nás... já už mám rekonstrukce zásadní za sebou a řeknu Vám, sáhla jsem si občas na dno...teď mi po nějaké době otrnulo a čeká mně kuchyň, ale jenom linka - ne už žádné stavební úpravy... no a vytoužená sušička - eliminace chlupů...já každý den vyluxuju a pak vytírám, za ta léta už v tom mám systém a tak to jde to raz dva... naopak bych řekla, že právě tam kde je zvíře se stále uklízí - moje maminka je dětská zdravotní sestra s takřka obsesí na úklid - včetně víkendového baráku a hrobu na hřbitově...všem nám s tím léta ničí nervy, ale největší poklona od ní přišla, že nepochopí jak při tom množství zvířat - pes, kočky, králík a nějaká ta terarijní drobotina můžu mít doma takový pořádek a voňavo - no když už to řekne ona, tak už na tom musí něco být - jo a vařím a peču a s dcerou úžasný vztah, tak já nevím s těmi názory pana Broučka...

No, u nás teď probíhají právě ty hrubé práce. Na dno si s tím nesahnu, to se nebojím. Je to momentálně oddělený prostor, takže celkem pohoda. Navíc jsme pořídili stavební silný vysavac, takže pohoda. :)
Broučka taky nechápu. Dělám práci v chlapskym oboru, zařizují veškeré papírování, doma se staram o již zmíněnou rekonstrukci, narezu v pohodě dříví na zimu, staram se o finance... Přesto se doma na všem dohodneme. A hle, každý pes u nás doma má vlastní gauč a spí v ložnici u postele. :) a kocour má vlastní křeslo a v posteli vyhrazeny polštář

...no já budovala byt za pochodu, takže každý den když řemeslníci odešli, tak uklidit a zprovoznit - ty rekonstrukce postupně probíhaly několik let - byt byl předěláván "od podlahy"...ty názory jsou opravdu hodně zvláštní... no my teď byli na dovolené na chalupě a každý večer jen jsem zalehla, usídlil se mi do postele pes i všechny tři kočky - no nepříjemné to nebylo, starý kamenný barák a já topit nechtěla...přítel bohužel spal sám, jen občas ze slušnosti k němu na chvilku přilehli, ale zase šupem ke mně ...