luckam napsal(a):
a ještě jedna...

a poslední...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

luckam napsal(a):
Tak aby to bylo i trošku o psech, dám sem fotečky našich potkanic s labradorkou.

a ještě jedna...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

hekate napsal(a):
a ještě Aurea

Tak aby to bylo i trošku o psech, dám sem fotečky našich potkanic s labradorkou.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

hehe napsal(a):
Jen trpte ! Máte dělo, tak si to užívejte. Však on z toho vyroste. Pro takovýho psa je dlouhá procházka dvacet kiláků v klusu!!! Musíte vydržet, vylítat ,vozit sebou, nechávat pod židlí ! Jakmile ho začnete nechávat doma, nikdy se nenaučí, jak se má chovat. I pod židlí je to lepší než být sám doma. Nemusí u cizích lítat po zahradě, důležilý je pro mimino i to ležení pod židlí. I to ježdění autem, které moc nemusí -- i to je pro něj něco. A pes se nemusí za každou cenu na vaší návštěvě dobře bavit , ne ? A až nastanou mrazy a záhonky a jejich úprava budou každýmu nudle, pak si užije i vaše střelený štěně !! Jak tak koukám z okna na to léto , bude sněžit už za pár dní::::Helena

Musim se přidat. Má sice labradorku, ale do jednoho roku to bylo úpně to samý, akorát o pár kilo těžší. Unavit jí nebylo možný, byla jak na pérkách, všechny vítala, na všechny skákala, poslouchala dokud nebylo něco zajímavějšího než my...což podle ní bylo skoro vždycky. Naštěstí mám obrovské štěští na kamarády kterým tohle vůbec nevadilo, takže sem mohla jezdit na chaty, na kterých ojídala červené jahody ze záhonku, a když už tam nebyly tak je vyhrabala (určitě si myslela že pak už jsou ty rostlinky k ničemu ), kde si chtěla s kazdým hrát a o něco se přetahovat. A kteří když jsme ušli štreku na hrad a zpátky dlouhou tak 20 km a byli zralí na postel, tak se zvedli a šli si fotit jak to zvíře za dne spí Cestování autem si nakonec absolutně zamilovala a po druhém roce života se z ní stává povaleč (což asi Vás ze špringrem nečeká)... A ještě k tem záhonkům...všude si dovolovala upravit zahrádku podle svého, ale u babičky chodila vždy vzorně po cestičkách.... holt autorita se nezapře....

marcha napsal(a):
No jo, to jsem si taky myslela... A pořídila si labradora, se kterým jsem byla rok skoro pořád doma, věnovala se mu horem dolem a on? Nerozlišuje. Vím, že labrador není pes jenoho pána a pro jeho přátelskou povahu jsem ho chtěla, ale aby vítal mě úplně stejně jako zedník,a kterého vidí prvně v životě? Aby na exkurzi se sedmdesáti studenty chtěl jít akorát první a bylo mu úplně fuk, kde jsem já? Aby odešel s našimi kamarády "napřed" na chalupu, protože jsme se přezouvali dýl? To už je na mě trochu silný kafe
A rozhodně to není putováním po přátelích, nedostatkem, péče ani rozmazlováním. Prostě je takovej. A jinej nebude. Takže věřím, že z 90% je to o vztahu, ale existují i výjimky...

Teď asi trošku odbočuju od těch pastevců..... Mám dvouletou labradorku. Od malička byla pořád se mnou, bydlí v bytě, kamkoli jedu a je to jenom trošku možné, tak jede se mnou. Vztah máme "myslím dobrý", jsem tak asi jediná koho z rodiny, snad kromě sestry, psice pořádně poslouchá. Takže z toho by se dalo usoudit že by měla být tak trošku závislák..... ALE to "bohužel" vůbec není pravda, když jdu v lese a potkáme někoho zajímavého, tak je schopná s nimi odejít, pokud jdu ve větší partě kamarádů, tak psa taky celou procházku nemusím vidět, pokud příde domů se mnou kdokoli cizí, tak já jsem zapomenutá a vítá jen jeho. A nějaký hlídání si mě, abych se neztratila. Živě si vybavuji, jak jsem se jí jako malé štěňátko snažila naučit aby si mě hlídala..... tak si pamatuju, že sem se jí schovala a po nějaké době obrovského nezájmu o to zajímat se kde je nějaká panička sem to tak trošku vzdala..... A nějaké stýskání to taky nejspíš neexistuje. I když, je to výhoda, pokud jí potřebuju nechat u někoho pohlídat. A závěr z toho asi je že opravdu záleží hodně na povaze psa....

charon napsal(a):
Tak o tomhle slyším prvně. Já to vždycky spojovala se zíváním lidským nebo s normálním "protahováním" tlamy. Rozhodně jsem si nikdy nevšimla, že by byl jeden z mých psů byl při zívání nervózní nebo se choval nějak divně... většinou jsou více jak spokojení

S tim co říkáte máte asi pravdu...taky sem někde v knížce (už nevim jaký) o tom zívání četla a taky to nějak nesedělo....
Ale asi před týdnem sem byla u kamaráda ostříhat mu psa. Je trošku bázlivější (ten pes), takže sme si nejdřív chvíli povídali, aby si pejsek zvyknul a pak se začalo stříhat. Zíval u toho snad skoro celou dobu a ve stresu tedy určitě byl...

olimen napsal(a):
S kamarádem Matoušem

A můžu se ještě zeptat , jaký je rozdíl mezi sibiřskou kočkou a mainskou mývalí? dík....

aranka napsal(a):
Můj pes zbožňuje vodu v jaké koliv podobě.

Nedá mi to, abych taky nějakou nepřidala.... Bohužel nějakou lepší nemam.....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

pomněnka napsal(a):
a ještě jednou..... visím, visím, všade,kde to jde ........:-)

Ahoj, máte moc krásný kočindy...
Chtěly bych vás poprosit, nenapsaly byste mi něco blíž k povaze těhle kočičích plemen? Strašně moc se mi líbí a tak by mě zajímalo jaký doopravdy jsou.... Víte, kočku sem nikdy neměla, zkušenosti mam jenom s psama a další "havětí".

moniiique napsal(a):
To jste mě moc nepotěšili, že někteří lidé jsou ve vlaku hodně nepříjemní. Mám z toho vlaku docela strach, ještě v něm nejel a ty staré vlaky mají docela blbé schody pro psa, tak nevím, jak tam vyleze, nebo spíš jak sleze (schody nepatří k jeho oblíbeným). A k tomu náhubku ještě, on má sice látkový, ale normální jakoby je ten kovový, ne, že by byl celý čumák pokrytý látkou, takový nemyslím. Prostě normální jen z provázků, tenhle teda psům taky vadí???

jéé, to sem tě zase nechtěla nějak vyděsit... Ono opravdu záleží na tom koho potkáš a mam takovou zkušenost, že v osobáku jsou průvodčí mnohem příjemější než v rychlíku (kterýma jsem právě hlavně jezdila).
K těm schodům, ovčanda je zvládala v pohodě, s labradorkou to bylo horší, s nástupem nebyl problém, ale při vystupovaní sem jí musela snášet. Ale ať zase neříkam jenom to špatný, v tý době jí byl tak rok, potom jsme dlouho nikam nejezdily. No a asi před dvěma měsíci sme jely vlakem, já se už připravovala jak jí snesu a ona se na mě tak podívala a prostě skočila dolů sama Sem z toho byla u vytržení A taky jsem zvědavá jestli jí to vydrží.
Ten náhubek co máš myslíš takovej typ jako jsou ty kožený, akorát místo kůže je látka? Nějak si ho nedokážu představit. Pokud by to byl tenhle typ a pesan by si tam dokázal otevřít tlamu, aby se mohl chladit, tak myslím proč ne.

darca napsal(a):
Můj pes má kovový a je s ním celkem v pohodě. Jezdím s ním často vlakem i autobusem. Leží se mu s ním třeba hůř (když si chce položit hlavu), ale nějak zvlášť ho to neomezuje. Prostě tu hlavu položí a náhubek mu trčí kus nad hřbet čumáku.
Jinak ale myslím, že v tom vlaku nebude muset mít ten náhubek celé dvě hodiny. Já když mám štěstí, najdu prázdné kupé a po kontrole jízdenek mu náhubek prostě sundám. I když potom jde průvodčí a vidí to, tak mi ještě nikdo nic neřekl. Jedna průvodčí mi to dokonce sama řekla, ať mu ho sundám. A jinak když jedu s cizími lidmi v jednom kupé, tak mu napřed náhubek nechám, a po nějaké době se zeptám, jestli by jim vadilo, kdybych mu ten náhubek sundala. Za tu dobu předtím už ti lidi vědí, že je to hodný pes, a většinou jim to nevadí... Záleží prostě na tom, na koho natrefíš...

Ahoj, já tada nevim jakého máš psa, ale moje zkušenosti s průvodčími a s cestujícími ve vlaku tak pozitivní nejsou.... Cestovala sem se psem asi rok 2x týdně tak tři hodiny, takže vím o čem mluvim.... Jezdily sme vždycky s kamarádkou, já měla labradorku, ona ovčandu, obě, přesně jak říkáš, v pohodě ležely, nikoho si nevšímaly...aktivitu začaly projevovat maximálně když jedna z nás začala jíst bagetu Ale ačkoli jsme byly v kupé samy, tak jsme košíky mít musely ("jaktože ten pes nemá košík, za to je pokuta..."). No a s cestujícími to občas nebylo o nic lepší....
Jinak k tomu košíku, obě měly kovový a vše bylo v pohodě. Dokonce to bylo lepší než když (za mlada ) nosily ty plastové košíky, protože ty nejsou tak prostorné, nedá se v nich zívnout

kamalka napsal(a):
Ahoj. Chtěla jsem se zeptat, jestli máte nějaká místa kam se v Praze nebo někde hodně blízko chodíte s pesama koupat a kvalita vody se dá skousnout i pro člověka. My máme nejblíž hostivařskou přehradu ale ta je právě pro lidi nic moc, tak budu ráda, za všechny tipy.
díky kam

jj, k tomu dotazu bych se připojila, jsem ochotná i někam dojet autem Jediný co mě napadlo je Šeberák, ale nevim jak je to pro lidi, nebyla sem tam ani se psicí, ale chystam se to omrknout....

luckam napsal(a):
Ahoj, tady vidíš jak to může vypadat když si pořídíš labíka....
labradorka je moje, bíglík je kamarádky....

Myslim že je docela výhoda když si k němu pořídíš "poslušnější" plemeno. Vilda ucítí stopu a nevidí nesliší, ale když se de s labradorkou, tak se zavolá ke mě, ukáže se ňamka a to se může přetrhnout aby tam byl první
A tady ještě jednou Vilda v celé kráse.... Snad to kamarádce nebude vadit....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

wera napsal(a):
Tak ten černouček - nástupce daka, je také krásný. Pá pěkně lesklou srst. To se mi na šerných psech líbí - krásně se jim ta srst leskne. S tím nemazlení u begale to chápu, náš je také odpůrce mazlení. V nosi se ale rád přitulí - jen abych ho moc netiskla k sobě a nedrbala pořád. To on nemusí.

Jinak poslední dobou přemýšlím, jaké plemeno by se hodilo nejlépe k beagle-ovi jako druhý pes. (ne že bych si chtěla teď honem pořizovat druhého psa, to ne. Jen tak přemýšlím) Přišel mi do hlavy labrador, golden, chodský pes - s těma by si určitě rozuměl. Máte jiné tipy???

Ahoj, tady vidíš jak to může vypadat když si pořídíš labíka....
labradorka je moje, bíglík je kamarádky....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

troy napsal(a):
http://lidovky.zpravy.cz/ln_dopisy.asp?r=ln_dopisy&c=A060406_185556_ln_dopisy_pac
Docela by mě zajímal názor dalších lidí.

Tyhle články mě vždycky strašně rozčílí Vždycky se tam píše o tom jak psi znečišťují trávníky a jak jinak lidem škodí. Ale úpně jednostranně, prostě ti psi (potažmo jejich páníci) jsou ti špatní a ostatní - nejlépe děti, že-tím strašně trpí. Tak bych napsala takovou stížnost psa a jeho páníka na lidi...
Jinak chci dopředu říct, že hovína na trávníku mi taky vadí, snažím se sbírat.
Takže lidi, proč nepoužíváte popelnice nebo koše k tomu, k čemu doopravdy slouží, proč, když už si dáte tu práci a jdete s odpadky k popelnici, tak proč je tam doopravdy nevyhodíte? Proč na sídlišti na trávníku nacházím obaly od sušenek, kosti od oběda a svačiny, pet flašky (které mi psice "ekoložka" vždycky přinese, dokonce i z potoka...). Proč jsou na chodnících střepy z rozbitých lahví, který se zabodávaj do paciček? Proč to samé nacházíme i v lese? Proč si nemůžete zajít vykonat potřebu na veřejné záchodky, ale chodíte za ně? A to i na tu velkou potřebu... Proč jedni krmí a hladí si psa bez mého dovolení a ti druzí mi nadávají ať s tou bestií vypadnu? Proč když pes spořádaně leží v autobuse na něj voláte a mlaskáte? Proč mu v buse šlapete na tlapy a ocas? A bohužel by se dalo pokračovat dál....

luckam napsal(a):
jo jo , taky se mi nechce věřit, že vypadala takhle...

jé, ta fotka se nějak zmenšila

marcha napsal(a):
A takhle vypadá teď
Je bez PP, dominantní na psy, lidumil, trdlo a trošku nezávislák, ale máme ho rádi

jo jo , taky se mi nechce věřit, že vypadala takhle...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

ajulka napsal(a):
mýmu pesanovi teď bude rok, výcvik nám zatím jde, jen by mě zajímalo jak jste kdo třeba odnaučili svýho labíka skákat na vycházce po cizích lidech ?? jestli to teda něčí pes dělal ?? nevím si s tím rady a proto bych uvítala jakoukolic radu

Ahoj, myslim že neni labík co by neskákal po lidech Částečně to myslim přechází věkem a taky tim, že jí to neustále zakazuju, občas mam pocit že teda marně.... Ale nejvíc pomohlo, když sem cizím lidem (no nebo teda spíš pejskařům, který potkáváme) řekla, ať se nebojí a okřiknou jí sami, protože takhle to na ně skusí jednou, oni jí okřiknou a je to v poho... Zato já bych se tam mohla třeba na hlavu stavět.... Jinak když byla ve věku, kdy musela uvítat na ulici úplně každý kdo tam prošel, tak prostě byla na vodítku a na volno jenom v lese. Tak držim palce, tu mojí už to přechází (budou jí dva), tak neboj, taky se dočkáš

petruska napsal(a):
A poslední holčička - Bára Elva Bohemia, která bohužel kvůli lehké DKK musela být vyřazena z výcviku, ale snad se má dobře.

Ahoj,
nechtěli byste z toho udělat takové ladradoří fórum? Myslim i na povídání...ne jenom na fotky... Domnívám se že je tu hodně lidí co má labradory, vždyť je to taky super plemeno

Mě se totiž s mojí labradorkou stalo něco zvláštního. Ve středu, to se zrovna oteplilo jsme se byly koupat v potoce a druhý den ráno vůbec nehýbala ocasem...dokážete si určitě představit, že toho si u labíka člověk všimne hned Někde jsem slyšela, že by to mohl být tzv. "dead tail syndrom", takže sem moc neplašila a doopravdy, dneska už vrtí ocasem v pohodě. Tak sem se chtěla zeptat jestli se vám to už někdy stalo a pokud jo, tak jestli se to ještě někdy opakovalo?

A jinak taky posílam fotku, je z léta z Orlíku...
Takže je to skoro dvouletá Samínka, a je bez PP

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

aira napsal(a):
Bez psa nelze být - tedy pro mne. Zvířat jsem měla a mám mnoho a vždy jsem hledala rádoby moudrý důvod, proč je mít. Časem ale moudra upadala a zvířata byly jen proto, aby byly Ale pes je pes. Tady mne moudra nenapadají. Prostě brečím, on se přilísá, nadávám, on se klidí, mám radost, on se raduje. Příjde mi, že ví jak se má chovat v danou situaci, kdy se uklidit, kdy vylézt. Narozdíl třeba od manžela-promiň Bobe Mají cit a svou schopnost mne rozveselit, můžu se s nimi muchlovat a taky je celý den nevidět. Jsou to tvorové do nepohody, mohu s nimi běhat i lenošit. Prostě být takový chlap či dítě, tak psy nemám. Ale jak známo, nikdo není dokonalý, tak jsem si dokonalost našla v čoklících

Já tak nějak už odmalička nemůžu být bez zvířat....měli jsme toho doma spostu, ale psa mi rodiče pořád nechtěli dovolit. Takže jsem akorát závistivě koukala po ostatních... Potom si kamarádka, se kterou jsem v té době bydlela (kvůli škole v jiném městě) pořídila ovčandu. Dá se říct že jsme jí v podstatě vychovávaly spolu, často jsem jí třeba hlídala o víkendech a tak. A potom jsem najednou s kamarádkou nebydlela a došlo mi, že bez psa to už prostě nezvládnu.... Tak jsem si bez dovolení rodičů kolem mojich 18 narozenin přinesla štěndo (dopředu upozorňuji, že to nebylo nějak neuvážené, protože jsem tušila jek to dopadne a tak to taky dopadlo ) No teď už budou psici dva roky a ani na chvilku sem svého rozhodnutí nezalitovala... No a máma jí jenom rozmazluje a sama s ní chodí na procházky
A teď už taky vim, že bez psa už nechci být do konce života... pro ty jejich obrovský a nádherný kukadla jsem schopná udělat prostě všecko....
A ještě něco mě napadlo. Od tý doby co mam psa, tak už nikde nejsem sama. Tolik známých jako mám teď sem ještě neměla. Pes dokáže dokonale prolomit jakoukoliv bariéru mezi lidmi.