Moje příspěvky

petruska napsal(a):
Nerušit!!!!!!!

Tak to ja Samantha. Nikdo neví co na té fotce doopravdy dělá....

troy napsal(a):
Ahoj všichni, nevíte něco proti skákání na lidi?Dělá to od malička, nejdřív jsem se jí to snažil ,,vysvětlit", když byla starší tak jsem zvýšil hlas a shodil jí z osoby dolů a třeba stisknul čumák apod.Nic ale nepomáhá, ani třepání za zátylek, svalení na záda, stisknutí čumáku apod.Bude jí rok.
Jinak mě normálně na svůj věk poslouchá, dává přednost ve dveřích, žere jen na povel a nechá si do misky šahat i misku odebrat, prostě jsem jasný pán.Co se týče lidí, tak jsem v koncích.
Jakmile přijde návštěva nebo někoho venku vidí, hned maže za ním a pořádně ho ,,přivítá", samozřejmě se skákáním.Po zlém ani po dobrém to nejde, dokonce ani na cvičáku si s tím nevěděli rady, všechny rady chovatelů a knížek selhaly.Pro ní je to člověk = vítání.Předesílám, že je to GR, takže jistou lásku k lidem má vrozenou, ale tohle hraničí s katastrofou.Když byla malá, hodně si jí všichni i na ulici hladily, přes moje hlasité (někdy až neslušné) protesty.Poradí tu někdo jak to odnaučit nebo alespoň zmírnit?Sanžím se o to od té doby co jí mám, nicméně marně.

Mám labradorku a úplně stejný problém. .... Taky jsem vyzkoušela snad úplně všecko, ale nic nepomohlo. Jedna věc to skákání na cizí ale docela zmírnila. Domluvila jsem se s pejskařema, které častěji potkáváme na tom, aby vždycky když je psice chce uvítat (tedy dát jim pusinku), tak aby si jí sami okřikli, strčili do ní a podobně.
Začíná se to docela lepšit, naučila se vítat bez skákání.... Ale pokud někdo ví něco lepšího, co jsme ještě nevyzkoušely, tak sem s tím! Taky si to ráda přečtu...

orin napsal(a):
Jo, a jeste k tomu dodam, ze mam dvouleteho labradora, a jakmile to bude mozne, poridim si jeste jednoho... :-)) A jestli jeste bude modni nebo uz ne, mi je srdecne jedno, protoze se mi libi jak jejich vzhled, tak i jejich schopnost pracovat... :-))

Přijde mi, že poslední dobou stoupá počet pitbulů a RR. Myslím že si to tato plemena zaslouží, ale taky že nepatří do rukou uplných začátečníků.
Jinak sama nemam co říkat, mam labradorku

dayka napsal(a):
Mám e dva velké psy a chystáme sepřestěhovat za pár měsíců do Prahy. Poradíte v kterých lokalitách shánět byt, kde se dobře venčí? Uvítám i nějaké fotky těchto lokalit. Díky

Taky sem z Prahy, znám to na Chodově, tam je Kunratický les, potom třeba Petrovice, tam je lesopark u Hostiv. přehrady....těď tak přemejšlim že v Praze je toho docela dost, vždycky na okraji Prahy nějakej ten les je. Hezky je třeba i v Divoké Šárce. Jenom to asi nezkoušejte do centra, pokud už je nablízku nějaký park, tak tam stejně musí být psi na vodítku.... Doufam že vyberete dobře

impact napsal(a):
Včera jsme vedli zajímavou debatu, tak se ji sem pokusím nastínit.

Vzniklo to z toho, že Mafoš spí rád v posteli. Někdy ho nechám a někdy ho vyhodím, ať jde spát na "svoje místo". Hodně často tady narážím na názory, že pes by v tom měl mít jasno. Do postele buď kdykoliv a nebo nikdy. Jinak z toho bude pořád zmatenej. Ale já bych docela řekla, že je to všechno na mojí vůli, ne? Jsem přece vůdce smečky (aspoň doufám), takže to, jestli bude a nebo nebude dnes večer spát v posteli, je přece jen čistě na mě, ne?

Ráda bych si početla, jak to řešíte vy se svými psy. Mají v tom jasno? Nebo to též rozhodujete vy? Setkali jste se někdy s tím, že by se spaním v posteli snažil pes dostat na vaši úroveň? Na úroveň vůdce?

Díky za názory.

Já mám labradorku, takže to je s dominancí asi něco jinýho než Mafián, ale se spaním v posteli je to u nás úplně stejně. Může do postele kdy chce a já jí zase kdy chci vyženu Nepříde mi přitom vůbec zmatená. Myslí že jde spíš o to, že když už psovi dovolíme být v posteli, tak mu potom nemůžeme nadávat za to, že tam vleze. Prostě když zrovna nemam náladu, nebo je moc malá postel, tak jí dam povel dolů, nebo místo, podle toho kam jí chci zrovna dostat a je to v pohodě. Ale nemůžu jí potrestat, že na tu postel vyskočila.
Mám kamarádku, která má docela dominantní ovčandu, taky jí pouští do postele a žádný vliv na to, kdo je vůdce to nemá.

amici napsal(a):
Máme 20ti měsíční fenku a před 14 dny jsme si domů přivezli štěně - stejné plemeno a také fenku, za týden bude mít 3 měsíce. Naše první fenka vždy výborně vycházela se všemi psy a to bez rozdílu, jestli se jednalo o psa malého nebo velkého a zda to byla fenka nebo pes. Prostě pohodová a vyrovnaná fena. To byl jeden z důvodů, proč jsme se také rozhodli pořídit si druhou. Ale ta starší s nama teď jakoby nemluví, neposlouchá na žádný povel a dělá jako že neslyší ani na jméno. Prostě je uražená. Štěně sice toleruje, to si s ní chce hrát, ale ona na něj vrčí, ne sice zle, ale "vychovává" mladší, jak by to udělala matka štěněte. To je v pořádku, nezasahujeme do toho, ale vadí mi, že je na nás taková jako naštvaná, a to jsme štěňátko pořídili hlavně kvůli ní, protože si vždy s každým psem perfektně pohrála, a teď se její chování úplně změnilo. Je pravad také, že teď hárá, a to teprvě podruhé, tak nevím, jestli její nálady pramení z hárání nebo z pořízení nového člena do rodiny. K oběma se chováme stejně, ani jednu z nich v žádném případě nijak nepreferujeme. Jaké máte zkušenosti? Změní se její chování, je to ještě příliš krátká doba od pořízení štěněte?

Já mám podobné zkušenosti s hlídáním šteněte. Mám skoro dvouletou fenku a ke štěněti které jsem hlídala kamarádce (také to bylo úplně stejné plemeno) se chovala úplně stejně jak popisujete. Doma si normálně hrály, když to štěndo přehnalo tak taky "výchovně" zavrčela a všecko bylo v pořádku. Horší už to bylo venku. Naschvál neposlouchala, dokonce chodila naschvál pár metrů od nás, přicházela jenom na ňaminky. Nejhorší to bylo když jsme potkávali lidi kteří si chtěli to roztomilé štěňátko pohladit. To tam okamžitě přiběhla a začala se taky vnucovat. Lidi z toho byli kolikrát v šoku, protože si hladili toho malého prcka a najednou tam příde to samý, ale mnohem větší... ke konci týdne už se chování tý starší začínalo lepšit, řekla bych že si začala zvykat. Bohužel pak jsme museli štěndo vrátit, takže nevím jak by to bylo dál. Ale myslím, že by si zvykly bez problémů, protože ta starší, když sem přišla domů bez štěněte, tak kňučela a hledala ho. Takže z téhle zkušenosti soudím, že i vaše fenky budou v pohodě Jenom třeba potřebují trochu víc času.

lucie x napsal(a):
hmm no to nevim, spis bych myslela trosku neco jinyho..fena byva venku na zahrade, ale ted si ji beru dovnitr, abychom mely alespon nejaky kontakt..napadlo me treba neco s pachy, mozna hledani neceho...

S pachama, nebo s hledáním něčeho to sice asi moc nesouvisí, ale kamarádka vždycky když byla nemocná tak psa naučila nějaký kousek - už umí pac, úklon, plazit se, zívnout, převalovat se, štěknout... je pravda že toho psa to strašně baví a že se strašně rád někde předvádí, co všechno umí. Zvlášť když z toho vzejde něco dobrýho k baště...

mirka napsal(a):
Tak u nás vždy se psem. Vloni jsme kvůli synovi chtěli k moři a tak jsme hledali. Podmínkou byl pes a jeho pohodlí. Nakonec Chorvatsko, zalesněný výběžek ostrova, pochopení pro psi (bylo jich tam 6).

Můžu se zeptat kam přesně jste jeli? Mám skoro dvouletou labradorku a na léto plánujeme jet k moři a tak uvažuju že bych jí vzala sebou. Ale docela se bojim jak bude snášet to vedro. Když bylo loni v létě vedro tak jsme chodily na procházku až navečer, když už tolik nepařilo. Je celá černá, tak se jí ani nedivim. A jak váš pes snášel slanou vodu? Prostě by mě zajímalo jak se psíkovi na dovoléné líbilo. Ráda bych jí vzala sebou, ale nechci aby se tam nějak trápila :-( To bych jí radši dala někomu na hlídání.
dík Lucka

eva nohelova napsal(a):
Trochu se budu opakovat...
Dlouho tu nebylo žádné "textové" téma, tak bych ráda otevřela některá z témat, která by mohla zajímat více lidiček, pejskařů i skoronepejskařů.
Byla bych moc ráda, kdyby jste napsali svůj názor a zkušenosti se soužitím vašich psích kamarádů s ostatními zvířaty.
Zajímavé by bylo nejen vypsání kladů, ale i záporů takového soužití, prima by byli i zážitky a historky. Prosím, nezůstaňte jen u fotografií. Jsou krásné, je na co koukat, ale informace jsou důležité!
Aby můj text nebyl příliš dlouhý, v jiném vstupu se samozřejmě vyjádřím i já, protože také mám i jiná zvířata, ne jen psy.
Sem s příspěvky. Už se těším!

My máme doma taky potkanice a psa. Výhodou bylo, že pokanicím byl už jeden rok když se začaly seznamovat s naším labradořím štěnětem. Když byla úplně maličká tak se očuchávali jenom přes klec. Potom štěnuše vypadaly první zuby a přestala do všeho kousat, tak jsme je začaly seznamovat pořádně. Přitom jsme naustále opakovaly, že pokanice jsou "maličký" a že na ně musí "pomalu". Tyhle povely používáme i teď, když jsme venku a potkáme třeba čivavu...
Myslím že seznamování nám hodně ulehčilo i to, že máme labradorku, která skutečně miluje všechny zvířata. Při seznamování jsme jí musely hlídat, aby potkanice samou láskou nezalehla, či neublízala :-) Ale teď po roce a půl už nemusíme hlídání věnovat takovou pozornost.
Doma máme mimo potkanic taky andulky, hada a želvy, se kterými také dobře vychází. Pokaždé když želvy krmíme granulkama, tak u nich pejsková trpělivě sedí, pozoruje je a vyčkává až se konečně želvy nabaští, protože ví, že vždy dostane nějakou tu zbylou granulku.