Hovawart - pro mě pes jako z románu. Měli jsme fenku 12 let a je nezapomenutelná. Hrdá, sebevědomá, nepodplatitelná a neskutečně věrná. Byla opravdový přítel v psím kožíšku.

Když jsme si ji pořizovali, chovatel mě upozornil, že hw štěňata nejsou žádní suveréni, je potřeba jim dát čas a prostor, aby si vše sami srovnali v hlavičce. A také, že tak do 3/4 roku je není nutné cvičit, pouze si budovat vztah a formou hry naučit jen přivolání a povel pusť. Dodržela jsem to i když mi někdy připadalo, že naše fenka roste jak dříví v lese . Nicméně opravdu okolo 10 měsíců jsem najednou měla zklidněného a vyrovnaného psa, který ze mne nespustil oči, měla dokonalé přivolání, respektovala nás i naše věci a všechny cviky, se rychlostí blesku doučila v řádu dní. Cvičila se velmi dobře, bylo vidět, jak moc chce vyhovět a spolupracovat.

V její dospělosti jsem si vyzkoušela, jak hw moc potřebuje plnit své poslání - hlídat dům se zahradou a případně i domácími zvířaty. Měli jsme ji v těchto podmínkách a bylo pěkné pozorovat, jak fena venku leží na svém oblíbeném místě a celé hodiny s přivřenýma očima nasává nosem pachy a přehodnocuje je. Nikdy zbytečně neštěkala, dokázala rozlišit sousedy i zvuky jejich aut z většiny ulice. Několikrát za den sama od sebe prošla všechny stodoly i celý pozemek podél plotu a vše zkontrolovala. Měla dokonalý přehled o všem - jednou nám z hejna začala oddělovat slepici, nechtěla jí dovolit, aby pobývala s ostatními a krmila se s nimi. Teprve po přepočítání jsem zjistila, že slepice není naše, ale přelétla k nám od sousedů. Neublížila jí, ale důsledně trvala na svém . To samé s kočkami, naše tolerovala, cizí z pozemku vyháněla.
Přechodně jsem s ní žila v centru Prahy v bytě, když moji rodiče potřebovali intenzivní péči. Zvykla si, vzorně se venku venčila, v bytě byla klidná, městský ruch jí nevadil, ale šťastná tam nebyla. Proto bych si do bytu toto plemeno nikdy nepořídila, protože když máte srovnání vidíte, že celá jejich bytost je uzpůsobena k životu na venkově a k hlídání, dozoru a doprovodu svého pána po svěřeném území. Venku na procházkách nikdy nelovila, nevzdalovala se a za celé hodiny procházek na ní vlastně ani nebylo potřeba zavolat. Zároveň doma neopustila otevřená vrata, lehla si do nich a nikdo bez jejího vědomí neprošel dovnitř ani ven. Nelákaly jí potulky ani po nejbližším okolí.
Při pořízení hw je ale potřeba počítat i s mínusy - toto plemeno potřebuje důkladnou socializaci, někteří psi mají tendenci poměřovat své síly s jinými psy a taktéž pevné a důsledné vedení spojené s laskavostí. HW je třeba mít pod kontrolou, pokud se na návštěvě u vás doma pohybují cizí děti či řemeslníci, neznalí lidé mají tendenci ho srovnávat se zlatým retrívrem, ale ta povaha je opravdu jiná.

Pokud se pro hovawarta rozhodnete, vymezte si na něj v prvním roce jeho života opravdu hodně času, buďte laskavě důsledná, hrajte si s ním a budujte vztah, protože díky tomuto dosáhnete psa, který vám už navždy zůstane ve vašem srdci.

Záleží na tom, jaké plemeno vybíráte a jak je na tom zdravotně. Pro mne byly vždy prvořadé zdravotní testy nejen rodičů, ale i minulých odchovů a dalších předků v rodokmenu. Protože mám malé společenské plemeno, jako druhé kritérium byla malá rodinná chs (nejsem příznivce chovných stanic, co ročně vychrlí 15 - 20 vrhů), psi v úzkém kontaktu s chovatelem (předpoklad dobré socializace a péče) a v neposlední řadě i vzhled a povaha rodičovského páru a pak samotných štěňat. Pokud vybíráte plemeno služební nebo lovecké, tak tam je samozřejmě potřeba přihlédnout i k výsledkům na poli pracovním.

Moje kamarádka si po opravdu dlouhém uvažování do stejných podmínek nakonec pořídila středního pudlíka. Původně se jí vůbec nechtělo do česání, ale dávají pejska pravidelně stříhat, takže srst není nijak dlouhá a extrémně náročná na údržbu. A za to, že na dětech, jejich hračkách, sedačce, v autě apod. není jediný chlup to stojí.
Navíc je pejsek ochotný hrát si s dětmi (a poslouchat jejich povely !), aktivní je přiměřeně, žije v úzkém kontaktu s rodinou, kamarádku doprovází na nákupy, vyzvednout dítka ze školy a školky, volný čas s nimi tráví na zahradě a občas jedou na výlet. Jinak žádné další nároky na pohyb nemá, skutečně se přizpůsobil rodině v maximální míře. Tím, že je to střeďák, nemá problém, když přes něj při divokých honičkách některé z dítek upadne. Dobře snáší i cizí dětské návštěvy a celkově je bezproblémový. Navíc - kamarádka ani její muž neměli žádné zkušenosti se psy a tohoto se jim podařilo vychovat úplně skvěle a jak oni sami tvrdí - ani neví jak.
Pudl je pes, který spoustu lidí rovnou odradí vzhledem, ale ve skutečnosti je to skvělý a nenáročný psí společník.

Mám doma oba "velikostní rázy" papillona. Ideální váha se u tohoto plemene pohybuje kolem 3 - 3,5 kg, Nezřídka se ale stává, že papillon přeroste a jeho výška v kohoutku se pohybuje až kolem 35 cm a hmotnost kolem 5 kg (i více). To je případ i jednoho z našich psů. Takhle velký pes je vyloučen z chovu, ale dle mé osobní zkušenosti je na "provoz" daleko lepší než jeho 3 kg soukmenovci. Pokud pejska nechcete na chov či na výstavy, doporučuji se poohlédnout u chovatelů či přímo u poradce chovu pořídit záznam na většího papillonka a určitě se pro vás nějaký najde. Konečná váha papillona v dospělosti se dá již dobře odhadnout při odběru u 11 - 12 týdenního štěněte.
Jakékoliv další dotazy (či fotky velikostního rozdílu) můžeme řešit přes SZ.

Tak vizáž pudla s holým zadkem má původ v jeho původním využití - býval to lovecký pes do vody. Na hrudníku se nechával dostatek husté a dlouhé srsti aby chránila životně důležité orgány před prochladnutím a zadek se holil, aby pes mohl pohodlněji plavat (pádlovat zadníma nohama). Proto tento střih mají i ti portugalci. Dnes už je tato vizáž a střih jen taková pocta původnímu klasickému vzhledu, samozřejmě, že gaučopudlík v tomto střihu chodit nemusí.
Spíš je smutné jak píše balísek, kolik lidí si úmyslně pořídí dlouhossté plemeno a pak není ochotno se o psa postarat tak, jak to jeho srst vyžaduje.

Kvalita života psa by měla být prvořadá...


Právě proto je mi líto všech psů, jejichž majitelé je nemilosrdně holí a stříhají netušíc, že psovi způsobují zásadní termoregulační problémy. Ona ta srst má na psovi větší význam, než si kdo myslí. V létě chladí, v zimě hřeje, chrání kůži atd. Ač sama vystavuji (ne maltézáky), nejsem příznivce přespříliš dlouhé a bohaté srsti, která vadí psům při normálním pohybu, či je nutí žít v natáčkách apod. To už je druhý extrém, nicméně svou smečku psů mám pouze dlouhosrstou, denně se pohybujeme v přírodě, takže o bodláky, zapletené větvičky a podobné smetí v srsti není nouze a nikdy jsem strojek či nůžky nepoužila. Ale o kartáči a hřebenech prakticky každý den to je. To ano.

V Praze nás kompletní kardio stálo 4000, - Kč. Myslím, že na Ostravsku to snad dražší mít nebudete.

Zadavatelka ví co chce a proto si koupila maltézáka, jehož typickým znakem je bohatá, dlouhá, splývavá srst a tak ho raději šmirgluje strojkem, místo toho aby mu nabídla kartáč. .
Mimochodem, pokud nebude pudlovi holit obličej, brzy nepozná ani kde má pes oči.

Bodlinka má pravdu, u našeho (již tedy 9 letého psa) byl při rutinní veterinární prohlídce také poslechem zaznamenán šelest. Veterinářka nám doporučila kompletní odborné kardio vyšetření, které jme absolvovali a pes byl prakticky bez nálezu. Nedostal žádné léky, jen pouze vzhledem k věku doporučení vyšetření vždy po roce zopakovat.
Investujte skutečně do kompletního a specializovaným odborníkem kardiologem (s odpovídajícím vybavením) provedeného vyšetření. Jen tak budete vědět opravdu na čem jste a případná léčba léky bude vedena tak, jak je skutečně třeba.

My jsme měli FCR, toto plemeno je dědičně zatíženo rakovinou kostí a bohužel ani naše fena tomu v 6 letech neunikla. V době, kdy jsme si jí pořizovali u nás bylo toto plemeno krátce a o této predispozici jsme nevěděli. Po její smrti jsem dlouze pátrala v rodokmenech a zjistila, že se toto onemocnění v této linii vyskytovalo poměrně často. Je fakt hrozné se se psem v nejlepších letech rozloučit a ještě navíc za těchto dlouhých a bolestivých okolností a proto bych si na místě zadavatelky dala velkou detektivní práci s rodokmenem a snažila bych se získat co nejvíce informací o předcích a jejich sourozencích. Podle výsledků bych se rozhodla, zda chovat či ne.
Manžel chce FCR opět a já vím, že pokud k pořízení tohoto psa dojde, čeká mě předtím opět dlouhé pátrání a výběr fundovaného chovatele.

Mně přijde, že všichni zlaťáci jsou i zamlada o dost klidnější než labradoři. Proto jsem tam toho labíka nenapsala. Nicméně v případě zadavatelky bych z provozních důvodů volila podstatně menší plemeno, protože pokud chtějí psa jako společníka do rodiny a k dětem, měl by se jim vejít do auta i s kočárkem, menší pes také při hře dítě neporazí, lépe se současně s dětmi ovládá (fyzicky) apod. Napadá mě třeba havanský bišonek, tento malý střapatý pejsek nezkazí žádnou legraci, je lehce ovladatelný a roli přizpůsobivého rodinného psíka splní na jedničku.

Já bych do rodiny s dětmi volila klasickou dlouhosrstou kolii, její vztah k dětem a rodinnému životu je všeobecně známý. Nebo zlatého retrívra, znám jich hodně a všichni plní roli rodinného psa také na 100 %. My měli mj. i dalmatina - fenku a ta byla také úžasná, přiměřeně aktivní, trpělivá, oddaná, poslušná a velice moudrá.

Na FB jsem zahlédla tento případ. Po sundání obojku bylo do dvou dnů vše v pořádku. A byla to taky borderka. I když v případě zadavatele bude asi příčina jinde, pro jistotu jsem na toto upozornila.

Nenosí obojek proti klíšťatům?

U mého ohaře přesně takhle vypadaly štípance od velkých lesních mravenců.

Exik napsal(a):
Moc Vám všem děkuji. Naše holčička nás před chvíli opustila. Dostala nějakou injekci a do pár sekund krásně v poklidu odešla. Vůbec nepocítila stres ani bolest. I veterinář uznal, že už jiné řešení nemá smysl, řekl že jsme se o ní krásně postarali i skrz nemoc a že měla krásný život.

Tak se dnes večer již na nebi rozzáří další hvězdička... Udělali jste dobře, už jí nic netrápí. Ne každý pes má to štěstí, aby žil milován a zemřel oplakáván a vaše fenečka patřila mezi ty vyvolené. Díky vám a vaší péči..

Pejsek je šeltie? Ty nezřídka trpí na citlivější zažívání spojené s nedostatečnou funkcí slinivky. Nechte pro jistotu udělat na veterině adekvátní testy.

Vás to saolo asi překvapí, ale jsou lidé, kteří se klidně a dobrovolně ujmou psa, jenž není jako ze žurnálu a svým vzhledem, původem nebo chováním nezapadá zrovna do tabulek ideálního psa. Myslím, že je správné, že chingis na rovinu popsala nabízené psy s jejich mínusy, aby si případný zájemce mohl dobře rozvážit do čeho případně půjde. Stav, který chingis u těchto psů popsala navíc nemusí být nic konečného ať už po fyzické či psychické stránce a nový majitel může na lecčems zapracovat. Sama mám těžce handicapovaného psa z útulku a světe div se - je to jeden z nejlepších psů vůbec, které jsem poznala.
Ne každému je souzeno být dokonalý a bezchybný, tak už to prostě na světě je, ale všichni bez výjimky chtějí zcela jistě prožít hezký a šťastný život. K tomu je ale v nemálo případech nutno aspoň trochu podat pomocnou ruku.

Moje kamarádka má se svou Baruškou stejnou zkušenost jako vy. Stejná diagnóza, stejný průběh, stejné váhání a nerozhodnost ohledně jejího odchodu. Už tak vážný stav se Báře zhoršil v půlce prosince, nicméně vzhledem k tomu, že stále s chutí jedla a i emočnímu rozhození kolem Vánoc se rozhodli, že jí ještě utrácet nebudou. Nu, ten den přišel 4. ledna, to se její stav zase o trochu zhoršil. Paní veterinářka přijela k nim domů a pomohla Barušce v klidu odejít. Zpětně to kamarádka hodnotí tak, že ji měli nechat uspat už někdy začátkem prosince, těch posledních 6 týdnů života pro ni nemělo moc význam, naopak pravděpodobně více trpěla a bylo jasné, že zlepšení nastat nemohlo.Vím, že je to těžké rozhodnutí, ale usnadněte si to. Všichni.

Zrzavci napsal(a):
Manbea
. Je hezké se dívat na spokojené psy, na to jak si umí užívat života, který by jim dle jiných měl být odepřen.
Opuštěných psů jsou mraky napříč celým světem a je jen na osobním vkusu, možnostech a svobodné vůli člověka, kterého z nich a odkud si zodpovědně adoptuje.




Kritiků vždycky spousta, těch co konají pomálu.

Mimochodem - ten germán na fotce...hmmm... krásnej... já mám momentálně nejen krásnou, ale taky skoro hodnou germánku (než ji to zase přejde, páč teď se "rodí", tak se musí bejt důležitý, vážný, kňouravý a vláčný, jakmile "to odstaví" budu si zas rvát vlasový porost ).

Jéje, zodpovědná pseudomamina -
Máte SZ.