To je hodně nepříjemný zlozvyk. A obávám se, že je to trochu začarovaný kruh. Pokud to kobyla dělá, pokud už je z toho paní nervózní... Všichni experti svíčkaři, které jsem znala, se na zadní postavili s čímkoli. Westernové pevné vyvázání jsem naštěstí "jen" viděla, kůň to stejně zkoušel, nezvedl se úplně, ale většinou sebou švihnul. Stejně jako praktiky "starých koňáků" typu bičem mezi uši, nebo koně ze sedla strhnout na zem...překvapivě je to jen hnusné a nebezpečné, ale opravdu to nemá efekt takový, že by se kůň na zadní stavět přestal. Jediné, co kdy pomohlo, byl jezdec, který s tím byl v pohodě, no...třeba jeden z valachů se na lidi převracel, kamarádce, která ho zbožňovala, se na zadní postavil fakt párkrát a spíš tak náznakem. Asi bych zvažovala vrácení, pokud lze. Mít strach z vlastního koně je dost kničemné..

Aaam napsal(a):
Veterináře jsem tady už kvůli té noze měla několikrát a ten mi řekl, že to nemám řešit, a že řešit to budem až po porodu.....proto ČEKÁME!

Volala bych jiného veterináře.

Nezaznamenala jsem u valacha žádný posun čelního "meziočního" víru, oko má vyndané skoro 5 let. Prozkoumám.

V jednom z těch odkazovaných článků se píše, že víry výš na čele se nepočítají, tušíte proč?

Taky pouštím, dělám dveřníka / okníka, holky se drží spíš na zahradě, ale chodí i mimo, do dalších zahrad, na ulici... Taky mám strach. Ale když je ta možnost, a ony ven chtějí, nebudu je nutit toužit za oknem. Voliéra asi lepší než nic, ale přijde mi to pro kočku stejně málo.

Začala jsem pouštět asi tři měsíce po nastěhování, nejdřív oknem vedoucím dozadu na větší část zahrady, která sousedí s dalšími zahradami, a ne dopředu na ulici, ale to bylo stejně spíš takový moje placebo. :-) No a snažila jsem se ze začátku mít čas být doma (nebo na zahradě, samozřejmě), když jsou kočky puštěné. Domů trefí bez problémů, každá má oblíbené okno, za kterým pak sedí a intenzivně civí, nebo si mňoukne. Občas chodí i dveřmi, když zrovna jde někdo dovnitř či ven z domu. Malá daleko častěji zůstává venku celou noc (s oblibou i v zimě, což mi trochu drásá nervy, ale co už, no), ráno zapíná bezchybný radar, a zjeví se na okně koupelny v momentě, kdy se jdu sprchovat. A ne, nevstávám každý den ve stejnou dobu. :-)

Zkuste určitě to granulované seno. Pokud chcete měnit i krmnou dávku a nemáte dost zkušeností, poradila bych se s výživářem, ušetříte spostu času při zkoušení co zabere, a ve výsledku myslím i dost peněz.

Ale...je to vaše věc, nicméně mi to stejně nedá, to je teď všude v okolí Prahy plno? My jsme o kousek dál a máme tedy stop stav, po ustájku už jsem (klepy klep) fakt dlouho nekoukala, ale za tolik peněz půl dne ve výběhu, dokupovat vlastní seno a ještě placatý terény? Pro svého koně bych o to tedy nestála ani zadarmo. Taky mám plňase, v režimu "problém s množstvím sena" (těch šest kilo večer max, plus balík ve výběhu, ke kterému se ale zdaleka nedostali všichni koně) jsem ho měla jednou, před víc než deseti lety. Ve stáji jsme vydrželi dva měsíce, a to jen proto, že ve smlouvě byla měsíční výpovědní lhůta, já byla relativně čerstvá majitelka a bála jsem se si dupnout, že na tomhle jsme se teda nedomluvili...

Terven napsal(a):
A není to tohle?
Irský teriér?
https://www.papirnictvipavlik.cz/pexeso-pejsci-5300902/?gclid=CjwKCAjw1KLkBRBZEiwARzyE767x-dhhOga1IugopTSCpcanpqz6I0N1aoS36EXVE5-cGsakU8PsdxoCwOkQAvD_BwE

Terven, díky, jste geniální! :-) Jo, to je přesně ono. A teď si přijdu jako blbeček, neboť irský teriér mě vůbec nenapadl, přestože ho měla kamarádka.

@ balu: ja vím, že knírač nemůže být hnědý. Proto jsem se ptala, co to je, sama už jsem se od směru uvažování "vypadá to jako knírač" nedokázala oprostit.

Díky všem!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Budete se asi muset obrátit na tvůrce pexesa. Já už jsem se dočetla v tur. průvodci, že Litoměřice jsou významné tím, že se tam narodil B. Smetana. V literatuře, že vysoko na nebi zpíval slavík.......a v dětských knížkách, rádo by o přírodě, je nesmyslů......
Co by tedy v pexesu nemohl být hnědý knírač :-)).

:-)) Ty obrázky jsou bez popisků. A všechny ostatní, kromě jednoho, kterého vůbec nedovedu identifikovat, jsou plemena. Jasněže to může být "hnědý knírač", jen jsem zvědavá, jestli to náhodou opravdu není nějaké podobné plemeno, které mě nenapadne na první dobrou.

Btw. slavíka vysoko na nebi jsem v literatuře rovněž přistihla poměrně hojně. Mě jako malou zase dost znepokojovaly formulace jako "její oči ho doprovázely ven ze dveří".

marcelaamax napsal(a):
A nemohl to být černý "zrezlý" knírač? Nebo focený na sluníčku tak, že to hází odlesk do hněda? Případně černý ruský teriér https://www.pesprezivot.sk/cierny-rusky-terier/.

a nebo pak něco takového https://www.dogbreedinfo.com/f/flandoodle.htm.

Právěže ta barva je opravdu až do rezava, je to fotka na sluníčku, ale pes je stopro hnědý. Úprava srsti i vzhled jako knírač, jen prostě hnědý. Díky moc za odkazy, ono jde o houby, ale prostě bychom to chtěli vědět. :-)

Zdravím, mám takový odlehčený dotaz, existuje hnědá varianta velkého knírače, nebo jiná rasa psa, která vypadá jako hnědý velký knírač? Vím, že jsou černí a pepř+sůl, a nenašla jsem ani žádné podobné plemeno, které by mělo hnědou variantu. Jde o to, že jsme si s bráchou koupili pexeso se psama, nejsou tam ale popisky. Většinu plemen jsem dala levou zadní, ale toto prostě nevíme, co je zač. :-) Vypadá jako krásný velký knírač v játrově hnědé barvě.

marcelaamax napsal(a):
No tátovi záleží hlavně na povaze, jako vzhledově se mu musí líbit taky a měl by to být větší pes. Ale nezáleží na pohlaví a ani na typu psa. Prostě mu musí padnout do oka . A právě to je takové lepší na živo, když jsme byli loni v jednom útulku na dni otevřených dveří (tam jsme ale jen vezli něco dobrého a neplánovali jsme pořízení psa), předem jsme koukali na fotky a žádný se tátovi z fotek nelíbil. Když jsme tam pak ale přijeli, tak se na tátu "nalepil" jeden z těch psů a nechtěl se od něho hnout. Kdyby to bylo teď, tak už má pes nový domov, táta z něho byl nadšený. No pošlu mu stránky, ať se podívá na psy, co tam jsou a uvidíme.

Tomu rozumím. :-) Ale u útulkového křížence IMHO stejně nikdy moc nevíte, takže mě ty fotky nějak nevadí. To, jak pes "čumí", z nich mnohdy patrné je. Vlastně pro mě asi i lepší, když nad tím tak uvažuju, kdybych mezi ně šla naživo, měla bych chuť si je vzít všecky.. Taky mi nešlo primárně o vzhled, spíš jsem doufala, že ovčákovitě vypadající křižovatka bude mít i spíše ovčáčí povahu, a klaplo nám to.

marcelaamax napsal(a):
Aha, díky za info. Na net jsem koukala, jací psi tam jsou. Jen jsem třeba myslela, že tam ani nebudou všichni, že to nebude aktualizované. A pak teda to vybírání psa z fotky se tátovi moc nelíbí, radši by si prošel útulek a podíval se osobně, což teda zrovna tady asi nejde..

Myslím, že to aktualizují celkem pravidelně, taknějak průběžně tam koukám, ač tedy druhého psa vůbec neplánuju. Třeba už to mají jinak, nebo zkuste zavolat a domluvit se, mají na stránkách nabídku exkurzí, tak bůhví. Tehdy tam bylo dost lidí, nevím, jestli nechtěli hemžení mezi kotci, nicméně nebyl problém si půjčit psů za tu návštěvu i více. Já si vybrala z fotky dva, vzala jsem toho prvního, i když jsem pak trochu pofňukávala, že ta fenečka by možná byla bývala byla klidnější. :-) Šla jsem ale vcelku jasně pro ovčákoida, jiného psa jsem nechtěla.

marcelaamax napsal(a):
Máte někdo zkušenosti s útulkem v Praze v Troji? Zítra jedu s tátou do Prahy, tak jsme přemýšleli, že bychom se tam stavili se podívat.

Brala jsem si odtamtud psa, je to ale už 9 let. Vybírala jsem na místě z fotek, v podstatě stejné jako mají na netu, pak mi ho půjčili proti občance na procházku. No a pak jsem zaplatila 380,- Kč za očkování a obojek, a psa si odvezla domů. Info bylo, že se trochu bojí, a že už ho asi 3x vrátili, že je moc akční. Bál se dost, někdo ho musel tlouct, měl (a pořád má, jen menší) problém s vysokými chlapy v čepici/klobouku, obecně s lidmi s pokrývkou hlavy. Že ho vrátili se nedivím, pokud si ho například vzala rodinka s dětmi na zahradu a zjistili, zač je toho loket...no tuze roztomilý xBOM, takové véééliké uši..ale kdo a proč už si moc nepamatuju. Myslím, že ten poslední "majitel" ho vyhodil, nebo mu utekl, byl strašlivě podvyživený. Očekávala bych, že se budou víc ptát na zkušenosti apod., obzvlášť u takového pejsy. Nebylo to jednoduchý, já měla s problémovými psy zkušenosti nulové, ale on je neskutečný zlato, hodnějšího psa jsem v životě nepotkala. Nicméně pes byl očkovaný, odčervený, načipovaný, nějaké základní info k němu bylo. Mrkněte na fotky na netu, jestli tam mají něco vhodného pro vás. Ale asi někdo přispěje s aktuálnější zkušeností.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Maila123 napsal(a):
Jo takže ten očkovací průkaz , co dává veterinář při odčervovaní a očkováni to je ten pas a to stačí ? Já myslela že to se musí vyřídit na úřadě nebo tak jak pro nás pasy 😂

Ne, nestačí. Petpas je něco úplně jiného než očkovací průkaz a administrativy je s tím taky dost. Pes musí být načipovaný, čip musí veterinář ověřit při vydávání pasu. Pas se registruje na stránkách veterinární komory, vydává ho veterinář. Pokud pořizujete štěně s PP, je pravděpodobné, že pas mít bude, to by vám měl sdělit chovatel.

Mně se hodně osvědčilo se pro zvěř děsivým situacím a jejich reakci smát. Nikoli vysmívat, to vůbec, ale prostě upřímně zasmát. Ono mi to teda i dosti k smíchu přijde, a třeba koně to uklidňuje naprosto spolehlivě. A pro přesvědčování, že daná věc či situace není žádná hrůza, používám tón aleprosimtěnojasněžetětosežerearoztrhánakusy, konejším velmi výjimečně, spíš pouze koně a to už musí být fakt infarktovka, což u něj bývá oprávněné a musím nejdřív ukonejšit i sebe. :-)

Přesně tak, nenuťte ji, a hlavně ať se má kde cítit bezpečně. U nás byla kočka zvyklá na psy od mala a v bytě byl i druhý pes, taky velký, se kterým se milovali, ale než přestala pohrdavě ignorovat hyperdorostence ovčákoida, trvalo to tak rok. Měla jsem nábytek rozestavěný tak, že se mohla všude pohybovat "horem" a pes jí nic nedělal, ale myslím, že se jí prostě nelíbilo, jak je hrr. Od psových zhruba dvou let už spolu i spinkají, ale pořád ho spíš prudí, honí se, kočka si sedne nad něj a láká ho na ocásek, pak mu nafackuje, a podobně. Druhá kočka má se psem daleko mazlivější vztah, ale jsou si rozhodně povahově podobnější, ta starší je moc madam na nějaké velké mazlení s ním, když už ho přece před skoro devíti lety vyhodnotila jako šaška a magora. :-) Vyrostla od kotěte s teriérem a pak se nesmírně přátelila s kamarádčiným husky X NO, ale to byly rezervovanější psiska.

Já pomáhám psu se zadkem, když je utahaný. Když není, tak prostě jen šup, nebo mazej. Posílám před sebou, dovnitř i ven. Povel zná z vyjížděk s koňmi. Cestu novým dopravním prostředkem jsem nikdy nějak neřešila, když jsem ho pořídila, měl nepřekonatelný strach jen z eskalátorů, takže jsem vozila dvacetikilového bahnoklokana v náručí (s packama na rameni je tak o dvě hlavy vyšší než já, protože čumí!) asi týden či dva, než měla čas kamarádka se psem. S ním ok a od té doby pohoda, jinak se vždycky na všechno nechal ukecat, i když je celkem bojínek. Vystupování bych se nebála, pokud nemá nějaký ortopedický problém, kvůli kterému by vadilo, že prostě vyskočí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak teď jsem se od srdce fakty zasmála....přečetla jsem to i dceři a smějem se obě

Tak to já to měla u afgána jednodušší....chtěli jsme kluka a ti byli jen 3....3 nejošklivější štěňata jaká jsem kdy viděla....2 pejsci byli černí s pálením a jeden byl pískový....nikdo z nich se ani neobtěžoval nás vzít v potaz.........nepředloženě jsme se zeptali našeho čtyřletého syna, kterého z pejsků by chtěl......syn bez váhání vybral pískového a dalších 20 minut jsme mu jeho volbu rozmlouvali, protože ani manželovi ani mě se štěně nelíbilo-barevně, což se nakonec podařilo a zbývalo si vybrat z těch černých s pálením....teda vybrat....ten menší už byl zamluvený a o 3000,- levnější než ten náš, co na nás defakto zbyl.......při další návštěvě, když jsme psa odváželi, tak ho chovatelka dala manželovi do náruče a manžel se zeptal "a jak se jmenuje??" a chovatelka řekla "Lulumba" a manžel se podíval na mě a ptá se "Proboha jak mu budem říkat..... Lulu?????
náš vyvolenec v autě nebrečel, neblinkal, nespal a doma si nás moc nevšímal a nám nastalo peklo, protože granule co nám dala chovatelka sebou...nechtěl, granule, které nám doporučila koupit ..nechtěl....žádné granule nechtěl.....o nějakém mazlindání nemohlo být ani řeč......hrát si s náma taky nechtěl, takže to vypadalo tak, že si v obýváku hrál na zemi můj syn....chrťák si došel do svojí krabice se svýma hračkama a pár jich odnesl na opačný konec místnosti a tam si hrál úplně sám....no prostě noční můra pro lidi, co si představují, jak jejich štěňátko bude akční a kontaktní

Já si toho chrta jednou budu muset pořídit... u nás to probíhá stále spíš tak, že po návratu z psoaktivit domů se konečně natěšeně (a vyřízeně) posadím ke klavíru, a můj téměř desetiletý pseudomalina vdechne večeři, vezme svou aktuální oblíbenou hračku a jde mi opravovat techniku polohy zápěstí. Pokud nereaguji, zalehne mi pedály, protože v pelíšku dobrovolně nebude, když já jsem přece necelé tři metry od něj. Vlastně bych někdy strašně chtěla psa, co bude v potřebě majitele takový kočkovitější. :-)
Psa jsem vybírala v útulku podle fotky, s představou něčeho ovčákoidního. Pak mi ho půjčili ven a pak jsem s ním odjela.. U předchozího pejska to bylo taky jednoduché, chtěli jsme kluka, měli jsme zamluveného kluka, a byl jen jeden.

Pořiďte dvě koťata a nevidím v tom problém. Starší kočka vyrostla s různým množstvím psů, v jejích devíti přibyla druhá kočka, sice chvíli trvalo, než jí přestala pohrdat, ale poslední rok už jsou fakt kámošky, a když jedu na víkend nebo na dovolenou pryč, stačí zařídit krmiče. Stejně stará koťata budou velmi pravděpodobně kamarádi hned.

Zdravím, mám dotaz na ty, co mají zkušenost s nafukovacími límci. Kolegyně z práce má vipetku po kastraci, s klasickým límcem má problém (asi spíš kolegyně, ale co já vím :-) ), poradila jsem jí, ať zkusí koupit nafukovací, ale nevíme si moc rady s velikostí, měli jste někdo? Chápu, že to asi zní hloupě, ale čuba má obvod krku 30 cm a to jsem našla velikost S, bála bych se, že bude moc krátký nebo jak to říct, že si prostě na tu ránu dosáhne.

lesnížínka napsal(a):
Já ne, nešla. Nevím sice, jak je kočka stará, jestli není nějak jinak nemocná, ale ze stolu? Je to 80cm, to není žádná výška.

Taky bych šla. Pokud pajdá a chová se nestandardně, určitě bych chtěla, aby ji někdo prohlédl. Mmch moje menší kočka spadla z pianina, což taky není žádná moc výška, a "vyrobila" si prasklou horní čelist. Větší kočce se nestalo ani fň, když spadla z třetího patra na chodník. Takže o výšce to, si myslím, až tak není.