T77erezka napsal(a):
Dobrý den,

jak by jste se prosím zachovali v mé situaci. Před třemi týdny jsem byla v restauraci s přáteli na pivu. Vzala jsem s sebou svoje dva psi. labrador a štěně z útulku. Oba spali pod stolem, na vodítku. Najednou slyším vrčení, kouknu pod stůl a tam vidím Amstafa, který se nekompromisně vrhá na spícího labradora. V tu ránu, lítají stoly, pivo, střepy. My do něj kopeme, kříčíme, a on se za žádnou cenu nepustil. Až když pána od vedlejšího stolu, vzal své pivo a polil ho. On se lekl a pustil. Pak už ho ostatní zahnali. Až po tomto incidentu se najednou objevil páníček ( nevím kde byl, nevím proč takového psa nechá bez vodítka běhat po restauraci) Najednou byl akční, vše uhradí, opakoval ať se uklidním, že ví jak se v této situaci chovat, že se mu to už několikrát stalo! Na otázku proč ho nemá na vodítku, řekl, že Barney je hodný a že nevěděl, že je v restauraci další pes! Co na to víc říct? Na otázku zda má očkování, řekl dost arogantním tónem, že samozřejmě NEMÁ. Opakoval, že vše uhradí a že vše bude v pořádku! Druhý den už tak akční nebyl a z jeho arogantního tonu, jsem začala být nervózní. Prý uhradí až celou částku za léčbu. Ať mu zavolám kolik to stojí dohromady. Po 14dnech kdy mu opět popisuji průběh a bohužel léčba se zdála být dlouhodobější, protože se sice zakousl ( naštěstí jen do nohy) ale potrhal mu to zevnitř, a tvoří se mu u ran kapsy, které se musí kontrolovat a čistit. Hrozila drenáž. Odpověděl, dost arogantně, že mi pošle 5000 a to mi musí stačit, pokud to budu chtít řešit dál, ať se obrátím na přestupkovou komisi. Po 3 týdnech jsem na cca 4500 a ještě nejaké kontroly mám před sebou! Připomínám se mu slušně, zda peníze posílal, že mi stále nic nepřišlo. Opět se vnucuji s nějakým popisem situace a ať mi pošle 5500, -, s tím že dál už to s ním nechci řešit, i kdyby to nevyšlo. Prostě bych ho ráda již měla z krku. A najednou je ticho po pěšině! Vůbec neodpověděl! Rozumíte té aroganci, on způsobí bolest, škodu, a to nemluvím o tom stresu, času s převazy, čistěním,1x týden dojezd na veterinu, klidový reřim ze kterého je ten pes vyřízenej, už 3-ti týden antibiotika. A celkově mnoho omezení. Představa, že čapne to štěně, tak je mrtvé. Nebo kdyby chytl třeba na horší místo než je noha! A on se zachová takto? Jak by jste v mé situaci reagovali? Jít na policii? Budou se tím zabývat? Co mu hrozí? Chci nejen peníze za léčbu, ale ráda bych aby si uvědomil co způsobil a aby to neodnášeli další bezbranní psi.


Děkuji za rady.

Podobný incident se stal mé sestře (ohařku vedla na vodítku u nohy, přiběhla fenka ovčáka = rvačka - majitel ovčandy stál o kus dál a jen sledoval, jak 16letá holka odtrhává jeho psa ze svého, kterého má na vodítku). Náklady za veterinu se uhradit ani nenabídl, jen se tomu vysmál.

Tehdy jsem si na netu vystopovala ze které chovatelské stanice fenu má a zavolala tam. Pán chovatel z toho byl hodně špatný, dotyčnému povedenému majiteli údajně volal a pohádal se s ním. Od té doby fena pokud vím, chodila na vodítku.

Na policii se určitě obraťte, nevím jestli to k něčemu bude, ale udělejte to. Osobně doporučuji zjistit co je pán zač a rozmáznout to v jeho okolí, jak to půjde. Je to možná hnusný, ale nic jiného na tyhle typy nezabere...

Veriska napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych se zeptat kolik můžu mít psu ve vlastním byte ( v osobním vlastnictví), ale panelový dum patří družstvu? Dekuji.

Zákon nijak nezakazuje mít v bytě pejsků třeba 10, ale tak nějak obecně - pro zachování dobrých vztahů se sousedy a nějaké životní úrovně, by to mělo být v rámci mezí.

Můj názor je, že do bytu menších rozměrů a do paneláku či bytovky, patři jeden, max. dva pejskové. Více bych si jich do takových podmínek zkrátka nepořizovala, pokud se tedy ve Vašem případě nejedná zrovna o čivavy .

Dovedu si představit, že v počasí jako je třeba teď, zůstává na chodbě po 3 větších pejscích slušná cestička pokud tedy okamžitě po návratu nejdete vytírat schody, chodbu...

Je fakt, že na blbce lidi narazí všude a někdo je prostě od přírody morous, takže ten kdo teď nadává na Vaše pejsky, bude mít za pár let problém s Vaším dětským kočárkem u vchodu a podobně.

Nevím jestli jste si pejsky pořizovala před a nebo po nastěhování, teď už asi není moc co radit, pryč je nedáte kvůli nějaké poznámce od sousedů, ale snažila bych se to s nimi každopádně řešit po dobrém (i kdybych ze sebe měla maličko udělat toho, vola"), aby se situace zbytečně nevyostřila...

ilolinka napsal(a):
Kavalír king Charles šlaněl, plemeno z Británie. Kolik lidí ho vlastně zná?! Málo. A přitom je to jeden z nejlepších psů i do bytu. Veselý, hravý, inteligentní, nenáročný a přizpůsobivý. Je snadné se o něj starat, nezabere moc místa a přizpůsobí se stylu Vašeho života.

Máme štěně kavalíra a venku ho poznává tak 8 lidí z 10 . Je pravda, že v okolí jich není tolik, jako třeba labradorů nebo yorků, ale nemyslím si, že by to bylo až tak neznámé plemeno.

-Veru- napsal(a):
Uz jsem mela strach, ze cela ifauna zna moji situaci lepe nez ja, takze dekuji druhe polovine prispevovatelu
Nevim, proc mam snahu to vysvetlovat ale: ke kocce jsem mela silny vztah i ja. Byla s nami skoro 18 let, bylo mi 12, kdyz k nam prisla. Shodou okolnosti jsme ten den sli uspat meho prvniho potkanka a odnesli jsme si kocku.
V mnoha vecech jsem pragmatik a realista. Kocku mam rada, maminka taky. Ale kdyz uz vim, ze se blizi konec a vim, ze mama proste potrebuje neco, o co se muze starat a mazlit, proc mam s vyberem cekat, nez kocka bude uspana? To radsi mamu nasmeruju na obrazky stenat driv, at si vybere, jaci psi se ji libi v klidu, kdyz jeste o nic nejde a zarovem se pomalu nenasilne pripravi na to, ze jednou kocka proste nebude a misto ni bude pes (uz dalsi kocku nechce a pes ji aspon vytahne vem pokecat s babkama, co venci dalsi sve psy...). Proc by to kruci melo znamenat, ze kocku nemame radi?
A taky nevim, kde jsem psala, ze proste poridim prvniho psa a mami starej se. Mela jsem urcity plan a alternativy podle toho, jak to mama ponese. Pro me nejlepsi pripad by byl, ze si rovnou prinese stene. Proto jsem shanela kde co je. Pokud by mi rekla, ze ted nic nechce a na zadne stene se nepodiva, kde jsem psala, ze ji svazu do kozelce a toho psa ji vnutim? Vite houby a prece mate tu drzost soudit...
Ted je situace takova, ze kocka uz neni, stene zatim taky ne, mama breci mezi ctyrma stenama a neji, takze o ni mam tak akorat strach, protoze je diabetik a ja bydlim na druhe strane republiky. Ocividne je toto pro vetsinu idealni stav, hlavne ze se kocka nezradi a mama ma cas truchlit...

Aha, nečetla jsem před svým prvním příspěvkem.

Z těch komentářů si nic nedělejte on to nikdo nemyslí špatně! a byť se tady často odpovídá na úplně jinou otázku, než která je položena - tak každý chce prostě jen pomoct. Nějak.

Už máte štěňátko vybrané?

Tak každý z nás to nese jinak - někomu víc vyhovuje pořídit si nové zvířátko za nějaký čas, někdo raději okamžitě.

Pochopila jsem ale správně - že zadavatelka o tom s maminkou mluvila a ta souhlasila a pejska chce? Tak proč potom ty odsuzující komentáře...

Já si myslím, že pokud člověk bydlí sám - je starší, takže už nechodí do práce atd., pak je docela pochopitelné, že nechce čekat.

A po kočičce se bude stýskat i za týden, za měsíc...to se přeci nevylučuje.

Edánek napsal(a):
...je to tak jak to každý cítí, neodsuzuji to, jen jsem napsala jak to vidím já...a dítě jsem občas velmi ráda dopřála babičkám

Je fakt, že zatím ( máme štěňátko), jsem od něj nikam neodjížděla, možná, že to pones hůř, než od těch dvou draků

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jeden sáně neuveze

Edánek napsal(a):
...ale ono to pak ve finále tak opravdu je...prostě cestuje se tak aby pes mohl s námi a dovolené a všechna volna se tím prostě také řídí...když jsme si před léty pořizovali prvního psa, sedli jsme si a probrali co bude až přijde pes...shodli jsme se, že prostě dobrovolně obětujeme moře, hory a podobné záležitosti, pokud tam nebude moci s námi být pes a je to tak dodnes...všechny dovolené a volna na chalupě - nedokážu si představit, že by se mi o něj staral někdo jiný a že bych někam bez psa jela - asi bych si to ani neužila... proto se pes pořizuje až když má tohle člověk sám sebou i rodinou pořešené...je nesmysl pořizovat si dalšího psa pokud chcete cestovat a užívat si, zvlášť když chcete psa především pro sebe a ne jako rodinného - současného Vašeho psa...

Tak tohle jsem nikdy nedělala ani co se týče dětí Tedy první cca dva roky jejich života ano, ale od té doby je klidně dávám na víkend k jedné z babiček nebo tet ( které si je také chtějí užít a jedu.

Cestujeme tedy od miminek i s nimi - prakticky kamkoliv, ale nevidím nic špatného na tom, jet si dvakrát za zimu na dva dny zalyžovat jen s manželem, do sklípku s kamarády nebo příležitostně na služební cestu.

To samé s pejskem - už s námi byl na své první dovolené a i na hory ho vezmeme s sebou, tady v ČR, ale v březnu pojedeme na 5 dní do Alp a nevidím nic špatného na tom, že mu na tu dobu zajistím hlídání ( ne psí hotel).

Takže ano - pořízení pejska ovlivní chod celé rodiny a člověk se musí přizpůsobit řadě věcí, ale není nutné se všeho vzdávat.

Na druhou stranu máte pravdu v tom, že já si pejska pořídila teď ve 28 letech, kdy už děti vyrostly z miminek ( 6 a 4 roky) a tak nějak máme, zajetý režim"
Jako svobodná, kdy jsem třeba vyrazila na půl roku do UK, bych si ho taky nepořizovala.
Ale to už je individuální, znám plno mladých lidí, kteří si pejska pořídili ve 20 letech a je to jejich parťák se vším všudy ( a byť to znamená, že na rok se bez něj asi nikam nevypraví - tak úplně se cestování a podobných aktivit vzdát nemusí).

PumaCZ napsal(a):
Zdravím,
známá se na mne obrátila s prosbou o pomoc s výběrem prvního pejska, ale jelikož se v malých plemenech neorientuji, ráda bych požádala o radu vás.
Známá nemůže mít děti, takže předpokládám, že si dítě budou chtít psem kompenzovat. Nemyslím si, že by se psem dělali něco více, spíše to bude jen roztomilý společník. Moc se jí líbí pomerian, ale ještě není rozhodnutá. Určitě chce něco malého a roztomilého.
Jaké plemeno byste poradili? Cena nehraje roli.
Mockrát děkuji :)

P.S. Klidně sem dejte i odkazy na chovky, pokud máte nějaké osvědčené.

My máme štěně kavalírka, myslím si, že jako první pejsek je to skvělá volba - záleží tedy ještě na konkrétních požadavcích, protože třeba velikostně někteří jedinci mohou mít až 9 kg, a to už je oproti té čivavě rozdíl . Chce to ale dobře vybírat CHS, právě kvůli těm srdečním vadám.


Nebo toho pudlíka. Z těch maličkých mě ještě napadá maltézák nebo bišonek.

Záleží taky co se líbí Nám nejdříve nejvíc, pasoval" ten pudlík, ale do kavalíra jsme se zamilovali. Takže sepsat plemena která by byla vhodná a pak se rozhodnout podle sebe, které je to nej...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kapuci natahuju venku, čepici narážím vevnitř.

A blondýna nejsem

pan Brouček napsal(a):
V pohodě.
Já třeba když ráno prší, otevírám deštník taky už v ložnici.

Deštník v ložnici neotevírám, ale jako správná blbá blondýna si třeba čepici taky nasazuji ještě uvnitř - před zrcadlem samozřejmě!


A co na to ostatní? Pojďme udělat anketu v jakém okamžiku si kdo přetahuje kapuci přes hlavu!

iwuskkaa napsal(a):
Dobrý den,
prosím co by měla smlouva obsahovat nebo máte nějaký návod?
Děkuji.

- Označení obou stran ( jména, příjmení, datum narození, rodné číslo, kontakt), přesnou specifikaci tedy co vše je předmětem smlouvy ( venčení, krmení, hraní si s pejskem atd.), označení plemene, pohlaví a stáří pejska, upřesněná doba venčení, kdo ponese odpovědnost za případné vzniklé škody, finanční částku, informace o vyhotovení 2 originálů - každá strana obdrží jeden...
- se svěřeným pejskem zacházet šetrně a citlivě, při manipulaci nepoužívat násilí, postupovat v souladu s platnou legislativou, především se zákonem č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

- dále podle individuality, pokud majitel požaduje aby pejsek byl při venčení na vodítku, s náhubkem ( to vše tam napsat)

Inspirovat se můžete například na stránkách různých útulků, které zprostředkovávají venčení pejsků od veřejnosti.

michaela_89 napsal(a):
No jo, jenže v tom případě, řada takových povedených, páníčků" nebude vracet štěňátko chovatelů, ale prostě ho prodají někam dál - proč by ho vraceli zadarmo, když za něj mohou něco dostat, že jo.

Takže já úplně chápu, že naše paní chovatelka nám nabídla toho, prostě jí na štěňátkách záleží. A neříkala o jediném případu, kdy by se jí to skutečně stalo - že by vracela peníze a měla štěňátko zpátky.

*chovatelům, *toto

sebasur napsal(a):
Hm, je to váš názor. Z druhé strany je nutno říci, že pokud by se toto dostalo do podvědomí budoucích majitelů pejsků... budou chovatelské stanice fungovat jako půjčovna štěňátek, ale to tu již všechno řečeno bylo.
Stejně tak jako odložená štěňátka, jsou i odložené děti. Myslím, že toto by se rozhodně nemělo podporovat.
Pokud se někdo rozhodne koupit si štěňátko nebo pořídit si dítě, měl by za své rozhodnutí nést plnou zodpovědnost včetně ztrát. Vrácení štěňátka z nerozumného rozhodnutí nevidím jako důvod k reklamaci. Můj názor tedy je, že by měl chovatel z etických důvodů vzít štěňátko zpět a dále se o něj postarat, ovšem finanční ztrátu by měl nést kupující.

No jo, jenže v tom případě, řada takových povedených, páníčků" nebude vracet štěňátko chovatelů, ale prostě ho prodají někam dál - proč by ho vraceli zadarmo, když za něj mohou něco dostat, že jo.

Takže já úplně chápu, že naše paní chovatelka nám nabídla toho, prostě jí na štěňátkách záleží. A neříkala o jediném případu, kdy by se jí to skutečně stalo - že by vracela peníze a měla štěňátko zpátky.

sebasur napsal(a):
Michaela_89...pokud ovšem pohlížíme na štěňátko, jako na člena rodiny, přítele nebo jen živého tvora, není asi ideální odloučit ho od maminky, pak vrátit z nového domova...popřípadě si to potom rozmyslet a přijet si pro něj znovu...
V případě, že na něj pohlížíme jako na věc, kterou jsme si koupili a ona nefunguje podle našich představ...pak tedy ano, klidně s ním šíbovat tam a zpět

Samozřejmě - ideální JE, brát pejska jako člena rodiny Našeho bych nevrátila, stejně jako neodvezu naše děti.

Případy, kdy se lidé rozhodnou štěňátka vzdát, je ale dost - bohužel. A lepší dle mého je vrátit zpět chovatelce, než se ho pokoušet prodat někam dál.

To je můj názor.

Také je lepší udělat to po pouhých 2 dnech, než třeba za rok za dva ( inzerátů: daruji/prodám dvouletého pejska, z osobních důvodů, je dost

sebasur napsal(a):
Dobrý den, co si myslíte o vrácení štěněte po 2 dnech z důvodu, že si na něj nemůže zvyknout druhé osmiměsíční štěně, a partner majitelky s koupí štěňátka nesouhlasí. Má nová majitelka v takovém případě právo na vrácení peněz ?

Na toto nelze jednoznačně odpovědět.

Nám při odběru štěňátka paní chovatelka sama od sebe řekla, že pokud bychom si cokoliv rozmysleli, ať pejska okamžitě přivezeme zpátky a peníze nám vrátí.
Ve smlouvě má i vymezeno předkupní právo.

Ale to bude individuální u každého chovatele. Vše je o domluvě.

Osobně mi vrácení po 2 dnech nepřipadá nijak nereálné, přeci jen - reality je leckdy jinde, než si představujeme a zvrtnout se může cokoliv.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Z toho bazénu feny normálně vylézaly. Ta mladší musela běhat okolo a tu starší a menší nenechala vylézt. Před tím nic nenaznačovalo, že by ji tak nesnášela.

Aha, no tak to chudáci majitelé

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Znám osobně jeden případ, kdy štěně starší fenu přerostlo, zahnalo ji do bazénu a nepustilo ven. Fena plavala a plavala a když nemohla, tak se utopila.

To je hrozný

Člověk nechce nikoho soudit, ale u nezabezpečeného bazénu bych asi nenechala ani jednoho psa...

ketlin napsal(a):
To bych netvrdila...Pes, který je celý život jedináčkem je to spíš otravující mrně a je štěstí pokud ho snese..

Je to individuální Znám osobně několik případů, kdy to fungovalo. Ani jeden kdy ne - ale netvrdím, že nejsou, určitě ano. To prvotní štěněcí - otravující období uteče hodně rychle a o něco později už ten mladší nemusí být vyloženě obtěžující element pro staršího .

Jak jsem už psala, já to pochopila tak, že staršímu pejskovi se nikdo věnovat nepřestane, v případě že by to tak bylo, bych samozřejmě koupi štěňátka na místě zadavatelky zamítla.

To, že Vás deprimuje chování bratrance je ale Váš problém - nezlobte se na mě ale na základě toho snad nelze hodnotit, že člověk kterého neznáme, se zachová podobně.