omlouvám se za kvalitu, pro představu snad stačí... při vyšší teplotě bude zřejmě rostlin méně

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Děkuji za info, o pokročilém vyhledávání jsem nevěděl. Z toho co filtr vyhledal lokalitě zhruba odpovídají sekernatky, mimo pak třeba duhovky, halančíci, čichavci.

Ahoj, jaké ryby by jste prosím doporučili do nádrže s teplomilnými krunýřovci, řekněme při trvale 28-29°C?
K tématu jsem navolil druh L046, které ovšem momentálně nemám :) ...zatím mám jen méně náročné druhy, ale i tak udržuji teplotu na 27°C a víc, což je teplota, při které mi některé tetry neprospívají. Nechci napsat "odpadávají", protože zatím k tomu nedochází, ale při teplotě 28°C už to na tragédii vypadalo, takže jsem ji raději zase o stupínek snížil.
Konkrétněji mám v jedné 200l spol.nádrži L270, L107, panceřníčky štěrbovy (c.duplicareus teplotu nesnášeli dobře, šli jinam), tetry královské - ty plavou dlouhodobě hlavou vzhůru(asi problém s měchýřem) a při vyšší teplotě ztrácely barvu, tetry císařské - při vyšší teplotě také ztrácely barvu, přičem po několika dnech pár uhynulo, červené neonky - ty jsou v pohodě, dokonce žijou při teplotě 27°C už 4roky a stále jsou ok, tetra červenoústá - v pohodě a cichlidky "kakadu" - taky v pohodě.
Je jasné, že i druhy které jsou při dlouhodobě 27°C v pohodě a zvládly i zvýšení na 28°C na tom už tak být nemusí při 28-29°C dlouhodobě. Jaké druhy tedy prosím navrhujete nebo máte vyzkoušené?

Dobrý den, máte prosím někdo zkušenosti s něm.dogami ohledně rozdílnosti jejich barevných variant? Je některá z nich temperamentnější, lehčí, zdravější nebo "více loví"? Které varianty se posuzují společně?
Díky za info.

Bohužel Vám neporadím jak se chovat když máte minipejska a napadne Vás pes výrazně větší, znám jen situace se psy zhruba vyrovnané síly.
Na cizího agresivního psa docela dobře funguje pepřový sprej, ja osobně ho nikdy nepoužil, ale nosím ho.
Odehnat psa se může povést např. roztažením kabátu nebo jinak se "udělat větší", zadupat, zakřičet a pak už se ai na chvíli neotočit zády, nejlépe si svého psa držet před sebou. Tím, že svého psa bráníte si navíc u něj získáváte významné kladné body :)
Nikdy ale nedávejte v šanc své tělo namísto svého pejska.
Když to vypadá, že na Vás pes vyběhl, protože hlídá a jen vas chce zastavit, když přitom nechráníte psíčka, držte pokud možno všechny konce svého těla pěkne u sebe jako by jste byli jediný kompaktní útvar a jen stůjte.
Když už vidíte že k napadení dojde, můžete si rychle omotat ruku nějakým hrubším kusem oděvu nebo batohem a v případě nutnosti "nabídnout" toto, pozor na prsty - dlaň v pěst. Zvedat malého psa nad hlavu je zbytečně riskantní, když už tohle děláte rádi, pak to dělejte jen když na Vás vidí majitel cizího psa. Když Vás ale například s bišonkem napadnou dva hlídací ovčáci uprchlí z nezajištěné ohrady, myslete především na své bezpečí a zmizte bez bišonka. Lépe dožít s jiným bišonkem než v invalidním důchodu.

Sahat mezi rvoucí se psy můžete, ale riziko kousnutí je skoro jistota. Pes má svou tlamu sice mnohem citlivější než lidé, nahmatá s ní vše jako lidé rukama, ale při rvačce to moc neřeší a určitě si do ní nevidí (asi jako řidič auta s dlouhým "čumákem" nevidí nejen sobě pod kola, ale ani na zem kus před sebe).
Spolehlivá metoda rozdělení zakousnutých psů vyžaduje dva lidi na dva psy - chytit je zezadu za slabiny, resp. za nohy hned u těla (samozřejmě každý svého) a odtahovat je od sebe tak, aby když na okamžik povolí, už na sebe nedosáhli. Přitom ale je "neodtrhovat", at nemusíte zbytečně šít, opravdu jen mírně tahat od sebe a vyčkat až se pustí.
Jeden člověk nemá moc šancí oddělit dva psy od sebe s použitím svého těla, možná snad tak lopatou, takže pokud jste u toho sami, nezasahujte fyzicky dokud nemusíte. Tedy dokud si pejsci okusují hlavy, nic moc se neděje, o život může jít když se jeden z nich zaměří druhému na břicho, slabiny, hrdlo nebo "podpaží" - na měkké části nebo tak kde tepny vedou hned pod kůží.
Když útočí Váš velký pes na cizího malého a jste sám/sama, můžete ho zkusit zalehnout, malý Vás možné kousne ale to přežijete.
Zrovna včera se mi chytly mé dvě feny - stará (dobrman x pitt) a mladá (n.doga x mastin - jen pro informaci, stará má 33kg, mladá něco přes 50 a já sám vážím 65kg ). Stará bývala vždy rváčka, k zakusům od ní i do ní v minulosti bohužel docházelo poměrně často a byl jsem tedy s ní tyto situace zvyklý řešit i svými prsty v její tlamě, to když už držela jen ona a nechtěla pustit. Jakmile je tam postřehla, pouštěla se. Je to ale myslím si velmi riskantní, lidská kůže není ani zdaleka tak pevná jako psí a lidské prsty docela křehoučké. I psí "výchovné kousnutí" na člověku zanechává dírky. Včera jsem je opět sebevědomě dal ruce mezi své dvě feny, ale chybička se vloudila - mladá na to zvyklá není. Díra skrz prst mi budiž připomínkou, že svou metodu můžu zkoušet uplatnit jen na jednu konkrétní fenu.
Před lety jsem od sebe rozháněl svou starou fenu a cizího psa. Začátek konfliktu jsem neviděl, naivně jsem si myslel, že na vině je jako obvykle ona a že už hodně vím a umím a že to vyřeším a toho chudinku zachráním :)) Spletl jsem se, vyjímečně jsme potkali ještě horšího syčáka než byla ta moje, fena nekousala a hned po povelu "vypadni!" odběhla a čekala, rozdivočený cizí pes (NO) mi běhal pod nohama a chňapal naprázdno tak dlouho, až se zakousl do mého lýtka. Moje chyba, ale jak už držel, 4x si přežvýknul a pak už jen tahal... Jeho majitel přikráčel až za pár minut, 17 stehů, měsíc o berli...

sunin napsal(a):
ajooo uz tam toho dobrmana trosku vidim z profilu a ty usiska ju propalili,ty ma urco dobrmani
Jak dlouho trvalo nez prestala byt tak agresivni??

Od začátku mě chtěla bránit(i před mými blízkými), asi tak týden-dva jsem měl větší respekt já z ní než ona ze mě (dodnes mám různě po těle fialové tečky ). Vůči cizím lidem asi tak 2-3měsíce. Asi tak 1-2 roky vůči psům. Žádná skoková změna ale nenastala, s každou zažitou situací byla a je lepší a lepší... výchova vlastně nikdy neskončila. Nejdéle ze všeho trvalo ji vyvrátit, že veškeré zdroje požitků v dosahu (drbající lidské ruce, jídlo na stole, klacek ležící na trávě, šustící pytlik, tenisák cizího psa...) jsou automaticky její, nutně se k nim musí dostat jako první, získat je a bránit s nasazením života. Až po letech jí došlo, že návštěvou vyjezené granule se zase doplní a klacků je v parku dost pro všechny... Možná je dobré i zmínit, že jsem s ní nikdy neměl problém při krmení nebo zabavování hraček, přesněji od doby kdy jsem se odvážil to zkusit. Výhodou pro mě je, že šlo o fenu, na psa podobného ražení bych si určitě netroufl.
Jako všichni psi ani ona nebyla nikdy agresor bez příčiny, vždy tam byla nějaká záminka, jen některé nebyly zřejmé na první pohled a chvilku trvalo než jsem si dokázal spojit jedno s druhým. Je na pánovi, aby si možných příčin všímal dříve než pes sám a 'viděl za roh'. Náš vztah dnes už není čistě o postavení. Spíše jde nerovnocenné přátelství, kdy pes sám a rád uznává, že šéfem je člověk, protože pes by na to nestačil. Pes v dominantní roli nedokáže plnit vedoucí funkci mezi všemi těmi auty, semafory, zákony a hlavně cizími lidmi, takže je trvale vystresovaný a řeší to po psím.
Teď už prakticky nemáme co řešit, povely natož nějaké zvedání hlasu nepotřebuju a tak je, pokud nejsou nezbytné, nepoužívám. Doma nenacházím žádné škody na majetku a psovi můžu dovolit opravdu hodně, protože případný povel vykoná velmi rychle i na dálku.Lidi má ráda všechny, možná je dokonce důvěřivější než je mi milé, pokud nemá co hlídat je tolerantní i ke psům/fenám stejné velikosti. Psy větší než je sama toleruje, ale nevyhledává a větším fenám se vždy vyhýbá (mimochodem, hodně dlouho jsem ji učil vrčet, aby příliš dotěrní psi vůbec měli čas rozpoznat, že něco není ok).
První rok-dva jsem ale vědomě své postavení upevňoval při každé příležitosti, i když se mi často nechtělo - musel jsem být nejen ten kdo rozhoduje a zjednává pořádek, kdo na byť i sebehloupějším už vydaném povelu 100% trvá a občas zařídí či dovolí taky mnohem víc zábavy než jiní.

milhaus napsal(a):
s dcerkou jsou to nejlepší kamarádky, jak už jsem se zmínil, fena se ted chová úplně jinak než když ke mě přišla

mimochodem ted je jí 5,5let

sunin napsal(a):
krasna psice.....tu fotku uz sem nekde videla,jen sem si ji nespojila se jmenem
dobrmana tam moc nevidim je spis po pitovi ze??
Koukam ze na to jaka byla kousava mrcha je ted dobry rodinny psik....nemeli jste o dite strach??

s dcerkou jsou to nejlepší kamarádky, jak už jsem se zmínil, fena se ted chová úplně jinak než když ke mě přišla

milhaus napsal(a):
přidávám ještě jednu, zároveň se omlouvám za to, že se diskuze stočila trošku jinam...

a ještě..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

milhaus napsal(a):
Mno, v útulku mi rovnou řekli, že jelikož jsem už třetí majitel, nesmím jim ji vrátit. Pokud by prý ztratila i třetího majitele, byla by už nejspíše neumístitelná a městský útulek by se jí musel zbavit. Fotka je tady

přidávám ještě jednu, zároveň se omlouvám za to, že se diskuze stočila trošku jinam...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sunin napsal(a):
to teda cucim ze jsi ji nevratil a dal sis s ni tu praci
mam dobrmana i pitbulka strasne by me zajimalo jak to vypada dohromady....nemas nejakou fotku???

Mno, v útulku mi rovnou řekli, že jelikož jsem už třetí majitel, nesmím jim ji vrátit. Pokud by prý ztratila i třetího majitele, byla by už nejspíše neumístitelná a městský útulek by se jí musel zbavit. Fotka je tady

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

hankaapes napsal(a):
Jj, Hubert je taky drsňák, nevím jak bych dopadla jít na něj silou a nedejbože škrcením. Škrcením se pes dostává do hysterie a potom zaslepeně kouše do čehokoliv, vnímá jedině touhu se osvobodit. Jednou jedinkrát jsem si ho musela srovnat, když v pubertě chtěl převzít vedení a skočil na mě, protože jsem mu nedovolila na cvičení hrabat myšky. V tom okamžiku jsem cítila obrovskou duševní i fyzickou sílu a normálně jsem si ho hodila pod sebe, on se vzpíral a cenil zuby, tak jsem mu strčila pěst do tlamy a řekla mu, že jestli kousne dopadne špatně. Říkala jsem to opravdu důrazně a nemusela jsem použít žádné bytí, žádné šrcení, když se přestal vzpírat, nechala jsem ho být, šla jsem pryč a on za mnou a strkal mě čenich do ruky. Ještě chvilku jsem vydržela nevšímat si ho, a potom jsme šli normálně cvičit. Od té doby se na mě pokaždé podívá, když má nějaký problém a čeká co já na to. Má 36 kilo a já padesát, ale je svalnatější a krásnější

jejej, vy jste mě vůbec nepochopili koukám - přiškrcení není metoda pro výchovu štěněte, ale způsob jak zvládnout 30kg zuřivého psa při konfliktu, tzn. zakousnutého do jiného psa či chňapajícího po mě když se mnou nesouhlasí. Nebyla to rada jak odnaučit psa škubat králíky na vlastním dvorku, ale jak psa udržet dola a sám zůstat šéfem i v situaci kdy se pes obrací proti mě a je si vědom své fyzické převahy.

maťa napsal(a):
Nu, u Milhause bych se k tomu taky postavila jinak, než on. Už jen proto, že ač byla fenka kříženka dvou "rádoby ostrých plemen", přesto jsem vyčetla, že útočila POUZE ZE STRACHU A NEZNALOSTI lidí a psů! Fenka tedy byla bojácná, a takový pes potřebuje úplně jiný přístup. Bojácná a evidentně neznala lidi, ani psy, ani nic.
Samozřejmě se dá výsledku dosáhnout mnoha postupy, viz. jeden z nich Milhaus použil, já bych ale zvolila postup naprosto jiný. Zcela nenásilný.
Možný bych výsledku dosáhla po delší době, možná ale taky ne.
Fenku neznáme a nevíme, jakým způsobem nyní poslouchá. Může poslouchat ze strachu, nemusí.
Autorita pána, tedy "šéfování" ovšem nespočívá v buzeraci, jak Milhaus píše. Naopak!
Šéf je pevný bod, co řekne, to platí, ale nebuzeruje. Dodává oporu, směruje, ukazuje, to vše, ale nebuzeruje.
Vystartuje po vás i ten pes, který vám uhýbá ze dveří, v tom ta autorita vážně není

Měla jsem jednou ve výcviku takového dalmatina a jen půl roku jsem strávila tím, že jsem po něm skoro nic nechtěla, krom budování důvěry. Ukazovala jsem mu kde co, chodili jsme, poznávali, luxovali spolu, poslouchali pračku....prostě denní obyč věci.
Pak už byl výcvik hračka, protože pes mi věřil.

Fenka před Milhausem utíkala, tzn. že se ho bála. S takovým psem je opravdu třeba napřed navázat vztah, ať to trvá, jak to trvá, a jeho "výpady strachu" v klidu korigovat do ztracena. Vím, že to jde, jenomže dneska má málo lidí tu vytrvalost a chuť do toho jít v klidu a po dobrém

Kde jste prosím přišla na to, že fena přede mnou utíkala?

maťa napsal(a):
Mmch, mám NO 14 měsíců. Váží 46 kg a má 71 cm v kohoutku.
Jeho povaha je jasná: Nebojí se nikoho, ničeho a nikdy! Ať je sám, nebo se mnou, ať je to v noci, ve dne, známé, neznámé, hlučné, velké.....neřeší to.
Pokud cítí ohrožení mne, jde ihned do akce.
Je to pes, který doslova čeká na sebemenší důvod "jít do čehokoliv".

Myslím, že by v nesprávných rukách absolutně neměl problém otočit se proti svému pánovi a rvát ho tak dlouho, dokud by dýchal Přirozenou autoritu uznává, "hrající si na autoritu" tvrdě trestá

Kdyby k němu někdo přistupoval tak, jako Milhaus, či Kessi, skončili by špatně všichni.

Nějaké ustupování z cesty, škrcení a fyzická nadvláda, ho nijak "neponíží a nezklidní", je to pes opravdu tvrdý.
Mám takové psy ráda. Dobře se mi s nimi komunikuje a žije. Jsou daleko lépe "čitelní", neodpustí žádný kiks, ale když vám věří a berou, je to nepopsatelný pocit

Podotýkám, že je Efram puberťák a jeho povaha se bude dlouho formovat ještě, ale ten základ tam je.
A říkám jedno: Být Efram Kavkazák a ne NO, je to dokonalý představitel plemene

Nechci se hádat, jen trošku obhájit - nebuzeroval jsem ji. Je to nejlepší pes na světě a dostala a stále dostává maximum svobody a péče, což mi oplácí stejnou mincí. Není to pes-voják, má svůj rozum a já ho respektuju. Ale u takovéhle kombinace ve věku 1,5 roku by i Vám rychle pochyběla trpělivost - rozkousané dveře, rámy od oken, vyškrábaná omítka, opakovaně zničené veškeré jídlo doma, všichni známí pokousaní včetně mě... Pes mě neposlouchá se strachem, to si opravdu nemyslete, vše co chci dělá z lásky. Ale když zvednu hlas, čubka už ví, že to asi nějaký smysl má a nechci po ní nesmysl jen tak, takže nejdříve provede a pak teprve zkoumá proč jsem jej vydal. V takových případech povel vykoná prostě proto, že věří ve správnost pánova rozhodnutí. Poslouchá spolehlivě i na velkou vzdálenost a díky tomu jí můžu dopřát víc svobody než mívají psi v okolí, velmi dobře rozumí tomu, že když ohluchne, vytáhnu zase vodítko. Jen jsem chtěl poradit jak si vynutit nadřazené postavení u psa, který má sílu i dravost a nerespektuje vůbec nic. Mi prostě zabralo pouze to, že jsem si psa bezvýhradně podřídil a teprve potom jsem ho mu začal ukazovat svět a učit ho nějaké povely, taková je moje zkušenost. Z útulku mi dali opravdového zabijáka, mi se povedlo z něj vychovat spolehlivého rodinného psa. Je sice stále poněkud ostřejší, ale řekl bych že dobře zvládnutá.. Jestli se to povedlo pomocí výchovy a nebo se to prostě stalo jen tak samo od sebe nevím...

hillary napsal(a):
Milhausi,měl jsi ji od štěněte?

je z útulku, byl jí rok a půl, vypadala jako něžný chrtík a v útulku mi řekli, že je hodná

kessi napsal(a):
paradox je že tu čubinu jsem si vzala poté co nám někdo hodil kus otráveného masa přes plot a otravil naší milovanou Daysi byla to taky fena NO vyrostla s námi v paneláku ale nikdy neměla problém s jiními zvířaty ani s lidmi

Ahoj, neměl jsem sílu pročíst všechno nade mnou, ale taky jsem míval problém s nesocializovanou fenou(dobrman x pit). Lovila vše, napadala jak lidi tak psy(bez rozdílu pohlaví, věku a velikosti) a když jsem ji sáhl do rvačky točila se proti mě se vším důrazem... Určitě víš, že základ všeho je postavení - Ty musíš být šéf a pokud fena doteď žádného nadřízeného nikdy neměla, musíš si tuto roli vybojovat. Dlouhodobá šikana feny je tady na místě. Když ji budeš chtít trestat a přitom ji nechceš bít (taky jsem proti, příliš užitku to nepřinese) přiškrť ji na obojku. Stejně tak při jakémkoliv konfliktu - pes bez kyslíku je zkrátka vždycky poddajnější Není nutný stahovák, stačí obojkem trošku zakroutit... Jakmile budeš cítit, že na to máš, poval ji na záda a v klidku, potichu, zato naštvaně jí nadávej... klidně použij jakákoliv nejhrubší slova, pes jim sice prd rozumí, ale tu nasranost z Tebe uslyší a velmi dobře rozpozná, příp ji ještě chvilku přiškrcuj. Prostě se v tu chvíli musí(!) při konfrontaci s Tvým vztekem cítit bezmocná a malinká. Když Ti fena bude stát v cestě (před ledničkou, ve dveřích, v chodbě..), nikdy se jí nevyhýbej a "projdi" ji - prostě jakobys ji neviděla ji odsuň nohou nebo vytlač, násilí není nutné, ale Ty jí nikdy neuhni - je to Tvůj prostor a vše co je doma(i její hračky a granule) jsou taky Tvoje. Ona cokoliv dostává jen ze soucitu, takže jí pokaždé dej jasně najevo, že ona mimo Tvé dobré vůle na to žádný nárok nemá. Můj případ byl trošku komplikovanější, protože nešlo jen o problém s akceptací autority, ale i strach a nejistotu feny, která se projevovala preventivním útokem "odpohledu". Na toto se mi hodně osvědčilo nepoužívat vodítko a místo něj mít oči na sťopkách.. Jakmile mě necítila na druhém konci za sebou, necítila se už tak silná a taky neměla hrůzu z omezeného prostoru a mohla si prostě poodběhnout když nestála o blízké setkání s čímkoliv na cesrě. Po každé rvačce čubka dostala kartáč ještě ode mě, příp. jsem ji na x hodin doma uvázal - bití, hladovka a tvrdost nepomáhá, zato skvěle zabíralo vzít psu to nejcennější - svobodu a kontakt se mnou. Dnes mám čubku poslušnou na slovo, spolehlivou a hodnou, všechno se urovnalo vyjasněním postavení ve smečce a zjištěním, že ne každý nutně musí být nepřítel.. Za tu práci to určitě stálo

dasul napsal(a):
Máte někdo nějaké povedené fotky hafoňů s mrňousama?

každou lumpárnu je třeba nejdříve promyslet..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

trpaslicek napsal(a):
Potřebujeme dobrého hlídacího psa do areálu firmy, kde se přes den courá plno lidí, jezdí kamiony a td. Rozhodujeme se jestli šarplaninského nebo kavkazského ovčáka nebo leonbergera. Mám zkušenosti s molosoidními plemeny, ale ne přímo s těmito psy. Jak je to s výchovou štěněte, pokud ho potřebuji ve firmě a ne doma. Je lepší ho třeba půl roku vychovávat doma a do práce ho jen brát s sebou,aby si zvykl na prostředí? Kdo vlastně pro něj bude hlavní autorita a "pán" ? Ten kdo ho vychová nebo kdo s ním stráví nejvíc času. Pokud už takový pes je jako hlídací, tak ho přes den zavírat do kotce a poštět jen na noc na hlídání? Kotce osobně vůbec nemám ráda, ale doma mám psa jako rovnoceného kamaráda,ne jako hlídače. Prosím, o radu a zkušenosti.Dík

Pokud je dotaz, zda jako hlídače do firmy šarplaninece, kavkaze nebo leona, rád bych připojil taky něco...

Leon není strážce, maximálně tak vrátný co upozorní. Aby zasáhl (samozřejmě to umí taky a dobře), musel by spíše někdo ohrozit jeho smečku, s jeho způsobem hlídání se nejsnáze vyhnete žalobě za ublížení na zdraví a odradíte zloděje-nepejskaře. Kavkaz je pes vyložene samostatný, vůči vetřelcům otevřeně agresivní. Je výborně vybaven na hlídání s nutností okamžitého a tvrdého zásahu. Jenže ten kdo chce být zlodějem se jím stává až poté, co něco ukradne - v případě, že pouze neoprávněně vstoupí do objektu(víc toho nestihne) a je rozmazán o beton 80kg psem se stává pouze postiženým, příp. invalidou. KAO je poměrně nekompromisní pes, pokud uzná, že je někdo narušitel, bude se tak k němu chovat i když to bude např. Váš zaměstnanec, který si v objektu zapoměl klíče od bytu. Šarplaniec je menší a lehčí kavkaz, je možná ještě o něco ostřejší, ale jeho nepřátelský postoj vůči cizím nevede k napadení přímo.


Každý pes držený v kotci s omezeným kontaktem s cizími lidmi nejspíše bude hlídat velmi tvrdě a iniciativně, je dost možné, že ve vyšším věku se k němu budou moci přiblížit jen vybraní lidé. V případě kavkaze si myslim, že rizika spojená s jeho samostaným střežením objektu jsou vyšší než uvažované výhody. Určitě je lepší ráno vysvobodit narušitele, který celou noc strávil bez pohybu na místě, kde si psa všiml a už se neodvážil pohnout, promrzlého a počůraného, než mu doživotně platit... samozřejmě úplně nejlepší je, když do objektu raději nikdo nevstoupí - tedy když hlídač není zbytečně tichý.

Leon si myslím není dobrý volba, oba pastevci budou hlídat spolehlivě. Přikláním se ale k výše uvedenému názoru, že by zcela jistě stačili dva NO, dva velcí kníraci, příp. jakýkoliv služebně používaný pastevec.

kolaida napsal(a):
Muj pejsek Danouš

Chiquita

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

remi napsal(a):
Od letošního září. Bylo to v plátku" Ostravská radnice ". Jinak máte pravdu s tím náhubkem, ale pokud se incident odehraje mimo váš dosah, tak malý pes a velký s náhubkem je dost špatná kombinace. Dokonce pes jedné mé známé takhle přišel o oko...

1) Malý vs. velký pes je špatná kombinace vždy, pokud kterýkoliv z nich útočí. Velcí bez duševních a sociálních poruch obvykle(!) malé nenapadají. Každopádně za psa je vždy zodpovědný majitel.

Sociální poruchy jdou ruku v ruce s nemožností psů se vyběhat a seznámit s okolím, takže
2) košík bez vodítka je 100x lepší než vodítko bez košíku. I když pořádná rána kovovým košem může vyrazit dítěti zuby nebo zlomit nos, určitě nepotrhá šlachy ani žíly což nelze říci o nervozním psovi bez koše drženém na vodítku.
Jistě jste si už všichni ověřili, že pes na vodítku je několikanásobně ostřejší než navolno, pes s košem(navolno) pak vzhledem k vědomí, že kousnout nemůže, několikrát uvážlivější.

3) Vyhláška zakazující volné pobíhání psů v Ostravě mimo vymezené plochy(které postupně potichu pod různými záminkami mizí) funguje už hodně dlouho, pouze kdysi byly pokuty 50,- až 3000,- a nyní už minimálně 3 roky je to 500,- až 30 000,- (50,- jsem platil už někdy v roce 1999). Možná se ale pletu a pletou se celé ty roky i všichni ti strážníci, co po mě držení psa na vodítku vymáhají.

4) Pokud lidem vadí volně se pohybující rotwík v zóně určené k volnému pohybu zvířat, pak ať tam nelezou. Není to zóna k rekreaci lidí, ale psů. Nepejskaři totiž onen park užívají zdarma, zatímo pejskaři platí jak mourovatí. Pokud platíme za to, že psa vlastníme 1500,- ročně(alespoň konkrétně tady v Ostravě) a v Ostravě je zhruba 50 000 psů, vybere(pokud úředníci dělají svou práci za naše prachy pořádně) město na poplatcích 75 000 000 Kč ročně. To, že za každého druhého psa se neplatí 1500,- ale 2500,- a dále platíme daně za veškeré krmivo, obojky, dopravu a veterinární péči si můžeme dovolit zanedbat. Za ty peníze bychom měli my pejskaři každý rok dostat jeden takový celý park do našeho pejskařského vlastnictví a místa k volnému pohybu by bylo dost... (bohužel magistrát samotného centra je schopen pouze inkasovat, ale za vybrané peníze není schopen zajistit úklid ani koše na psí exkrementy, není divu že tu pak mají poplatníci všecko na háku).


Pokud budou nějaké další omezení a sankce vůči majitelům psů schváleny a já budu ještě navíc solit 1500,- ročně pro nic za nic, stanu se raději majitelem dikobraza, pumy nebo třebas divokého vepře a venčit ho budu přímo před radnicí. Za toho se poplatky neplatí a jeho volný pohyb není omezen... Pak už budu v pohodě a stresovat mě nebude ani to, že budu zodpovědný za jeho počínání, na to jsem zvyklý už z držení psa při stávající legislativě.