juhaj napsal(a):
Mě napadá, at jsem měla psa nebo fenu, jakehokoli věku, jejich nebo mého, včetně dětství, když se někdy na výletě přihodilo a naskytla se jim příležitost, dělali to všichni 😅.

Ahá! Moje předchozí fena to nedělala a tenhle taky ne, tohle bylo úplně poprvé. A jak jste si to vykládala vy u vašich?

Dík za reakci. Samozřejmě že to není starost. Myslela jsem, že se tu nesdílí jen vážné problémy. Baví a zajímají mě výrazové prostředky psů i interpretace lidí, co s nimi žijou...

Zdravím,

můj pes (mlaďoch, rok a 3 měsíce) mi včera přeznačkoval mojí osobní "značku". Dost jsem koukala. Celý den si přebírám, co tím chtěl sdělit, a ráda bych si přečetla, co na to vy

Backstory:
Noc, nejzazší kout zahrady, poslední vyčůrání před spaním. Chata na samotě, kam občas jezdím (už tu tedy byl), někdy přijede návštěva a zase zmizí, kolem vede cesta, kudy se za dne pohybujou "cizáci". Pes je většinu času měšťák, tma mu není úplně vždycky komfortní, někdy bručí na "podezřelé věci" a musím se s ním jít podívat blíž na neškodnou větev apod. V současnosti jsou to ale spíš ozvěny minulosti, už je přece jen zkušenější.

Možná vysvětlení:
1) přidrzlé testování hierarchie uvnitř smečky, tj. já vs. on (občas teď trochu zkouší moje hranice),
2) umocnění značky, tj. připojení jeho značky k mojí (nejistota a obrana teritoria)
3) sexuálně/majetnické chování, přece jen jsme "přirozeně zpárovaní", nejsem chlap, takže něco ve smyslu "moje fena"

Co napadá vás?

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Já bych ho to učila přes aport - naucila bych ho nejdřív tahat plovák a postupně bych ho zakomponovala do toho plavání.

Úplně jste mě nadchla. Šla jsem s ním plavat ještě ten podvečer a fungovalo to perfektně. Aport miluje a nosil mi ho i vodě, žádnou novou modřinu ani šrám nemám Dokonce jsem si i trochu zaplavala. Chce to teda ještě vybrousit, jistý si není, každopádně moc děkuju za nápad.

Jo a ten den se k řece zrovna nachomejtli další dva plavci, takže už vím, že netopí cizí lidi, jupí. A ti plavci měli neplaveckýho psa a jak můj pes plaval, přiměl toho neplavce plavat taky, takže jsme tam měli dvojí progres a jásali jsme společně!

Že mě to samotnou nenapadlo! Až mi bylo líto, že jsem založila novou diskuzi. Ale teď když jí pročítám, mám radost, díky za ten tip na pojistku pro stařečky bez záklopky, to se nám v rodině teda taky bude hodit.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Já bych ho to učila přes aport - naucila bych ho nejdřív tahat plovák a postupně bych ho zakomponovala do toho plavání.

Hm, tohle zní dobře, vyzkouším... Díky.

Děkuju za reakci, je mi jasné, že nejsem se "záchranářem" sama. Nechodit s ním plavat je ale až poslední, pro mě nejsmutnější řešení. Jsem vodní typ a potřebovala bych tuhle jeho reakci postupně zmírnit a následně úplně odbourat. Je to mlaďoch, určitě to půjde, jen by mě zajímalo, jestli má někdo účinnější postupy :)

Zdravím, ​
můj 10měsíční švýcarák dostává hysterák, když plavu. Sám do vody už normálně chodí, plave, hrajeme si. Jakmile se ovšem ponořím a čouhá mi jenom hlava, zcvokne se a rozhodne se mě "zachraňovat". Hned je u mě, drápe, fest se mi třeba zahryzne o ruky a rve mě ven. Kdo ví, jestli fakt "zachraňuje", rozhodně je v tom strach, panika.

1) Zkouším to hezky pomalu, cachtám se s ním, chválím, když plave v klidu kolem. 2) Zkusila jsem ho taky odkládat u manžela na vodítku na břehu, několikrát odplavala a vrátila se, aby viděl, že je to v pohodě (zoufale štěká a kvílí, dokud se nevrátím). 3) Zkoušela jsem si půjčit naši vodomilnou rodinnou fenku, rácháme se společně, aby viděl, že se dá plavat i vedle a v pohodě...

Už ovšem vypadám jako oběť domácího násilí, žádný progres se nekoná a dochází mi nápady. Zatím chodím plavat výhradně sama nebo se se svými, netuším, jestli by zachraňoval i cizí lidi a popravdě to zatím ani nemíním zkoušet :) Můj předchozí pes to učit nepotřeboval. Máte nějaké tipy?