Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...nevim proc - diky cemu, nebo jak je to mozne... ale me se fena nikdy nebala, nestekala na me...
Myslim, ze to ma co delat s procedurou jak se k nam dostala. Pani co ji zachranila, ji k nam privedla a vlastne mi ji predala... V podstate sla z ulice od jednoho dobreho cloveka k druhemu.

Ostatnich lidi se boji. Ale zlepseni je.
Prvni rok co byla u nas se bala i meho muze.
Rano kdyz vstaval z postele na nej vrcela, stejne tak kdyz se vracel z prace, nebo jen vstal z gauce...
Ted uz ne. Ale na jeho privolani venku take neprijde - na zahrade ano.

Jak jsem psala - mame jeste druheho starsiho psa, ktereho kopiruje, kdyz si je nejista.
Bez nej by to asi bylo peklo...

Kdo u Vas doma krmi? Venci? A jak funguje doma? Tam posloucha? Stavy zatmeni ma jen venku?

Právě, že většinou s ní nejvíc funguji já. Když jsme si jí přivezli tak tíhla víc k manželovi. Tak jsem byla trošku dotčená, že jsem jí dobrá na žrádlo, venčení a hry. Ale jak rostla tak po roce se to začalo otáčet a nakonec ve chvílích kdy jí manžel chtěl pustit ven tak jsem musela udělit souhlas, že může. Jinak seděla a koukala střídavě na mě a střídavě na něj. Teď už chodi páníček s námi tak ho zase přijímá lépe.

Teď mi tak došlo, že já byla s ní a holkama doma častěji a navíc když byl manžel doma tak jsme měli doma dusno(když byla štěně). Možná to vyhodnotila jakože manžel narušuje smečku a od té doby má k němu nedůvěru.... se mnou to vsechno víc prožívala.

Ten stav zmatení má jen venku. Doma je v klidu. Tohle se stává když se kvůli něčemu vystresuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mame doma uplne to same - jak pres kopirak.
Jak vzhledove, tak dle popisu i chovanim.

Na fenecku se musi velmi jemne.
To jak to funguje doma, se - hlavne diky druhemu starsimu psisku co uz doma mame naucila velmi rychle - tam je to bez debat. Misto... Ke mne.... Sedni... Muze... Prines... Fuj... Ne...
Pravidla ji velmi vyhovuji - ale vse dela stale velmi ostrazite, pozvolna.
Diky starsimu psisku si necha i cistit zuby, usi, cesat se atd.

Ale venku - tam je to porad velka neznama.
Bala se aut, autobusu, tramvaji, lidi, zvirat... Ted uz to vse zvlada.

Ale... Nikdy ji nepoustim na volno. Staci aby se lekla blbyho holuba, klaksonu.... a je konec.
Bude mit x minut cerno a pak uz bude pozde....

...v palici ma tolik strachu - ze staci fakt malo a nikdo se ji nedovola, zaleze nekam do doury a bude se tam trast az do skonani veku...

Btw - foto jen k porovnani barev, ocasku atd. ...

Juuuu tou fotkou jste mě úplně dostala 😍 už jsem si myslela, že se zas stala nepravděpodobnost a máme dvě chuděrky na jedné vsi 😁 je krásná- naše i vaše. Prostě psiska z útulku jsou vždycky trošku boj, nebo aspoň my máme "štěstí " už na potřetí, asi taky nejsme normální 😆 Tak svý k svému ☺

Jen mě u ní zaráží, že prostě samým šokem ani neví kdo to je. Dnes byla s dětmi na zahradě, já vylezla za plot protože tam nasázeli bobky když jsme šli na procházku a ona na mě štěkala zas jako blázen 🙄

Terven napsal(a):
Nevím, jestli to tady už někdo nenapsal, ale dělá to podle popisu na mě trochu dojem, jako by se po tom delším vzdálení bála trestu. Jako by měla pocit, že se provinila.
Je to teda divné, pokud ji máte od štěněte...ale nestalo se někdy v minulosti, že ji manžel potrestal za útěk? Třeba jenom vyhubováním?
Já mám fenku pinče z útulku, brala jsem si ji až jako dospělou a určitě nebyla vyloženě týraná nebo ze špatných podmínek. Ale je labil a předchozí majitelé ji dle všeho občas za něco potrestali.
Já ji netrestám vůbec, max. výjimečně zvýším hlas, prakticky jenom v případě, že venku chce žrát hnus. Ale ona je schopná se vynervit třeba jenom z důvodu, že důrazněji houknu na druhou fenu (která je pravý opak a vůbec nic si ze mě nedělá).
Jednou, při průjmu, to nevydržela a vykadila se v předsíni. Mně je to úplně jedno, máme lino. Ale ona se evidentně bála trestu, krčila se, couvala.

Působí to na vás stejně jako na mě. Ona má reakci jako kdyby měla být sešlehána bičem.

Není to tak, že nechce přijít k nám. Ona prostě nechce přijít protože se bojí, že to my nejsme. Manžel je s ní na zahradě, zajde do zahradního domku a když vyleze tak ona stuhne a pak na něj začne štěkat jak zbesilá a ježí se. Když pak dojde blíže tak ona najednou jako mávnutím kouzelného proutku začne vrtět ocasem a žene se k němu. Je jako kdyby byla schyzofrenní. Ta příhoda predevčírem to samé. Utíkala přede mnou a když mě poznala tak mi div neskákala po hlavě štěstím, celou cestu vedle mě až domů poskakovala. Je trošku blázen no... však mi to nějak zvládneme. Včera jsme byli na procházce a byla skvělá. Šla na voditku hezky u nohy, kolem psů za plotem teda ne, to prostě aspoň táhne,aby jsme prošly co nejrychleji, ale jinak je prostě skvělá...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Taky jsem si uvědomila, že jsem udělala zásadní chybu v tom, že jsem se těm situacím prostě vyhýbala. To je fakt. Těžko se zbaví strachu ze štěkajicích psů za plotem když se tomu vyhýbáme 🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️ Přecenila jsem se a podcenila její problémy.

janaa napsal(a):
Jak bylo napsáno,najděte někoho, kdo s vámi bude pracovat. Něco děláte velmi špatně, pokud máte psa od štěněte a ani po dvou a půl letech nejste schopni odstranit jeho strach. Jasně,pes může být od přírody labil, k tomu se přidal nedobrý start do života, to nic ale nemění na tom,že třeba to procházení okolo plotů se štěkajícími psy by mělo být dávno vyřešeno. Většinou za to může lítost, se kterou lidé k těmto psům přistupují, ale to je naprosto kontraproduktivní a cesta do pekel. Držím palce,ať se zadaří (btw pro vaší jistotu bych nechala ty oči vyšetřit u oftalomologa, ale taky si myslím, že je to spíš psychický zkrat)

U oftalmologa byla. Oči má v pořádku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to jsou dost hloupé vstupní podmínky - blbá situace doma, pořízení psa s takovým původem (to bude asi z nějakého zachraňovacího spolku a určitě za nemalý adopční poplatek, že jo?), absence zkušeností s takovým psem...

Běžný provoz by na zvyknutí tak možná postačil dobře odchovanému štěněti s "jen" bázlivější povahou, ale určitě ne něčemu takovému.

Tak to, že to byla chyba jsem zjistila záhy, ale vracet zpět jsem jí rozhodně nechtěla. Krom těhle výjimečných zkratů jiný problém nemáme.

To je pochopitelné, zažila roky trýzně, kterou už si nese pořád. Ale naší bylo do půl roka, když jsme si jí přivezli. Naše je z ukrajiny, dozvěděli jsme se to když jsme si jí převzali. Fenku- matku- nejspíš otrávili a štěňata byla 3. Z toho bráška byl údajně silně dominantní a ségry dost šikanoval. Ze začátku bylo znát, že je pro ní boj o žrádlo zcela běžnou záležitostí. Máme ještě jednoho psa (mnohem menšího) bez problémů si před ním lehla a podřídila se mu, ale jakmile jsme nasypali granule odehnala ho od misky a hltala. Časem se naucila, že Prcek dostává misku první a že ona taky dostane svou, kterou vyluxuje, takže se boje vzdala. Když jsme si poridili Prcka byla jsem doma a první rok se mu hodně věnovala. Taky je to zlatej pes. Odvolání bylo možné i u hárající feny na což sem byla náležitě pyšná. U téhle fenky už jsem byla v práci, dvě malé děti a manželská krize. Maximum bylo venčení a učení ke mě a to bylo prostě málo, ale jsme dost společenští a psomilové, tak jsem asi tak nějak čekala, že při návštěvnosti lidí a psů v naší domácnosti prostě zjistí, že je to v pohodě. Zjistila, ale stejně všude číhá smrt a ona ji vidí...

Musím říct, že faktem je že výcvik u nás začíná a končí povely ,,ke mě, čeká a pac". Kdežto její potenciál by byl určitě větší.

Stydím se, napravíme.

Děkuji za doporučení, snad to vyřešíme ať nemusí být pořád na provázku...

Podle veterináře je fyzicky v pořádku. Jen to ct teda nedělali. Domnívám se, že je to psychické.

Jak jsem psala snažím se tomu předcházet. Jakmile hrozí nějaký stres beru jí na vodítko.

Za dva roky jsme se dopracovali aspoň k tomu, že mě bere jako vůdce v tom ochranářském smyslu, rozumějte většinou při pocitu ohrožení jde nalepená u mě. Ale u manžela vůbec, najednou jako by byl cizí. A to s nim spí v posteli a mazlí se s ním. Já jsem jen na procházky, hraní a žrádlo. Mazlení minimálně a to většinou když se spolu pereme na zemi, tak po hře se chvilku pomazlí, ale to je spíš můj problém, protože každé pohlazení končí válením se po zemi...

Děkuji za doporučení, budeme muset někam zajít. Je mi jí hrozně líto, když dostane ten záchvat paniky je úplně zoufalá.

Dobrý den,
máme doma 2 a půl roku starou fenečku. Je z útulku. Máme jí od štěňátka. Je velmi bojácná. Nejvíc se bojí mužů a psů. Snažili jsme se co nejvíce socializovat. Pomohlo to trochu. U psů už zjistila, že jsou někteří velmi dobří kamarádi a tak se opatrně seznamuje. S lidmi je velmi obezřetná, ale třeba děti miluje.
Problém máme s přivoláním. Ale nepravidelný. Z pěti set přivolání je jedno, které je problém. Bývá to když se vzdálí na větší vzdálenost. Snažím se jí proto průběžně přivolávat. Problém není, že by neposlechla, ale že se bojí. Jako by nepoznala kdo na ni volá. Má vyšetření zraku a vše v pořádku. Přesto například dnes ráno: manžel jí vypustil ven když škrábal auto. Bohužel jí ztratil z dohledu a ona se pročuchala přes zadni zahradu do ulice nad námi. Díky Bohu, že sněžilo. Dvacet minut na ní manžel volal. (Běžně si jen očuchá zahradu a jde zpět). Nevydržela jsem a oblékla se a šla jí hledat. Naštěstí jsem mohla jít po stopách. Seděla v kupě sněhu za rohem a byla vystresovaná a dezorientovaná. Splašeně přede mnou začala utíkat. Přidřepla jsem, sundala čepici a co nejmilejším hlasem na ní volala. Přiběhla a tančila jako bych jí zachránila život. No a takových situací už pár máme za sebou.
Nejhorší je, že manžel už jí v tomto stavu nepřivolá. Kdybych nebyla doma těžko říct jak by to dopadlo. Přitom tisíckrát tu stejnou situaci zvládne bez problémů a pak je to jako by jí něco přeskočilo v hlavě. Nemá někdo podobnou zkušenost? Bojím se, jestli by jsme neměli jít k vet. Jestli nemá třeba nádor na mozku. Nechápu, že mě nepozná na vzdálenost 10ti metrů. Nikdy jsem se psem takový problém neměla. Hlavně ten zmatek, jako když jdeme ulicí kde štěkají psi, musím s ní neustále komunikovat a odvádět jí pozornost jinak jí taktéž jímá hrůza.

Ještě přikládám foto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den, pořídili jsme si fenečku z útulku. Rodiče nejsou známi. Je krásná, vypadá jako zlatý vlčák. Je jí cca 5měsíců a já si všimla že se jí v očích tvoří na duhovce svetlá místa. Včera byl manžel u veterináře a ten řekl, že je to nejspíš ztráta pigmentu nebo po úraze, ale že víc by řekl specialista. Myslíte, že ho máme raději navštívit? Bohužel je to divoch,takže se mi podařilo vyfotit jen jedno oko... děkuji za rady.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Omlouvám,se že píšu až teď. Minulý týden v pondělí jsme byli u vet. Po převážení jsme zjistili,že opravdu ještě vice pohubl. Z původní váhy 10kg bylo 5,5... po sonu navíc bylo jasné, že i přes podávání léků na odvodneni se voda tvoří všude, jak v osrdecniku tak kolem vsech orgánů.Vet. řekl že o odečtení váhy vody je to 4,5kg jen kosti a kůže. Bylo nám doporučeno uspání s tím, že měl i nižší tělesnou teplotu a srdíčko pracovalo už z posledních sil, možná jen díky lékům. Doporučení jsme vzali v úvahu a Matýska nechali uspat :( Byl to jeden z nejhorších okamžiků, ale aspoň víme že se netrápí, nic ho nebolí... Všem moc děkuji za účast. Úplně chápu proč mnozí po smrti svých miláčků říkají, že už nechtějí jiného. Máme ještě jednoho, byl s Matyskem od štěněte a teď je hrozně smutny, nebyl zvykli byt sam,takže když ho necháme doma hrozně vyvádí. Snad si zvykne :( Myslim,že mu došlo, že Máťa už nepřijde teprve o víkendu. :(

Večer jedeme na veterinu tak uvidíme co vet. Ale asi je to jasné. No nic. Dekuji za reakce.

polárka.15 napsal(a):
Byť to neskutečně bolí, ale jakmile je zvíře na tom tak, že začne odmítat potravu, nebo jí přijímá neskutečně málo, nedokáže vstát, jít, nemá cenu mu prodlužovat dál život. Stejně ten pes jen čeká, kdy to přijde.

Jenže on žere. Problém je že jeho tělo už bohužel nic moc nevstřebá... ale on by jedl pořád. Tak mu dávám po malých porcích 4x denně, jenže on už nepřibírá a má průjem, což měl tedy i s granulemi :( ale prostě vůli žít má... není úplně apatický... kdyby nežral tak to odpískáme, ale takhle si pořád říkám, že má šanci...ale asi je to tak. Lepší už to stejně nebude a on z toho života nemá nic... večer ležení s páníčkem na gauči, toť vše :(

Dobrý den, máme voříška Matýska. Je mu 14let. Vždycky byl hodně hubený. Je to pes,který když se nají tak už si nevezme ani kousek masa navíc natož pak granule. Na jaře začal mít problemy se srdcem. Vygradovalo to tím, že mu vytáhli z plic přes litr vody. Dostal léky na odvodnění a od té doby jde jeho váha strmě dolů. Byli nám doporučeny seniorské granule jenže po těch se nic nezlepšovalo spíš naopak a tak už jsem ze zoufalství začla vařit s tím, že když ho to zabije tak aspoň s plným žaludkem něčeho na čem si pochutnal. Nezabilo ho to,ale ani nijak významně nepomohlo. Počůrává se a kadí pod sebe a to i přesto že treba dvacet minut předtím byl venku,inu je to starý pes beru to. Ale teď posledních 14dní už nedojde ani na krátkou procházku. Sneseme ho na dvůr on se vyčůrá a hned chce zase domů,jen spí a vypadá šíleně a já si říkám jestli už to od nás neni jen srabství a alibismus nechávat ho takto přežívat. Je jasné že už to není na dlouho, ale vůbec si nevím rady s tím zda ho takto nechat starat se o něj a čekat až to přijde, nebo jestli by jsme měli přistoupit na utracení. Sem z toho na hlavu, řešíme to neustále,jenže ten kdo by k tomu měl mít možnost říct nejvíc nemůže mluvit :( přikládám foto. Prosím o každý názor. Popřípadě pokud má někdo podobnou zkušenost a to třeba nakonec se zlepšením- rady velmi ocením...předem děkuji za všechny reakce.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

marketag napsal(a):
Andulky jsou společenské a tvoří poměrně pevné ( i když ne zrovna věrné) páry. Kdo vymyslel to trápení, že je bude chovat po jedné, zavinil spoustu zármutku nejen andulek, ale i jejich majitelů. Kupte mu kamarádku nebo kamaráda a zvoneček se stane jen hračkou a ne náhradou druha. Nakonec se oba budou předhánět o vaši přízeň a přitom si budou dělat hašteřivou, ale tolik potřebnou společnost. Zvoneček se totiž nebrání, neprotestuje, neklove a neuletí, andulák se na něj tedy naváže až patologicky. Samice se stále otravovat a krmit nedá, občas samce zažene, uletí mu a tak, ačkoliv se snaží být stále s ní, je jeho chování prostě přirozené. Pokud je dobře ochočený, po pár dnech fasciace novou andulkou vás zase začne vyhledávat a nic nebrání tomu, aby se naučil mluvit i v páru. Sama takového povídavého samce mám a žije od mala se samicí, později v hejnu.

Dobrý den. Děkuji za reakci. Druhá andulku je v plánu, ale chtěla jsem nejdřív ochočit tu co už máme. Nevím co znamená pojem "dobře ochočený", že přilétá na prst? Že se nechá krmit z ruky? Pokud ano v tom případě byl dobře ochočený už v okamžiku kdy jsem ho dostala, neboť za ten měsíc co ho máme doma se týden aklimatizoval, týden nás oťukával, týden si s námi hrál a pak začal s jasnými projevy dospívání. Lítá po kleci jako blázen, všechno oďobává... šlo mi o to zdali v tomto období andulku kontaktovat sama a snažit se o nějaké vazby a nebo ho nechat v klidu ať přijde sám a projeví zájem. Nemyslím i, že by byl mezi námi vztah, natož takový aby ustál pořízení druhé andulku...

Dobrý večer, chtěla bych se zeptat na pubertu andulek. Před měsícem jsme dostali údajně dva měsíce starou andulku, tzn. aktuálně jsou jí cca tři měsíce. Konečně si začal hrát s hračkami v kleci, ale přestal téměř úplně opouštět klec. Předevčírem večer jsem si všimla, že byl v úplně podivné pozici v kleci a asi podřimoval. Jednou nohou se držel klece druhou měl nataženou do prostoru kde se držel provázku od zvonečku a hlavu měl opřenou o zvoneček. V první chvíli jsem se lekla, že se tam zachytili nechtěně a tak jsem se jala ho vyprostit a vysloužila jsem si tím jen jeho hněv a seknutí zobáčkem. Je to normální? Má v kleci jednu střapatou hračku a zdá se mi, že na ní doráží a má to tak trochu sexuální podtext . Nevím jak se k němu chovat. Snažila jsem se ho nalákat na proso a na prst jde, ale stačí se pokusit vyndat ruku z klece a frrrr zpátky za milovanou hračkou. Mám to pořád zkoušet nebo ho naopak nechat v klidu ať časem snad přijde zase sám?

Děkuji za rady. Ještě bych se chtěla zeptat. Je možné, že se odrbává a často protahuje kvůli přepéřování? Ještě nejsme natolik spřátelení, aby si ode mě nechala prohlédnout tělíčko a nechci jí stresovat nucenou prohlídkou kvůli čmelíkům. Vím, že naše předchozí andulka je měla a bohužel jsem to zjistila až ve fázi kdy jsem našla jejich vrstvu na zadní straně sepiové kosti. Teď okolí klece a klec pravidelně po umytí stříkám i arpalitem...