Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jak je vidět zřejmě nevíte, co je přirozenost. Víte, přirozenost se nezíská tím, že každému vrhu psů budu stovky let ušmikávat uši a ocas, a pak si zvesela řeknu: ,,Jop, teď už jsem tvému druhu uřezávala uši dostatečně dlouho. Teď i přesto, že ti je musím řezat dál, to budu brát jako přirozenost a ty též!" Ta se získá tím, že se s tím daný jedinec narodí (Pro ty méně chápající, pejsek s ušima nahoru i dolů a ocáskem je přirozenost, ne ty "zmutovaný" a zmrzačení psi)! A pochybuju, že se vám štěňata rodí hezky vedle nožíků, vesele a s úsměvem vám skákají do rukou se psími slůvky: ,,No tak už dělej, ušmikni mi uši a víš co? Přidej i ocas, ten je mi taky na nic!"

Místo toho aby jste se snažili tedy vyšlechtit zpět z těch plachet zase stojící uši (Když to šlo udělat naopak, proč by to nešlo zpět?), mrzačíte psy a chlubíte se tím, že to je kvůli "jejich vzhledu" (Všichni víme i vy, že si tím posilujete svá ega) a ještě to ospravedlňujete tím, že to není zákrok tak velký jako kastrace (Možná vám to nedošlo, ale normální lidé své psy nechávají kastrovat jen při onemocnění /PS: Rozhodně nemyslím ty, kteří kastrují "preventivně"/ a né kvůli tomu, že se jim pes líbí bez koulí a feny s jizvou na břichu a dělají je cool a drsnými!). Co takhle, přijdu k vám do domu, zabiju vám roční děcko a policisté vás vykopnou s tím, že na světě běhají sérioví vrazi, tak co je otravujete s nějakým harantem? Jakpak byste se tvářili?

PS: Jsem proti jakémukoliv týrání zvířat, a kastraci do toho nepochybně uvádím, ale furt je to lepší zákrok (Protože se nedělá celému plemeni celkově.) než tahleta "móda"!

No, nevím, kdo tu neví o čem mluví... Nikdo tu až dosud nezaměňoval degeneraci, ke které člověk začal přispívat nevědomky, se šlechtěním, které je cílené, ale bohužel ne o moc méně škodlivé. Víte, proč je každá generace lidí vyšší než ta předchozí, každá má delší prsty než ta předchozí, u každé je menší předpoklad růstu "zubů moudrosti", proč člověku (jako druhu) pozvolna ubývá ochlupení, a tak dále a tak dále? Co je používáno se velmi rychle vyvíjí, co používáno není, případně je to opakovaně odstraňováno, degeneruje a postupně zaniká. Bohužel, degenerace a ochabování je mnohem rychlejší než úplný zánik, který je pro jedince menší přítěží. A mluvila jsem o tom právě proto, že to nevratné bohužel je, vaše teorie bohužel nefunguje. A k té kastraci "preventivní" versus té při onemocnění - dovolím si poznamenat, že s těma ušima se věc má úplně stejně.
Vaše poznámka s vraždou ročního dítěte se mi zdá přehnaná a nijak nesouvisející. Stejně tak váš pohled na kastraci jako týraní je zcestný. Stejný zákrok se z (původně) stejných důvodů provádí i u lidí, zde nevidím rozdíl. Snad jen že pes si ji nemůže narozdíl od člověka vybrat, protože je jaksi nesvéprávný.

To by jistě bylo, děkuji za radu, ale já nejsem chovatel. Stejně tak převážná většina občanů ČR, která vlastní psa. Problémy s ušima se nemusí projevit v každé generaci, ne? Když kupuju štěně, ujišťována, že "matka je stoprocentně zdravá" (případně, že stejně tak byla i babička), málokdo sleduje i širší rodinu. Také může být celý chov "stoprocentně zdravý" a postižen může být prvně až ten vrh, ze kterého si pořizuju štěně. A co s tím stiženým štěnětem-> psem potom budete celý život dělat? Nebo ho v rámci zamezení dalšího trápení necháte po mnohých operacích uspat, protože je to jediné zbývající LEGÁLNÍ řešení? Proboha, tenhle argument, to myslíte vážně? Kdyby to tak fungovalo, myslíte, že by takových jedinců bylo tolik? Mimoto, spousta lidí si nakrývá bez bonitace, jen tak soukromě. U takových se to ohlídat snad ani nedá.

Třeba ze stejného důvodu, z jakého se lidem odstraňuje slepé střevo nebo zuby moudrosti? Některé rasy psů jsou natolik přešlechtěné a poznamenané dlouhaletými zásahy člověka, že s plandavýma ušima mívají celoživotní problémy - co je potom větší trápení? Jednorázová kupírace nebo vleklá, bolestivá a neúčinná léčba?

bohemica napsal(a):
PRÝ? To je to zásadní slovo!!!
Prý mě to nebolí, řeklo štěně...! Vzpamatujte se a zamyslete se!

Štěně si umí najít velmi výmluvné způsoby, jak páníčkovi sdělit, že se necítí dobře. Není prvotní, jestli štěněti bolest vadí? (Kdo byl někdy operován, nebo mu třeba "jen" trhali mandle nebo zub, může sám posoudit)
Náš pes měl prokousnuté hrdlo od maliňáka (BO) tak, že jsem si s jistotou myslela, že je po něm. Zvedl se, oklepal, zavrtěl ocasem a pokračoval v procházce, jako by se nechumelilo. Ani později nejevil naprosto žádné známky duševní nepohody, byl veselý jako jindy a kolem onoho osudného plotu chodí bez sebemenšího projevu traumatu - není tohle to hlavní?
Já myslím, že vždycky záleží na důvodu, proč jsme se rozhodli kupírovat ouška. Kastrace je prevence nádorů varlat/mléčných žláz (když pominu účel zamezení reprodukce, což je věc, kterou by si zodpovědný majitel mohl ohlídat sám). Stejně tak kupírování uší či ocásku v útlém věku může v některých případech zamezit psovu celoživotnímu utrpení. Vím, o čem mluvím, máme pejska kastrovaného, a tedy vím, že s tím je pro psa spojeno mnohem více bolesti a nevolnosti než s kupírováním oušek, přitom účel je v mnohých případech stejný. Teď nemluvím o estetických úpravách! Každopádně se zákonodárci mohli kapku zamyslet před tím, než úpravy uší úplně zakázali. Ale jasně, kdyby je jen omezili na zdravotní důvody, tak by se jim to mnohem hůře kontrolovalo. Vlivy na ušní choroby a procentuální zastoupení zdravotních problémů u psů s kupírovanýma a těch s ponechanýma ušima jsou dobře popsány v této knize http://www.databazeknih.cz/knihy/nemoci-psu-74585
(Výzkumy ukázaly, že tvar ucha je důležitým predispozičním momentem:
u psů s kupírovaným uchem se choroba vyskytla v 7,6%
u psů se vzpřímeným uchem ve 12,2%
ve skupině s uchem polopřevislým v 17,3%
u psů s uchem převislým v 19,4%)

Ještě podotýkám - nejednalo se o záněty (pro vás, kteří tvrdíte, že s kupírováním nemají nic společného; s tím zkušenost nemám). Jednalo se o nedostatečné prokrvování plochy plácaček, které potom bez jaéhokoli mechanického zásahu krvácely a rány tím vzniklé v podstatě neměly šanci se zahojit (neustálé klepání hlavou, čímž se rány znovu a znovu otevíraly). Tyto problémy byly skutečně způsobené příliš velkou plochou ucha, a nebylo ve veterinářových kompetencích s tímto dělat cokoli jiného než opakovaně operovat.

nova napsal(a):
Ještě pro rejpaly - měla jsem psa nekupírovaného, v roce měl první zánět v uchu , léčili jsme ho 9 let, na vše už byl rezistentní, na jakékoliv léky. Spoustu nocí klepal hlavou tak, že jsme nespali nikdo. Vše vyvrcholilo mrtvicí a vyndáním celého vnitřního ucha. Ti co to nezažili, tak nevědí o čem mluví, když se bijí v prsa jako odpůrci týrání zvané kupírování uší. To jen objasnění k mému příspěvku výše. Proč mimo jiné kupírovaného psa ano.

Zažila jsem něco velmi podobného s velkým kníračem. Pro něj znamenala týraní každá nová operace, každý další měsíc s límcem okolo hlavy, každé další vytahování stehů z uší, které by nadělaly psovi daleko méně bolesti, kdyby se prostě v půl roce zredukovaly, jak se to dělávalo. Podle mě stojí za zamyšlení, co už bylo zmiňováno; i psi procházejí neustálým vývojem, a to poměrně rychlým - když jsou plemeni po několik generací kupírovány uši, geneticky se během té doby zaznamenává, že pes onu "přebytečnou" kupírovanou tkáň nepotřebuje, a ta postupně slábne a stává se náchylnější na poranění a nemoce. Zajímalo by mě, jestli zákonodárce napadlo prodiskutovat toto téma nejprve se zvěrolékaři...
Podle mě už samotný zákaz kupírování odsuzuje psy s vrozenou dispozicí k výše zmíněným problémům k letům trápení. Alespoň tak to bylo s naším psem, který poslední tři roky života neměl málem ani dva měsíce v kuse pokoj