rate napsal(a):
Příteli, tvoje téma je tak široké, že se na něj nedá konkrétně a komplexně odpovědět.
Ceny jsou smluvní a odvíjí se od poptávky a nabídky. Násadové vajíčko si můžeš koupit od 5 do 50kč (může být i více). Kohouta od 100 do 2500kč (ale i podstatně více), slepici od 150 do 1700kč (ale může být více). Obecně platí: málopočetná(vzácná) plemena a barevné rázy dražší, nákup ze zahraničí a z výstavy dražší. Nákup od chovatele s výstavními úspěchy - dražší.
Nejlevněji vyjdou užitkoví hybridi, nebo tzv. zvířata z noname chovů (údajně čistokrevná, ale nekroužkovaná a nevystavovaná). Tady je ovšem riziko nestandardních kříženců s výlukovými vadami. Prostě jde o to co a na jaké úrovni chceš chovat. A pamatuj "nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci".
R.

pěkně a kompletně řečeno.

Jirous95 napsal(a):
Dobrý den,

jako začínajícího chovatele by mě zajímalo, kde se pohybují ceny drůbeže především:
- dospělých slepic, kohoutů či kmenů
- násadových vajec
- kuřat (různého stáří)

Kde se zkrátka pohybují ceny, aby člověk nenaletěl na zbytečně drahou nabídku.
Která plemena jsou cennější a která se naopak řadí mezi obyčejnější, co se ceny týče?

Chápu, že také záleží na konkrétních kusech (např. zda mají předpoklad pro výstavní účely)



Děkuji za případné odpovědi
J.

Dobrý den, ceny drůbeže v ČR jsou trvale podhodnoceny, takže není třeba mít obavy, že bude něco předražené.

perlově šedá stříbrně křepelčí.

lydie napsal(a):
fotky z víkendové výstavy jsou na rajčeti...https://vidzhan.rajce.idnes.cz/Okresni_vystava_mladat_Branisovice_1._-_2._9._2018/.

Moc pěkná výstava.

Dobrý den. Ta už dávno měla být pod poklicí, nebo vyletět komínem.

.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak přátelé a kamarádi. tady je stručný report z 53. letní výstavy v Blatné. Sekce drůbež. Expozice drůbeže sestávala ve většině případů z mladých zvířat (takový předvoj "celostátky" mladé drůbeže) a sešlo se zde méně plemen zato u některých od více chovatelů. Letošní ročník patřil u hrabavé drůbeže zejména středně těžkým plemenům s kombinovanou užitkovostí. A tak jsme mohli obdivovat po letech některá dříve tzv hospodářská plemena jako hempšírky, rodajledky, vlašky koroptví, ale i další australky, amroxky, sasexky, maransky, šumavanky přímo z podšumaví. Poměr zdrobnělé a zakrslé drůbeže byl tentokráte minimální. Expozici drůbeže však zahajovaly krůty černobílé - zase po dlouhé a předlouhé době, snad ani nepamatuji.. zde v Blatné. Vystavil je př. Šindelář Josef ze ZO Záhoří a získal na ně čestnou cenu. Dále ze setrvačnosti landeské husy, zůstaly neoceněny a české chocholaté. Vystavené kachny nebyly ještě zcela vyspělé a dopeřené do dospělostního šatu. Byly zde tradiční kachny ruánské, saské a indičtí běžci od tří vystavovatelů a ozdobou byly kachny selské chocholaté bílé, na které dostal čestnou cenu opět př,. Šindelář. Hrabavou drůbež zahajovaly bojovnice malajky, zvířata stájové kondice s méně intenzivně zbarvenými běháky, dále asilky pestré, na které dostal vítězný pohár př. Šalom Petr. ze ZO ČSCH Přeštice. Amroxky po dlouhé době přítel Hrouda Václav, mladá drůbež... Australky př Švece z Čimelické ZO. Následovaly tři kolekce hempšírek od Kasejovických chovatelů. Maransky byly vystaveny měděněkrké černé ve dvou kolekcích a atraktivní stříbrokrké černé v jedné kolekci. Ty vystavil př. Ing Blatský ze ZO Strakonice. Rodajlendky byly příliš mladičké na jakékoli hodnocení. Dvě kolekce sasexek také budou hotové tak v říjnu - listopadu. Je třeba pochválit čistotu zvířat. Potom dvě kolekce šumavanek př. Kubáta. v průměrné až uspokojivé kvalitě... tradiční vada příliš mnoho kresby u slepic a hrubší hřebeny u kohoutků. Následovaly dvě kolekce minorek černých, kde získal čestnou cenu na slepici př. Vrátný Ladislav. Raná zvířata. Vlašky koroptví zde chová dlouhá léta bývalý předseda odbornosti drůbeže př. Václav Hrouda v dobré kvalitě původních exteriérů. "Krabice" z Německa zásadně odmítá. 　 Což je rozumné. Tím vlašky nekončí - pokračovaly v rázu černém bíle skvrnitém a to ve třech kolekcích. Průměrné kvality a až na kolekci př. Šindeláře šlo opět o mladá zvířata. Zdrobnělá a zakrslá plemena byla zastoupena jednou kolekcí z. velsumek rez. kor. př. Hlouchy (ZO ČSCH Radomyšl). Z. sumatranky získaly čestnou cenu. Následovala plejáda bojovniček ko shamo, kde vynikaly žluté modroocasé, na které získal čestnou cenu př. Šalom. Kohoutek by potřeboval vyšší nohy. Původní zakrslá plemena zastupovaly rousné zakrslé tříbarevné z českého chovu bez příměsi importů (Př. Urbánek) a milé sebritky zlaté černě lemované od př. Balíčka z Chválenické ZO.

Doufám, že se tato expozice líbila. Víme dobře, že je to v špatném termínu, kdy mladá drůbež je nehotová a stará většinou opotřebovaná, loňští kohouti zásadně na tuto výstavu shazují ocasy... Avšak díky nepohlavně vyzrálým zvířatům jsme nemuseli v podstatě používat plné mezistěny, které jsme původně zamýšleli umístit do všech klecí, aby se sousední kohouti nezraňovali. Mezistěny vyrobil a dodal náš novější člen př. Martin Strápek. Tímto mu děkuji.

Měli jsme tady v sobotu živo, kdy mě - šikulovi utekly slepice z burzy... lovit 4 slepice minorek po celém parku je sporotovní zážitek pro více zúčastněných ovšem korunu tomu posléze nasadil další uprchlík - slepice bojovničky tuzo, která opět mě - šikulovi vypálila pod rukou na oběžnou dráhu chovatelským areálem, té chyběl dres č.1 (bodeť když měla holá záda od kohouta), a vzala čáru po Dukelském nábřeží a zpět na taneční parket, kde třem hráčům ragby srazivším se navzájem hladce unikla na silnici a pak dále pod vraty do areálu základní školy TGM, kde po podezdívce plotu pokračovala v závodění dále až za roh. Následovalo mé krátké zaváhání, zda tam nemají třbea alarm nebo psa a už jsem skákal parkur i já přes bránu a za slepicí... která však prvenství v překážkovém běhu nevzdávala a prosmekla se do něčí zahrady... plné zelenin, malin, kopřiv, konopí a eukalyptů. Následovalo opětovné ladné bez přískřípnutí kulek přeskočení brány a už zvoním u domu, kde snad je inkriminovaná bojovnice za svobodu, Kupodivou jsou doma a otvírají mi a už mne chápajíce vedou do zahrady, kde pokračuje hon a lov na nešťastnici. Naštěstí už ploty jsou dostatečně neproniknutelné a slípka lapena nedobrovolně řvoucí, krákající je vítězoslavně odnášena zpět do voliérky... No a máme do konce výstavy o čem vyprávět. 　

Já děkuji všem vystavovatelům ze sousedních organizací za pomoc složit takovouhle paletu plemen, a také děkuji všem, kdo nám pomohli s přípravou, úklidem, službami u posuzování i garantování a závěrečném úklidu - kolegové od Exotů.
Těšíme se zase za rok, nebo nejdříve v lednu na tři Krále, kdy už budeme mít všichni zvířata zajisté hotová.
Juraj Kafka.

pekol napsal(a):
Lietanie - pozorne sledujem túto debatu a nezostáva mi nič iné len súhlasiť s názormi prispievateľov.
Pán Kafka ma trocha vyprovokoval s tým Košoa. Chovám toto plemeno mnoho rokov a môžem potvrdiť, že nepodľahlo vyššie popisovanej móde skracovania plemien. Pokiaľ má holub aspoň trocha lietať, tak jeho telesné parametre musia byť v prijateľnom pomere - hlavne hmotnosť holuba ku veľkosti krídel a chvosta. Košoa má v priemere 850 až 900 gr. a bez väčších krídiel by asi nevyletel ani na malú strechu. Chovám aj anglické hrvoliaky, tie som este nevážil, sú síce veľké, ale k telu majú taktiež pomerne veľké krídla a hlavne výletky lietajú celkom bez problémov.
Je ozaj najvyšší čas zastaviť nezmyselné skracovania plemien holubov, ktoré by mali byť schopné lietania.
prikladám staršie snímky z dvora - košoa, anglické hrvoliaky, malé anglické a takly vo vzduch a na strechách. Všimnite si krídla veľkých a malých holubov. Peter Kol.

Díky za příspěvek o košoa, zatím jediný, a stále čekám na příspěvek nějakého chovatele koburských skřivanů. Asi sem nechodí?

suprema napsal(a):
Ko shamo musí mít otevřené křídla. Je to dle japonského standardu. A ten se má dodržovat. V Evropě už jsme tak toto krásné plemeno doslova sprznili, a je dobře že se konečně začíná uznávat originál a ne naše směšná evropská verze.

dejte pár fotek, prosím.

A tohleto má šmahem padnout díky nějakému od stolu rozhodnutí shora. To je "paráda".

Další věcí je změna velikosti kroužků u některých plemen. Proč se s tím třeba nepočká do dalšího roku, když už má většina členů objednáno podle dosavadního předpisu? Aby se musely dělat dražší doobjednávky? Nebo proč teda, když to platí od července tohoto roku, o tom chovatelská veřejnost nebyla včas dopředu informována? Juraj Kafka.

Přátelé, co tak napsat nějaký prostest na určené místo? Uměl by to někdo zformulovat? Dát to třeba do CHovatele, otázka jestli to nezcenzurují.

Tak samozřejmě dostatek činnosti je to nejdůležitější, ale spíš jako prevence. No asi je to případ od případu, ale mě pak jednomu kuřeti ostatní úplně odstranily prst. Kamarád měl z líhně faverolky a australky a faverolky si šly po prstech australky ne a těm prvním to vydrželo celý odchov. Někdy se tak děje právě po změně místa ubykace.. Kdy přejdou z třeba červeného světla na denní, kde začnou vnímat barvy jinak. Můžou to začít dělat i starší kuřata.. Tam je to většinou o nějaké náhodném poranění a kapce krve.. Měl jsem případ, že si šla kuřata vzájemně po očích.. až došlo k vyzobnutí oka.. Prvotní impulz byl u malých kuřátek, že chvíli žíznila. nebo nenašla včas napaječku s vodou. Prostě co si budem povídat, nejlepší je tak max.15 kuřátek a kvočna, tam se ze stran vrstevníků zpravidla nic nikdy neděje. A možnost volného pohybu po zahradě. Pak se může říct, jo mám to pěkně odchovanou drůbež. Daní je za to kromě získání chorob od dospělců, nemožnost selekce na kvalitu exteriéru, z malého počtu se špatně vybírá.

Kuřata už to budou teď dělat pořád, je to zničený odchov. Leda že by se vysledovalo, které to nedělají ale to muíste nechat na chvíli všeho a sednout k nim a sledovat. a pak odchytit klovače
. Poučení pro příště, méně kusů na metr plochy, podněty. Já rozkrmuji moučnými červy ale musíte překlenout to krátké údobí, kdy jim vhodíte ty červy a oni také občas zobnou do prstíku kolegy, tak musíte furt lákat na červy aby se naučili rozeznat, že toto je prstík a toto červ a ten že jde žrát. Prstík se nejí.

No to se dovídám novinky..

honzapm napsal(a):
Martine, nikdo vám nepoví, jak děditelný bude jaký znak.
Krom vázanosti na pohlaví, krom dominance/recesivity, krom vloh,
je tu prostor i pro různé "statistické" odchylky a hříčky matky přírody.

Žádná taková studie, žádné vodítko, neexistuje.
A už vůbec ne v českém jazyce. Bohužel.
Bylo by to jistě velmi zajímavé a poučné a užitečné.

Nikdy se nedozvíte, co to uděláte konkrétně ve vašem hejnu a na vašich
zvířat, dokud to sám nevyzkoušíte.
Záleží, zda máte čas, chuť a prostor zkoušet a učit se na konkrétních zvířatech.

Bohužel ani neexistuje tabulka, která by udávala, která vada je "větší",
a která menší. Tj. zda je "lepší" nechat zvíře s vadou A nebo zvíře s vadou B.
Zda vada je trvale přenosná, zda a za jak dlouho (a čím) je odstranitelná.
Jsou vady (sic výlukové), ale odstranitelné již za dvě generace (to je nic).

Já osobně u svých zvířat sleduji a podporuji hlavně plemenné znaky,
a to je vysoká snáška velkých bílých vajec a nekvokání (vlašky).
Až toto bude podchyceno a ukotveno, můžeme se malými krůčky
posouvat dál a dál a dál.

Také mi bylo doporučeno zabít kohouta s příliš černou stvolovou kresbou
či s některými dalšími neduhy. I za cenu, že to bylo jediné a naprosto nepříbuzné
zvíře celé současné populaci. Z toho vyplývá - pouze před exteriérem by neměl
ustupovat zdravý rozum.

Hodně zdaru.

Vodítko existuje - vzorník.

figurná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky moc cenné rady, děkuji, dříve jsme slepice měli, je to už dávno, bydleli jsme na samotě u lesa, pod barákem obrovské louky, slepice běhaly od rána do večera na volno. Měli jsme jich asi 12+kohouta. Červené tetry a myslím nějaké vlašky. Každý rok kuřata od kvočny. Jo, jednou jsme si taky vzali 3 vynesené slepice z drůbežárny, klecového chovu, prý roční. Bylo to přesně, jak píšete, ale brzy se naučily a pochopily, běhaly s ostatními a ještě nějaký čas nesly. Nedávno jsem viděla na netu video z klecového chovu slepic, hrozný pohled v jedné kleci byly asi 4 slepice, pomalu se ani neotočily, hrabavá drůbež šlape nožkama po kovových mřížkách. A jak tam s nimi zacházeli. Hrůza, děs, čeho je člověk schopen. Tekly mi slzy, jak hráchy, víckrát už na to koukat nebudu. CHov v halách, teda taky nic moc. Je jich tam stovky. No, a potom jsme se přestěhovali. Na zahradě máme ovocné stromy, keře i kompost.

Tak nějaké zkušenoti máte... to se bude hodit.

Já jen dodám, že s tím dožíváním vyššího věku je to různé, individuální, jako u lidí. Jsou případy, kdy se slípka zdárně dožije 20ti let a jsou případy, kdy v prvním roce ji srazí mrtvička, nebo v druhém roce onemocní, dostane katar, zfialoví a výsledkem je bud včasná léčba sekyrkou, nebo pozdější úhyn. Mezitím ještě stačí být bacilonosičem pro další mladší kusy (tuberkuloza). Některé slepice ztuční, jiné následkem poruch pohlavního ústrojí ať už díky pulorové nákaze či jiným "kamárádíčkům" "házejí" žloutkové koule do dutiny břišní a pod. Není to strašení, ale naučte se dobře rozpoznávat zdravotní stav svých chovanců, podle chování, podle vzhledu, podle příznaků. Oko prozradí vždy, že je něco v nepořádku. To říkám proto, když se dočítám, že chcete nechávat drůbež dožívat staršího věku. Jednoletý nebo dvouletý cyklus chovu právě řeší tady ty problémy paušálněji.
Slepice tzv. vynesené z velkochovu z klecí. jsou pro podnik neekonomické, a jdou na porážku. Určité procento se odprodá lidem za někdy levný jindy dražší peníz. Slepice se podle podmínek v rukách drobnochovatele zrekonvalescentují a po opeření mohou ještě nějaký čas nést slušná zpravidla těžší vejce. Bohužel změna prostředí je pro ně stresem, a je proto nutné k tomu přistupovat trochu citlivěji. A né že s radostí přivezu v bedně slepice domu, vysypu je na prostředek trávníku a ve vidině, jaky jsem pašák, že jsem slepicím dal volnost jdu spokojeně k televizi, ke kafi. Pro takové slepice je šok už jen to chytání, převoz, a pak u vás "svoboda" neznámého. Slunce, vítr, tráva, pšenice, prostor. Ti tvorové nic z toho neznají, bojí se udělat krok, zornice jsou ze světla zúžené. Takže se musí napřed umístit do chládku, do kurníku, kde chcete aby zacházely na noc, kde je budete také krmit a napájet. Vodu dát raději napřed do širší misky, nebo kastrolu, aby ji viděly; do krmítka napřed určitě směs pro nosnice. Jak začnou nově přivezené žrát, je půl úspěchu za vámi. A až po týdnu začít do směsi přidávat celou pšenici. Krmivo dávat ve vyšší vrstvě do žlábkových krmítek, protože slepice z velkochovu mají zpravidla kauterizované špičky zobáku a ze země zrno neseberou. A hlavně nedávat hned kohouta. Ten je tam při zvykání stejně prd platný. Stejně jsou holé, mohl by je tlouct. Až teprv když se slepice rozchodí (nejsou zvyklé chodit z těsné klece) začnou se orientovat v prostoru, pak je možno přejít na ostatní krmení, seznámení s dalšími věcmi atd. Pak je možno říct joo je to dobrý. Pozor! ještě tu mohou být dva zádrhele přinesené z velkochovu a to vzájemný kanibalismus a požírání vajec, také nevyužívání hnízd ke snášení, ale ztrácení vajec po ploše. Kanibalismus je někdy nutné řešit vyřazením celého hejnka a po té naskladnění novými. Tolik k možnému pořizování tzv.vynesených nosnic z velkochovu.
Co se týče hybridní drůbeže, nedoporučuji je dál přemnožovat a nebo křížit s čistokrevnými, rozbije se tím to, co odborní šlechtitelé pracně dali dohromady. Tudíž rozštěpí se ty vlastnosti, pro které se hybridi chovají. Samozřejmě jste začátečníci a pro obeznámení jak zacházet s drůbeží a vše kolem toho, vám bohatě pro začátek postačí cokoliv, i kříženého. Ale jen chci předejít možnému zklamání, když byste náhodou měli nějaká očekávání či zaručené informace od prodejce, dejte si pozor od koho kupujete, vykuků je všude plno. Včetně toho, od koho jste první slepičky odkoupili. Pro začátek však postačí plně cokoli, hlavně zdravého, životaschopného. Časem třeba pořídíte některé z čistokrevných plemen, jak píše přispěvatel nademnou. Navštívíte nějakého chovatele a nebo i výstavu a třeba vám něco padne do oka. Jestliže se vám líbí vyandotky svou kulatostí v roztodivných kresbách s barvách, prosím, proti tomu nelze mít výhrady. Stejně jako pokud sympatizujete se štíhlými a elegantními vlaškami, které neustále jsou v pohybu, pokud zrovna neodpočívají někde ve stínu, nebo vás zaujmou impozantní mohutné kočinky, nebo svou svalnatou rytířskou postavou bojovnice, či hedvábničky měkké jako polštářek. Takže chytrá odpověď na Vaši otázku jaké další slepičky, zní: Takové, které se Vám líbí.
Na závěr dopřejte hlavně drůbeži dostatek prostoru, není nutný sterilní anglický pažit, i když jsou na tom zejména krátkonohá a rousná plemena nejlepší. Vhodný je mix křovin, stromů, trávníku, přirozené popeliště, přístup na kompost. Jako výběh pro slepice lze využít i sad, vinohrad ale né v době zrání hroznů, remíz, terénně horší pozemek a podobně, hlavně však odvodněný vydrenážovaný. Bláto je špatně. Do malého výběhu či dvorku patří zdrobnělé a zakrslé slepičky, do velkých až neomezených lehká plemena a do středních všechna ostatní.
Tak hodně štěstí ve výběru.

ovecka napsal(a):
Připadá mi, že i A by mohl být kohout. V sedlovém závěsu to vypadá, že se rýsuje špičaté peří. Dana.

není to kohout, má to lososová prsa.