happinka napsal(a):
No tak jí nech. Ona za nějakou dobu příjde. Nech jí, ať si leží. Ty si také lehni, vezmi nějakou hračku, třeba pískací - moji psi jí milují - a hraj si s tím. Ani na ní nekoukej, nic, jen si s tím hraj. Pak tu hračku jako zapomeň na místě a jdi pryč. Ona k jí půjde, začne to zkoumat a hrát si s tím. Asi ti tu hračku oblíbí. Pak se ta vzdálenost začne zkracovat a tak.
Mimochodem, jak jí venčíš, bereš jí na procházky, když se k sobě nenechá přiblížit? Ty jí honíš, snažíš se jí chytit? jestli jo, tak je to docela hrubá chyba a bát se bude pořád. Až jí budeš mít v dosahu, bez chlácholení a komedie jí nasaď nestahovací široký obojek a na něm už předem připnuté hladké lehké vodítko. To jí nech i doma. Nikdy jí nehoň a nechytej, řekni jméno, povel na přivolání a za to vodítko si jí jemně - je to navigace, ne trestání - přitáhni k sobě. Zase - nedívej se jí do očí, nestůj k ní rovně rameny, když ona bude chtít, nech jí přijít za sebe, ne před sebe. Tah vodítka přestane při prvním náznaku spolupráce z její strany, to je když se přestane bránit a udělá první krok směrem k tobě. Při prvních přivoláních si sedni na bobek bokem k ní, skloň trochu bradu na prsa. Pochvala při příchodu i po příchodu by měla být radostná, ale ne moc emotivní nebo hlasitá, abys jí nevyděsila. Po příchodu jí nenech prchnout, nech jí u sebe nějakou dobu, jestli si vezme něco dobrého, nabídni jí to, ale nevnucují jí to. Po nějaké době povel zrušíš a pejska propustíš. Pořád se chováš klidně, sebejistě, máš v sobě klid a pohodu - oporu pro bázlivku.

No ještě jsem s ní na procházce nebyla. Včera jsem zkoušela jí dát vodítko a jít s ní ven ale ona si lehla a loupala po mě očkama. Tak jsem jí zkošela přitahovat ale nechtěla. A mám jí to vodítko nechat i doma, když běhá po zahradě?

happinka napsal(a):
Ale ty se k ní přece nemůžeš "blížit". Měla bys jí nechat, aby k tobě došla ona. Jestli jí neustále sleduješ, kde je, co dělá, jestli přichází, jsi sama napjatá. Ona to ví, cítí to. Zkus jí nevolat jen hlasem, ale i jinak. Jde to. Jen jí dej dost času. Nikdy na ní nemluv konejšivým nebo podbízivým tónem, nesnaž se jí "přihovořit", to psi vnímají jako tón nejistoty a strachu. Když se ona bojí sama, nemůže k tobě jít, když se v jejích očích chováš taky bázlivě. Dej jí pocit pohody, klidu a bezpečí. Nech jí očichat si tě, vzbudit v ní zvědavost. Každě štěně je zvědavé. I to bázlivé.
Když už k ní musíš jít, nekoukej se jí do očí, stůj bokem nebo se tvař, že jdeš jen jako náhodou okolo.... nebo něco v tom smyslu.

Ale ona ke mě sama nepřijde. I když by asi chtěla prostě nepřijde. Lehne si tři metry ode mě a sleduje mě. A pak si třeba i zdřímne ale ke mě nejde....

nikyska02 napsal(a):
Mm takový problém. Přivezla jsem si domů 14-ti týdení štěně border kolie. Fenku. ale nechce se mnou komunikovat. Zkoušela jsem na ní volat, seděla jsem u ní ale nepřišla. První dny se zdálo že se bojí, ale ted už ani nemá ocas mezi nohama. Prosím o radu jak se s ní sblížit....

Když já už newím co s ní mám dělat. Ležim u ní, ale ona nepřijde. Lehne si tři metry ode mě a leží. A když se k ní snažim přiblížit tak uteče se staženym ocasem. Teda ted už ocas tolik stažený nemá ale utíká pořád. A honit ji nechci. už si s ní newím rady...

mumie napsal(a):
A byla vychována v kotci nebo v domácím prostředí?

V kotci. Ś lidmi přišla do styku jen když je pán šel nakrmit.

mumie napsal(a):
Pamlsky, pamlsky, pamlsky. A slyší?

no na jméno ano a dokonce i přijde ale když je ode mne 2metry tak zase odběhne. A pamlsky nechce. ještě si ode mě žádnej nevzala

Mm takový problém. Přivezla jsem si domů 14-ti týdení štěně border kolie. Fenku. ale nechce se mnou komunikovat. Zkoušela jsem na ní volat, seděla jsem u ní ale nepřišla. První dny se zdálo že se bojí, ale ted už ani nemá ocas mezi nohama. Prosím o radu jak se s ní sblížit....