Hezký den,
vím, že morče má denně dostávat cca 100 g zeleniny, a chtěla bych poprosit o radu, jak to kombinovat...máte nápad?

Děkuji všem!
Máte pravdu, že péči o psa bych rozhodně sama nezvládla. Kdyby to stálo celé na mě, hádám, že by to dopadlo podobně, jak už napsala Orinka: "... jeho života on se staral 4 roky, já 11...",. Když onemocním, to nemluvím o zkouškovém období ve škole, tak to bude na rodičích.
Navíc školu mám ještě před sebou a můj rozvrh se bude tolikrát měnit, že mi připadá jako nesmysl si vzít pejska, aby zároveň skončil znovu v útulku...
No, tak alespoň už mám jasno v tom, že pro psa podmínky nemám. Lepší než nic!
Ještě jednou všem mnohokrát děkuji.
Hezký den.

Všem děkuji za reakce :)
Většina Vás chtěla nějaké informace o mně - tak doufám, že si nezkazím dojem. Když jsem si totiž přečetla toto - "...víc informací o vás by neškodilo. Jen předpokládám, že budete starší žena." - došlo mi, že jsem se úplně zapomněla představit takže, abych to uvedla na pravou míru, rovnou přiznávám, že ještě NEJSEM plnoletá...
Předpokládám, že se teď trochu zarazíte, protože "děti" mají přeci ještě školu a takové ty věci a na psa nezbude čas a pak ho budou mít rodiče na krku. A ano, máte pravdu. Proto taky tak váhám a trochu se za to stydím. Je pravda, že až se odstěhuji, co se stane se psem? Kam půjde?

No, takže teď víte, že je to jiná situace a já přiznávám, že jsem to měla říct rovnou. A taky si umím představit, že mi poradíte, abych se psem počkala...a já to pochopím. Jsem přeci ještě dítě, kterému popletly hlavu maily...Jen, pro každý případ, ještě upřesním, že ZATÍM mi učení zabírá cca 3 hodiny denně. Doma bývám nejdříve okolo čtvrté, minulý rozvrh ve škole to bylo během týdne přibližně takto: Po - v pět, Ut - v sedm (což je hrůza, ale mezi čtvrtou a pátou jsem měla hodinu volna), St - v šest (asi nejhorší den), Čt - čtvrtá (a úplně volné odpoledne), Pá - šestá, ale potom úplně volno a někdy dříve.

Ještě jednou všem děkuji za rady, zapamatuji si je do doby, než si pořídím vlastního kamaráda...a kdybyste mi náhodou chtěli doporučit kočku, tak bohužel, člen rodiny je alergický...moc hezká ironie

Hezký den!
Ráda bych poprosila o malou radu, týkající se ne zrovna profesionálního tématu. Abych řekla pravdu, co se psů týče jsem naprostý amatér - který po nich, jak se zdá, zatoužil. No, mít psa jsem vlastně tak nějak chtěla vždycky, ale znáte to, člověk má proste starostí nad hlavu a ještě aby se staral o zvíře...
Před pár dny mi ale záhadným způsobem začaly chodit na mail zprávy, ze kterých na mne koukali smutní a opuštění pejsci z útulků. Typický nátlak, kterému jsem, bohužel, podlehla. Stačilo si jen přečíst pár z těch mnoha příběhů a od té doby mi v hlavě vrtá - a vážně bych ho nemohla mít? Určitě? Jsem na tom tak špatně?
Osobně si myslím, že jsem, ale abych se zbavila výčitků svědomí (v tomhle směru umím být hrozná), řekla jsem si, že bych se měla obrátit na zkušené pejskaře a rovnou se jich zeptat, jak si jejich miláčci vlastně žijí. Pak bych to porovnala s životem, který bych pejskovi mohla nabídnout já.
Ale možná bych měla trochu upřesnit, jakého psa bych si kdyžtak vybrala - malou, nebo střední velikost, pokud možno ne úplně divokého. Takže abych se uměla zorientovat, uveďte, prosím, plemeno Vašeho pejska.
A to je asi vše. Těším se na Vaše příspěvky!