Díky všem, vlili jste mi optimismus do žil...přeju krásnej víkend

lesnížínka napsal(a):
Za mně? Já bych to nechala být. Oni si hierarchii uspořádají sami. Já usměrňovala jen, když byl náznak nějakého problému. Jednou byla málem bitka, protože se honili s míčem a berňucha samíka zvalchoval tak, že ho nešťastně zalehnul a málem mu zlomil nohu(podle samíkova řevu a následného kulhání) Právě za to na berňuchu zle vyletěl. Bylo to nechtěně, berňucha byl o polovinu těžší. Berňucha to pak těžce nesl a vyloženě se omlouval. Samíka jsme politovali, oba dostali kokinka a zase byli kámoši. Nikdy jsem je nemusela hlídat, nemusela jsem se bát, nechávat je samotné. Byli si oporou do konce života. Hierarchii si ale uspořádali sami. Samík berňuchu taky pořád prudil, žárlil na něho a nevím co ještě, ale když šlo do tuhého, schovával se za něj

Takže když to shrnu:

upevnit Berťasovu pozici ve smečce neoddělováním a neprotěžováním Míny, aby neměl pocit, že si to musí obhajovat. Netlačit na něj, upevnit přivolání. Zasahovat do jejich půtek, jen když přituhne. Všechno podnikat společně. Nechat ho mít příležitost být galantní a něco jí naučit. Berťase zaměstnat, vylítat a unavit a unavit a unavit...a modlit se

scylla napsal(a):
On i vy byste pro ní měli představovat spíš laskavé učitele. Nepodreje, ona se naučí komunikovat, říct si o to jídlo, on jí to umožní nebo ne, bude záležet na konkrétní situaci, a také na tom, jak citlivě je budete vychovávat. Je to skoro všechno o komunikaci a o tom, aby do toho člověk zasahoval vhodně a citlivě a tak, aby psi chápali, co a proč chcete. Měla jsem před lety štěníka BŠO, který vyrostl ve smečce vedené nejdokonalejším dominantním psem, co jsem měla čest potkat - štěně po něm lezlo, hryzalo, tahalo, on občas zabručel nebo se uložil o kousek vedle. Když bylo jídlo, štěně přišlo k misce, slušně požádalo, dostalo jídlo, nepožádalo dostatečně slušně, jídlo nedostalo... bylo chráněné, učené příkladem. Vyrostl z něho pes, který uměl dokonale komunikovat a vychovávat ostatní, pomohl mi vrátit důvěru v lidi a psy u spousty psů. Bohužel už odešel a svého nástupce nestihl vychovat tak dokonale. Částečně se to musí nechat na nich, částečně jejich chování a hry řídit a hlavně zapomenout na nějaké alfy.

To je jako s dětma...člověk vychovává jak nejlíp dokáže a třeba až s odstupem času ví, co i přes dobrou vůli zvrtal a co měl dělat jinak. Připadám si teď jak slon v porcelánu. Ona je úplně jiná nátura než Berťas. On je proti ní takovej vyjukanej a křehkej. Jako štěně byl taky oprsklej, ale ne tak průbojnej a víc poseroutka. Ona je neřízená a sebevědomá střela. Všechno zkusí, do všeho jde po hlavě, ničeho se nebojí. Mám strach, aby to nakonec nebyla ona, kdo mu bude dávat do těla...leze mu do pelechu, vystrká ho z podpeřiny..Když jsme u těch pelechů. Mají dva vedle sebe, ale Mína většinou leze do toho jeho...to neva?

scylla napsal(a):
To je dobře, že kvalitně krmíte, nechte jí zažrat a hlavně nedělejte postupy typu, že krmná dávka při výcviku a podobné nesmysly.

Zkoušela jsem jen pro představu navážit krmnou denní dávku. Jsem přesvědčená, že určitě dostává víc. Ale je fakt, že je to torpédo a tudíž asi rychle spaluje. A to nepodreje Berťasovu "autoritu", když mu ta malá opice co se přižene jak buldozer sežere půl oběda? Je fakt, že kdyby nechtěl, tak by si ji asi srovnal že jo? Když mu chce ukrást hračku nebo kost, tak se ozve, ale u jídla ne...

Brali jsme ji od rodiny, co měla nějaké trable a nemohli si jí nechat. Cpali do ní pedigree ze žlutýho pytlíku. U nás první tři dny v podstatě jen kadila a byla nafouklá. Krmím na střídačku Ontariem a vařeným masem a zeleninou. Dostávají kousky syrové zeleniny a ovoce. Malá sežere absolutně všechno a rychle. Je pořad nedojedená. Takže je poměrně snadno motivovatelná na odměny. Ale zas ji nechci překrmovat. Čert ví, co musela kde žrát.

scylla napsal(a):
Ve smečce je naopak štěně do určitého věku opečovávaným a tolerovaným členem, kterému je dost dovoleno, okusování, lezení po dospělých, dospělí mu velmi často přenechají i kus svého jídla. Rozhodně bych nerozdělovala psy pomocí takovýchto postupů - misky na zemi najednou, mazlím oba psy, hraju si s oběma psy, chci to přece spojit, ne rozdělovat.

Kdybych je u jídla nehlídala, malá by během pár vteřin vdechla obsah svojí misky a pak by se vrhla na jeho. A on by stál jak bambula a nechal by si to sežrat. On jí rozvážně a ona luxuje v podstatě bez kousání. Ona je jak štuclík a on hubeňour

manbea napsal(a):
No určitě !
Teď je na to ten nejlepší věk. Jestli má Bertík dobré přivolání, tak to malá odkouká a vy budete mít méně práce. Ale cvičte to s ní i samostatně. A po hezkém přiběhnutí ji pochvalte a zase pusťte, ať si nespojí přivolání: přijdu, vodítko = konec legrace.

No co je máme oba, tak má lepší přivolání Mína...Ta slyší na obě jména Přiletí, kecne si a čeká na dobrotu...

manbea napsal(a):
Tak to je super

Berťas běhá venku mimo civilizaci navolno...po loukách a tak. Nejde daleko, hlídá si nás. Myslíte že si můžu lajsknout malou pustit taky? Aby se to od něho naučila? Po pravdě, drží se ho "jak lejno košile"

manbea napsal(a):
A k výše uvedeným radám si můžete ještě pořídit ohrádku na štěňata, do které je možno fenku po dobu vaší kratší nepřítomnosti dávat. Fenka bude v bezpečí, ale přesto v blízkém kontaktu s pejskem a vy budete mít klid a jistotu, že je štěně řádně zabezpečené. Ohrádka vám pomůže i s nácvikem čistotnosti (předpokládám, že štěně neučíte doma chodit čůrat na podložku). Později s ní můžete oplotit nějaká kritická místa (kabely, květiny, knihovnu atd.), kde hrozí, že by štěně mohlo napáchat nějaké škody i s neblahými důsledky pro něj.
Jinak pejsky opravdu neoddělujte, naopak, co nejvíce aktivit dělejte společně, tak aby oba byli brzy jedno tělo jedna duše. Je to ta nejlepší cesta ke společnému pohodovému soužití.

Nene...kdepak na podložku...bydlíme v přízemí rodinného domku a na zahradu je to pět kroků. Zima nezima, oba dva od malička jak se začli ošívat, nebo se vzbudili, tak se mazalo a s malou ještě maže ven...on nás ten starší stejně vždycky doprovází a trošku si tam poznačkuje..Malá je šikovná, celkem rychle pochopila co znamená vyčůrej se. Ten starší umí čurat na povel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když už se vám stane, že na vás zavrčí, když po něm chcete šáhnout, já bych to v klidu okomentovala udiveným "co blbneš hysterko" a situaci vyřešila nějak jinak.

Děkuju všem, dost se mi ulevilo.

scylla napsal(a):
Ten pes si neví rady s novou situací a vy děláte všechno proto, aby si s ní rady nevěděl. Vy jste ten, kdo je má spojit, ne oddělovat a jeho odstrkovat nebo okřikovat, vy ho máte učit tomu, jak se má chovat. Nemyslím si, že by důvod naskakování byly hormony, ale to, že neví, co a jak. Ta couračka, pokud s ní budete dobře pracovat, zabrání situacím, kdy po vás vyjede. Vy ho budete v klidu a jemně ovládat za tu couračku, nebude to on, kdo si bude určovat, co bude dělat, budete to vy. Jemně, klidně, důsledně, Hodně často mazlete oba psy najednou a dejte si záležet na tom, aby oba byli v pohodě. On je ve stresu, podle vašeho popisu a není to jeho chyba.

Děkuju. Zní to rozumně. Máte pravdu, plavu v tom a on se mnou. Dám na vaše rady.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Když mu ještě přidělám doma na krk šnůru...no nevím"
vypiluj jeho poslušnost až na úroveň reflexu a šňůrku potřebovat nebude...

"Asi máte pravdu, ale nějak to nemůžu strávit. "
konflikty jsou lepší...?

"Připadá mi, že je celej zfanfrňenej z fenky. Už není jedináček, navíc se mu líbí a chtěl by ji "přefiknout" protože s ním zmítaj hormony a je z toho tumpachovej"
ale tak mu pomožte tu energii (a ono to nic jiného není) vybít jinak!
Pokud má (zejména měl) můj pes takový výrazný "neklid", tak jdeme cvičit, jdeme ven...nenechám ho v tom, ale zajistím mu vybití té energie jinak.

Obecně - krysařík je plemeno temperamentní a máš mladého psa na vrcholu síly, ta energie musí ven...a lépe řízeně, výcvikem/zaměstnáním, ne?

Tak jo...něco na tom bude. Když já tu kritiku tak špatně snášim
Zamakám na tom. Pejska vyšťavím venku a od zítřka žádný oddělování. Bude se pilovat přivolání a poslušnost. A to by bylo aby nebylo.

Jen mi prosím ještě řekněte, jak reagovat na to vrčení, když se mi nepodaří tomu předejít? Ignorovat a odvést pozornost?

Nejsem žádnej kynolog a chovatel. Nemám jiný ambice, než z nich vychovat spokojený a poslušný pejsky, který s námi budou rádi a budou nám dělat radost. Ale koukám, že to není žádná prča.
Naše minulá fenka byla takový zlato, že se v podstatě tak nějak vychovala sama. Tak jsem asi usnula na vavřínech

Enter napsal(a):
Dobrý den,

proč jsou pejsci přes den odděleni?

No..bála jsem se, aby malý něco neudělal, snaží se naskakovat a chvílema dost umanutě. Tak jsem měla pocit, že bude lepši je spolu zvykat pomalu. I když pravda je, že malá si nenechá nic moc líbit a umí si zjednat pořádek. Asi to byl blbej nápad.

Dobře, děkuju, zkusím to. A jak mám reagovat na to, když na mně zavrčí, nebo se znovu při nějaké příležitosti ožene? I když se tomu budu snažit předcházet.

Ten pes byl až doteď bezproblémovej. Připadá mi, že je celej zfanfrňenej z fenky. Už není jedináček, navíc se mu líbí a chtěl by ji "přefiknout" protože s ním zmítaj hormony a je z toho tumpachovej. Když mu ještě přidělám doma na krk šnůru...no nevím. Asi máte pravdu, ale nějak to nemůžu strávit.

Nepředstavím si, že bych ho měla doma na couračce. Běhaj, blbnou, hrajou si, nejspíš by se mi někde oběsil.

Zvládá základní povely, na výletech je schopen běhat bez vodítka, poslechne a nikdy s ním nebyl žádný problém. I puberta, pokud už teda proběhla, byla bez problémů. Jsou věci které nemusí, ale zvládá je.(drápy, čištění uší) Vždycky sebou nechal jakkoli manipulovat. Tohle chování mi připadá že souvisí s příchodem fenky. Zaměstnání kromě hraček, procházek a blbnutí doma nemá.

Dobrý den,
k našemu 14ti měsíčnímu krysaříkovi (kluk 2.70kg) přibyla před čtrnácti dny neplánovaně 11ti týdenní fenečka křížence nejspíše trpasličího pinče (1.70kg). Pejsek do té doby jedináček ji přijal celkem v pohodě. je z ní trochu překvapený, plaší se mu hormony, dolejzá očichává, olizuje a občas se snaží naskakovat. V tom mu bráníme. Jsou schopni si spolu hrát, prát se o hračky a spát v jedné posteli pod jednou peřinou, ale každý zvlášť. Malá by se tulila, ale větší se odtahuje. k žádným konfliktům nad rámec normálu u nich nedochází. Protože ale ještě nejsou úplně sžití, nenecháváme je samotné delší dobu bez dozoru. Ráno si pejska bere děda k sobě do patra ( jako i před tím, tedy žádná změna) a fenka je s dcerou u nás v přízemí. Když přijdu z práce jsou spolu doma. Venčíme, krmíme, hrajeme si a spíme společně. Už před pár dny jsem zaznamenala, že pes vrčí na dceru, nebo na dědu, když ho třeba obtěžoval malou a oni ho chtěli odstrčit. A dneska ráno, když si pro něho děda přišel, tak utíkal na gauč, jakože nechce, že chce zůstat dole, já se pro něj natáhla, že mu ho podám a on začal vrčet jak smyslů zbavenej. Okřikla jsem ho a nekompromisně pro něj sáhla a normálně se po mně ohnal a rafnul mě. Vytočil se úplně do běla a kousal kolem sebe. Popadla jsem ho a odnesla dědoví, ale absolutně si nevím rady, jak s touhle situací naložit. nechtěla jsem reagovat agresí a něco pokazit, hlavně jsem spěchala do práce. Bylo to poprvé a nedokažu si to vysvětlit. Náš Berťas je kontaktní, zvídavej, veselej a poslušnej pes. Dneska ráno jsem měla pocit, že mi ho snad někdo vyměnil. ˇJak mám příště reagovat, popřípadě jak tomu předcházet? Díky za každou smysluplnou odpověď. Martina.

marcelaamax napsal(a):
Jo mě pes taky do určitého věku učůrával radostí - vždycky když jsem přišla domů, ale to bylo fakt jen učurnutí.

Vy jste psala, že když jste doma, tak každou půl hodinu čůrá, to se mi zdá divné. A to, že se vám přijde vyčůrat domů, to dříve nedělal? To začal dělat až teď? Pak bych v tom možná fakt viděla zdravotní problém, ale to vám tady nikdo neřekne. Myslím, že rozbor moči není zase tak drahá záležitost a pro jistotu bych to nechala udělat.

S tím že přijde domů a klíďo píďo se vyčůrá, to bylo vždycky. Je to závislák a je na mně přilepenej jak žvejka. Takže zřejmě nemůže běžet čůrat ven, když panička je zrovna v obýváku

marcelaamax napsal(a):
Jo mě pes taky do určitého věku učůrával radostí - vždycky když jsem přišla domů, ale to bylo fakt jen učurnutí.

Vy jste psala, že když jste doma, tak každou půl hodinu čůrá, to se mi zdá divné. A to, že se vám přijde vyčůrat domů, to dříve nedělal? To začal dělat až teď? Pak bych v tom možná fakt viděla zdravotní problém, ale to vám tady nikdo neřekne. Myslím, že rozbor moči není zase tak drahá záležitost a pro jistotu bych to nechala udělat.

No čůrá..protože jak říkám čůrá " na povel" a já jak byla zvyklá s ním furt lítat ven, abych předcházela nehodám a aby to pochopil, tak ho honím každou chvíli na trávu. Řeknu: " Bertíku jdeme čůrat" on vystřelí a maže...vyčůrá se a je...jinak samozřejmě ty intervaly neměřím. Když jsme celý odpoledne venku za barákem, tak netuším kolikrát a jak často čůral...samozřejmě pokud se to nezlepší, tak s tou močí zajdu. Spíš mám ale pocit, že je to nějaká puberťákovina...proto se ptám, jestli to někomu pejsek taky dělal.