Omyl!
Vystavením PetPasu nevzniká automaticky registrace v národním registru. Registrace v téměř jakémkoliv registru je placená služba (jednorázově 160 - 250kč). Každý registr spolupracuje s určitými výrobci čipů, takže pokud si zvolíte zrovna ten, se kterým má registr uzavřenou smlouvu, máte např. registraci zdarma. Dříve bylo registrů v ČR sedm nyní jsou čtyři a předpokládá se, některé (menšího významu) do budoucna zaniknou nebo budou sloučeny s velkými.
Podle čísla Petpasu Vám psa v případě ztráty nikdo nevrátí. Je to pouze evidence úředních dokladů, nikoliv informace o zvířeti, kterému byl vystaven.
Při výběru registru dbejte pozornosti na recenze uživatelů a zda spolupracují s mezinárodním registrem čipů Petmaxx. Pak máte jistotu, že až se Vám např. miláček zaběhne při dovolené v horách do zahraničí (Šumava, Krkonoše a pod.) bude i tam rychle identifikován a vrácen domů.

Dobrý večer Waynie,
několikrát za život jsem zažila psy s demodikózou, fenka mých rodičů trpí od štěněte alergií na bleší kousnutí a dokáže si každé kousnutí vykousat až do krve. Nejprve také zkoušeli alergie na potraviny, aviváže, prací prášky a pod. a pak se zjistily blechy. Všude jsou kočky, takže zcela se vyhnout blechám nejde.2x -3x týdně pudr proti blechám, obojky, kapky a jiné vymoženosti a stejně se najde bestie, která kousne. V nejhorším období zabírají až malé dávky Medrolu. Léčila jsem i štěně, které bylo po chladové alopecii a následkem toho u něj propukla demodikóza. Se svrabem ještě díkybohu zkušenosti nemám, vím, že při jeho vyšetření může být i několikrát seškrab kůže negativní, a pak se ho náhodou podaří potvrdit. Pokud je to parazitického původu zkusila bych koupele v amitrazu. Je to sice jed, ale mám s ním dobré zkušenosti, při správném ředění a postupu je spolehlivým lékem. Popřípadě můžete vyzkoušet desinfekci domova prostředkem Desinfectin od Meridy. Používají ho u nás některé nemocnice k desinfekci operačních sálů, neboť ničí i MRSU a není toxický. Můj známí jím léčil svá včelstva. Jediné co jeho účinek v místnosti neunese jsou květiny, ty se po jeho účinku v místnosti udusí. Nespoléhejte na spon Advocate, není tak zázračný, jak se o něm píše.
Každopádně, ať léčba dopadne jakkoliv, smiřte se raději s tím, že se mohl charakter srsti už nadobro změnit. Po alopeciích je to běžný jev.
Hodně štěstí.

Dobrý den Niko,
i já jsem si před lety koupila, zlevněné" štěně. Chovatelka zanedbala péči o štěňátka a způsobila jim zdrav. potíže. V kupní smlouvě jsem měla důvod slevy uveden. Vzhledem k tomu, že jsem psa během pár týdnů doma vyléčila a žádné následky to nezanechalo nevidím důvod, pro by měl být vyloučen z chovu. Oba rodiče jsou šampioni, on sám splňuje veškeré požadavky standardu, obonitován byl bez výhrad, netrpí žádnými nemoci ani alergiemi, není očividně ani přenašečem nějaké genetické vady, tak proč ho vyřazovat z chovu. Já mám ze zkušeností spíše velké výhrady vůči příbuzenecké plemenitbě, než řešit co prodělal jedinec v prvních měsících za, banality" (pokud to nemá genetický podklad).
Z druhé strany podpisem kupní smlouvy jsem majitelem psa já a chovatelka mi do mých úmyslů nemá co mluvit. Může se max. od mého chovu distancovat, na což má právo. Ale zrovna v mém případě jsem to já, kdo tu uvádí, že jediné co nás s chovatelkou pojí je fakt, že jsem si od ní koupila štěně (vypiplala a vyléčila ve zdravého jedince). S jejím přístupem k chovu dodnes nesouhlasím a mám k němu své výhrady, které jsem jí vytkla. Důležité pro mne je, že je můj pes zdravý a pohodový člen mé rodiny.
Navíc jak může být řeč o nějakém finančním vyrovnání v případě, že ho uchovníte? Kde máte tuto úmluvu ve smlouvě? A co je běžná cena? Máme tržní smluvní ceny - pokud je pes zdravý, tak ji nikdo nenutil jít s cenou dolu. Když jsem sháněla štěně pro manžela, jeho vysněné rasy, taky takzvaně jen na mazlení, tak mi chovatelky řekly, že buď budu respektovat cenu, nebo si mám koupit na mazlení bezpapíráka - a tak mám po téměř 20letech doma psa bez PP. Po rodičích šampionech, ale bez papírů.
Bohužel, praktiky některých chovatelů a chovatelských klubů sami přispívají k množení psů bez PP. A ač mám psa s PP a nesouhlasím s chovem štěňat bez PP a sama bych taková štěňata, nevyprodukovala", mnohdy se přístupu některých chovatelů obejít byrokracii a špínu chovatelkých drbů nedivím.

Z poznatků a zdravého úsudku nemohu souhlasit s tvrzením, že by se měly z chovu vyřadit všechny feny, které prodělali juvenilní demodikózu a dále byly zdravé.Proč?:
Demodikóza nejčastěji propuká ve věku do cca 4 měsíců života štěněte. Zhruba po 4 týdnech se začíná štěňátko zajímat o jinou stravu než mléko, nicméně má možnost ještě cca do konce 6 týdne od matky mléko získat (pokud fena neztratí mléko dříve). Z mlékem dává fena štěněti tzv. pasivní imunitu prostřednictvím gamaglobulinů - hotové protilátky vytvářené matčiným tělem proti infekcím, se kterými se její tělo kdy setkalo. Gamaglobuliny se z tělíčka štěněte vyplavují ještě cca 2.-3. týdny po odstavením. Tak počítejte Po celou tuto dobu však tyto gamag. blokují tvorbu vlastních protilátek štěnětem. Při odstavování tak nastává období, kdy štěně ztrácí matčinu imunitu a musí si začít vytvářet vlastní. Ve stejnou dobu se však musí naučit získávat potřebné živiny z potravy, vytvářet si sociální chování (např. zvládat stres v jemu neznámém světě a začít se osamostatňovat) a je v 6. týdnu očkováno cizorodými patogeny a v 8. týdnu znovu přeočkováno. Pro malý organismus, může tato zátěž být příliš velká. Navíc fenka, která právě v takovém věku demodikózu prodělala a již se jí v průběhu života nikdy neobjevila, dle mého úsudku dostatečně prokazuje, že její imunitní systém dokonale vyzrál a s tímto parazitem si již poradit dokáže. Demodex mají v srsti i zdravé feny.
Jak můžete sami sledovat, velká část chovatelů počátky demodikózy nerozpoznali včas nebo psa léčili na jinou diagnózu. Bohužel jsem se setkala i s případem, kdy to chovatel neřešil vůbec a nechal štěňata dojít až do stádia generalizovaného typu. Takže né porucha imunitního systému, ale neřešená léčba lokální formy.
K demodexu by se mělo přistupovat jako k běžné dětské nemoci, taky jsme prodělali všechny virózy, spálu, neštovice a pod. a byli jsme často nemocni. Samozřejmě se i mezi psy najdou jedinci, u kterých se potvrdí slabší imunitní systém. I mezi námi jsou alergici, lupenky, atop. exémy a pod.

Dobře upřesňuji: U saluki se nejednalo o žádného veterána, ale mladého psa. Chyběla mu požadovaná ladnost pohybu. Při chůzi převaloval zadek ze strany na stranu.

Naprosto souhlasím s tvrzením, že tituly si dneska vyjezdí kdejaký vořech. Pochopím a uznám titul u psa, který je svou krásou tak výjimečný, že kam přijede, tak uspěje. Ale když pak člověk čte záznamy o výstavách jednotlivých, šampionů", které zabírají mnoho a mnoho řádků s hodnotami dobrý a VD a mezitím se podaří přes malou konkurenci získat CAC, pak si myslím, že ten titul o ničem nevypovídá. Bohužel se pak snaží vynaložené náklady na získání titulu vytřískat v cenách štěňat s tvrzením, že cena odpovídá, kvalitě".
Pinč mete předníma nohama, neumí chodit, ale protože kamarádství s rozhodčím funguje, dobrý výsledek je doma. Berňák nemá v límci hnědou barvu, je pouze černobílý a chybí bílá špička ocasu a stejně je chovný, saluka se valí po kruhu jak překrmený retrívr, ale je ve třídě vítězů. Tak o čem vlastně ty tituly vypovídají?

Souhlasím s předchozím příspěvkem. Saluka má tak trochu povahu kočky, když nechce, tak nechce. Nebude aportovat ani piškoty, to ho tam raději nechá ležet (tedy alespoň ta má). Máme k ní vipetku, ale ani tak, když prostě nechce, tak s ní běhat nebude. A tááhne se za mnou jak smrad. Saluka je aristokrad, tak se k tomu musí tak přistupovat.

Dobrý den, také mám saluku. Svou první jsem adoptovala jako dospělou a nikdy se strachu s kontaktu nezbavila, a to ani našeho. Pravda, nevíme co před tím zažila a byla jsem minimálně třetí majitel. I když ležela rozvalená na gauči a chtěli jsme ji jen pohladit, vylítla jak střela a brala s sebou vše co bylo v cestě. Druhou jsem si přinesla jako 4měsíční a doslova ji vymazlila a, upovídala". I tak se vztah mezi člověkem a salukou vytváří dost dlouho. Saluka musí sama pochopit, že ve Vás má absolutní oporu, a že ve Vaší blízkosti jí nic nehrozí. Saluki je rasa, se kterou se prostě musí mluvit - zní to divně, ale ona podle intonace a Vašeho chování vycítí, co se děje ( pozná, že i Vy se v kruhu necítíte dobře a obáváte se toho co nastane a nemá tu potřebnou oporu, ve kterou ve Vás doufá). Většina saluček se věkem zklidňuje a časem působí jako velice vyrovnaný pes. Bázlivosti bych se bála spíše v kontextu s její bezpečností - nikdy nevíte, zda jí dokážete přivolat nebo zda se Vám z leknutí nerozběhne např. pod auto. Snažte se získat její důvěru, to po svých zkušenostech vidím jako základ.