Nebo tady, někde v deváté minutě. Millan dá feně povel, že se může jít nažrat, a když ho uposlechne, tak jí flákne, a pochvaluje si, jak je z toho zmatená. Opravdu je tohle přístup, který je vhodné napodobovat?
http://www.youtube.com/watch?v=ovcoC-14SLQ

rapotacka11 napsal(a):
Rozhodně nejsem příznivec R. Desenskýho , ale to , že za pokousání toho děcka může on , je
ubohej žvást .
Za to může jen tupost rodičů .

Dovoluju si nesouhlasit. Jistě, rodiče udělali všechno blbě, to je pravda. Ale oni si byli od počátku vědomi toho, že mají se psem problém, a postupovali přesně podle rad, které jim dal člověk prezentující se jako odborník. Kdyby byl Desenský skutečně takový skvělý psí psycholog, jak se tvrdí, tak by je především poučil o tom, jakým způsobem nastavit pravidla vzájemného soužití psa a dítěte. Nebo snad chcete tvrdit, že rada "když pes na děcko zavrčí, musíte mu razantně ukázat, kde je jeho místo ve smečce" byla v pořádku a s pokousáním neměla souvislost?